tag:blogger.com,1999:blog-15128728023833854702024-03-12T17:47:06.439-07:00तरंग मनीचेprajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.comBlogger71125tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-52849854541089998272021-03-15T06:58:00.002-07:002021-03-15T07:02:54.472-07:00उरण - द्रोणागिरी<p>उरण - द्रोणागिरी </p><p>आमच्या उरणचे सौंदर्य वाढविण्यात जसा समुद्र किना-यांचा खळखळाट आहे तसेच उरणच्या डोंगरांमधला द्रोणागिरी हा डोंगर उरणची उंच शान आहे. हा डोंगर नागावातल्या आमच्या वाडीतून लोभसवाणं दर्शन द्यायचा. पावसाळ्यात डोंगर हिरवागार होऊन त्यावरचे खळखळणारे झरे पाहताना डोळे सुखावून जायचे. डोंगरावर ढग जमा होऊ लागल्यावर आपल्यासमोर स्वर्गच आहे की काय असा भास अजूनही होतो. डोंगरावर काळोख झाला की पाऊस पडणार हे लहानपणी आईने शिकवलेलं बालपणीच ज्ञान त्यामुळे वाडीत असलो आणि डोंगरावर ढग जमा होऊन तो अदृश्य झाला की मी पण घरात धाव ठोकायचे. हिवाळ्यात याची हिरवाई तशीच गारेगार असायची फक्त हिरव्या रंगात थोडा गडदपणा यायचा आणि उन्हाळ्यापर्यंत डोंगर पुन्हा आपले तांबडे रूप धारण करायचा आणि अजूनही याचे तेच चक्र चालू असते. डोळ्याला आंधोळी आली की डोंगराला चिडवायचे असे पूर्वी बोलले जायचे त्यामुळे अशी आंधोळी आली की चिडवायला समोर आपला हाच द्रोणागिरीचा डोंगर. मग काय जणू काही हा बालपणीचा सवंगडीच चिडवा चिडवी करायला. </p><p>लहानपणी मे महिना म्हणजे आम्ही आम्ही चुलत-आत्ये भावंड एकत्र यायचे दिवस. त्याच दिवसात आम्ही सगळे मिळून हुंदडायची दोन ठरलेली ठिकाणे होती. एक म्हणजे उरण पिरवाडीचा समुद्र किनारा आणि द्रोणागिरीवर किल्ला असलेला डोंगर. घरूनच कधी भेळ, कधी चिकन पाव, कधी टपरीवरचा वडापावच पार्सल घ्यायचं आणि डोंगराची वाट धरायची. अडसर, अवघड मार्गात भाऊ-बहिणी हात धरून पुढे चढवायच्या कारण मीच त्यांच्यात शेंडेफळ. मध्ये मध्ये दगड रचून केलेल्या पाय-या तर मध्ये खडबडीत चढण असा रस्ता झपाझप चालत जाऊन डोंगर माथ्याचा वाहणारा गार वारा जणू आमचं स्वागतच करायचा. त्या वा-याने चढल्याचा सगळा थकवा, मरगळ दूर व्हायचा. तिथे पोहोचून पहिला फिरायचं, गप्पा गोष्टी करायच्या कधी खेळायचं मग खाऊ खायला एकत्रित बसायचं हे नित्याचंच ठरलेलं. तिथलं बांधकाम चर्च सारखं असलं तरी आमचा तो किल्लाच होता. त्या किल्ल्याच्या बाजूलाच हौद आहे. आम्ही जातानाच छोटंसं लामणं घेऊन जायचो. हौदाला तवंग आलेला असायचा मग लामण डुबुक डुबुक केलं की पाणी साफ व्हायचं. तेव्हा ना प्रदूषण ना घाण त्यामुळे आम्ही ते स्वच्छ पाणी थेट प्यायचो. या हौदाबद्दल अस बोलायचे की त्या हौदात कोणी व्यक्ती किंवा काही पडलं की घारापूरीला निघते. त्यामुळे त्या हौदाजवळ सगळे जपूनच असायचे. पण त्यातलं ते हिरवं गार पाणी बघून समाधान व्हायचं. वरून खालच आमचं उरण अगदी छोटं झाल्यासारखं दिसायचं. तेव्हा स्पष्ट दिसायचा वरून तो विमला तलाव. मग त्याचा अंदाज धरून कुठे काय असेल हे कोड सोडवण्यात गंमत यायची. आपल घर शोधण्यासाठी डोळे अधिक आतुर असायचे. पाठीमागे असलेला विशाल समुद्रकिनारा अगदी नजरेत भरायचा. तिथली रानफुले शोधण्यात मला विशेष आनंद मिळायचा. पण तशी जास्त झाडी नव्हती काही तुरळक करवंदाच्या जाळी असायच्या आणि कुठेतरी निवडुंग, एक्झोराची फुले मात्र गुच्छात असायची त्यांना पहायच, त्यांच्या मधाची चव घ्यायची आणि निसर्गात रमून जायचं हा माझा आवडता छंद. संध्याकाळ व्हायच्या आधीच डोंगर उतार व्हायचं असा आमचं नेहमीच ठरलेलं असायचं. उतरताना पटकन कधी उतरलो हे कळायचच नाही. नंतर काही वर्षातच ओएनजीसी जवळ असल्याने ओएनजीसीने डोंगरावर जाण्यास प्रतिबंध घातले आणि आमची डोंगर सफर तिथे थांबली. </p><p>या डोंगराची अशी आख्यायिका सांगितली जाते की जेव्हा लक्षुमण बेशुद्ध पडला होता तेव्हा रामाने मारुतीला संजीवनी आणायला सांगितली होती पण मारुतीला संजीवनी ओळखता येत नव्हती तेव्हा त्याने संजीवनी असलेला द्रोणागिरी डोंगरच उचलून आणला त्या प्रवासात त्या डोंगराचा एक तुकडा येथे पडला तोच हा द्रोणागिरी डोंगर. करंजा बंदरापर्यंत हा डोंगर विसावलेला आहे. करंजाची द्रोणागिरी देवी याच डोंगराच्या एका भागावर वसलेली आहे जिथे अनेक भाविक दर्शनासाठी जात असतात. येथील किल्ल्याची थोडी ऐतिहासिक माहिती डोंगर चढताना बोर्डावर लावलेली आहे व डोंगरावर येणारे दूर्गविर, यावर काम करणा-या संस्थांकडे आहे जी त्यांच्यामार्फतच सगळ्यांना कळलेली योग्य. </p><p>डोंगराच्या मागे ओ. एन. जी. सी. प्लांट आहे व दुरून दिसणारी धगधगती चिमणी नेहमी आपल लक्ष आकर्षित करते. हा उरणचा द्रोणागिरी डोंगर नुसता डोंगर नसून त्याला हत्तीच्या डोक्याप्रमाणे आकार आहे जो उरणबाहेरून येताना नेहमी प्रकर्षाने जाणवतो. संध्याकाळी याचे रुपडे विलक्षण सुंदर दिसते. कामावरून सुटले की साधारण सहाच्या सुमारास बोकडवि-याच्या पोलिस चौकीपुढे कोटनाक्याच्या रोडला ब्रिजखालून जो हा डोंगर आपल्या सौंदर्याने मोहात पाडतो तो कोटनाका येईपर्यंत. सूर्य आणि डोंगराचा खेळ सुरू झालेला असतो. जसजशी अॅक्टीवा पुढे जाते तसतसा तेजोमय तांबडा मोठा सूर्याचा गोळा चेंडूप्रमाणे हत्तिरूपी डोंगराच्या माथ्यावरून ते सोंडेच्या खालच्या टोकापर्यंत सरपटत येतो. जणू हत्ती लीलया करत आहे असाच भास होतो. मन धुंद करणारा तो निसर्गाचा नजारा अनुभवण्यासाठी मी ती दोन-तीन मिनिटे गाडी हळू चालवते. नवीनं ऊर्जाच जणू त्या दर्शनाने मिळते. </p><p>काही दिवसांपासून कानावर येत होत कि द्रोणागिरी डोंगरावर आपले काही स्थानिक कार्यकर्त्यांची व दुर्गसंवर्धन करणा-यांची टीम आपल्या द्रोणागिरी डोंगराच्या संवर्धनाला झपाटून काम करत आहेत. रोज जाऊन तिथे आपले श्रम देत आहेत. डोंगर चढण्यासाठी वाटा स्वकष्टाने सुलभ करत आहेत. रोज असंख्य पर्यटक तिथे जात आहेत. मग ओढ लागली पुन्हा त्या बालपणीच्या वस्तूला भेट देण्याची, त्या वाटा तुडवण्याचा आनंद घेण्याची. मिस्टरांचं लहानपणही माझ्यासारखच या डोंगरावरच्या भटकंतीत समृद्ध झालेलं तेव्हा द्रोणागिरीवर रविवार धरून जायचं आमचं संगनमताने ठरलं. आताही कुंभारवाड्यात आमच्या घरच्या गच्चीवरूनही द्रोणागिरीच्या डोंगरमाथ्याच दर्शन आम्हाला होत. रात्रीचा या डोंगरावरचा दिवा शांतपणे डोंगराची उंची खुणावत असतो. आमच्या मुली श्रावणी आणि राधा तर डोंगरावर ट्रेक करायचा दिवस कधी येईल याची वाट पाहतं होत्या. खूप उत्सुक होत्या त्याही आणि आम्हीही. रविवार ६ डिसेंबर रोजी आम्ही सूर्य उजाडायच्या आतच वाट धरली ती डोंगरवाटेची. वातावरणात थंडीने जादू केलीच होती त्यामुळे उत्साहात भर पडली होती. डोंगराचा पायथा असलेलं डाउर नगर हे गाव गाठलं आणि आपण कुठेतरी वेगळीकडेच पर्यटनाला आलोय असा भास होऊ लागला कारण भल्या पहाटे खूप गर्दी डोंग-याच्या पायथ्याशी दिसत होती. अगदी एकवीरेला वगैरे आल्याचा भास झाला. लहान मुले, मोठी माणसे सगळीच होती. गप्पा मारत, दगड-माती तुडवत आम्ही चढत होतो. अंधारला उजळत कोवळी सूर्यकिरणे डोंगराला सोनेरी छटा देत होती. पक्षी त्यांचे डोंगरावरचे अस्तित्व आपल्या किलबिलाटातून देत होते. मागे पुढे अनेक ट्रेकर्स चढत तर कोणी उतरत होते. बहुतांशी बरीचशी मंडळी परिचयाची दिसत असल्याने एखाद्या समारंभाला आल्यासारखाही भास होत होता. जिथे चढायला सोपे नसेल अशा ठिकाणी एकमेकांना हात देऊन आधार घेऊन सहज चढता येत होते. हळू हळू पूर्ण उजाडले होते आणि आम्ही चक्क द्रोणागिरी किल्ल्याच्या प्रवेशद्वाराजवळ पोहोचलोही. पोहोचताच प्रचंड समाधान वाटलं. कारण एकतर ते सुंदर प्रदूषणविरहित हवामान, खेळती हवा, कोवळी सकाळ आणि तिथे राखली गेलेली स्वच्छता याने खूप प्रसन्न वाटत होते. मुलींनीही पहिलाच ट्रेक केला असल्याने त्यांना एखादा खेळ जिंकल्यासारखा आनंद झाला होता. तिथला नजाराही सुंदरच आहे. एका दिशेला समुद्र तर किल्ल्याच्या दारासमोर उरण शहराचा नजारा. पहिला जागा ओळखण्याच्या ज्या नैसर्गिक निशाण्या होत्या त्यांची जागी सिमेंटच्या मोठ्या बिल्डिंगने आता घेतली आहे. चालायचंच, बदल हे घडतच राहणार. </p><p>किल्ला आहे तसाच आहे अजूनही. लहानपणीच्या सगळ्या स्मृती पुन्हा जाग्या झाल्या. हौदाभोवती आता सुरक्षेसाठी जाळी टाकली आहे. त्यात डोकावून पाहिले व आपण ह्या हौदाचे पाणी चांगले असताना त्याचे प्राशन केले आहे हे आठवून धन्य वाटले.</p><p>सध्या सेल्फीचा जमाना आहे त्यानुसार आम्हीही फोटो काढून घेतले काही वेळ तिथल्या निसर्गात रमलो आणि परतीच्या प्रवासाला निघालो. येतानाही उताराचे सौंदर्य खूपच सुंदर होते. आता झाडी स्पष्ट दिसत होती, मध्ये मध्ये रानफुले डोलत होती. अनेक दुर्गसंवर्धनाच्या टीमचे सदस्य येताना दिसत होते. अनेकांकडे जड जड वस्तूही वाहून नेत होते. अगदी कमी वेळात आम्ही पायथ्याशी उतरलो. तिथल्या झोपडपट्टीमध्ये चुली पेटत होत्या. झोपडपट्टीतली लहान मुले खेळात दंग होती. सोबत आणलेला त्या मुलांना दिला. त्या मुलांच्या चेह-यावरचा आनंदही वेगळाच आनंद देऊन गेला. तृप्त मनाने घरी पोहोचलो व ज्या व्यक्ती या द्रोणागिरी डोंगर, तिथल्या वास्तू टिकून राहण्यासाठी झटत आहेत, गुफा, पाण्याच्या टाक्या अशा वास्तू शोधून लोकांसमोर आणून उरणच्या ऐतिहासिक गोष्टी जिवंत करत आहेत, ज्यांनी या डोंगराचा रस्ता सुलभ करून हजारो पर्यटकांना, स्थानिकांना हे पर्यटनस्थळ मोकळे दिले आहे त्यांना कोटी कोटी प्रणाम व पुढील वाटचालीसाठी शुभेच्छा.</p><p>सौ. प्राजक्ता पराग म्हात्रे. उरण (कुंभारवाडा)</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMiGnsz2pkcA4RUh_nlC1SfEQLxlynsic43YPl2nqEpAJwd_hEo6JG_QneUvqfcejVukZL3s0pftZvpjHriY7jcD3_vHLMj8Yr2VGO0Cfu1Nc31OX1mG2cT0Q6ersOfKWJxHVMRfeRQjQ/s1600/1615814590-picsay.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMiGnsz2pkcA4RUh_nlC1SfEQLxlynsic43YPl2nqEpAJwd_hEo6JG_QneUvqfcejVukZL3s0pftZvpjHriY7jcD3_vHLMj8Yr2VGO0Cfu1Nc31OX1mG2cT0Q6ersOfKWJxHVMRfeRQjQ/w640-h480/1615814590-picsay.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgam34kzU94AaMIhfqcr9jCRr_Y5Cwe-z_4rGF4jcsBOykO1zqjFLfbDs798O4jtNB86NxIgYyeviNKkLMzT24qYLS-3VOq_nc49tRiKiU9P8-AUm9YI27JXjuo-elAY9zSIdIMI4FdTaY/s1600/1615814680-picsay.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgam34kzU94AaMIhfqcr9jCRr_Y5Cwe-z_4rGF4jcsBOykO1zqjFLfbDs798O4jtNB86NxIgYyeviNKkLMzT24qYLS-3VOq_nc49tRiKiU9P8-AUm9YI27JXjuo-elAY9zSIdIMI4FdTaY/w640-h480/1615814680-picsay.jpg" width="640" /></a></div><br /><p><br /></p>prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-70054774630660478562020-12-14T06:55:00.001-08:002020-12-14T06:55:47.233-08:00दत्तूभाऊ
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj13k82xyoPcgbBnIFBXbeZDPKd1jSHiL65rP9aGnvvAdwD50H0cFMeYGW5rMMgOVCq2GWKMY0j31xVvcd8eL5g8ylfroO-tapfZbLWQK5OSk3F9z6VITuDTMtkxCg8GBXlU0WvWQC02w8/s721/IMG-20201125-WA0084.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" height="600" data-original-height="721" data-original-width="715" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj13k82xyoPcgbBnIFBXbeZDPKd1jSHiL65rP9aGnvvAdwD50H0cFMeYGW5rMMgOVCq2GWKMY0j31xVvcd8eL5g8ylfroO-tapfZbLWQK5OSk3F9z6VITuDTMtkxCg8GBXlU0WvWQC02w8/s600/IMG-20201125-WA0084.jpg"/></a></div>
श्री दत्तात्रेय गंगाराम ठाकुर एक गोड गळ्याच हसतमुख व्यक्तिमत्त्व. लहानपणापासून दत्तू हे त्यांचं नाव सर्वश्रुत झाल्याने आमचे ते दत्तूभाऊ. निर्मलाताई ही माझ्या मावशीची मुलगी. माझा जन्मही झाला नव्हता तेव्हापासून आईने तिला आमच्याच घरी सोबत म्हणून आणली तेव्हापासून जणू ती सख्खीच झाली आमच्यासाठी. स्वभावाने ती अतिशय हळवी, सुस्वभावी व मदतीला तत्पर अशीच. आमच्या घरातही माझे आई वडील शांत, सुस्वभावी, मायाळू असल्याने ती आमच्या घरात मुलीप्रमाणेच रुळली, माझ्या भावावरही ती बहिणीची माया पेरत असे. माझ्या आजीनेही तिला आपलेसे केले. नंतर माझा जन्म झाल्यावर मलाही तिने काही दिवस सांभाळले. कालांतराने ती लग्नाच्या वयात येताच माझ्या आई वडिलांनीच आमच्याच गावातील सुस्वभावी, नोकरदार, स्थिरस्थावर मुलगा पाहून निर्मला ताईचे लग्न कु.दत्तात्रेय गं. ठाकुर यांच्याबरोबर लावून दिले आणि तेव्हापासून ते आमचे दत्तूभाऊ झाले. दोघांचे स्वभाव सारखेच. सदा हसतमुख, कधी कुणाला दुखावणार नाही की आवाज वर करून बोलणं नाही. दोघांची जोडी म्हणजे लक्ष्मी-नारायणाचा जोडा. दत्तूभाऊंचे कुटुंब हे नागांव मांडळ आळीतील आंबाड्याखाली राहत होते. त्यांना पाच बहिणी व हे एकटेच पुत्ररत्न अगदी रत्नासारखेच. उरणमधील स्काॅल ब्रेवरीज या नामांकित कंपनीत ते कर्मचारी होते. निर्मलाताईच लग्न झालं तेव्हा घरात दत्तूभाउंचे आई वडील व एक लग्नाची बहीण राहत होती. दत्तूभाऊ व निर्मलाताई यांना नंतर तीन अपत्ये एका मागोमाग एक झाली. मुलीची हौस असूनही मुलगी काही झाली नाही. मोठा मुलगा विनोद, दुसरा विरेंद्र व तिसरा विनेश. घराच आता गोकूळच झालं होत. माझं लहानपणही तिथेच खेळण्यात गेलं. आई शाळेत गेली, आजी आजारी किंवा कुठे गेलेली असली की शाळेत जाताना केस बांधण्यासाठी माझी धाव निर्मलाताईकडे. ती अगदी प्रेमाने माझ्या दोन वेण्या घालायची व बोलायची मला मुलगी नाही पण तुझे केस बांधताना हौस पुरी होते बोलत कोड कौतुक करायची. अस आमचं मावस असलं तरी मनाने सख्खं नात. </p><p>कधीही निर्मलाताईकडे गेलो आणि दत्तूभाऊ घरात असले की नेहमी प्रसन्न, हसरे व विनोदी वातावरण निर्माण झालेले असे. अगदी छोट्या छोट्या गोष्टीतही साधेसे विनोद करून दुस-यांना आनंद देणे ही कलाही त्यांना अवगत होती. </p><p>दत्तूभाऊ हे उत्तम समाज सेवकही होते. स्काॅल ब्रेव्हरीज उरण या कंपनीत ३० वर्षे आपली सेवा दिली व सेवानिवृत्त झाले. कुठल्याही गावकीच्या कार्यक्रमात सूत्रसंचालन करणे, गायन, भजनाचे कार्यक्रम करणे, निवडणुकीच्या काळात आपल्या पक्षाच्या मागे ठाम उभे राहणे आणि तेव्हा पक्षाला वाहून घेणे हे नेहमीचच होत त्यांचं. शिवाय गावातील लोकांच्या अडीअडचणीलाही धावून जायचे. त्यांनी निर्मलाताईलाही आपल्या बरोबर समाज सेवेच्या कार्यात सहभागी केले व तिच्याकडूनही ग्रामसेवा व्हावी म्हणून तिला ग्रामपंचायतच्या निवडणुकीला उभी केली. आजही निर्मलाताई ग्राम सदस्या आहे. दत्तूभाऊ मासे पकडायलाही समुद्रावर जाळ टाकायला जायचे व एक एक माशाचे मस्त वर्णन करायचे व पकडलेले मासे अनेकदा भेट स्वरूपात आप्तांमध्ये वाटून समाधान पावायचे.</p><p>दत्तूभाऊंची मुलेही तशीच कलागुणसंपन्न आहेत. दत्तूभाउंच घर एकत्र कुटुंब पद्धतीत असून तिघे एकत्र राहतात हे दत्तूभाऊ व निर्मलाताई यांनी केलेल्या संस्कारांना मिळालेली मोठी दाद आहे. मोठा मुलगा विनोद याचा आवाजही अतिशय गोड आहे. तो आॅर्केस्ट्रा मध्ये गावून कित्येकांची दाद मिळवतो. दोन नंबर विरेंद्र म्हणजे आमच्यासाठी बाळा याला क्रिकेट, पक्ष्यांची खूप आवड आहे. त्यांच्या घरात पोपट, कबुतरे, कोंबड्या, कुत्रा त्याने पाळले आहेत व हे सर्व त्याच्याशी उत्तम संवाद साधतात. मासेमारीचीही त्याला अत्यंत आवड आहे व त्यात तो कुशल आहे. तिसरा मुलगा विनेश म्हणजे पपू हा उत्तम क्रिकेटर आहे. त्यांचा हाॅल पूर्ण बक्षिसांनी चमकून दिसतो. त्यांच्या तीन सुना अनुक्रमे विनया, मयुरी व शशांका या ही गुणी, सालस व आपापल्या जबाबदा-या उत्तम रितीने पेलत असल्याने दत्तुभाऊ व निर्मलाताईला फारच समाधान आहे. घरातील चार नातवंडांमुळे घराच गोकूळ झालं आहे. </p><p>माझे वडील, भाऊ आणि दत्तूभाऊ यांचे फार जमायचे, लग्न झाल्यावर माझ्या मिस्टरांशीही त्यांची चांगली मैत्री झाली. अनेकदा कौटुंबिक गोष्टींचे शेयरींग करायचे. आपल्या कुटुंबाचा त्यांना नेहमी एक आदर्श कुटुंब म्हणून अभिमान होता व त्यांनी ते तसे जपलेही होते. निर्मलाताईबद्दल ते नेहमी कौतुकाने बोलत व मुलं आणि सुनाही खूप चांगल्या आहेत याचीही वारंवार वाच्यता करत. आता तर नातवंडांमध्येच ते कसे रमून जात होते याचेही वर्णन करत असायचे. </p><p>आमचे वारंवार एकमेकांकडे जाणे येणे होत असे. माझे वडील ४ वर्षापूर्वी गेले तेव्हा त्यांनाही आधार गेल्यासारखा वाटला. माझ्या वडिलांनाही त्यांनी खूप चांगली सोबत दिली होती. अगदी त्यांच्या सोबत बोलवतील तिथे जायचे त्यांना घेऊन. माझ्या वडिलांच्या पुस्तक प्रकाशनाचा सोहळा माझ्या मिस्टरांनी आयोजित केला होता त्यात ते मदतीला अग्रेसर होते. माझ्या मिस्टरांशीही त्यांची खूप सलगी होती. त्यांच्या मनातील अनेक सुखदुःखाच्या गोष्टी ते माझ्या मिस्टरांबरोबर शेयर करायचे. माझा भाऊ मनिष आणि त्यांची इतकी गहन दोस्ती होती की ते रोज एकमेकांना भेटल्याशिवाय राहायचे नाहीत. बहीण म्हणून निर्मलाताई आणि दत्तूभाऊ हे त्याचे जिव्हाळ्याचे घर आहे. माझ्यासाठी ते एक माहेरची जिव्हाळ्याची व्यक्ती होती. कधी जोड्याने माझ्याकडे शेतातील भाज्या घेऊन यायचे, माझ्या वडिलांसोबत सदिच्छा भेट घ्यायला यायचे , माझे वडील गेल्यावरही त्यांनी येणे सोडले नाही. निर्मलाताई नेहमी </p><p>त्यांच्याकडे कधी करांद्यांचा, कधी भानवल्यांचा तर कधी कोंड्याच्या पेल्यांचा डबा घेऊन पाठवत असे. </p><p>कुठेही पिकनिकला वगैरे जाताना आम्ही एकत्र असायचो. अनेकदा निर्मलाताई कामानिमित्त नाही आली तरी दत्तूभाऊ मात्र आमच्यासोबत खुशीने यायचे, दत्तूभाऊंचा खेळकर स्वभाव, गप्पागोष्टी, पिकनिकला गाण्यांची मैफिल याने पिकनिकमध्ये रंग भरायचा.</p><p>२८ आॅगस्ट २०२० हा मात्र आमच्या सगळ्यांसाठी काळा दिवस ठरला. दत्तूभाऊ कोरोनाच्या आजाराला बळी पडले आणि त्यांना वयाच्या ६६ व्या वर्षी देवाज्ञा झाली. त्यांच्या अचानक जाण्याने सर्वांवरच प्रचंड मानसिक आघात झाला. तो भरून निघायला काळच जावा लागेल. आठवणींतून दत्तूभाऊ कायम सोबत राहतील सगळ्यांच्या. अशा दत्तूभाऊंच्या आत्म्यास शांती लाभो. त्यांना आदरपूर्वक श्रद्धांजली.</p><p>सौ. प्राजक्ता पराग म्हात्रे, उरण</p><p>(अग्रसेन दिवाळीअंक २०२० मध्ये प्रकाशित)</p><p><br /></p>prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-86084980689856824752019-11-06T08:15:00.000-08:002019-11-06T08:15:07.426-08:00आगरी गझलकार डॉ. कैलास सोमनाथ गायकवाड <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<br />
जातीने आगरी नसले तरी आचरणाने आगरी संस्कृती अंगिकारणारे, आगरी गझलकार डॉ. कैलास सोमनाथ गायकवाड यांना सलाम. <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxs2XNHcFGSkUQfo2Zwi1x3_iSLsDTf6J75VOt0qiXeHtp-Nw5MrVxMjiwecnGZ5Sn9vxVmSaIi5E_ZlNpWYbuw5Ga5HisDwNi1QzxDKo6HeLVmHlJnvJmQoii8B8ngOmHbawLHOn2NU0/s1600/1571250709-picsay.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1066" data-original-width="1080" height="315" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxs2XNHcFGSkUQfo2Zwi1x3_iSLsDTf6J75VOt0qiXeHtp-Nw5MrVxMjiwecnGZ5Sn9vxVmSaIi5E_ZlNpWYbuw5Ga5HisDwNi1QzxDKo6HeLVmHlJnvJmQoii8B8ngOmHbawLHOn2NU0/s320/1571250709-picsay.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
सन १९६६ साली डॉ. कैलास गायकवाड यांचे वडील श्री सोमनाथ गायकवाड हे आपल्या कुटुंबासह पालघर जिल्ह्यातून प्रार्थमिक शिक्षकाच्या नोकरीच्या निमित्ताने नेरुळ गावी भाड्याची जागेत राहायला आले. नेरूळ गाव हे बहुसंख्य आगरी जातीतील कुटुंबांचे गाव. कैलास यांचा जन्म १९७६ साली त्यांच्या आजोळी कल्याण येथे झाला. बाळ कैलास आणि आई सुमन यांनी माहेरचे कोडकौतुक पुरवून घेऊन पुन्हा आग्री कुटुंबांच्या सहवासात नेरूळच्या राहत्या घरी आले. <br />
<br />
बालपणापासूनच त्यांच्यावर आगरी समाजातील संस्कार घडत गेले. आगरी राहणीमान, भाषा,चालीरीती, संस्कृती या सगळ्यांची कैलास यांच्या आयुष्यावर छाप पडत गेली. शेजार-पाजारच्या आगरी समूहानेही ह्या गायकवाड कुटुंबाला आपलेसे करून घेतले. गावातील आगरी कुटुंबांतील प्रत्येक सणवार, घरगुती कार्यक्रमांमध्ये मायेने ओथंबून भरलेल्या आग्री कुटुंबांनी कैलास यांच्या कुटुंबाला आपल्यातीलच मानून मान-सन्मान दिला. गायकवाड कुटुंबही आवडीने ह्या कार्यक्रमांत सहभागी होऊ लागले व त्यामुळे त्यांचे एकमेकांचे ऋणानुबंध घट्ट होऊ लागले. पालघर जिल्ह्यातील वातावरणही काहीसे असेच शेती, गावासारखे असल्याने व अशाच माणसांसारखे असल्याने गायकवाड कुटुंबाला आगरी समूहात वावरताना कधी परकेपणा जाणवला नाही व आगरी लोकांनी कधी जाणवून दिला नाही. डॉ. कैलास मोठे होत गेले तसे आजूबाजूच्या आगरी समूहात मिसळू लागले. कैलास हे नेरूळमधीलच शाळेत शिकल्याने त्यांचे शाळेतील व गावातील मित्रमंडळीही आगरीच होते.<br />
<div>
त्यावेळी नेरूळ किंवा नवी मुंबई विकसीत झालेली नव्हती. वाशीच फक्त थोडीफार सुसज्ज झालेली होती. गावातील होळी, पालखी, जत्रा, जत्रेच्या वेळी तरवा काढणे या सगळ्यात गायकवाड कुटुंब सामील होत असे. कैलास लहान असताना त्यांची आई त्यांना शेजारच्या आगरी मैत्रिणींच्या सल्ल्याने कैलास यांना भक्तिणीकडे न्यायची तिथे उतारा केला जायचा किंवा विबूत दिली जायची त्यामुळे गायकवाड कुटुंब व कैलास नेरुळच्या आगरी वसाहतीच्या प्रत्येक बाबीशी एकरूप झाले होते. त्यावेळी आपल्या गावातील आगरी मित्रांसोबत कैलास खाडीत मासे पकडायला जायचे, मिठागरात जायचे, मऊ चिखलात खुबे पकडायला जायचे, म्यालवना म्हणजे सुकी लाकडे गोळा करायला जायचे, गोवऱ्याही थापायचे. गावात कोणाचे घर बांधायचे असेल तर सगळे मित्र मिळून बांधकामाला मदत करायचे. अंगण करायला मदत करायचे त्यामुळे ते नेरूळ गावातील माती, खाड्यांशीही एकरूप झाले होते. असे हे सवंगडी एकत्र बागडताना त्यांची मनेही एकमेकांत गुंतत गेली.मैत्री अधिक फुलत गेली. कुणीही कुणाच्याही घरी हक्काने जाऊन गप्पा मारायचे, खेळायचे. कायम आगरी कुटुंबाच्या सहवासात राहून कैलास आणि त्यांच्या आई-वडिलांनीही आपली मूळ भाषा सोडून कशी व कधी आगरी भाषा आत्मसात केली हे त्यांचे त्यांनाच कळले नाही. कैलास व त्यांचे आईवडील हे घरात आगरी भाषेतच एकमेकांशी बोलतात हे मला आगरी भाषेला सोन्याचे दिवस आल्यासारखे वाटते. डॉ. कैलास यांनी आपले लग्नही आगरी पद्धतीतील रीतीभाती पूर्ण करूनच केले. त्यांच्या पत्नीनेही आगरी भाषा आत्मसात केली व त्यांची मुलगीही आपोआपच करणार. </div>
<div>
<br />
कैलास साधारण सातवीत होते तेव्हा नवी मुंबईत सिडको मार्फत वसाहती बांधण्यास सुरुवात झाली, गावांच शहरीकरण चालू झालं. नेरुळगावतही ठेकेदार येऊ लागले काही गावातलेच ठेकेदार झाले, सप्लायर झाले मग त्यांच्यासोबत त्यांच्या मदतीला कैलासही मित्रांसोबत सुट्टीच्या दिवशी जात असत. हळू हळू इमारती झाल्या मग लोक राहायला येऊ लागले, कॉलनी संस्कृती वाढीस लागली. नेरूळ व लगतच्या गावांचे शहरीकरणात स्थित्यंतर होताना पाहणारे कैलास हे साक्षीदार आहेत व गावा पासून शहरीकरणाचा प्रवास कैलास यांनी अनुभवलेला आहे. <br />
<br />
कैलास यांना लहानपणीच वाचनाची आवड निर्माण झाली होती कारण त्यांचे वडील व भाऊ त्यांना वाचनासाठी चांदोबा, चंपक अशी पुस्तके आणून द्यायचे. तसेच शाळेत होणाऱ्या क्रीडा स्पर्धांमध्येही नंबर येणाऱ्या विद्यार्थ्यांना वाचनाची गोडी लागावी म्हणून पुस्तके बक्षीस म्हणून देत असत. कैलास यांना दरवर्षी बक्षीस मिळायचे व ही पुस्तकेही कैलास वाचून काढायचे. कैलास यांची वत्कृत्वकलाही बहरत होती. त्यांनी १ ली ते १० वी पर्यंत वत्कृत्व स्पर्धेतील बक्षीस घेण्यात बाजी मारली. पुढे पुढे कैलास यांना वाचनाची इतकी सवय झाली की ते पुस्तकांचा फडशा पाडू लागले. रामायण, महाभारत, बायबल कुराण असे धार्मिक ग्रंथ म्हणा की बाबा कदम, बाबूराव अर्नाळकर, गुरुनाथ नाईक अशी पुस्तके वाचल्याने त्यांच्या ज्ञानडोहाची पातळी वाढू लागली. <br />
<br />
<br />
कैलास यांचे शालेय जीवनशिक्षा विद्यामंदिर नेरुळ इथे चालू होऊन विद्याप्रसारक हायस्कूल बेलापूर, मॉडर्न महाविद्यालय वाशी पर्यंत येऊन त्यांनी डी. वाय. पाटील मेडिकल कॉलेज येथून एम. बी. बी. एस ची डिग्री घेतली. आता कैलास यांच्या नावा अगोदर डॉक्टर ही पदवी जोडली गेली. डॉ. कैलास यांची प्रथम प्रार्थमिक आरोग्य केंद्र साई-माणगाव या रायगड जिल्ह्यातील अतिदुर्गम भागात वैद्यकीय अधिकारी म्हणून नेमणूक झाली. २००३ सालापासून ऐरोली, कोपरखैरणे अशा ठिकाणी अपघात वैद्यकीय अधिकारी म्हणून सेवा देऊन ते सीबीडी येथे नागरी आरोग्य केंद्र येथे वैद्यकीय अधिकारी म्हणून सेवेत रुजू झाले.<br />
<br />
डॉ. कैलास हे मनमिळावू व दुसर्याच्या हाकेला नेहमी धावून जाणारे आहेत. आपले कार्य सांभाळत डॉ. कैलास समाजाचे भान राखून समाज सेवेसाठी नेहमी तत्पर असतात. कर्मकांड, बुवाबाजी, धर्माच्या नावाखाली माजवले जाणारे चुकीचे अवडंबर, अंधश्रद्धा याविरोधात ते आहेत. त्यांचा विज्ञानावर विश्वास आहे. त्यांनी अंधश्रद्धा निर्मूलनाच्या कार्यात सक्रिय सहभाग घेतला या कामामुळे डॉ. नरेंद्र दाभोळकर यांचा सहवास त्यांना लाभला याचा त्यांना अभिमान आहे. <br />
<br />
<br />
डॉ. कैलास यांनी विविध आरोग्य शिबिरे, जनजागृतीपर व्याख्याने केली. आमच्या उरणच्या इनरव्हिल क्लब ऑफ उरण च्या माध्यमातून २ वेळा गर्भाशयाच्या कर्करोगाच्या तपासणी (पॅप्समियर) केली ज्याचा अनेक महिलांनी लाभ घेतला. ही शिबिरे घेत असताना डॉ. कैलास स्वतःचा कधीही प्रचार करत नाहीत किंवा स्वतःची वाहावाह ही करून घेत नाहीत.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2VFrC5ev4tKDebZbgwD46e_tSVI17_Qh77ZyNp1zDhm7oaRvaIuju-4k0pqpA_ftJ0L0sieVtxyzeqAi3NpoooCQcUkYT4m1KKZNl3MpJ7wk6bxd1cmoTssAwouGRyQvtF48QTg1H1z8/s1600/IMG_1738.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2VFrC5ev4tKDebZbgwD46e_tSVI17_Qh77ZyNp1zDhm7oaRvaIuju-4k0pqpA_ftJ0L0sieVtxyzeqAi3NpoooCQcUkYT4m1KKZNl3MpJ7wk6bxd1cmoTssAwouGRyQvtF48QTg1H1z8/s640/IMG_1738.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1tX-Sdf8xTIeH9T69yoerrCkLdtQHOZ4vFZEt78wsiCjO_5qlxQfOdDhl5nhwNc8c5yGwsZO0Z3JUxV7otNB8zZHSmKbLCC8eUAOXyVi9Urse2vpYo4HR9fKxNBW2oPMZCmAwh9QztNk/s1600/IMG_1744.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1tX-Sdf8xTIeH9T69yoerrCkLdtQHOZ4vFZEt78wsiCjO_5qlxQfOdDhl5nhwNc8c5yGwsZO0Z3JUxV7otNB8zZHSmKbLCC8eUAOXyVi9Urse2vpYo4HR9fKxNBW2oPMZCmAwh9QztNk/s640/IMG_1744.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzyCIFFd789hKnv4DxUZlhWLUsZvrs7lUyxZ3oDl47BkAGKuknIJB960RX_k1qwMhIGL3p5yFVySA8NMI1AxTMjyZwgGb-VVHvBRAITcaJH9kNsZwtvS5k3aOBZWLWoEVzdMrh5I9BYno/s1600/IMG_1761.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzyCIFFd789hKnv4DxUZlhWLUsZvrs7lUyxZ3oDl47BkAGKuknIJB960RX_k1qwMhIGL3p5yFVySA8NMI1AxTMjyZwgGb-VVHvBRAITcaJH9kNsZwtvS5k3aOBZWLWoEVzdMrh5I9BYno/s640/IMG_1761.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmj_bBJ8TKVkpHeex2p6rMpRqEkfcCQAg1Qj4GEhqtUzcH6uo61C_qB6q5-sef4Bhi41EkP8DY8gV6FBfZNxxXvkMBG-pcdvLfawhAEHySEDvt8w1qW2TEz1RxJb2v_tlKH97O43bjHQY/s1600/IMG_1769.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmj_bBJ8TKVkpHeex2p6rMpRqEkfcCQAg1Qj4GEhqtUzcH6uo61C_qB6q5-sef4Bhi41EkP8DY8gV6FBfZNxxXvkMBG-pcdvLfawhAEHySEDvt8w1qW2TEz1RxJb2v_tlKH97O43bjHQY/s640/IMG_1769.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
निःस्वार्थी, निर्व्याज भावनेने ते आपली सेवा जनतेला देत असतात. गुजरात राज्यातील अंकलेश्वर या इस्नोट गावात त्यांनी १४ जणांच्या टीम सोबत १४ दिवसांचे शिबीर भरवले होते ज्याचा जवळपास ८००० रुग्णांनी लाभ घेतला. त्यात ४०० हून अधिक मोतीबिंदू शस्त्रक्रिया पार पडल्या, खुब्याच्या सांधा बदलण्याची शस्त्रक्रिया केली गेली.नेरूळ बेलापूर या शाळांची वैद्यकीय जबाबदारी डॉ. कैलास यांच्यावर होती. त्यांनी शालेय विद्यार्थ्यांसाठी जीवन प्रशिक्षण शिबिरे घेतली. एच. आय. व्ही. सारख्या समस्येवर विद्यार्थ्यांमध्ये जनजागृतीचे काम केले. ७ एप्रिल ला जागतिक आरोग्य दिनी आरोग्य विभागात काम करणाऱ्या प्रत्येक केडर - श्रेणीला समाविष्ट केले जाते त्या कार्यक्रमाचे उत्कृष्ट सादरीकरण डॉ. कैलास यांनी केले व त्यामुळे नवी मुंबई मनपा आयुक्तांसह उपस्थित आरोग्य महासंचालक डॉ. सुभाष साळुंखे यांच्याकडून त्यांनी वाहवा मिळवली. सन २०१०-२०११ या वर्षी नवी मुंबई महानगरपालिकेचा उत्कृष्ट वैद्यकीय अधिकारी म्हणून सन्मानित करण्यात आले. सी. बी. डी. च्या नागरी आरोग्य केंद्राचा ब्लॉग बनवून आंतरजालावर प्रकाशीत करणारे ते पहिले वैद्यकीय अधिकारी असून त्याची दखल टाईम्स ऑफ इंडियाने विशेष वृत्तांताद्वारे घेतली. <br />
<br />
<br />
डॉ. कैलास यांना लेख, कविता गझल लिहिण्याचा छंद आहे. आपल्या छंदाच्या निर्मिती बद्दल डॉ. कैलास सांगतात श्री अण्णा त्रिभुवन हे गझलकार त्यांच्या दवाखान्यात येत असत. ते डॉ. कैलास यांना नेहमी वाचताना पाहायचे व त्यांनी डॉ. कैलास यांची साहित्या प्रती गोडी ओळखली. त्यांनी त्यांच्याकडील एक गझल चे पुस्तक डॉ. कैलास यांना वाचायला दिले व काही गझलही त्यांना ऐकवीत होते पण थोड्या वेळाने डॉ. कंटाळले व त्यांनी कंटाळा आल्याचे अण्णांना बोलून दाखवले त्याने श्री अण्णा त्रिभुवन रागावले व म्हणाले प्रसुती समयी एक एक कळ जशी आईला लागते तशी एक एक ओळ गझलेची निघते. त्यानंतर त्यांनी डॉ. कैलास यांना चॅलेंज केले की मी एक गझलेची ओळ देतो तुम्ही ७ दिवसांत दुसरी लिहून दाखवा. ती ओळ होती "चेहऱ्याची चांगली ही रीत नाही" त्यानंतर डॉ. विसरून गेले पण ७ दिवसांनी श्री अण्णा त्रिभुवन आले आणि त्यांनी गझलेची ओळ पूर्ण झाली का विचारले. डॉ. कैलास यांनी त्यांच्याकडे थोड्या वेळाची मुदत मागितली व लगेच दुसरी ओळ तयार करून दिली.<br />
<br />
चेहऱ्याची चांगली ही रीत नाही<br />
अंतरीचे दुःख तो लपवीत नाही.<br />
<br />
अण्णांना ही ओळ खूप आवडली व त्यांनी डॉ. कैलास यांचे कौतुक केले व गझल पूर्ण करून नित्य गझल लिहिण्यासाठी प्रेरित केले. त्यानंतर ही गझल पूर्ण करून डॉ. कैलास यांनी सुरेश भट वेबसाइटवर ती प्रकाशीत केली. नंतर ते लेख, प्रवास वर्णन, कविता, गझल लिहून मायबोली, मनोगत, ऐसी अक्षरे अशा आंतरजालावरील वेबसाइटवर प्रकाशीत करू लागले. मायबोलीवर त्यांनी गझलांचे उपक्रमही घेतले. हे सगळे लिहिताना त्यांच्या ऋदयस्थानी दडलेल्या आगरी बोलीभाषेत आपण का लिहू नये असा विचार आला आणि त्यांनी २०११ साली पहिली आगरी गझल एका ज्वलंत विषयावर लिहिली "पलाट साडेबाराचा". ते अत्यंत आनंदाने सांगतात की आगरी भाषेत कोणीही गझल लिहिलेली पाहण्यात नव्हती. आग्री भाषेतील गझलेला जन्म डॉक्टर कैलास यांनी दिला. सन २०११ साली गोव्याला घनश्याम भेंडे यांच्या अध्यक्षतेखाली गझल संमेलन झाले होते त्यात बहुभाषिक मुशायऱ्यात सर्वप्रथम पलाट साडेबाराचा ही आगरी गझल डॉ. कैलास यांनी सादर केली. त्या गझलेला संमेलनात प्रचंड प्रतिसाद मिळाला. ती गझल पुढील प्रमाणे.</div>
<div>
<br />
<br />
भानगरींना कारन झाला,पलाट साडेबाराचा<br />
शिरकोचा म्होटा घोटाला,पलाट साडेबाराचा<br />
<br />
कंचे व्यावारान दलाली,आवरि नय गवनार कवा<br />
डिलींग मधला म्होटा गाला,पलाट साडेबाराचा<br />
<br />
धा मजल्याचा टॉवर झाला,गावाचे त्या बाजूला<br />
मिनी चरवला पयला माला,पलाट साडे बाराचा<br />
<br />
लाईट ,पानी ,रस्ता सगला कॉलनीन रानार्यांना<br />
आमचे दारासमोर नाला,पलाट साडेबाराचा<br />
<br />
चिकन्,मटन्, दारु ना मच्छी,बायेरचे मित्रांसाठी<br />
खोपटान ठेवू बापाला,पलाट साडेबाराचा<br />
<br />
जमीन नाही,पलाट नाही,किती किती मी सहन करु?<br />
तरास आपापले जिवाला,पलाट साडेबाराचा<br />
<br />
धरुन ''कैलास'' या जगानी,बाप कुनाला बनेवला<br />
व्हता कुनाचा,लाभ कुनाला,पलाट साडेबाराचा.<br />
<br />
--डॉ.कैलास गायकवाड.<br />
<br />
डॉ. कैलास यांनी १९ आगरी व्यक्तीवर ' बटवा ' हा व्यक्तिचित्रण संग्रह लिहिला आहे. कळवा,बेलापूर पट्ट्यांतील आगरी समाजातील सामाजिक, आर्थिक, नैतिक स्थित्यंतरे दर्शविणारी जतर ही कादंबरी डॉ. कैलास यांनी खुबीने लिहिली आहे. त्यांचा अस्वस्थ प्रतिबिंब हा गझल संग्रह प्रकाशीत झालेला आहे. गजलोत्सव, अखिल भारतील गझल संमेलन विशेषांक, मराठी गझल - सुरेश भटांनंतर, मुस्लिम मराठी संमेलन विशेषांकात त्यांच्या गझल प्रकाशित झाल्या आहेत.</div>
<div>
<br />
आगरी संस्कृतीबद्दल बोलताना डॉ. कैलास म्हणतात मी पाहिलेली आग्री संस्कृती ही मातृसत्ताक आहे. घरात आई ही मुख्य असते. ती पूर्ण घराची जबाबदारी सांभाळते. आईच घरातील सगळ्या कार्यक्रमाचीही सूत्र हाती घेते. आगरी कुटुंबातील वडील किंवा मुलगा आपली मिळकत आणून आईकडे देतात व आई खर्चाचे नियोजन सांभाळते. आईला प्रत्येक कार्यात मान असतो. लग्न, पूजा, शेतीच्या नांगरणीची, पेरणी, धान्याच्या पूजेला आईला पहिला मान असतो. आगरी संस्कृती महिलांचा सन्मान करणारी आहे. विविध सण, कार्यक्रमातील त्यांच्या रिती पर्यावरणाला धरून आहेत. डॉ. कैलास म्हणतात आग्री लोक हे रांगडे, रोखठोक, हातच न राखून बोलणाऱ्या गुणवैशिष्ट्यासकट मोकळ्या मनाचे, प्रेमळ आहेत. ते वडील किंवा शिक्षकांना एकेरी संबोधत असले तरी त्यामागे त्यांची भावनिक जवळीक आहे. जीवनाचे सार सांगणारे आगरी बोलीभाषेत काही शब्द आहेत ते अन्य कोणत्याही भाषेत नाहीत असे डॉक्टर म्हणतात. या बोलीतील स्मशानगीते, धवलगीते खूपच भावणारी आहेत. </div>
<div>
<br />
<br />
तर असे हे डॉ. कैलास सोमनाथ गायकवाड हे जन्माने आगरी नसले तरी त्यांना आगरी लोकांबद्दल अत्यंत जिव्हाळा आहे व ते आपले समूहाबाबतच आदर, जिव्हाळा आपल्या लेखणीतून व्यक्त करत आहेत. त्यांना अनेक बारकावे ह्या बोलीभाषेबाबत ज्ञात आहेत. त्यांच्या हातून आगरी समूहाच्या कौतुकाचे अमर्याद लेखन होवो व त्यांनी आचरणात आणलेला आगरी बाणा त्यांच्या आयुष्यात प्रगतीची, सुख-समाधान-समृद्धीची बरसात करू दे ही शुभकामना. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
सौ. प्राजक्ता पराग म्हात्रे, उरण (कुंभारवाडा)</div>
<div>
prajaktamhatre.77@gmail.com</div>
<div>
<br />
अग्रसेन २०१९ दिवाळी अंकात प्रकाशित.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoMtC9Q8dSKO-YA57h9DGvN6kix-HOYvjrdeSsi8xy6FxpMmr_ZfeTnH0ZfRpp6RO9jTHx9rlNE7B1D8Mir1YZqae7yDeHgYwp0SsvpiwwaKCmYfYyBsn1nvekql4bFfythoM9rVZCKCE/s1600/1573056632-picsay.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1089" data-original-width="852" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoMtC9Q8dSKO-YA57h9DGvN6kix-HOYvjrdeSsi8xy6FxpMmr_ZfeTnH0ZfRpp6RO9jTHx9rlNE7B1D8Mir1YZqae7yDeHgYwp0SsvpiwwaKCmYfYyBsn1nvekql4bFfythoM9rVZCKCE/s640/1573056632-picsay.jpg" width="500" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjptyskl3TfXuiQ_oZYEOdTDQ6FGjqFBn92OHTJDwqAHfqhn_K98X4woKBDkvLKUgh5siQRb690D4PtqiSGdlwv_3MQvwQWsgyUP75HHPPkNI6_tLRqk1mGCZNxNeUAViCzsHWtq9dyvCo/s1600/1573056160-picsay.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1205" data-original-width="891" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjptyskl3TfXuiQ_oZYEOdTDQ6FGjqFBn92OHTJDwqAHfqhn_K98X4woKBDkvLKUgh5siQRb690D4PtqiSGdlwv_3MQvwQWsgyUP75HHPPkNI6_tLRqk1mGCZNxNeUAViCzsHWtq9dyvCo/s640/1573056160-picsay.jpg" width="472" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_rPXXm96nEWK1Zl_mCMc7viLY0QVmlmBfvsPNQrtUJTFNnnONiKqtX_c2dmhyphenhyphen4uz_EWsNaPZoYO9bEaOTNoZZKRCk3Lg_lADx2hxLykGoKRLsKgsyatM9-WkTxHqmpR8_RDBinbL183w/s1600/1573056104-picsay.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1265" data-original-width="891" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_rPXXm96nEWK1Zl_mCMc7viLY0QVmlmBfvsPNQrtUJTFNnnONiKqtX_c2dmhyphenhyphen4uz_EWsNaPZoYO9bEaOTNoZZKRCk3Lg_lADx2hxLykGoKRLsKgsyatM9-WkTxHqmpR8_RDBinbL183w/s640/1573056104-picsay.jpg" width="450" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2_-nscjTJQQjJwmKIN40Hz7Qt79W-_uUyVR7gEB8hSe6CXtZlJKR9x4NwUVxhvqw7dJyxKbbWWoO9mGHH5ns9Hj17btKyMBWIjQmjb5aaTPoC3-ExVuVbrsZ973iYiZ113rXNMK43WoI/s1600/1573056053-picsay.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1286" data-original-width="891" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2_-nscjTJQQjJwmKIN40Hz7Qt79W-_uUyVR7gEB8hSe6CXtZlJKR9x4NwUVxhvqw7dJyxKbbWWoO9mGHH5ns9Hj17btKyMBWIjQmjb5aaTPoC3-ExVuVbrsZ973iYiZ113rXNMK43WoI/s640/1573056053-picsay.jpg" width="442" /></a></div>
<br />
<br /></div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-47886727493404740542019-11-03T22:28:00.001-08:002019-11-03T22:28:26.160-08:00सणावारांची बाजारपेठ<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
काही दिवसांपूर्वी बाजारपेठेलगत असलेल्या हॉस्पिटलमध्ये किरकोळ आजारामुळे एक दिवस राहण्याचा योग आला. आम्ही ज्या खोलीमध्ये होतो, त्या खिडकीतून बाहेर बाजारपेठेत चाललेली वर्दळ, खरेदी-विक्री, भाज्या, फळे पाहत विरंगुळा होत होता. दुसर्या दिवशी पहाटे उठले आणि खिडकीजवळ गेले, तर अगदी भकास वाटू लागले. फक्त कोरडा रस्ता दिसत होता. ना फळे, फुले, ना भाज्या, ना लोकांची गर्दी. पहिल्यांदाच बाजारपेठेला अस बिनाअलंकार पाहिले आणि अस्वस्थ वाटले. पण हा अस्वस्थपणा थोड्याच वेळात दूर झाला. हळूहळू दुकानदार, रस्त्यावरचे गाडीवाले, भाजीच्या टोपल्या घेऊन बसणार्या बायका असे आपआपल्या जागी जमू लागले. स्वतःच्या जागेची झाडलोट चालू झाली, रस्त्यावर पाणी शिंपडणे चालू झाले. धंदा चांगला व्हावा म्हणून अगरबत्त्या लावून प्रार्थनापूर्वक पूजाही होत होत्या. त्या अगरबत्त्यांचा धूर हवेत मंद एका सुरात वाहत होता. हे सगळे दृश्य पाहून मला सकाळची भूपाळी आठवत होती. आता प्रसन्न वाटू लागले होते. एकीकडे पिवळ्या केळ्यांची गाडी, तर कुठे कांदे-बटाटे, कुठे लाल लाल टोमॅटो तर कुठे सगळ्या हिरव्या पालेभाज्या, कुठेतरी मध्येच डोकावणारी फुले, शेंदरी गाजर, मक्याची अर्धवट सोलून ठेवलेली मोत्यासारखी कणसे, डाळिंब, संत्री, पेरू, चिकू अशी विविधरंगी फळे रचत रस्त्याला रंगीबेरंगी साजशृंगार चढला. थोड्याच वेळात गिर्हाईकही चालू झाले. खरेदी-विक्री दरम्यानची संभाषणे चालू झाली आणि हळूहळू मार्केट नेहमीसारखे आपलेसे वाटू लागले.</div>
<br style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: 15px;" />
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 15px;">बाजार म्हणजे आपल्या सगळ्यांचाच आयुष्याचा एक महत्त्वाचा भाग. आमच्या उरणमध्ये भाजी मार्केट, मच्छी मार्केट, फूल मार्केट आहेच शिवाय रस्त्याच्या दुतर्फा मोठ्या दुकानांसमोर रोज फळे, भाज्या, फुले. ऑफिसला जाताना लागणारा मार्केटचा देखावा मला नेहमीच आवडतो. फळे, फुले, किराणा, औषधे, मासे, कपडे, करमणुकीच्या विविध वस्तू, खेळणी, भांडी अशी अनेक दुकाने मार्केटमध्ये कित्येक वर्षे आपले बस्तान बांधून नांदत असतात. गिर्हाईक हाच देव मानून दुकानदार व्यवहारामार्फत गिर्हाइकाची सेवा करत असतात.</span><br />
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
सणासुदीच्या दिवसांत मार्केटमध्ये जाणे मला जास्त आवडते. प्रत्येक सणाची वेगवेगळी वैशिष्ट्ये बाजारात दिसत असतात. चैत्र महिन्यातील गुढीपाढव्याला साखरेच्या माळांनी मार्केटला गोडवा आलेला असतो. हल्ली छोट्या गुढ्याही दुकानांत नटून सजून बसलेल्या असतात. फूलवाल्यांकडे झेंडूच्या फुलांना विशेष महत्त्व आलेले असते.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
ज्येष्ठातली वटपौर्णिमा सुवाशिणींचा सण. ह्या सणाला बाजारपेठेत फणसाच्या राशी लागतात. फणस कापून गरे विकणाऱ्याभोवती तर बायकांचा गराडाच असतो. नवीन नवऱ्यांसाठी लागणाऱ्या परड्या बुरूड बायका विकत असतात. नवीन नवऱ्यांच्या आया आपल्या मुलीची ओवश्याची परडी तिच्या आयुष्यात सुखाचे दान मिळावे म्हणून मनोभावे खरेदी करताना दिसतात. ओवशात लागणारी फळे ही त्या हंगामाचीच असतात - म्हणजे फणस, जांभूळ, करवंदे, आंबा, अळू ह्या फळांना बाजारात मान असतो आणि ह्या मानाला साजेसे त्यांचे भावही चढलेले असतात. जोडीला केळी, चिकू अशा फळांच्याही कॉलर टाईट असतात. खण-नारळांच्या सामानालाही उधाण आलेले असते. आजकाल वडाच्या फांद्यांनी तर बाजार भरलेला दिसतो. पण त्याऐवजी वडाच्या झाडाची रोपे विकायला येऊन ती दारोदारी लावली जावीत व ज्यांना शक्य नाही त्यांनी वडाच्या चित्राची पूजा करावी, जशी देवतांच्या प्रतिमेची केली जाते, अशी ईश्वरचरणी प्रार्थना आहे जेणेकरून वडाच्या झाडांना हानी पोहोचणार नाही.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
आषाढातल्या एकादशीला बाजारात साक्षात जणू पांडुरंगच प्रसन्न असतो. जास्त गडबड गोंधळ नसतो, पण जागोजागी भुईमुगाच्या शेंगा, अळूच्या मुळ्या, कोनफळ, रताळी अशी मातीतली कंद वारीत आल्याप्रमाणे विठोबाच्या रंगात मिसळलेली दिसतात.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
श्रावण महिन्यात बाजारपेठेतही 'श्रावणमासी हर्ष मानसी' वातावरण असते. जागोजागी रानभाज्यांची हिरवळ पसरलेली असते. नागपंचमीला नागाच्या सुबक मूर्ती फणा काढून दर्शन देत असतात. नागोबाला वाहण्यासाठी लागणाऱ्या वेली जुड्यांमध्ये जणू पदर खोचूनच बसलेल्या असतात. राखीबंधनाच्या राख्यांची हंगामी दुकाने रंगीबेरंगी, विविध आकारातील राख्यांनी सुशोभित झालेली असतात. थोड्याच दिवसांत येणाऱ्या गोकुळाष्टमीसाठी सजलेल्या हंड्या नटखट कान्हा दही चोरताना डोळ्यासमोर आणतात.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
भाद्रपद महिना म्हणजे गणेशोत्सवाचा जल्लोश! या दिवसांत बाजारपेठांतील गल्ली अन गल्ली मंगलमय रूप धारण करते. जिकडे तिकडे अत्तरांचा व उदबत्त्यांचा सुगंध, फळांच्या गाड्यांवर फळांच्या सुबक राशी, फूलमार्केटमध्ये सजावटीची फुले, कंठ्या नि दूर्वा, सुगंधी फुलांनी मार्केट इतके मंगलमय झालेले असते की तिथून पाय पुढे निघत नाहीत. काही सजावटीची दुकाने तोरणांनी, माळांनी घराघरांतील गणेशाचे स्वागत करायला सज्ज झालेली असतात. हलवायांच्या दुकानांत मोदकांच्या सुबक राशी रचल्या जातात. सीडीची दुकाने गणेशभक्तीच्या गीतांनी सुरेल झालेली असतात. गणपतीच्या आगमनापूर्वीचे दोन दिवस तर बाजारपेठ तुडुंब भरलेली असते. गणेशमूर्तीही बाजारातील दुकानांमध्ये आपापल्या मेकअपवर फायनल टच मारून मखरात विराजमान होण्यासाठी तयार होत असतात.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
आश्विन महिन्यातली नवरात्र बाजारपेठ झगमगीत करते. जागोजागी देवीसाठी लागणारे पूजेचे सामान, रंगीबेरंगी दांडिया आणि गरब्याचे चमकदार आणि उठावदार असे रंगीत घागरे यांनी बाजारपेठेत फेर धरलेला असतो. ह्या दिवसांत उपवासासाठी मोठमोठाले भोपळे ठिय्या मांडून बसलेले असतात. अगदी आजीबाईच्या भोपळ्याच्या गोष्टीची आठवण आल्याशिवाय राहत नाही.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
कोजागरी पौर्णिमेचा चंद्रही बाजारपेठेत आपल्यासाठी आज काय गंमत आहे हे डोकावून नक्की पाहत असेल. प्रत्येक घरात किंवा सोसायटीत कोजागरीनिमित्त होणाऱ्या पार्टीसाठी खास मेनू आखले जातात. त्यात मसाला दूध हे तर नैवेद्य म्हणून चंद्राचे प्रतिबिंब आपल्यात सामावून घेण्यासाठी आतुर असते. ह्या दिवशी सकाळीच दूध आणून ठेवावे लागते. संध्याकाळपर्यंत बाजारात दुधाचा तुटवडा झालेला असतो. किराण्याच्या व खाऊच्या दुकानांमध्ये मसाला दुधाच्या मसाल्याच्या लहान-मोठ्या डब्यांना ह्या दिवशी खास मान देऊन पुढे आणलेले असते. भाजी मार्केटमध्ये उकडीच्या शेंगा, रताळी असे सामान भरपूर आलेले असते.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
आपल्या घरात जसा दिवाळीचा उत्साह असतो, तसाच उत्साह बाजारपेठेत असतो. काही ठिकाणी उटण्याचा सुगंध दरवळत असतो. जागोजागी विक्रीसाठी ठेवलेल्या रंगीबेरंगी कंदिलांमुळे बाजारपेठ सजून जाते, तर रात्री तारका अवतरल्यागत बाजारपेठ झगमगून जाते. ठिकठिकाणी फटाक्यांची दुकाने व त्याभोवती बालगोपाल आपल्या पाल्यांसह फटाके घेताना त्यांच्या चेहर्यावर फुलबाजे फुललेले दिसतात. पद्धतशीर लावलेल्या रांगोळ्यांच्या ढिगांनी बाजारपेठेला रंगांनी न्हाऊन टाकलेले असते. लक्ष्मीपूजनाच्या, पाडव्याच्या आगमनासाठी झेंडूच्या फुलांचे डोंगर रचलेले असतात. तोरणे, माळा बाजारपेठ अधिक सुशोभित करत असतात. लक्ष्मीपूजन म्हणजे खरा दुकानाचा सण. प्रत्येक दुकानाभोवती रांगोळ्या वेगवेगळ्या नक्षीकामात मिरवताना दिसतात. झेंडूच्या आणि आंब्याच्या पानांची तोरणे चैतन्यमय वातावरण निर्माण करतात. ह्या दिवशी दुकानात पूजेचा थाट असतो. हिशेबाच्या वह्यांसकट दुकानाची पूजा होते. रात्री फटाक्यांची आतशबाजीने बाजारपेठ दुमदुमून जाते.<br />
<br style="box-sizing: inherit;" /></div>
<center style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: 15px;">
<img alt="Photo-Collage-20191022-202823223" border="0" class="chitra" src="https://i.postimg.cc/xd2C56qv/Photo-Collage-20191022-202823223.jpg" style="border: 1px solid rgb(204, 204, 204); box-sizing: inherit; max-width: 100%; padding: 10px; vertical-align: middle;" /></center>
<br style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: 15px;" />
<br style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: 15px;" />
<br style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: 15px;" />
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 15px;">कार्तिक महिन्यातील बलीप्रतिपदेसाठी नवीन झाडू बाजारपेठेत आपले स्थान उंचावतात. भाऊबीजेसाठी भांड्यांची, कपड्यांची आणि भेटवस्तूची दुकाने सामानाने आणि माणसांनी तुडुंब भरलेली दिसतात. सगळ्या भावाबहिणींची माया त्या भेटवस्तू रूपात ओथंबून भरलेली दिसते.</span><br />
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
कार्तिकी एकादशी हा कार्तिक महिन्यातील विठोबाच्या भक्तीने भरलेला सण म्हणजे आषाढ महिन्याच्या बाजारपेठेचेच प्रतिबिंब.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
पौष महिन्यात येणारी मकरसंक्रांत पुन्हा बाजारपेठ भरगच्च करते. ओवसा देण्यासाठी अनेक प्रकारच्या वस्तू घेऊन विक्रेते जागोजागी बसतात, बऱ्याच ठिकाणी तीळगूळ, साखरफुटाणे, हळद, कुंकू असे सामान मिरवत असते. ह्या दिवसांतली मातीची छोटी सुगडी लहान मुलांसाठी खास आकर्षण असते. अॅष्टर, शेवंती, गुलाब अशा फुलांनी फूलमार्केट बहरलेले असते. खायची पाने, गाजर, ऊस, हरभरा, बोरे यांनी मार्केटमध्ये राज्य मिळवलेले असते आणि हे सगळे खरेदी करण्यासाठी आलेल्या महिलांच्या चेहऱ्यावर एक वेगळाच आनंद, उत्साह ओसंडलेला दिसतो.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
फाल्गुनातली होळी म्हणजे रंगांचा सण. होळीच्या दहा दिवसांपूर्वीपासूनच दुकानांत लहान मुलांसाठी पिचकाऱ्या लटकवलेल्या दिसतात. रंगांच्या राशींनी पूर्णं बाजारपेठेला रंगीबेरंगी स्वरूप आलेले दिसते.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
जीवनावश्यक सगळ्या वस्तूंचा पुरवठा मार्केटमध्येच तर असतो. विचार करा, आठ दिवस मार्केट बंद राहिले तर आपली काय अवस्था होईल? किती घट्ट नाते असते आपले ह्या मार्केटशी.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
रोजच्या दैनंदिन जीवनासाठी आपल्याला मार्केटचा भक्कम आधार असतो. मला कुठल्याही बाजारपेठेत गेले की नेहमी ताजेतवाने वाटते, कितीही मरगळ आली असेल तरी बाजारपेठेतील एक चक्कर ती मरगळ घालवून एक उत्साही वातावरण निर्माण करते. मग त्यासाठी पैसेच खर्च करावे लागतात असे काही नाही. एखाद्या प्रेक्षणीय स्थळाप्रमाणे ह्या बाजारपेठेला मारलेली चक्करही मन प्रसन्न करते.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
सौ. प्राजक्ता पराग म्हात्रे, उरण.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
(हा लेख मिसळपाव या ई दिवाळी अंक २०१९ मध्ये प्रकाशित झालेला आहे. अंक पाहण्यासाठी लिंक क्लिक करा. https://www.misalpav.com/node/45490)</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: inherit; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; text-align: justify; word-wrap: break-word;">
<br /></div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-89732791432209773012019-10-11T03:59:00.003-07:002019-10-11T04:06:40.756-07:00पाथरवट - दगडाचा कलाकार <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
पेण मध्ये असलेल्या वाशी ह्या सासरच्या गावी आमची वर्षातून दोन-तीन वेळा फेरी होते. प्रत्येक वेळी तिथे जाताना मला नेहमी एका गोष्टीच आकर्षण असत ते म्हणजे हायवेवर असलेल्या रामवाडीच्या समोर रस्त्याच्या कडेला ठोकत असलेल्या पाथरवटाच्या दगडी वस्तूंच. तिथून येताना नेहमी आम्ही गाडी थांबवतो आणि पाथरवटांकडून छोटे पाटा-वरवंटे, खलबत्ता अशा वस्तू कधी आम्हाला घरात तर कधी भेट देण्यासाठी घेतो. यावेळी जरा वेळ काढूनच या पाथरवटांशी गप्पा मारल्या. गप्पांतून त्यांच्या व्यवसायाबद्दल माहिती मिळाली आणि पाथरवटांच्या त्या दगडी कलेकडे पाहण्याचा दृष्टिकोनच बदलून गेला.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
रामवाडीच्या हायवेच्या कडेला श्री रामदास जाधव व सौ. संगिता जाधव यांचं कुटुंब फलटण वरून येऊन पेणमध्ये वास्तव्य करत हे दगडी कलाकुसर करण्यात रमलेली असतात. त्यांचे नातलगही तिथेच हा व्यवसाय करतात. त्यांची झोपडीवजा तीन चार दुकाने जवळ जवळच आहेत. त्या दुकानांत छोटे-मोठे पाटा वरवंटे, खल-बत्ते, छोटी-मोठी जाती अगदी खेळण्यातलीही, मूर्ती अशा वस्तू आपले मन आकर्षीत करून घेत असतात. त्यांचं ठक ठक आवाजात काम चालूच असत. जवळ काही अवजारे असतात वेगवेगळ्या आकारातली. अवजारांच्या, आपल्या बळाच्या, बुद्धीच्या व कौशल्याच्या साहाय्याने ह्या कलाकृती पाथरवट बनवत असतात. <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEir6ejKp5ptXEPGq2IWWQes1wic5sHUZiakGM75JJ7-jKE9JlQnBicu3D1qvTfqS_R8KaVCM77hx4z5HI5sUsUydliWj3ryztx9vY9ZiSI4qezgGRDG-EfCMxhdvgTA_KZyqL1WFO3SA9Y/s1600/DSC06940.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="420" data-original-width="499" height="538" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEir6ejKp5ptXEPGq2IWWQes1wic5sHUZiakGM75JJ7-jKE9JlQnBicu3D1qvTfqS_R8KaVCM77hx4z5HI5sUsUydliWj3ryztx9vY9ZiSI4qezgGRDG-EfCMxhdvgTA_KZyqL1WFO3SA9Y/s640/DSC06940.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRt_fvSozAcSKubJf9xQoYpsxs7UF7hWe6m9nJsvnpHc-dRu5rIwfCLjJT9FqjpMtOyLp6QURjvnP6Af16VuSOXZDKHI74d8dLi-3Pyosex-SYfhSM0Z_bAy8h6rrcs5cZYXtMcHqXreo/s1600/DSC06947.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="340" data-original-width="476" height="456" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRt_fvSozAcSKubJf9xQoYpsxs7UF7hWe6m9nJsvnpHc-dRu5rIwfCLjJT9FqjpMtOyLp6QURjvnP6Af16VuSOXZDKHI74d8dLi-3Pyosex-SYfhSM0Z_bAy8h6rrcs5cZYXtMcHqXreo/s640/DSC06947.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOtIJSwuaSs8EliW4GJnhnRsq9-SP2v6DeAb4xcdOhCrC5phKJvvgaQuo7sSmLk82vb1V4ieFYq-3Yl1MxTgtq3TSECkASrsukKthaa756a-uH4Q33S3ynPCyZDlu2dqOl-8dQUp5SW0w/s1600/DSC06948.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="280" data-original-width="640" height="280" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOtIJSwuaSs8EliW4GJnhnRsq9-SP2v6DeAb4xcdOhCrC5phKJvvgaQuo7sSmLk82vb1V4ieFYq-3Yl1MxTgtq3TSECkASrsukKthaa756a-uH4Q33S3ynPCyZDlu2dqOl-8dQUp5SW0w/s640/DSC06948.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqfUAcG9nTcMVBWOinXZ3jTgeNWeD5NxRh6-56zLfNmvTjxXWGuY-VwYIlHCVr5kXzodHsn2hjxM4v4GvYserqOjujBJABg1C51-tP99a1E642T5i6osGSgDL-Q9L2so-DvHLonNv_S-Y/s1600/DSC06954.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqfUAcG9nTcMVBWOinXZ3jTgeNWeD5NxRh6-56zLfNmvTjxXWGuY-VwYIlHCVr5kXzodHsn2hjxM4v4GvYserqOjujBJABg1C51-tP99a1E642T5i6osGSgDL-Q9L2so-DvHLonNv_S-Y/s640/DSC06954.JPG" width="640" /></a></div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
श्री रामदास जाधव यांच्याकडून माहिती मिळाली की ह्या वस्तूंसाठी लागणारे दगड ते स्थानिक डोंगरातले घेत नाहीत. कारण स्थानिक दगडांना वस्तू घडवताना चिरा पडतात. कल्याणच्या डोंगरातून खणून आणलेले दगड ते विकत घेतात. क्वारीतील दगडही तुटलेले असल्याने ते ह्या कामासाठी चालत नाहीत. दगडी वस्तू घडवत असताना त्यावर मारलेला प्रत्येक ठोका योग्य जागी पडावा लागतो. हे ठोके मारत असताना दगडांचे तुकडे आजूबाजूला, अंगावर उडत असतात. अनेकांचे दगडाचे तुकडे डोळ्यात गेल्याने डोळेही गेले आहेत. कारण निघालेला बारीक तुकडाही धारदार व वेगाने डोळ्यात गेल्याने बुबुळाला जखमी करून डोळा निकामी करतो. कधी कधी हातोडीचा नेम चुकून हातावरही येतो, सतत ठोकून हात दुखतात ते वेगळेच. दगड तासत तासत त्याची एखादी कलाकृती तयार करायची हे दगडाएवढंच कठिण काम आहे. अतिशय संयमाने हे पाथरवटाचे काम करावे लागते. एक पाटा घडवण्यासाठी एक पूर्ण दिवस लागतो. पाट्याचा दगड आकारात तासून झाला की त्याला धार येण्यासाठी टाकी लावली जाते. पूर्वी दारोदार टाकी बसवून द्यायला हे पाथरवट फिरायचे पण आता पाट्याची जागा मिक्सरने घेतल्यामुळे पाट्याचा वापर बहुतांशी घरातून बंदच झाला आहे. आता पाटा फक्त शोभेची वस्तू म्हणून घरात ठेवला जातो आणि आपल्या पारंपरिक रिती-भाती सांभाळण्यासाठी पाचवी ,बारसं, लग्न अशा समारंभांसाठी वापरण्यात येतो. फार कमी घरात आता पाटा-वरवंटा वापरला जातो.</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
गिरणी झाल्यामुळे जाती तर फक्त शोभिवंत वस्तू व पाट्यांप्रमाणेच लग्नातील काही विधीसाठी उपयोगात येतात. काही हौशी व्यक्तीच घरी दळण्यासाठी जात्याचा कधीतरी वापर करतात. मोठी जाती तर आता बनतच नाहीत जी शेतातील टरफलासकट असणारा तांदूळ दळण्यासाठी उपयोगात यायची. ही जाती मी लहानपणी उरण नागावात माझ्या माहेरी पाहिली आहेत, विरंगुळा म्हणुन आई-आजीचा हात धरुन लहान मोठी अशी जाती फिरवलीही आहेत.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
यावरून आपल्या लक्षात येईल की आता विजेच्या उपकरणांमुळे पाट्या-वरवंट्याचा, जात्यांचा खप किती कमी झाला असेल पूर्वीपेक्षा. पूर्वी जाती, पाटा-वरवंटा, खलबत्ते हे घरोघरी असायचे, पूर्वी तर दगडी उखळी होत्या, पाणी ठेवण्यासाठी मोठमोठी भांडी तयार केली जायची दगडाची. माझ्या सासरी उरण-कुंभारवाड्यात ही पाण्याची भांडी व एक उखळ अजून आहे ज्यात मी आता झाडे लावली आहेत. हौसे खातर नव-याने घेतलेल जातं, खलबत्ता आहे. जुुुुना सासूबाईनचा पाटा वरवंटा आहे, ओट्यावर छोटा पाटा वरवंटा आहे ज्याचा मी रोज आले व लसुण ठेचण्यासाठी वापर करते. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwRwJt4ZBK8fGa80hIKXC5HFPymvmo753ImlBzZMkbhjIQhOwKU-bD-A1ztyJKoDcVuc7kNEKzxEuRG1vluYFRsEWFW1AJpM2TIpGjVL1VTGabdO0o8SsxxfOs3TuWncuf1-2aLGwm6Eg/s1600/IMG_1948.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1218" data-original-width="1600" height="486" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwRwJt4ZBK8fGa80hIKXC5HFPymvmo753ImlBzZMkbhjIQhOwKU-bD-A1ztyJKoDcVuc7kNEKzxEuRG1vluYFRsEWFW1AJpM2TIpGjVL1VTGabdO0o8SsxxfOs3TuWncuf1-2aLGwm6Eg/s640/IMG_1948.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
त्यावेळच्या मोठमोठ्या कामांमुळे पाथरवटांना फुरसत मिळत नसे. आताच्या यांत्रिकी युगात मात्र नवनवीन विजेच्या उपकरणांमुळे पाथरवटांचा व्यवसाय अस्ताला चालला आहे. पण श्री रामदास जाधव यांना त्याबद्दल काही खंत नाही. ते त्यांच्या व्यवसायाशी प्रामाणिक व समाधानी आहेत. ते म्हणतात अजूनही लोक शोभेसाठी का होईना पाटे-वरवंटे, जाती, खलबत्ते घेतात त्यात आमची गुजराण होते. त्यांना फक्त खंत आहे ती हा व्यवसाय संपुष्टात यायला लगला आहे याची. ह्या धंद्यात वस्तूला कमी मागणी, अतिशय मेहनत व कमी मिळकत असल्याने नवीन पिढी ह्यात रस घेत नाही. परिणामी ह्या व्यवसायाचे भविष्य धोक्यात आले आहे. ही कला व हा व्यवसाय टिकावा अशी मनोमन ईश्वर चरणी प्रार्थना.</div>
<div style="font-family: shanipaar, Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12.8px;">
<span style="font-family: "shanipaar" , "manogat" , "verdana" , "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 12px;"><br /></span></div>
सौ. प्राजक्ता पराग म्हात्रे, उरण<br />
<br />
झी मराठी दिशा (शनिवार १२ - १८ ऑकटोबर २०१९ ) साप्ताहिकात प्रकाशित.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbSHfPYbaAbQgd5Nihw9PbORvFc826Li_LRdr2s5usjOSVINmt688GeYRNLnVTpSgKP8I-8cFvc6Mij3rKPsG9tR2Y4vYkO7rmnaOQ-l55YqBsbF3tDrAKvBvpF_CoyK02UglS9FY4FMI/s1600/Prajakta.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1147" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbSHfPYbaAbQgd5Nihw9PbORvFc826Li_LRdr2s5usjOSVINmt688GeYRNLnVTpSgKP8I-8cFvc6Mij3rKPsG9tR2Y4vYkO7rmnaOQ-l55YqBsbF3tDrAKvBvpF_CoyK02UglS9FY4FMI/s320/Prajakta.jpg" width="229" /></a></div>
<br />
<br />
</div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-27475546007127200752019-08-30T23:06:00.000-07:002019-09-06T11:26:02.107-07:00उरण - विनायक गावातील प्राचिन ऋद्धि-सिद्धि विनायक मंदिर<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div dir="auto" style="font-family: sans-serif; font-size: 12.8px;">
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
निसर्गाच्या सानिध्यात असणार अस आमचं छोटंसं उरण हे मूर्ती लहान पण कीर्ती महान प्रमाणेच माझ्या ऋदयात घर करून आहे. आमच्या उरणमध्ये मोरा बंदर, करंजा बंदर व पिरवाडी -दांडा या निसर्गसंपन्न समुद्रकिनार्यांची झालर आहे. पिरवाडीचा समुद्रकिनारा हा आम्हा रहिवाशांसाठी मनःशांती, करमणुकीचे मोठे स्रोत आहे. सुट्टीच्या दिवसांत अनेक पर्यटक ह्या समुद्रकिनारी भेट देऊन मनात आनंद घेऊन जातात. उरणमध्ये पूर्वी खूप खाड्या होत्या, मिठागरे होती. परंतू आता औद्योगिककरणामुळे त्यांचे प्रमाण कमी आहे. तरीही काही खाड्या शाबूत आहेत. त्यातील पाणज्याची खाडी ही विदेशी रोहीत पक्षांच्या दर्शनासाठी प्रसिद्ध आहे. रोहीत पक्षांबरोबर इतर अनेक पक्षी ह्या खाडीच्या परिसरात आपली गुजराण करतात. इथल्या करंजा गावातील द्रोणागिरी पर्वताबद्दल एक आख्यायिका आहे. मारुतीने लक्ष्मणाला संजीवनी वनस्पतीसाठी पर्वत उचलून नेत असताना त्या पर्वताचा एक तुकडा उरणच्या करंजा गावी पडला. तो डोंगर द्रोणागिरी डोंगर म्हणून प्रसिद्ध आहे. ह्या डोंगराच्या एका भागात द्रोणागिरी देवीचे सुंदर मंदिर आहे. मंदिर टेकडीवर असून करंजा जेट्टीचे, समुद्र किनार्याचे, तिथल्या होड्यांचे विहंगम दृश्य ह्या टेकडीवरून होते. द्रोणागिरीच्या डोंगरावर एक इतिहासकालीन पडका किल्ला आहे. किल्ल्याच्या बाहेर एक हौद आहे. हे नैसर्गिक थंडगार पाणी आम्ही पूर्वी डोंगरावर गेल्यावर प्राशन करायचो. आमच्या उरणात अजूनही तांदळाची शेती पिकते. तांदळाच्या शेतीनंतर काही ठिकाणे भाजीचे मळे फुलतात. आमच्या ह्या उरण तालुक्यातील घारापुरी ही लेणी पर्यटनस्थळ म्हणून जगप्रसिद्ध आहे. आमच्या उरणातली जनताही जितकी प्रेमळ तितकीच जिगरबाज आहे. अनेक ऐतिहासिक लढे उरण तालुक्यात गाजले. त्यात चिरनेरचा जंगल सत्याग्रह, शेतकरी आंदोलन यांचा समावेश आहे. सत्याग्रहाबरोबर जमिनींच्या आंदोलनातही अनेक हुतात्मे शहीद झाले आहेत व त्यांची हुतात्मा स्मारके ही आता बलिदानाची साक्ष देत आहेत. भारताच्या नकाश्यावर उरणचे नाव गाजवणारे आशिया खंडातील दोन नंबरचे जवाहरलाल नेहरू बंदर (जे. एन. पी. टी. ), ओ. एन. जी. सी., बि. पी. सी. एल सारखे प्रकल्प उरणच्या छत्रछायेत प्रगतिपथावर आहेत. आमच्या उरणात अनेक प्राचीन मंदिरे आहेत. चिरनेरचा महागणपतीच्या देवळावर जंगल सत्याग्रहाच्या खुणा देखील आहेत. उरणच्या बाजारपेठेत उरणावती देवीचे मंदिर आहे. ह्याच देवीला शितळादेवी असेही म्हणतात. ह्याच देवळाच्या आजूबाजूला एका ओळीत शंकर, विठोबा, तिरूपती, दत्तगुरू या देवतांची पूर्वीपासून मंदिरे आहेत. ह्या भागाला देवळांवरून देउळवाडी संबोधण्यात येते. त्याच्याच पुढे नाक्यावर, मारुती, गणपती व लक्ष्मीनारायण यांची पूर्वापार मंदिरे आहेत. देऊळवाडीच्या मागच्या अंगाला मोठे विमला तलाव आहे वयोवृद्धापासून ते लहान बालकांसाठी हे विरंगुळ्याचे स्थान आहे. केगांव ह्या गावी माणकेश्वराचे प्राचीन मंदिर आहे. त्यातच आमच्या उरण तालुक्यात पूर्वीचे रानवड गावी असलेले ऋद्धि सिद्धि विनायकाचे जागृत देवस्थान आहे.<br style="box-sizing: border-box;" /><a href="https://photos.google.com/share/AF1QipPErvcbgq4jaEf949tzQVqM8RkT-LAbdoB2mlFdi8W8DFqzrK_1WyUWIGKszBWq_A?key=eTJuSkFmNXdKSllOYXd1MlJCWWtWR2xuVnZlNS1B&source=ctrlq.org" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out 0s;"><img src="https://lh3.googleusercontent.com/ZQ3EcIYni5zGknHbiybYdZhFM4xT1DviCXZyj1j37Pj2Me7gVLia3_r9SL7LhjbX7swlQlFk6B_5SSlcKzCe10qpEkWyz_vCoM_XtSDoywi6X7mRsHwFdLUg1roOGFyqUeoW56MZGg=w2400" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
हिंदू धर्मात बुद्धीचा अधिष्ठाता, विघ्नहर्ता मानला जाणारा देव म्हणजे गणपती. गणपतीची अनेक नावे आहेत. त्यातील विनायक म्हणजे विशिष्ट रूपाने नायक किंवा नेता. ऋद्धि सिद्धि विनायका वरून सदर गाव हे विनायक ह्या नावाने ओळखले जाते. विनायक गावातील परिसर हिरवागार आहे. इथे आल्यावर नक्कीच कोकणची सफर घडल्यासारखे वाटते. प्रत्येक घराच्या समोर छोटीशी फुललेली बाग, बागेत अबोली, गावठी गुलाब, जास्वंद, चाफा अशा प्रकारची टवटवीत फुले व त्यांचा सुगंध, त्यात आंबा, फणस, नारळांसारख्या महावृक्षांची शीतल सावली, विविध पक्षांचे गुंजन, तोर्यात चालणार्या वाटा, खेळता वारा असे सुंदर श्री ऋद्धि सिद्धि विनायकाच्या आशिर्वादाच्या छायेत असणारे विनायक हे गाव.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
ऋद्धि सिद्धि विनायक हे प्राचीन मंदिर ६५४ वर्षापासूनचे आहे. हे मंदिर शके १२८७ म्हणजे इसवीसन १३६५ मधील हम्बीराज कालीन आहे. हम्बीराज हा देवगिरी येथील यादव राजवटीतला सरदार होता व त्याच्या आधिपत्याखाली कोंकण भूमीचा भाग होता. त्यानेच हे मंदिर बांधलेले आहे असे रानवड व अलिबाग - नागाव येथे सापडलेल्या प्राचीन शिलालेखात उल्लेखीलेले आहे. सध्या हे शिलालेख मुंबई येथील प्रिंस ऑफ वेल्स या म्युझियम मध्ये आहेत.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
मंदिरातील गणेशाची मूर्ती ही दगडी कोरीव असून अतिशय सुंदर व विलोभनीय आहे. एकाच पाषाणावर गणपती व त्याच्या दोन बाजूला ऋद्धि व सिद्धि उभ्या आहेत हे ह्या मूर्तीचे वैशिष्ट्य आहे. कारण अन्य कोणत्याही देवळामध्ये एकाच पाषाणावर गणपतीसह ऋद्धि व सिद्धि असलेली अशी मूर्ती आढळून येत नाही. ही मूर्ती काळ्या पाषाणात असून पाषाण साडेतीन फूट उंचीचा आहे तर अडीच फूट रुंद व आठ इंच जाडी असलेला आहे. विनायकाची मूर्ती साडेतीन फूट उंच असून ऋध्दि सिद्धि दोन फूट उंचिच्या आहेत. श्री विनायकाने आपले दोन्ही पाय मांडी घालण्यासाठी दुमडलेले आहेत. श्री गजाननाने पितांबर धारण केलेले आहे तसेच माथ्यावर सुंदर नक्षी असलेले मुकुट आहे. श्री गणेशाच्या हातात परशू, अंकुश आहेत आणि मांडीवर ठेवलेल्या हातात मोदक लाडू आहे. ऋद्धि सिद्धिंच्या हातात चवऱ्या आहेत. मुर्तीचा गोलाकार गाभारा दगडी आहे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
<a href="https://photos.google.com/share/AF1QipMFwqC8vLfrvhni_kQ1qJCd1_fY6KKRyDlESQhiS-qEFE4X1yG60FXIkMWOOpo63Q?key=cE9nMElPLVcxYTdpZ3hzVFgzaWx4RDFYOUpYZktn&source=ctrlq.org" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out 0s;"><img src="https://lh3.googleusercontent.com/1sOWjP1hvByx7W1buv0sRBI91874x9iZoJpUx9hD1FYFenqNyGsBqaKhyd8ZUu_12pzgFUtiwrwj5VgQDV1cnUHBLQTMsqwNx3ZxJh-5jLr-mbWQdJiMkYMuueSJLhqgrPqbW2scYg=w2400" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
मुस्लिमांनी सदर मुर्तीचा विध्वंस करू नये म्हणून मंदिराचा कळस मशीदींच्या आकारासारखा ठेवला होता. त्यामुळे १२ व्या शतकात ही मूर्ती टिकून राहिली.<br style="box-sizing: border-box;" /><a href="https://photos.google.com/share/AF1QipOl7nze7ybxmCqtDkrcXnyySdlE7UKAbV8SKF6H4zwQV7y6Qg5xMBOYY77vQOFCLQ?key=ZHJMd2gyQkhqUjQ3Vl9LTUZQeVpIbHFIVmR2b3d3&source=ctrlq.org" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out 0s;"><img src="https://lh3.googleusercontent.com/t0jLYRt99dwmwWqvlgxUfZZBTROVC5dvUkGpPrz1yXmDSVyDeWrRHItGgxMUHhIu8NWG16jerQon-lQ0GvuiHqBsX8N1O6TyrBtAFzYYWY5SDqTb9XRD3cBI08sHG88k1a2o-WreEA=w2400" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
ह्या मंदिराच्या गाभार्यातून कळसाचे दर्शन होते हे देखील ह्या देवळाचे अजून एक वैशिष्ट्य आहे.<br style="box-sizing: border-box;" /><a href="https://photos.google.com/share/AF1QipP0GXQwBccMZf3rBtopfJLedYr8PG7PxqZodsZU9lXm4s0VI5Q1j9B-rnImEh2HCg?key=aTJSQ052Z0hrbnJNTU56TmhjMHI1S3RIT1cwNmpn&source=ctrlq.org" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out 0s;"><img src="https://lh3.googleusercontent.com/QVb3ZUtbug6-OgVVSt93WqYseM0QqLSoUsMnXCbFj9EUy2z50HzoHsWqTI6ZnZUip1lbuGYHYC_nkYyVsxd5cVWhNDbb6jD_u2_SZ4Ra8eUzckdZSyWkoRkwHXfSR22apC-S3Jt7Ug=w2400" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
गेली कित्येक वर्षे रोज सकाळी सूर्यनारायण ह्या प्रथम पूज्य, विघ्नहर्त्याचे चरण स्पर्श करण्यासाठी मंदिरात किरणरूपी नमस्कार घालतात. नियमित सकाळी सव्वासातला सूर्यकिरणांचे आगमन मूर्तीवर होते.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
<a href="https://photos.google.com/share/AF1QipPMg2eVVZ3tvVWbHYeWncjQsVb-UW6I67vh69YdaocF5SAEEzhIwRBmIJjcJvG7bQ?key=QURBUWRfVFpPT1lLMlFwUmZzUHNoRUZVSGVoSFlB&source=ctrlq.org" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out 0s;"><img src="https://lh3.googleusercontent.com/1XPdmBLcGxN9VOvOiNs5FZtorBTUmyyXd1v-WYZwUHXCRoSTa2xn6n-TBj-4u9yn5kZxOLtpW91pIidU3BnG_mx5rHd5XTvkDbZVFRq5XXvcl06MYT3vMaJbl4n3XsWqwTnJcdNO0Q=w2400" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
देवळाच्या बाजूला एक हिरवेगार तळे आहे. देवळाचा परिसर टापटीप व स्वच्छ आहे. ह्या परिसरात एक विहीर आहे त्यातून पाण्याच्या टाकीची सोय केलेली आहे. १९३३ साली देवळाच्या समोर बुद्धी बरोबर शक्तीचे दैवत म्हणून मारुतीच्या देवळाची स्थापना केली होती परंतू बुद्धीची देवता व शक्तीची देवता समोरासमोर नसावी अशा जाणकारांच्या सूचना आल्याने मारुतीचे मंदिर ऋद्धि सिद्धि विनायकाच्या उजव्या बाजूला दक्षिणाभूमुखी करण्यात आलेले आहे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
<a href="https://photos.google.com/share/AF1QipMWko1AsVEzYSpIjyeLoDRlde1Tg0lnmAaFMtCINyyhlHLxatTtjk0lk1IGBc1R3g?key=MmNDVWN0bE5sejk5V2R4US1ucGdWOWVlZkYzWUFn&source=ctrlq.org" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out 0s;"><img src="https://lh3.googleusercontent.com/7dg6QYHb6M8gl-w7jPQegKmSXpQGEcHcvYVSUgcXCYhDZcVOob_Y-PnsZYO_YdNoERJ4SNGVmKdR8ymPvHqb7l7YgveXEX5NWXKb6wPDjusfmlrlixvha-o7xW6W7-jBMUx_Mzq6nA=w2400" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
मारुती बाप्पा</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
Code<br style="box-sizing: border-box;" /><a href="https://photos.google.com/share/AF1QipMEXWb6qynY0JQ_hykEc2-w0ylrMMqWSzv41k6UCCNCjNpnbv-avV1vpI71qHDX4g?key=U2p2TG9rem9XWHBrMXpvTXZ3bGh0THlfb1pZZUtR&source=ctrlq.org" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out 0s;"><img src="https://lh3.googleusercontent.com/X1ubMErh_-AOej_iKKpgF-K7BY60qXkXvOgLTi6OHkMLplWin20i77cjx1yL-Mtq5H9G7SeAbrPqUfay-q3pPOy_NQ1oKEHtEC2GvE5WNAMIoL22uue2bbZBeA8IHTab22w7tavnAQ=w2400" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
मूर्तीच्या पाठीमागे सव्वातीन फूट उंचीचा प्राकृत भाषेमध्ये शिलालेख आहे. शिलालेखाच्या वर सूर्य, चंद्र व कलश यांच्या आकृती आहेत तसेच खालच्या बाजूला गध्देगल म्हणजे वस्तूचा व जमिनीचा अपहार करणार्यास दहशत घालणारे गदर्भ चित्र आहे. हा शिलालेख अनेक शतकांपासून एक गूढ होते, ह्या गूढ शिलालेखाचा उलगडा सन १९४० मध्ये सेंट झेवियर कॉलेज, मुंबई च्या हिस्टॉरिकल ग्रुपने केला हे आलिकडच्या काळात जुन्या कागदपत्रांचा शोध घेताना सापडले. ह्या शिला लेखाचा मराठी अनुवाद नांदेड येथील इतिहास संशोधक श्री प्रभाकर देव यांनी केलेला आहे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
<a href="https://photos.google.com/share/AF1QipOm6zvlSkKOwI9D6V89eEhcojixNe0S5Kv8U51lDE3HbNGp7f3Yqjf0mTJfr241tA?key=N21ZWHFYSmpJNEc1WGFOWEw3aEt0SG5nblF5NFR3&source=ctrlq.org" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out 0s;"><img src="https://lh3.googleusercontent.com/BpwoOajC-9P00fq-2NwFoG0ckfhBYFPFh8mVVwpCeQdKi9--JVGGPLKg94vpzr3TYfswNtld8jWcKAYaXGzApEcKyBgpzRfPnwf2eBi8PWQum-2xNp6aN4AYUjxhkqCZsuhuAL-amQ=w2400" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
सदर देवस्थानाची मालकी गेल्या नऊ पिढ्यांपासून घरत कुटुंबीयांकडे आहे. ह्या देवळात श्रीमंत नानासाहेब पेशव्यांचे येणे-जाणे होते. श्रीमंत पेशव्यांनी सन्मानाने घरत कुटुंबीयांना फजनदार हा किताब बहाल केला व आजूबाजूच्या शेतजमिनी इनाम म्हणून या देवस्थानाला देण्यात आल्या. सन १८६७ मध्ये ब्रिटिश सरकारने पांडूरंग दामाजी घरत (खोत) यांच्या नावे सनद दिली. पूर्वी या देवस्थानाची पूजा अर्चा उपाध्ये कुटुंबाकडे होती. १९३२ पर्यंत ही मूर्ती आकारात आहे ह्याची माहिती नव्हती. शतकानुशतके लावल्या जाणाऱ्या शेंदुरामुळे मूळ मुर्तिचे स्वरूप झाकले गेले होते. पण गणपती बाप्पानेच लीला केली आणि वैद्यकीय व्यावसायिक कै. वामन गणेश उपाध्ये यांच्या स्वप्नात वारंवार येऊन मला मोकळे कर असे बाप्पा सांगत असे. एक दिवस कै. श्री उपाध्ये मंदिरात ध्यान लावून बसलेले असताना त्यांना शेंदुरजडीत एक खपली पडल्याचे दिसले. त्यांना स्वप्नाचा उलगडा झाला. श्री उपाध्ये यांनी तातडीने त्यावेळचे फजनदार स्वर्गीय श्री. रघुनाथ दादाजी घरत यांना या अभूतपूर्व घटनेची कल्पना दिली. श्री रघुनाथ घरत यांनी राघो मेस्त्री, जुवेकर कुटुंब व गावकर्यांच्या मदतीने रातोरात त्या मूर्तीचा शेंदूर काढला व तो बाजूलाच असलेल्या तलावात विसर्जन केले. विनायकाचे हे नवीनं रूप पाहून सगळ्यांच्या अंगावर रोमांच उभे राहिले. काळ्या पाषाणात अत्यंत रेखीव, प्रसन्न अशी मूर्ती पाहून सगळ्यांचे भान हरपले होते. दुसर्या दिवशी ह्या चमत्काराची बातमी उरणभर पसरली व उरणमधील सगळ्या भाविकांनी देवळात हजेरी लावून विनायकाच्या मूळ सुंदर रूपाचे दर्शन घेतले.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
Code<br style="box-sizing: border-box;" /><a href="https://photos.google.com/share/AF1QipMDlNAqkeh6tg84LEzyLPRm5zT80D4Lw9ZjwSNszIy4qW4oDNLRJGKEJYMuzWQ1EA?key=RDdaUFppSnJYaTlNc3p3bU5DUThNaE1NNk81dTZ3&source=ctrlq.org" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out 0s;"><img src="https://lh3.googleusercontent.com/zLgEIGJUNwomQYmisuTtbV3DLMmAkcaNZyRoxgRJixeT95hJZJi3kVvB_iXyGF6NLKUyPJFpBSRoQDN1kykZIy1jvF4rFW8hx27USr_M1fWfCXp00AVX8KNPjFv8WovaT5Ntz2naPw=w2400" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
सन १९९३ पासून ह्या देवळाचे व्यवस्थापकीय विश्वस्त - फजनदार हे श्री सदानंद रघुनाथ घरत आहेत. हे मंदिर घरत घराण्याच्या मालकीचे असले तरी ते सगळ्यांसाठी खुले आहे व हे विनायक गावातले मंदिर म्हणूनच प्रसिद्ध आहे. श्री घरत यांनी मंदिरात व मंदिराच्या परिसरात अनेक सोयी-सुधारणा केल्या. श्री सदानंद घरत यांच्या पुढाकारातून कौलारू व मोडकळीस आलेल्या जुन्या देवळाचे १९१० साली नूतनीकरण करून प्रशस्त व सुबक सभागृह असलेले मंदिर उभारण्यात आले . मंदिराचे नूतनीकरण केले असले तरी मंदिराचा मूळ गाभारा व घुमट जाणीवपूर्वक तसाच ठेवला आहे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
<a href="https://photos.google.com/share/AF1QipODhuxGG0WnZYQQ90GDA01k93Y0kOFAdNuJdzdVmNMmLfVNFQOh_HS2hpAMlUnF7Q?key=MDdaVkpzWWxfNU53N2FkSElBT3hzNzM1M2UyenR3&source=ctrlq.org" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out 0s;"><img src="https://lh3.googleusercontent.com/g_ojNktofziscVsS7jb4L5v6S7U5mONeGYU3tbtYE2ECXBqgwBf1k5hfGVSmPzzwL04eQLkw6TIFenIU34RavnYYVKzO0g9R1Xf9xyuPYVYnkgNuvTw_ZudNEN8kdqnL1gAIG7gC9g=w2400" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
तसेच सभागृहात असलेल्या प्राचीन काचेच्या हंड्या अजून काळजीपूर्वक जतन करून ठेवल्या आहेत व देवळाच्या प्रत्येक उत्सवाला व संकष्टी चतुर्थीला हंडीमध्ये काकडा प्रज्वलित करून मंदिराचे सभागृह मंगलमय व प्रकाशमय केले जाते. श्री सदानंद घरत यांच्या वडिलांच्या नावाने देवळात नंदादीपाची ज्योत अखंड तेवत आहे. सभागृहात दोन बाजूला दोन लाकडी जीने असून लाकडी खांबाची किनार असलेला माळा आहे.<br style="box-sizing: border-box;" /><a href="https://photos.google.com/share/AF1QipNR7OBjU73yuau8rS813StXEgPzhT4yQeuwIR0k6d9C2vTZKXcvD2pSTZEu5i3b4g?key=Wjd3bUV2YkNrcmZJNUN1bmZpb3VqeTdxSW04UTJB&source=ctrlq.org" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out 0s;"><img src="https://lh3.googleusercontent.com/BYze1K7U0KiXAjIRuxmC-yhpiBUWRx1JVGCJ3D5oe3u0Esj2RrZTdg6Jo5U0XoiO5bF8qV0jvaEX6SWIDveFBLb9Ay2A-uaED2YWbk8uREMEZnfoaeEQvxVWdc9RGU48rd9jUFwtTw=w2400" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
सभागृहाच्या भिंतीवर वरच्या बाजूला चारही दिशेला हत्तीची रांग व त्यावर कलाकुसर असलेल्या नक्षीची पट्टी आहे जी सभागृहाच्या शोभेत वाढ आणते.<br style="box-sizing: border-box;" />Code<br style="box-sizing: border-box;" /><a href="https://photos.google.com/share/AF1QipMjOooCSZYIqNqiq2CZHyXwqROf746ofg7YN1R7HjVRSWnEqqyIU_8FqwrA_p61RA?key=NEZRZkc4bjV4aGtZTVhCT2N3Tk8ybjdsWHFJT1FR&source=ctrlq.org" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out 0s;"><img src="https://lh3.googleusercontent.com/l65DehRRlXpPMeBhyMdQsUV-azkiWMP4Xi0h8UWij2bwmUF4VCP5xAUtBeEO3UtbgKqHf9kAC3LYchKV0kdYHhhdbRa1KoVE9forSS4CAUgYrozGyQuMJ2Ekj3ywPz4DpA2QCFTKyw=w2400" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
मंदिराच्या प्रवेशद्वाराच्या दोन्ही बाजूला मूर्तिरूपी हत्ती भाविकांचे स्वागत करतात. देवळाच्या आजूबाजूचा परिसरही हिरवागार आहे. मंदिर जवळच एक तुळशीवृंदावन आहे. मंदिराच्या उजव्या बाजूला असलेल्या मारुती मंदिरातील शक्तिशाली मारुतीचे दर्शन घेतल्याने मनातील भय निघून जाऊन मन शांत होते. मंदिराच्या आवारातील रंगरंगोटी व कुंड्यांमधली हिरव्यागार झाडे व फुलांमुळे परिसर सुशोभित दिसतो.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
<a href="https://photos.google.com/share/AF1QipOVi-gwpItnbIyORm60hSe83c6UVBd_vzFQfqNbg77oTde8HzuO_BX5Mm24u3OExw?key=UnlYRWNPNFllV3pRZk9oTTlaYkRTcHlxTlAzS0Fn&source=ctrlq.org" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out 0s;"><img src="https://lh3.googleusercontent.com/SCc56bMw57C4nV4RH_tQs-mp08Y5YoYrdqAxs3trw0b_VGH0jhSqPC_vEceagpUa210yv81FH8KZn2UjTqt_kXJViz8PhEZroAytRSSgz64OdZANphkAjbwnjYBf65SXAom8ycHm5A=w2400" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
काही दानी भक्तांनी दान म्हणून दिलेले बाकडेही मंदिराबाहेरच्या आवारात विश्रांतीसाठी ठेवले आहेत.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
<a href="https://photos.google.com/share/AF1QipMtuYWDw_XBmqGkwswwhMO-RXZVjlxx61Bvy7S_fay_1RfPwjFEOvvOdXGQvwdGpQ?key=SE0zOFZ2T3BZeVpJaHR2OUNyN05taFk0a3ZxaWdR&source=ctrlq.org" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out 0s;"><img src="https://lh3.googleusercontent.com/ljR4jDAhZJZrc0_sPfpf0cZnNfzP5v0nDrknhahY2Efl6FOQZQXIDv63gvjOhUwq7yS0oq8v0ZG1tNdo2-xKdF-t1M68MTd8YE5t0K3JEw2YVGigzWguiVsrsNVEFqqRMl5gQlWWxg=w2400" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
देवळाच्या परिसरात भाविक यात्रेकरूंसाठी निवासस्थान उभारले आहे. ह्या मंदिराची साफसफाई व नीटनेटकेपणा तिथे प्रवेश करताक्षणीच डोळ्यांना सुखावतो. परिसरात प्रवेश करायचा मुख्य दरवाजाही सुंदर मोराच्या नक्षीने सुशोभित केलेला आहे. मंदिरालगत असलेले तळे पाहून मन उल्हसित होते. ह्या तळ्यात पूर्वी गावकरी मनमुराद पोहण्याचा आनंद लुटत असत.<br style="box-sizing: border-box;" /><a href="https://photos.google.com/share/AF1QipM4F0CUJMXtyNRNlfn7P1XjCCKPPLCexNUsZ3kgD_InNKyXx3C6hnExPDl5IADn9w?key=bS0tT2RfNVA0YlUxR25Dd2NzcWJhd0UwcHE4Snp3&source=ctrlq.org" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out 0s;"><img src="https://lh3.googleusercontent.com/406s5CruAEZCMna9usMQF0QqMuDKETXFN99_LLXbBdf8pfq8ZB5D9_0hGtBYVnWAYjob7N_-k5ckRBFXkibVKj85kyr5wYVoV4Xcgrb4JrjpfEzNYUj-0Y5crqcUYjiJwDML8wXKtg=w2400" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
ऋद्धि सिद्धि विनायकाचे दर्शन घेताच मन प्रसन्न होते. विनायकाचे हे गोजिरे रूप डोळे भरून पाहतच राहावेसे वाटते. सभागृहात क्षणभर विसावल्यानेही मन शांत होते. या मंदिरात संकष्टी चतुर्थी, माघी गणेशोत्सव, भाद्रपदातील गणेशोत्सव मोठ्या भक्तिभावाने साजरे केले जातात. गावातील व लांबून येणारे अनेक भाविक या ऋद्धि सिद्धि विनायकाच्या दर्शनासाठी मनोभावे येतात व श्रद्धेने विनायकाचे दर्शन घेतात. हा गणपती नवसाला पावतो अशी त्याची ख्याती आहे. भाविक आपल्या मनातील अनेक सुख-दु:खे विघ्नहर्त्यापाशी मोकळे करतात व त्यातून तारून जाण्यासाठी प्रार्थना करतात तसेच नवस करतात. विशेषतः दर संकष्टीला मोरा व करंजा येथील कोळी भाविक मोठ्या श्रद्धेने चालत अनवाणी दर्शनासाठी येतात. अनेक भक्तांचे संकट निरसन या विनायकाने केलेले आहे. पूर्ण झालेले नवस भक्त हर्षभराने फेडतात. काही दानी भक्तांनि देवळाला दानही दिलेले आहे. अनेक मोठ मोठ्या राजकीय नेत्यांनीही ह्या विनायकाच्या दर्शनाचा लाभ घेतला आहे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
गावकरी कोणतेही नवीनं कार्य करण्यापूर्वी विनायकाचे दर्शन घेतात व कार्य निर्विध्न पार पडण्यासाठी प्रार्थना करतात. अनेक गावकरी व इतर भाविकांना विनायक गावातील हा ऋद्धि सिद्धि विनायक पावलेला आहे. त्यांच्या अनेक आख्यायिका आहेत. अनेकांच्या दु:खाचे निरसन झाले आहे. गावकर्यांना ह्या ऋद्धि सिद्धि विनायकाचे अनेक दृष्टांत घडलेले आहेत. उपाध्ये कुटुंबीयांनाही बाप्पांचे अनेक दृष्टांत झाले आहेत. त्यांना एकटे चालत असताना मनात भय निर्माण झाले असताना या विनायकाने रूप पालटून साथ दिलेली आहे . श्री सदानंद घरत यांच्या घराण्यालाही विनायकाचे दृष्टांत झाले आहेत. त्यांच्या मुलाचा जन्मही अनंत चतुर्थीच्या दिवशी झाला हे ते आनंदाने सांगतात. ह्या ऋद्धि सिद्धि विनायकाची सेवा आपल्या ९ पिढ्यांपासून होऊन आपल्यालाही सेवा करण्याची संधी मिळतेय ह्यासाठी ते स्वतःला भाग्यवान समजतात. सन २००३ साली या मंदिराचा द्विशतकोत्तर सुवर्णमोहोत्सव साजरा झाला. या द्विशतकोत्तर सुवर्णमोहोत्सवाच्या निमित्ताने ऋद्धि-सिद्धि विनायकाने नाणे काढण्यात आले. या नाण्याच्या छपाईचे काम उरण येथील रहिवाशी मिंट टाकसाळ मधील प्रोफेशनल कलाकार श्री वसंत गावंड यांनी केले आहे. मूळ मूर्ती ही अत्यंत दुर्मिळ व पुरातन असून ती हल्लीच्या भेसळयुक्त शेंदूर व तेलामुळे मुर्तीची हानी होऊ नये या उद्देशाने पुरातत्त्व खाते व इतिहास संशोधक यांच्या सुचने नुसार श्री वसंत गावंड यांनी ऋद्धि-सिद्धि विनायकाची हुबेहूब छोटी प्रतिकृती तयार केली आहे व ती भक्तांच्या पूजनासाठी सभागृहाच्या कोनाड्यात विराजमान केली आहे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
मुंबईहून ऋद्धी सिद्धी विनायकाच्या देवळात येण्यासाठी भाऊचा धक्का ते मोरा बंदर असा ४५ मिनीटांचा लाँचचा प्रवास करून मोरा बंदर गाठता येते. मोरा बंदरावर रिक्शांची सोय आहे रिक्शांतून विनायक गावात जाता येते तसेच दादर व वाशी वरून थेट उरण बसेस ची सुविधा आहे. एस.टि. स्टँड वरून रिक्शाने ऋद्धि सिद्धि देवळाची वाट धरता येते. सध्या ट्रेनचे कामही चालू आहे. अंदाजे दोन वर्षात भाविकांना ट्रेनचा लाभ घेता येणार आहे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
तर अशा आमच्या या उरणच्या ऋद्धि सिद्धि विनायकाला प्रार्थना की त्याच्या सगळ्या भक्तांच्या मनोकामना पूर्ण होऊन सगळ्यांना सद्बुद्धी दे व सुख समाधान लाभूदे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 17px; padding: 0px 0px 15px;">
<em style="box-sizing: border-box;">हा लेख. ३१ आॅगस्ट २०१९ रोजीच्या लोकसत्ता वास्तुरंग पुरवणीत प्रकाशित झालेला आहे.</em></div>
<br />
सौ. प्राजक्ता पराग म्हात्रे, उरण.</div>
<div dir="auto" style="font-family: sans-serif; font-size: 12.8px;">
<br /></div>
<div dir="auto" style="font-family: sans-serif; font-size: 12.8px;">
</div>
<div dir="auto" style="font-family: sans-serif; font-size: 12.8px;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUc__5oYKcIUP7e2NXH-hk7QgvWs1Cf4DZWwho39bEIV5nf5MperE1BwRHd_O0DNVrwaMqGeDfwkL_BtNNgKmp1bNSyeefNqYToaQC64Rnak-iQdOPpJdkDPPBf9hHtrUuhg085xygNSk/s1600/1567232009-picsay.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="837" data-original-width="934" height="572" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUc__5oYKcIUP7e2NXH-hk7QgvWs1Cf4DZWwho39bEIV5nf5MperE1BwRHd_O0DNVrwaMqGeDfwkL_BtNNgKmp1bNSyeefNqYToaQC64Rnak-iQdOPpJdkDPPBf9hHtrUuhg085xygNSk/s640/1567232009-picsay.jpg" width="640" /></a></div>
<br /></div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-47729253869321795522019-07-15T03:20:00.002-07:002019-07-15T03:23:36.632-07:00ठिणगी ठिणगीचे लोहारकाम<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 10px;">
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<br />
"ऐरणीच्या देवा तुला ठिणगी ठिणगी वाहू दे,<br />
आभाळागत माया तुझी आम्हावरी राहूदे"<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
ह्या लोकप्रिय गाण्याची आर्तता मला खर्या अर्थाने कळली ती उरणमधील लोहार दादांची भेट घेतल्यावरच. माझ्या ऑफिसला जाण्याच्या वाटेवरच मला बरेचदा हे लोहार काम दृष्टीस पाडायचा त्यामुळे ह्या कलेबद्दल जाणून घेण्यासाठी एक दिवस माझ्या पतीसोबत मी उत्सुकतेपोटी लोहार परिवाराची भेट घेतली.</div>
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiI7eqaKRknyNdBJJRougQ8x8wKxeZ3Xh6-P5n5Laf0YKPhU2Vl4NEbq0kTVX0TTJyPls2QWtHJYjI8RB1oajVOxxAJ_Ib3wQXtv19XMFF7z99w_SmnOP41dhvxJpRvPPsTcRj6WZbHLL4/s1600/20181001_171752.jpg" imageanchor="1" style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px; margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="360" data-original-width="640" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiI7eqaKRknyNdBJJRougQ8x8wKxeZ3Xh6-P5n5Laf0YKPhU2Vl4NEbq0kTVX0TTJyPls2QWtHJYjI8RB1oajVOxxAJ_Ib3wQXtv19XMFF7z99w_SmnOP41dhvxJpRvPPsTcRj6WZbHLL4/s640/20181001_171752.jpg" width="640" /></a><br />
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
उरण - कोटनाका च्या रस्त्याला लागून एक झोपडी वजा घर व त्या झोपडीच्या समोरच तुळशी वृंदावना प्रमाणे लोहार कुटुंबाचा ऐरण दैवत कुटुंबाला पोसत आहे. घिसाडी जात असलेले श्री प्रकाश रामभाऊ सोळंकी आणि सौ. मिरा प्रकाश सोळंकी व त्यांची तीन मुले अस हे कुटुंब. लोहारकाम हा ह्या कुटुंबाच्या उपजीविकेचा एकमेव व्यवसाय. पिढीजात लोहारकाम हा धंदा असल्याने जन्मापासूनच प्रकाश यांची लोहारकामाची ओळख. आपल्या मुळ गावी धंद्याला जोर नाही, उदरनिर्वाह होत नाही म्हणून परभरणीवरून ह्या कुटुंबाने उरण शहरात आपली उपजीविका चालविण्यासाठी बस्तान मांडलं इथे होणार्या रोजच्या मेहनतीवर हे कुटुंब आपल्या पोटा-पाण्याची व्यवस्था करत आहेत व एकीकडे मुलांना शिक्षणही देत आहेत.</div>
<div class="separator" style="background-color: white; clear: both; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGBXNwbfjp6-V6VDFM4DBGszzRvjo6xAjno1pkuXF72GwuBVyDEfwi1b96v-MOpxohg3YZpDV9b537iyRwSDjPbEl2YNEll4ICKhvLLLOrZAJRi4i01dhc8wEa8PDwrzOUjO_GoK3Iqtg/s1600/20181001_170500.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="360" data-original-width="640" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGBXNwbfjp6-V6VDFM4DBGszzRvjo6xAjno1pkuXF72GwuBVyDEfwi1b96v-MOpxohg3YZpDV9b537iyRwSDjPbEl2YNEll4ICKhvLLLOrZAJRi4i01dhc8wEa8PDwrzOUjO_GoK3Iqtg/s640/20181001_170500.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 10px;">
<br />
<br />
तळपत्या ज्वाळेच्या सानिध्यात लोखंडाला आकार देण्याची, लोखंडाचे हत्यार बनविण्याची ही सहनशील कला. शक्ती व युक्तीच्या आधारावर लोहार आपली कला व आपला व्यवसाय जोपासत असतात. ऐरण, कोळसा, भाता, लोखंड आणि हत्यारे ह्यांच्या साहाय्याने लोहार हत्यारे बनवितात. लोहारकामासाठी अग्नी देवतेला प्रसन्नपणे ज्वलंत राहण्यासाठी जो भाता लागतो हा भाता चामड्याने व सागाच्या मजबूत फळ्यांनी बनविलेला असतो. भात्याची साखळी खाली-वर करत भात्याची फुंकर मिळालेले कोळसे लाल भडक होतात व आगीची ज्वाळा तृप्तपणे झळाळू लागते.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="background-color: white; clear: both; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixy74jr6oXcq4fW9sebgvNF5qwVYNx0VIdJymkeYng225cH-b6p30wdkgJwHZQ9ZUi8JBgio7bfBdVkPlG9kDcPy169LfZeB3ho8I2Zoq792wDuCXGFANE1oMdiB_Y2RI35GvjNvzKI58/s1600/20181001_165908.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="360" data-original-width="640" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixy74jr6oXcq4fW9sebgvNF5qwVYNx0VIdJymkeYng225cH-b6p30wdkgJwHZQ9ZUi8JBgio7bfBdVkPlG9kDcPy169LfZeB3ho8I2Zoq792wDuCXGFANE1oMdiB_Y2RI35GvjNvzKI58/s640/20181001_165908.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
</div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 10px;">
लोखंडी ऐरण म्हणजे भक्कम लोखंडाचा चौकोनी असा तुकडा. तो बसवण्यासाठी भक्कम असे लाकूड लागते. कारण जोरदार घाव ह्या ऐरणीला सोसण्यास तेवढाच भक्कम आधार हवा असतो. त्यासाठी बाभळीचे मजबूत लाकूड वापरले जाते.<br />
<div class="separator" style="background-color: white; clear: both; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7HbtzIGrWr7pIgHUbq73ddtuL91QzJdhBrhf6fHsnfvV7kZlTXYk-UmwcrKLxvRBrTPVgkpl7WIKJsHtWdg3m6552if2GxHtTs5ZxEAN7bywX9UCdrUjI2xzvuIxHwKg4wyr3Y4GmsMY/s1600/20181001_165743.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="360" data-original-width="640" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7HbtzIGrWr7pIgHUbq73ddtuL91QzJdhBrhf6fHsnfvV7kZlTXYk-UmwcrKLxvRBrTPVgkpl7WIKJsHtWdg3m6552if2GxHtTs5ZxEAN7bywX9UCdrUjI2xzvuIxHwKg4wyr3Y4GmsMY/s640/20181001_165743.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 10px;">
<div style="text-align: justify;">
जाळ करण्यासाठी आणलेले दगडी कोळसे हे मोठ्या आकारात बाजारात मिळतात. ते आणून वापरण्यासाठी त्याचेही तुकडे करावे लागतात. इथून सुरुवात होते घाव मारण्याची ती हत्यार किंवा वस्तू तयार होई पर्यंत.</div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<br /></div>
<div class="separator" style="background-color: white; clear: both; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiY1lPdja1WEEgCgzfOa1EzFXzWzw0EvEtnahrjYd6amdjj5QqGC0Q94II2ZgEQp8ZvwlyQptxcwvL8UBdqTsnOWyxMhIPsQbR7QpaQnXHbqz5z8T8d9nvZTT1V5NYeNFYzQgKBHYWuhr4/s1600/20181001_171558.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="322" data-original-width="461" height="446" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiY1lPdja1WEEgCgzfOa1EzFXzWzw0EvEtnahrjYd6amdjj5QqGC0Q94II2ZgEQp8ZvwlyQptxcwvL8UBdqTsnOWyxMhIPsQbR7QpaQnXHbqz5z8T8d9nvZTT1V5NYeNFYzQgKBHYWuhr4/s640/20181001_171558.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<br /></div>
<div class="separator" style="background-color: white; clear: both; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px; text-align: center;">
</div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<br /></div>
<div class="separator" style="background-color: white; clear: both; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px; text-align: center;">
</div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<br /></div>
<div class="separator" style="background-color: white; clear: both; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="background-color: white; clear: both; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwtEz_rTwXUqX48yD6DkYiV7-0hbZO1-vQ68vOKg-U-mSHx77g0k9QR7F63K2jRdcwx-1G2AfqedvMkeDzePPo7HYiosPYMH_trCvqcGhjaraQxkfKGA-Zv6NCc3wixPvvvhaDsRXhTnI/s1600/20181001_171626.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="360" data-original-width="640" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwtEz_rTwXUqX48yD6DkYiV7-0hbZO1-vQ68vOKg-U-mSHx77g0k9QR7F63K2jRdcwx-1G2AfqedvMkeDzePPo7HYiosPYMH_trCvqcGhjaraQxkfKGA-Zv6NCc3wixPvvvhaDsRXhTnI/s640/20181001_171626.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<br /></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
लोहार लोखंड भंगारवाल्याकडून घेतात त्यांच्याकडे गाड्यांचे मिळणारे पाटे असतात त्यापासून कोयता, खरळ, विळी, मोठे सुरे बनवता येतात. इतर वस्तू जसे की पारई, कुर्हाड व शेतीची काही अवजारे बनविण्यासाठी लोहारदादा हे पनवेलवरून लोखंड विकत आणतात.</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjA63dADZLsjP1Tt72DSQSaog-vWMijkqeRK0LHfa9bTaUuDcRj50f9VdXQKYx3IDLEIP4L1DF6qM-OX0i7mUfKICvsBMciVWXmdHnapVigLjCqd1WQ-T_cg8aaxY_AeHQkd_SZwqpf8Yo/s1600/20181001_165420.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjA63dADZLsjP1Tt72DSQSaog-vWMijkqeRK0LHfa9bTaUuDcRj50f9VdXQKYx3IDLEIP4L1DF6qM-OX0i7mUfKICvsBMciVWXmdHnapVigLjCqd1WQ-T_cg8aaxY_AeHQkd_SZwqpf8Yo/s320/20181001_165420.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
खरळ, कोयत्याला लागणार्या मुठी कर्जतच्या डोंगरातून आदिवासी लोकांकडून आणाव्या लागतात किंवा ते आदिवासी ह्यांच्याकडे विकायला येतात. ह्या मुठीही कडक हव्या असतात त्यासाठी पेरू, करंज अशा झाडांच्या फांद्या मिळाव्या लागतात. मुठीसाठी लाकडे तासून तासून ती कोयत्या, खरळात बसवावी लागतात.</div>
<div style="margin-bottom: 10px;">
<div class="separator" style="background-color: white; clear: both; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBw_EIPMTaDJOJhvnZz0sI8eekHMAAfd9MQQStvzmEWnKNTDFS5vBN12YgicsMk8ZJy8FTLWHRP7vh3F08gAUj90r9gMDwMSb1CLAKF3o9dARDBdVN5nvbIg_a9UKqNM1w3QSFBU-pugk/s1600/20181001_170150.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="360" data-original-width="640" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBw_EIPMTaDJOJhvnZz0sI8eekHMAAfd9MQQStvzmEWnKNTDFS5vBN12YgicsMk8ZJy8FTLWHRP7vh3F08gAUj90r9gMDwMSb1CLAKF3o9dARDBdVN5nvbIg_a9UKqNM1w3QSFBU-pugk/s640/20181001_170150.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<br /></div>
<div class="separator" style="background-color: white; clear: both; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiK0dYKPy5vYAWA46vt78OPJEcivXgtQxYpCnLHxeQYSoruPMFZOfIpqqXomXRtsDfoIf_Yzqa2F8slnS1oR-MINSskQ1FmAMSMj60zvp2x72205Ze60d1flbbZ_1tVROyvFansEpdya-M/s1600/20181001_165743.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="360" data-original-width="640" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiK0dYKPy5vYAWA46vt78OPJEcivXgtQxYpCnLHxeQYSoruPMFZOfIpqqXomXRtsDfoIf_Yzqa2F8slnS1oR-MINSskQ1FmAMSMj60zvp2x72205Ze60d1flbbZ_1tVROyvFansEpdya-M/s640/20181001_165743.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
शस्त्राच्या साहाय्याने हव्या त्या आकारात घाव घालून लोहार लोखंडाचे तुकडे करतात. ह्या लोखंडाला भात्याच्या साहाय्याने कोळशाची ज्वाळा बनवून त्यावर तापवून हवा तो आकार दिला जातो. हा आकार लोखंड नुसते तापवून येत नाही तर ऐरणीवर ते तुकडे ठेवून पूर्ण ताकद लावून ते ठोकून ठोकून त्याला हत्याराचा आकार द्यावा लागतो. शेवटी कानसने धारही करावी लागते. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguGRjv-6B7tE0v5m4Vm1l04fGx3SPPziAtfmOWVe_AayRP-zbiBRKI_IrxD8OL8LurtIp10LWJPQek57Cp0ZdfEftbUBqFGk_Ls7IKBGs6KXFl6ng_GCt7ulVP8LOjhyphenhyphenc79fbKQe4vz6Y/s1600/20181001_165304.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguGRjv-6B7tE0v5m4Vm1l04fGx3SPPziAtfmOWVe_AayRP-zbiBRKI_IrxD8OL8LurtIp10LWJPQek57Cp0ZdfEftbUBqFGk_Ls7IKBGs6KXFl6ng_GCt7ulVP8LOjhyphenhyphenc79fbKQe4vz6Y/s640/20181001_165304.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOHz9foZWs0vZPKqZhejcCCwVB1G6uhuiJ0P8FK7H6nfZhuEA_hMd6LgAqohNNCE4fms96JlkZW82fh8QeXgf0L01lKSwNg7YRUu3VCoz-bq98ga028ops7HKqXP5uyZ7I_krewjSVNkc/s1600/20181001_165914.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOHz9foZWs0vZPKqZhejcCCwVB1G6uhuiJ0P8FK7H6nfZhuEA_hMd6LgAqohNNCE4fms96JlkZW82fh8QeXgf0L01lKSwNg7YRUu3VCoz-bq98ga028ops7HKqXP5uyZ7I_krewjSVNkc/s640/20181001_165914.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
हे करत असताना आगीची धग सोसावी लागते, धुराचा कोंडमाराही सहन करावा लागतो. अनेकदा ठिणग्या उडून अंगावर येतात. भाजल्या जागी फोड येतात. कपड्यांना भोके पडतात. उन्हाळा असेल तर झळा जास्तच लागून अंगाची आग आग होते. घावावर घाव घाव घालण्याने खूप अंगमेहनत होते ती तर वेगळीच. घाव चुकले की ते हाता पायावर बसून अपघात घडतात. हे काम संध्याकाळी सहा पर्यंतच करावे लागते. कारण त्यानंतर अंधारात नीट काम करता येत नाही व झोपडीत लाइटही मर्यादितच असते. दिवस भर काम करून दिवसाचे साधारण पाचशे रुपये सुटतात. त्यातच ह्या लोहार कुटुंबांना आपला दाणापाणी, मुलांच्या शाळेचा खर्च भागवावा लागतो. त्यातच मध्येच येणार्या आजारांवर दवापाणी आणावे लागले तर मुष्किल त्यामुळे हे लोहार दादा आजारीपणातही काम करतात.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
सर्व हत्यारांची व ऐरणीची दसर्याला मनोभावे पूजा करतात लोहार कुटुंब. पण ह्या दिवशीही ते काम बंद ठेवत नाहीत कारण सवाल कुटुंबाच्या पोटापाण्याचा असतो.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0mFa2tw6oPBFB82U4aAMjp668ik5MuH9c3eRN0XLZlHceRd7QTNTL5Zt86ilC826A3b1YrKtUG9ysBhPbIW7FetjZ8NSSiEk0IWALt6ZPQVfP1xSDH4RVjhxLVbL3wqGTdwCJODr1H1E/s1600/20181001_171533.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0mFa2tw6oPBFB82U4aAMjp668ik5MuH9c3eRN0XLZlHceRd7QTNTL5Zt86ilC826A3b1YrKtUG9ysBhPbIW7FetjZ8NSSiEk0IWALt6ZPQVfP1xSDH4RVjhxLVbL3wqGTdwCJODr1H1E/s640/20181001_171533.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
लोहारदादांच्या अर्धांगिनी गावोगावी जाऊन हत्यारे विकून आपल्या संसाराला हातभार लावतात. जागेवरही लोक हत्यारे बनवून नेतात वा ऑर्डर देतात. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSV1ZUjll937rYdJIcu0MLdr0gQYkMUquAO6EMik_VWotBUBWSAg83ofucNoIMR7nVNxZFyhnDofW_0aqRDRqPe-4zypc0Eh4KQEXLpdpjGA_vhbV6tcTsiJ_MAIGIyNatGj3QWHZMhRM/s1600/20181001_170430.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSV1ZUjll937rYdJIcu0MLdr0gQYkMUquAO6EMik_VWotBUBWSAg83ofucNoIMR7nVNxZFyhnDofW_0aqRDRqPe-4zypc0Eh4KQEXLpdpjGA_vhbV6tcTsiJ_MAIGIyNatGj3QWHZMhRM/s640/20181001_170430.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
पण पूर्वीसारखी आता शेती न राहिल्याने फार कमी मागणी असते. शिवाय खाड्या, समुद्रात पडलेल्या भरावांमुळे मासेमारीही आटोक्यात आली आहे. परिणामी कोयता, काती सारख्या हत्यारांची मागणीही कमी झाली आहे. तरी उरणमध्ये काही प्रमाणात असलेल्या शेतीमुळे आणि करंजा, मोरा बंदरांवर चालणार्या मासेमारीच्या व्यवसायामुळे लोहारकाम उरण शहरात टिकून आहे. जे आहे त्यात लोहार कुटुंब सध्या समाधानात आहे. जे मिळत त्यात त्यांची निदान उपासमार होत नाही इतकंच काय ते समाधान. मुलांनी आपल्या सारख्या खस्ता खाऊ नये, शिकून चांगल्या नोकर्या किंवा व्यवसाय करावा म्हणून हे पालक आपल्या मुलांना ह्या कामासाठी सक्ती करत नाहीत. तसेच मुलांनाही ह्या खडतर कामाची ओढ राहिली नाही. मधून मधून थोडीफार अडचणीच्यावेळी ते मदत करतात. त्यामुळे ही लोहार कामाची कला वा व्यवसाय पुढे किती पिढ्या टिकेल ह्या बाबत शंकाच निर्माण होते. ही कला टिकून राहण्यासाठी सरकार तर्फे पाउले उचलली गेली पाहिजेत. आधुनिकीकरण लोहारकामातही आणलं पाहिजे जेणेकरून लोहार कामातील भाजण्याचे अपघात, अतोनात लागणारी शक्ती व वेळ कमी लागून नवीन पिढीलाही ह्या कामात गोडी निर्माण होईल व ही कला टिकून राहील.</div>
</div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
सौ. प्राजक्ता पराग म्हात्रे, उरण </div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<a href="mailto:prajaktaparag.uran@gmail.com" rel="noreferrer" style="color: #4285f4; text-decoration-line: none;" target="_blank">prajaktaparag.uran@gmail.com</a></div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<b><u>लोकप्रभा १९ जुलै २०१९ अंकात प्रकाशीत.</u></b><br />
<b><u><br /></u></b>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisE-ogpYECN0MaVssv4k6EDTSmPrxBjuWOuWyvD4NIWvd0fmLE3HHTo8aipMWa0mwh5tazlzxm763xGj1oMzp6Zcz7maptHbNYqPRMLb0GyBJqLeRfAyVoF4sbrUCKvTLlJXs_f3X1RPA/s1600/Screenshot_20190715_154336.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="739" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisE-ogpYECN0MaVssv4k6EDTSmPrxBjuWOuWyvD4NIWvd0fmLE3HHTo8aipMWa0mwh5tazlzxm763xGj1oMzp6Zcz7maptHbNYqPRMLb0GyBJqLeRfAyVoF4sbrUCKvTLlJXs_f3X1RPA/s320/Screenshot_20190715_154336.jpg" width="147" /></a></div>
<b><u><br /></u></b></div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<span style="color: #4285f4;"><br /></span></div>
<div style="background-color: white; color: #333333; font-family: "noto sans", sans-serif; font-size: 18px;">
<span style="color: #4285f4;"><br /></span><a href="mailto:prajaktaparag.uran@gmail.com" rel="noreferrer" style="color: #4285f4; text-decoration-line: none;" target="_blank"></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-83413915175494012782019-05-10T00:09:00.001-07:002019-05-10T00:09:03.987-07:00उन्हाळी आनंद<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
उन्हाळ्याचे स्वागत आपण काय हा उन्हाळा, कधी निघून जातील हे गर्मीचे दिवस असे बहुतांश मंडळी करत असतो. घरातला उकाडा आणि बाहेरचे उन्हाचे चटके अगदी नकोसे वाटतात. पण ह्या उकाड्या आणि चटक्यांची दाहकता दुर्लक्षित करायला काही आनंददायी बाबींमुळे सुसह्य होतो. चैत्रातली चैत्रपालवीचे दर्शन घेताना भर उन्हातही डोळे रंगीबेरंगी फुलोऱ्यात अजूनही शांत होतात. निसर्गातील पळस, पांगारा, बहावा, गिरिपुष्प, सोनमोहोर, पिंपळाची कोवळी तांबूस पालवी रस्त्यात फुललेली दिसली की मन कस प्रसन्न होत.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
उन्हाळा म्हणजे शाळांना सुट्टी हे समीकरण तर ठरलेलेच आहे. त्यामुळे उन्हाळ्याच्या सुट्टीत गड, किल्ले वा इतर निसर्गरम्य ठिकाणांच्या भेटीचे बेत ठरले जातात. शिवाय गावा ठिकाणी कैऱ्या, चिंचा, आंबा, फणस, करवंद, जांभळं, रांजण अशा रानमेव्याची ह्याच दिवसात रसाळ मेजवानी मिळते. उन्हाळा म्हणजे ओल्या काजूची उसळ, आंबेडाळ आणि फणसाची फणसाची रुचकर भाजी. ह्याच रखरखीत उन्हाच्या दिवसांत पन्हं, कोकम सरबतासारखी गारेगार सरबत आपला जीव थंड करतात.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
अजूनही ब-याच घरातल्या गृहिणीसाठी उन्हाळा म्हणजे घरातील बेगीमीचे पदार्थ बनवण्याची आनंददायी लगबगच. जिकडे तिकडे पापड, लोणची, मुरंबे, शेवया, कुरडया, फेण्या, मसाला, सांडगी मिरच्यांसारख्या पदार्थांची रेलचेल चालू असते.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
उन्हाळ्यात आठवतात बालपणीचे मनाला स्पर्शणारे क्षण. विहीर, नद्यांतले मनसोक्त डुंबणे (आता त्याची जागा रिसॉर्टने, स्विमिंग पुलने घेतली आहे), आजी-आजोबांनी सांगितलेल्या परिकथा, भुतांच्या उत्सुकता वाढवणार्या थरार गोष्टी, झाडांवर चढणे, झाडांवर दौऱ्याने बांधलेल्या झोपाळ्यावरचे उंच झोके, गोट्या, विठीदांडू सारखे मैदानी खेळ, कवड्या, सापशिडी, नवा व्यापार सारखे घरगुती खेळ, समुद्रकिनारी केलेला खेकड्यांच्या पिलांचा पाठलाग. रेतीत बांधलेले किल्ले, रेतीत काढलेली नावांची अक्षरे, झाडाच्या सावलीत खेळलेली भातुकली, टिंग टिंग बेल वाजली की रस्त्यावर धावत जाऊन रंगीबेरंगी बर्फाच्या गोळ्याचा रस्त्यातच घेतलेला रसाळ आस्वाद. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
उन्हाळा म्हणजे सुरंगीच्या गजऱ्याचा सुगंध, मोगऱ्याचा मनमोहक घमघमाट, बहाव्याची पिवळी धम्मक झुंबरे, चैत्र पाढव्याची उंच नटलेली गुढी, लग्नसमारंभांची शान, कोकिळेचे गाणं, कुटुंबाचा, मैत्रीचा प्रेमळ सहवास.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
उन्हाळ्याचे उबदार दिवस संपुष्टात येऊ लागले की चालू होते घरांची डागडुजी, शेतीच्या पिकांची पूर्वतयारी, आणि पावसाच्या आगमनाची प्रतीक्षा. असे हे उन्हाळ्याचे दिवस संपत आले की एक दिवस पावसाच्या सरी तापलेल्या धरणीला मिळतात आणि मातीच्या मन धुंद करणारा सुगंध देऊन निरोप घेतात.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
पण हे दिवस आता हरवत चालले आहेत. मोबाईल आणि फास्टफुडने जग जिंकले आहे. काळाबरोबर अवश्य चालले पाहिजे पण आपले हे जुने संस्कार आपल्या मुलांच्या व आपल्याही मनाला चैतन्य देतात व ह्या सगळ्या गोष्टी आपल्या पुढच्या पिढीला फक्त वाचनात अनुभवायला न मिळता प्रत्यक्ष अनुभवून त्याचा लाभ घेता यावा यासाठी आपण जागरूक राहिले पाहीजे नाही का?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
दिस आलन ग उन्हाचं</div>
<div style="text-align: justify;">
करा धांदल ग बायानू</div>
<div style="text-align: justify;">
मला पीठ पापराचा</div>
<div style="text-align: justify;">
घाला सडा फेन्या - कुरड्यांचा</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
धग पेटलीया निसर्गाची</div>
<div style="text-align: justify;">
तिला आंगणान झेला</div>
<div style="text-align: justify;">
सांडग, कोकम नी मसाल्यांची</div>
<div style="text-align: justify;">
साठवण गे वरीसभराला</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
भरकलाय गे सूर्यदेव</div>
<div style="text-align: justify;">
त्यास्नी बली जवल्याचा देसा</div>
<div style="text-align: justify;">
वाकट्या, बोंगिल नी बांगर</div>
<div style="text-align: justify;">
चला बिगि बिगि वालवा.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
उन्हानं झालया करपाया</div>
<div style="text-align: justify;">
पर मनानं सावलीची माया</div>
<div style="text-align: justify;">
अजुन -हा प्रसन्न रे सुर्यदेवा</div>
<div style="text-align: justify;">
माजे गोतावल्याची भूक भागाया. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
दिस लाख मोलाचं उन्हाचं</div>
<div style="text-align: justify;">
ओव-याची माजे भरभराट</div>
<div style="text-align: justify;">
तुजे उपकार रे सुर्यदेवा</div>
<div style="text-align: justify;">
माजा तुला साष्टांग नमस्कार.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
सौ. प्राजक्ता पराग म्हात्रे</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
गोतावल्याची - कुटुंबाची</div>
<div style="text-align: justify;">
ओव-याची - स्वयंपाकघराची</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>महाराष्ट्र दिनमान वर्तमान पात्रात ८ मी २०१९ रोजी प्रकाशित.</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6tq2Q1U-VR0bqb6znB1lczMflOEzICbEDLkRyE2WDC94Is4zR3bVSLpOd6HDCu2v9zZQZB3aqhFUcS4BwjSCK5-I6qY4kA7Pfdg8a8o4msVDzFtuHic-bvILR3iFzzkZZy4uiroi8PY8/s1600/IMG_20190417_090545.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6tq2Q1U-VR0bqb6znB1lczMflOEzICbEDLkRyE2WDC94Is4zR3bVSLpOd6HDCu2v9zZQZB3aqhFUcS4BwjSCK5-I6qY4kA7Pfdg8a8o4msVDzFtuHic-bvILR3iFzzkZZy4uiroi8PY8/s640/IMG_20190417_090545.jpg" width="480" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHTZbYqLV8sBH0gWDyVBEiNo0RmPDi77y9k9eQkgfuMh5IMKSlYXY96tBnCN_L89qZiZL-OjnhDPEwIbuHoF6iU5Lez3-tacVFT7ToJby01PWyxUk0lCvOpqPeEvbQDcNx9Ww3mOiWuDo/s1600/DSC03246.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHTZbYqLV8sBH0gWDyVBEiNo0RmPDi77y9k9eQkgfuMh5IMKSlYXY96tBnCN_L89qZiZL-OjnhDPEwIbuHoF6iU5Lez3-tacVFT7ToJby01PWyxUk0lCvOpqPeEvbQDcNx9Ww3mOiWuDo/s640/DSC03246.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnf6f8W-jkbjpUK1o4jDXlCBMc1UkV9fakIqvC8vl1_U2ysy3RmGq9assg11o0oCtqzHefLFKE3-EdZplj5yn_FxhkV6PkRtrLwNqOkTw1RfHyynsAGSl8y3E1ljEfmfhSJNESY6yJ8ws/s1600/20180416_094548.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnf6f8W-jkbjpUK1o4jDXlCBMc1UkV9fakIqvC8vl1_U2ysy3RmGq9assg11o0oCtqzHefLFKE3-EdZplj5yn_FxhkV6PkRtrLwNqOkTw1RfHyynsAGSl8y3E1ljEfmfhSJNESY6yJ8ws/s640/20180416_094548.jpg" width="640" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2CaVwvTMA6g0JgnXs9ek33gDTEHFxEoqzwO3F47cTN03mtTHBYahHYG-xE2JqgC6Npc9VUvxN0S-rTSnPEtQ5k_kfUnZWvaFFyTPza0INuvSogaYaeH_ojCkFfGccypsC8oEwKfj6gss/s1600/DSC00028.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2CaVwvTMA6g0JgnXs9ek33gDTEHFxEoqzwO3F47cTN03mtTHBYahHYG-xE2JqgC6Npc9VUvxN0S-rTSnPEtQ5k_kfUnZWvaFFyTPza0INuvSogaYaeH_ojCkFfGccypsC8oEwKfj6gss/s640/DSC00028.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLkIulIQDjsA1Dfxzzict7mJBvOoaya3I3tWEL59x8ZpPdyIdRTQ8oSWBbZYDah2RiLHzbnwFeltWuNWAToYkR90Yr53ipvpz3eOioUk39MdP9HfytTrKd1ziPmkpMn5W47vM9qXLxFwg/s1600/IMG_0475.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLkIulIQDjsA1Dfxzzict7mJBvOoaya3I3tWEL59x8ZpPdyIdRTQ8oSWBbZYDah2RiLHzbnwFeltWuNWAToYkR90Yr53ipvpz3eOioUk39MdP9HfytTrKd1ziPmkpMn5W47vM9qXLxFwg/s640/IMG_0475.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrHArZccdHKqrZ1jIv2-G2n8kEN4EgTWVGEs9d450iz53GDgc4x_ulQfO-nFzvDNU6qksCkZvhR3bkJXbECOmHnvx_UafxbE_bPv5szh0A-TnXWmCqNz3NsEubjy0NFXzFhFfV0GPLtNk/s1600/DSC03246.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrHArZccdHKqrZ1jIv2-G2n8kEN4EgTWVGEs9d450iz53GDgc4x_ulQfO-nFzvDNU6qksCkZvhR3bkJXbECOmHnvx_UafxbE_bPv5szh0A-TnXWmCqNz3NsEubjy0NFXzFhFfV0GPLtNk/s640/DSC03246.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhA43VMmmK7bXvFWvg5NurrweYrDsQWH9z4ROi5_l4lLo0xlq5IHfk0Oi9zpG8-3QfyLn24_BJJEuaMJlUwt8N_QC4A4eJSd8xSWeItPMoRfVeU_S4ZMhtl8NccMxhfUtcdi6gEeagYs6s/s1600/IMG_2360.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhA43VMmmK7bXvFWvg5NurrweYrDsQWH9z4ROi5_l4lLo0xlq5IHfk0Oi9zpG8-3QfyLn24_BJJEuaMJlUwt8N_QC4A4eJSd8xSWeItPMoRfVeU_S4ZMhtl8NccMxhfUtcdi6gEeagYs6s/s640/IMG_2360.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br /></div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-30206493396947445212019-05-07T22:25:00.000-07:002019-05-07T22:25:51.107-07:00<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQlB5rAfmCqwT2MsDsb4QRP2nYW0gCcKYvL8blI5NDXRLDzW3TXMdT6xLLDm_jxDxCbTApzwRtawu_manSoomT1gGu8woJEufZ2aJ0a8y58fHeOYcXq3CPhJGllXiJK_pRSiVwpTkOvd0/s1600/DSC07892.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1440" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQlB5rAfmCqwT2MsDsb4QRP2nYW0gCcKYvL8blI5NDXRLDzW3TXMdT6xLLDm_jxDxCbTApzwRtawu_manSoomT1gGu8woJEufZ2aJ0a8y58fHeOYcXq3CPhJGllXiJK_pRSiVwpTkOvd0/s640/DSC07892.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoBTk8DbFms0pb1E9DeqJEKmBEgeVSlVqo7gwhlJcSAB6HS8TNTZrPy8jN1x0jmQ5iKIhwDm4-BkWgydDF9pWC8uHN8KecEKtnHiIJ8u60SzeYZrh_HtKA-KBRfOMk4vjoXfDhAFjMJkA/s1600/DSC07893.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1440" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoBTk8DbFms0pb1E9DeqJEKmBEgeVSlVqo7gwhlJcSAB6HS8TNTZrPy8jN1x0jmQ5iKIhwDm4-BkWgydDF9pWC8uHN8KecEKtnHiIJ8u60SzeYZrh_HtKA-KBRfOMk4vjoXfDhAFjMJkA/s640/DSC07893.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ7H3_cGqXXGOieLM0usK5LNKW5ZbECvmvZDurZhq3xQgwryIUu1Hg2Otj82udaLgDeun8_QJ6OgjArYpwVm6Svp8HhATqAsRAoEVS9ZpLvXnbn8OQm1iKBWbJTjV2mg1GF7nxPMz3Y7I/s1600/DSC07896.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1440" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ7H3_cGqXXGOieLM0usK5LNKW5ZbECvmvZDurZhq3xQgwryIUu1Hg2Otj82udaLgDeun8_QJ6OgjArYpwVm6Svp8HhATqAsRAoEVS9ZpLvXnbn8OQm1iKBWbJTjV2mg1GF7nxPMz3Y7I/s640/DSC07896.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfRAJHhuWOUgNPPhrdC3mDfkZbzE4dCyTUTpUSssF_62-tTtI5hATdRfpQVkRpBqbGlkV98rG3sHvHlBVpDpkYGHSFvXrn8zLfxIbxaXQvG9Cm1hftov8MK3yMwjrsEjEoULn4qOIcGMI/s1600/DSC07901.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1440" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfRAJHhuWOUgNPPhrdC3mDfkZbzE4dCyTUTpUSssF_62-tTtI5hATdRfpQVkRpBqbGlkV98rG3sHvHlBVpDpkYGHSFvXrn8zLfxIbxaXQvG9Cm1hftov8MK3yMwjrsEjEoULn4qOIcGMI/s640/DSC07901.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6tYcR1UUM0DkR2I2OV6KpzGItuJB8vpNCm91vpKnfIpHtuKTzY5L54fD7e4Z6BmM6sOTwaCd1uuXZ6FPySOuEkl68FNEk6w5zYT2pVbpiuk9dV4UktLHlv2x6dLmtSjEWY34M5o7ogl8/s1600/DSC07904.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1440" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6tYcR1UUM0DkR2I2OV6KpzGItuJB8vpNCm91vpKnfIpHtuKTzY5L54fD7e4Z6BmM6sOTwaCd1uuXZ6FPySOuEkl68FNEk6w5zYT2pVbpiuk9dV4UktLHlv2x6dLmtSjEWY34M5o7ogl8/s320/DSC07904.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHZSqz1sUK9qzVc5fqkZUVTInUfG-h2FcTC7SEZxSIOjZdSFUSN_5UtqsFqmLp_SfhsfbSb9iP6D7k039MK1FvCktsuG18FvdZIZ3jf3f40xQWeJs0Ol0NsdgXxFa-CbmsFXs7h5wT9ro/s1600/DSC07907.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1440" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHZSqz1sUK9qzVc5fqkZUVTInUfG-h2FcTC7SEZxSIOjZdSFUSN_5UtqsFqmLp_SfhsfbSb9iP6D7k039MK1FvCktsuG18FvdZIZ3jf3f40xQWeJs0Ol0NsdgXxFa-CbmsFXs7h5wT9ro/s640/DSC07907.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhckSEewbQssM6uJC-ghyphenhyphenslaEclDxj6vzd3W726xDotBaFf5tU7PuXRSN81896sel1_LutByF0wqqU13cjCIW1X3JL89aBCEpiaDRU9YW0RDyGKMn0ZgwPlC8o1yzt9Cc7860DmmlHDwvI/s1600/IMG-20190418-WA0102.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="768" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhckSEewbQssM6uJC-ghyphenhyphenslaEclDxj6vzd3W726xDotBaFf5tU7PuXRSN81896sel1_LutByF0wqqU13cjCIW1X3JL89aBCEpiaDRU9YW0RDyGKMn0ZgwPlC8o1yzt9Cc7860DmmlHDwvI/s640/IMG-20190418-WA0102.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3biLQjn6KJf0fJnKPfhkQXNTDU9Ldn5oSXgwewf8RFS4NUVcIz5XSjd6VS5hDPyzIt5sNqiitokyLAWBrJ5qO6BHf-bU2VepAbO4toKjg0GTAdUcPCLOA0ASgvdpz-LGI8DnYvfHQnOE/s1600/20190404_070450.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3biLQjn6KJf0fJnKPfhkQXNTDU9Ldn5oSXgwewf8RFS4NUVcIz5XSjd6VS5hDPyzIt5sNqiitokyLAWBrJ5qO6BHf-bU2VepAbO4toKjg0GTAdUcPCLOA0ASgvdpz-LGI8DnYvfHQnOE/s320/20190404_070450.jpg" width="320" /></a></div>
<br /></div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-51163502816527192542019-04-06T11:45:00.000-07:002019-04-06T11:45:59.162-07:00पाय-या पाय-यांचा जिना<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman";">पायरी ही घराची किंवा कोणत्याही वास्तूची शोभा असते. दुसऱ्या शब्दात म्हणायचं तर पायरीशिवाय घर किंवा कोणतीही वास्तू अपुरीच. घर असो, मंदिर असो वा कार्यालय असो प्रत्येक वास्तूत पायरी वरूनच प्रवेश केला जातो. पायऱ्या जास्त झाल्या की त्याचे रूपांतर जिन्यातहोते . पूर्वी लाकडाच्या पायऱ्या करून बनवलेले जीने असायचे. माझ्या माहेरी उरण -नागांव मध्ये एकमजली घर होत. तेव्हा घराच्या बाहेरून जिन्याची पद्धत होती. आमचा लाकडी फळ्यांचा जीनाही घराच्या बाहेर ४-५ सिमेंटच्या पायऱ्यांच्या आधारावर विराजमान होता. माळ्यावरच्या खोल्या जास्त वापरात नव्हत्या पण ह्या जिन्यावर चढणे- उतरणे हा लहानपणी एक खेळ होता. अजूनही आठवलं की त्याचा तो चॉकलेटी गुळगुळीत स्पर्श मनाला जाणवतो. वापरून वापरून त्या फळ्या अगदी गुळगुळीत झाल्या होत्या. जिन्याच्या दोन साइडच्या उभ्या लांबलचक फळीत विशिष्ट अंतरावर त्यात फळ्या घट्ट रुतली अशा खाचा पाडून त्यात आडव्या फळ्या घालून हा जीना तयार केलेला होता. त्या काळी बहुतांशी असे जीने असायचे. अजूनही काही जुन्या घरांमध्ये आणि बिल्डिंगांमध्ये असे जीने जुनी ठेव म्हणून अस्तित्वात आहेत. जीना घराच्या बाहेरच्या बाजूने असल्याने पावसाळ्यात घराच्या छपरावरून पुढे सरकवत त्याला ताडपत्री लावली जायची पण दंगेखोर पाऊस मात्र वाऱ्याच्या मदतीने बरेचदा त्याला ओलेचिंब करून टाकायचा. मग जिन्यालाही मस्ती यायची आणि पावसाच्या चिकटीने आमचे पाय घसरायचे त्यामुळे आमचे जिन्यावर येणे जाणे फक्त काम असेल तरच असायचे. काही वर्षांनी तर मधल्या मधल्या एक दोन फळ्याही मोडक्या झाल्या तेव्हा तर खेळायला अजून मजा यायची आणि त्या वयात तो थरार खेळ वाटायचा. कारण एक पायरी गाळून तिसऱ्या पायरीवर पाय टाकून वर खाली जायलालागायचं. हा जीना इतका मनात रुतलेला होता की मला जिन्याची स्वप्नेही पडायची. स्वप्नात जीना तुटला किंवा मी त्यावरून पडले अशी स्वप्ने असायची तर कधी चांगली खेळत असल्याचीही असायची.</span></div>
<div class="mail-message expanded" id="m3019745355295244237" style="font-family: sans-serif; font-size: 12.8px;">
<div class="mail-message-content collapsible zoom-normal mail-show-images " style="margin: 16px 0px; overflow-wrap: break-word;">
<div class="clear">
<div dir="auto">
<div dir="auto" style="font-family: "times new roman"; font-size: medium; line-height: normal; margin-bottom: 0.0001pt;">
<div style="line-height: normal; margin-bottom: 0.0001pt;">
<div style="text-align: justify;">
हा लाकडी जीना खराब झाला म्हणून वडिलांनी नंतर घराच्या अंगणात येईल असा सिमेंटचा जीना करून घेतला. त्यावर रेलिंग लावले. हा जीना सुंदर होता. कारण जीना संपतो तिथे ओटीला लागूनच थोडा चौकोन ओटीला लागून उप ओटी म्हणावी असा भाग आला. त्यालाही उतरायला अजून चार पायऱ्या आल्या. मग हा जीना माझ्यासाठी अभ्यासाची जागा आणि करमणुकीची जागा झाली. जिन्यातील पायरीवर बसून अभ्यास ही व्हायचा आणि ह्या आभाळाखालील खुल्या जिन्यावर बसून आमच्या आवारातली झाड-फुल पाहत बसत माझा निसर्गासोबत सहवास वाढायचा. जिन्याच्या समोरच एक आंबट गोड चव असलेले लव फळाचे झाड होते. ह्याची फळे खायला अनेक पक्षी येत. त्यात मला जास्त वेडे राघू हे पक्षी खूप यायचे. त्यांच्या हालचाली मी न्याहाळत बसायचे. वेडे राघू हे नाव मला आता कळलं. तेव्हा मी त्यांना छोटे पोपट समजायचे. थोड्या दिवसांनी ह्या जिन्यावर कुंड्या ठेवून आणि वेली सोडून त्यालाही निसर्गाची साथ दिली. जिन्यावर माझा बगिचा सुंदर दिसत होता. दिवाळीत ओटी बरोबरच जिन्याच्या पायऱ्यांवरही आम्ही पणत्या लावायचो त्यामुळे तो रोषणाईतला जीना झगमगून जात असे.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
लग्न झाल्यावर सासरी उरणच्या कुंभारवाड्यातल्या घरातही एकमजली घर होत व त्यातही किचन मध्ये माळ्यावर एक थोडा सरळ लाकडी जीना होता.सरळ जिन्याची सवय नसल्याने सुरुवातीला मी हळू हळूच चढायचे आणि उतरायचे. ह्या जिन्यावरून टीव्हीही दिसायचा. कधी कधी आम्ही ह्या जिन्याच्या पायरीवर बसून टीव्ही पाहायचो. याच पायऱ्यांवर सकाळचा चहा घेतला जायचा.संध्याकाळी सगळे एकत्र आले की चहासाठी आम्ही काही जण पायरीत तर काही किचनमध्ये चटया टाकून बसायचो. ह्या जिन्याचा सहवास एक वर्ष घडला त्यानंतर आम्ही सगळे कुंभारवाड्यातच बांधलेल्या नवीन घरी रहायला गेलो. तेही एकमजलीच आहे. ह्यात जीना हे घराच मध्यभागी आकर्षण म्हणूनच आहे. ह्या जिन्याला ग्रॅनाइट आणि मार्बलच्या गुळगुळीत लाद्या आहेत. शिवाय डंबेल्सही संगमरवरी आहेत. माझ्या दोन्ही मुलींचा श्रावणी आणि राधाचा जन्म ह्याच घरात झाला. त्या रांगायला लागल्या तेव्हा त्या दोघींचीही ही आवडती राइड झाली होती.रांगत रांगत जीना चढायला जायच्या त्यामुळे सतत एकाच लक्ष असायला लागायचं. कधी कधी त्यांना हा जीना चढू उतरू देऊन खेळूही द्यायचो. हा जीना किचन आणि हॉल दोन्हीच्या मध्ये असल्याने कुठेही काही कार्यक्रम चालू असेल तरी जिन्यात बसून सगळ्यात सामील होता येते. कधी सुट्टीवर असले तर संध्याकाळी नवरा किंवा मुलींची वाट बघण्यासाठी ओटीवरची पायरीच आपलीशी वाटते. ह्या ओटी-अंगण जोडणाऱ्या मोकळ्या पायरीवर बसून सकाळच्या गार हवेत निसर्गाची लीलया पाहतानाही खूप समाधान वाटत. आमच्या ह्या पायरीवरही मुली कधी कधी कुंड्या ठेवून त्यांना हिरवा ओलावा देतात. पाढव्याची गुढीची पूजा ह्याच पायरीवर झाल्याने पायरीही मंगलमय होते तर दिवाळीतले दिवे ह्या पायऱ्या आपल्या ओंजळीत तेवत असताना फार प्रसन्न वाटते.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
असे का कुणास ठाऊक सोफा, खुर्च्यांपेक्षा पायरीवर बसणं जास्त आपलंसं, आरामदायी वाटत. कारण पायरीवर बसताना कुठल्याही प्रकारे शिष्टाचाराचे आसन घालावे लागत नाही. दिवस रात्र ह्या जिन्यांवरून आपली ये-जा चालू असते खालून वर आणि वरून खाली जाण्यासाठी जीना भक्कम आधार देत असतो. घराच्या दोन भागांना जोडून त्यांच्याशी संधान बांधून देणारा जीना असतो. शेवटी जीवनाचे अनेक चढ-उतारात ह्या जिन्याच्या सहवासात होत असतात व चढ उताराचा समतोल कसा राखावा हा आयुष्यातील मथितार्थ या पायऱ्याच शिकवतात. <span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 9pt;"><span style="font-family: "shanipaar";"><span style="font-size: 9pt;"> </span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 9pt;"><span style="font-family: "shanipaar";"><span style="font-size: 9pt;">सौ. प्राजक्ता पराग म्हात्रे, उरण.</span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 9pt;"><span style="font-family: "shanipaar";"><span style="font-size: 9pt;"><a href="mailto:prajaktaparag.uran@gmail.com" rel="noreferrer" style="color: #4285f4; text-decoration-line: none;" target="_blank">prajaktaparag.uran@gmail.com</a> </span></span></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 9pt;"> </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 9pt;"><wbr></wbr> </span></div>
</div>
</div>
<div style="font-family: "times new roman"; font-size: medium; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 9pt;"> </span></div>
<div style="font-family: "times new roman"; font-size: medium; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 9pt;"><br /></span></div>
</div>
</div>
</div>
<div class="mail-message-footer spacer collapsible" style="height: 0px;">
</div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkgTlo-TILZQWA4RZ0NdL354BdYM9Tn7G5KXGd_706Tl5ibFPkxEaPGH_Q1zjTY2gD0_fmos-K3iuhPMEH3VX6-66UYQGGkgrswTyQUZf11no1R2aQaqAf3rPsijN7xRS3K0NM1dliLSQ/s1600/IMG-20190314-WA0030.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="960" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkgTlo-TILZQWA4RZ0NdL354BdYM9Tn7G5KXGd_706Tl5ibFPkxEaPGH_Q1zjTY2gD0_fmos-K3iuhPMEH3VX6-66UYQGGkgrswTyQUZf11no1R2aQaqAf3rPsijN7xRS3K0NM1dliLSQ/s640/IMG-20190314-WA0030.jpg" width="480" /></a></div>
<div class="mail-super-collapsed-block spacer" index="1" style="font-family: sans-serif; font-size: 12.8px; height: 40px; text-align: justify;">
</div>
<div class="mail-message expanded" id="m-5880374696672018723" style="font-family: sans-serif; font-size: 12.8px;">
<div class="mail-message-header spacer" style="height: 80px; text-align: justify;">
</div>
<div class="mail-message-content collapsible zoom-normal mail-show-images " style="margin: 16px 0px; overflow-wrap: break-word;">
<div class="clear">
<div dir="ltr" style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
</div>
<div class="mail-message-footer spacer collapsible" style="height: 0px;">
</div>
</div>
<div class="spacer" id="conversation-footer" style="font-family: sans-serif; font-size: 12.8px; height: 80px; text-align: justify;">
</div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-50105487935972437422019-02-20T23:16:00.000-08:002019-02-21T01:16:11.181-08:00आंबट-गोड आठवणिंच्या चिंचा<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 18px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
उरण-नागांव येथे असलेल्या माझ्या माहेरच्या वाडीत ४-५ मोठ मोठी चिंचेची झाड होती. प्रत्येक चिंच वेगवेगळ्या गुणांनी भरलेली. साधारण तीन प्रकार असायचे. एक अतिशय आंबट एक एकदम गोड तर एक जात आंबट गोड. चिंचेची झाडे दिसायलाही हिरवी गर्द खाली भरपूर सावली देणारी.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 18px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
आमच्या वाडीत राबाच्या शेतावर (म्हणजे तांदुळाचे रोप करण्यापूर्वी पाला टाकून भाजून घ्यायचे शेत) एक उंच बांध होता त्यावर एक अशीच मोठी चिंच होती. ह्या चिंचाही मोठ्या आकोड्याच्या होत्या. अजूनही आठवणीने तोंडाला पाणी सुटत. पाऊस गेला जमीन सुकू लागली की ह्या चिंचेखालच्या बांधाची साफसफाई व्हायची. मग ह्या झाडाखाली गोणता अंथरून अभ्यासाला बसायला मला आवडायचं. हवी हवीशी गार वार्याची झुळुक हलणार्या हिरव्या फांद्यांतून जणू माझ्यावर पंखा फिरवायची. ह्या झाडाची चिंच पिकल्यावर खूप गोड लागे. पिकलेल्या चिंचा पडायची मी वाटच पाहत असायची. पडली रे पडली की सोलून ती चॉकलेटी रसाळ, गोड चिंच तोंडात चघळत चघळत खाणे म्हणजे अहाहा. त्यात गाभोळलेली म्हणजे कच्ची नाही आणि चॉकलेटी झालेली नाही अशी हिरवीच पण पिकायला आलेली अशी मऊ झालेली हिरवी चिंच पडलेली मिळाली की मनातल्या गुदगुल्या जिभेवर यायच्या. ही पिकलेली चिंच इतकी गोड असायची की त्यामुळे तिला तिखट जेवणात वापरता येत नसे. मग ही अशीच शेजार्यांना, नातेवाइकांना वाटून जायची.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 18px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
एक चिंच आमच्या घराच्या शेजारी होती. ती आंबट गोड, आकारमानाने लहान पण चवीत एक नंबर. हे झाडही माझे लाडके होते कारण ह्याच्या फांद्या आमच्या गच्चीत यायच्या. मग गच्चीतून फांदी पकडून तिचा कोवळा पाला खाणे, केशरी-पिवळी फुलांचा आस्वाद घेणे, नुकत्याच लागलेल्या कोवळ्या चपट्या चिंचा खायला तर मजा यायची. चिंचांनी बाळसे धरले म्हणजे त्यांचे आकोडे झाले की मीठ-मसाल्याची पुडी बांधून गच्चीवर जायचं आणि चिंचा तोडून त्या मीठ-मसाल्याबरोबर खाण म्हणजे खरे चिंचसुख. गच्चीतल्या फांदीवर सहसा पिकण्यासाठी चिंच राहिलेलीच नसे.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDr9oN-uhC9OZDghF3K1FBMg2OaNp_eEebP7vi_y1ub_JB4WXl-ggUXQCUsEJbH8xMGRUXGpdKxTshxpGuH62qEu4BBqCaqZirSQYt9zW7qIDwcttccrSWxl3jTl7LWPpfeogNtW9ab6A/s1600/DSC00835.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDr9oN-uhC9OZDghF3K1FBMg2OaNp_eEebP7vi_y1ub_JB4WXl-ggUXQCUsEJbH8xMGRUXGpdKxTshxpGuH62qEu4BBqCaqZirSQYt9zW7qIDwcttccrSWxl3jTl7LWPpfeogNtW9ab6A/s320/DSC00835.JPG" width="320" /></a></div>
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 18px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
साधारण जून मध्ये केशरी-पिवळ्या फुलांचा सडा झाडाखाली पडलेला असायचा. पावसाळ्यात आमच्या ह्या चिंचेला पांढरी फळे लागलीयेत असे वाटायचे. कारण पुष्कळ पांढरे बगळे वळचणीला झाडावर बसलेले असायचे. ह्या झाडाला अजून एक जाड जुड फांदी आडवी गेलेली होती. पाऊस गेला की त्या फांदीला वडील मला पाळणा बांधून देत. त्या पाळण्यात मी कुठल्याही बागेत अनुभवले नसतील इतके उंच उंच झोके त्या हिरव्या गर्द छत्राखाली घेतले आहेत व आकाशाला गवसणी घालत अनेक बालस्वप्नात रमले आहे. झोके घेत असताना वारा येऊन पानगळ झाली की मला स्वर्गात असल्यासारखं वाटायचा.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 18px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
चिंचा पूर्णं पिकल्या की काही चिंचा गळायच्या ह्या खाली पडलेल्या आंबट गोड चिंचा खाणे हा एक मधल्या वेळेचा टाईमपास असायचा. पिकलेल्या चिंचा हालवून पाड्यासाठी गडी माणूस यायचा. प्रत्येकी चिंचेच्या झाडाचे हालवण्यासाठीचे दर ठरायचे. त्याने चढून चिंचा हालवायला सुरुवात केली की चिंचांचा बदाबदा पाऊस पडायचा. काही चिंचा टणक देठाच्या असायच्या ज्या हालवून पडत नसत मग त्यांना काठीने पाडावे लागत असे. आपण झाडाखाली असलो की चांगलाच मार लागतो ह्या चिंचांचा तो मार बरेचदा गंमत म्हणून आम्ही अनुभवायचो. चिंचा गोळा करण्यासाठी आम्ही घरातील सगळे आणि आजूबाजूची लहान मुले हौसेने यायची. त्यांना आई खाऊ आणि चिंचा द्यायची. ह्या चिंचा गोणीत भरून ठेवायच्या मग त्या गोणी घराच्या पडवीत विराजमान होत असत. काही चिंचा कच्च्याच असायच्या त्यामुळे हा चिंचा पाडण्याचा कार्यक्रम आठ दिवसाच्या अंतरावर दोन-तीन वेळा तरी व्हायचाच.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQOK02wSg4xdqJsbkLOeVAMMjrr4NKeTv_yPV8FvJkh-fq18QZ8aHcLxvFr_sCqEyoQs3KDhe0IVwamuN9xqQSGOxnz0_DbBf31F_PCpvPcIdUdRSWIJv_1bE-kqWglxCsoD4Of_WWY-0/s1600/IMG_0201.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQOK02wSg4xdqJsbkLOeVAMMjrr4NKeTv_yPV8FvJkh-fq18QZ8aHcLxvFr_sCqEyoQs3KDhe0IVwamuN9xqQSGOxnz0_DbBf31F_PCpvPcIdUdRSWIJv_1bE-kqWglxCsoD4Of_WWY-0/s640/IMG_0201.JPG" width="640" /></a></div>
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 18px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
चिंचा घरात आल्या की आईचा चिंचांचा कारखाना चालू होत असे. तेव्हा आई प्रार्थमिक शिक्षिका म्हणून शाळेत कार्यरत होती. दुपारी शाळेतून आली की जेवण उरकून आई आणि आजी चिंचेच्या गोणी घेऊन बसत आणि त्या एक एक करून चिंचा सोलत असत. चिंचा सोलताना त्याला असलेले दोरे काढायचे नसतात नाहीतर चिंच आख्खी न राहता तुटू शकते. ह्या दोर्यांवरून आठवलं तोंडात टाकलेली चिंच खाऊन संपली की हे दोरे चघळायचे. त्याचा पूर्ण आंबटपणा जाऊन त्या दोर्याची चव लागेपर्यंत हे दोरे चघळण्यात मजा यायची.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh71WApiVH5YmsgmDID4L4DfCcncDRRenYZtNI0x4UNGJrwugb0MWmD7a67NVXoGFfNxufxi5-qE5gjaiWhVahB-G-XA_adp5wHa-PkpWf9mqpX9axznmR-D3FYzebqjA1kVjJD-8CprBU/s1600/DSC02209.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="879" data-original-width="1600" height="350" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh71WApiVH5YmsgmDID4L4DfCcncDRRenYZtNI0x4UNGJrwugb0MWmD7a67NVXoGFfNxufxi5-qE5gjaiWhVahB-G-XA_adp5wHa-PkpWf9mqpX9axznmR-D3FYzebqjA1kVjJD-8CprBU/s640/DSC02209.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 18px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
गोणीतल्या चिंचा सोलून झाल्या की जर चिंच जास्त ओली असेल तर एखादा दिवस ती उन्हात वाळवावी लागे. सुकलेली असेल तर वाळवायची गरज लागायची नाही. मग आई आजीचा चिंचा काटळायचा कार्यक्रम चालू होत असे. चिंचा काटळणे म्हणजे चिंचेतील चिंचोका (बी) विळीवर चिंच कापून एक कक करून काढणे हे क्लिष्ट काम असे. पण चिंचोक्यांना काही काळाने पाखरे लागतात म्हणून चिंच टिकविण्यासाठी ते काढावे लागतात. चिंचा काटळून झाल्या की त्या टिकाव्या म्हणून मीठ लावून गोळे करावे लागत. साधारण एक किलो चिंचेचा एक गोळा बनायचा. गोळा बनवताना जाडे मीठ आधी आई पाट्यावर जाडसर वाटायची मग त्यात काटळलेली चिंच मिक्स करुन पाट्यावरच त्याचा गोळा करायची. हे गोळे पहिला सगळ्या नातेवाईक, जवळच्या लोकांना वाटले जायचे किंवा त्यांच्या नावाचे बाजूला काढले जायचे. घरात एका मोठ्या रांजणात वर्षभराचा साठा करून ठेवायचे मग उरलेले गोळे मणावर विकले जायचे. गावतील बायकाच हे गोळे विकत घेऊन संपवायचे. काहींना तर वाट्यालाच यायचे नाहीत भराभर संपल्याने. पण सतत चिंचेच्या सहवासात राहिल्याने वाताचा त्रासही दोघींना व्हायचा. मग आजीला तर आई करून नाही द्यायची पण कालांतराने तिनेही चिंचा फोडणे बंद केले. घरातल्यापुरती आणि नातेवाइकांना देण्यापुरते गोळे करून बाकी चिंच किरकोळ भावात आख्खीच विकून टाकायची. वाताच्या त्रासामुळे मजुरीनेही कोणी हे काम करायला तसे तयार नसायचे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 18px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
त्यावेळी चिंचोक्यांनाही खूप डिमांड होते. चणे-शेंगदाणेवाले तसेच गावातील खाऊच्या दुकानात हे चिंचोके विकले जायचे. मग ते भाजून एका बरणीत विकायला ठेवलेले दिसायचे. मी हे चिंचोके आमच्या चुलीत भाजायचे आणि खिचात भरून मैत्रिणींसाठी शाळेत न्यायचे तसेच घरीही खायचे. चिंचोके खाण्यातली गंमत दीर्घकाळ असते कारण चिंचोके कडक असल्याने शेंगदाण्यासारखे न तुटता ते चघळत चघळत खावे लागतात.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 18px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
ही चिंच आमच्या परिसरात माशांच्या कालवणात जास्त वापरतात. प्रत्येक कालवणात ह्या चिंचेचा कोळ टाकला जातो. तसेच आमट्यांमध्येही हिचा वापर केला जातो. मी एकदा पुस्तकात बघून कच्च्या चिंचेचा ठेचा केल्याच आठवतंय. कच्च्या तयार झालेल्या चिंचा शिजवून त्याच्या रसातील मिरचीचे लोणचे अप्रतिम लागते. चिंचेची कढी ही मटणाबरोबर काहींचा ठरलेला पदार्थ आहे. चिंच गुळाची जोडी अनेक पदार्थांची रुची वाढवते जसे की अळूवडी, अळूचे फतफते, आंबट वरण आणि इतर काही पदार्थ. गरोदर पणात बहुतांशी स्त्रियांना ह्याच चिंचांचे डोहाळे लागतात. चिंच लावून घासलेली तांबा पितळेची भांडी शोभेला ठेवण्यासारखी लख्ख चमचमतात.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 18px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
तर असे हे चिंचपुराण जे सध्या पुराणात जमा झाले आहे पण मनात अजून आंबट गोड आठवणींच्या हिंदोळ्यावर झुलत आहे.</div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-73599970696559317372019-01-08T02:59:00.002-08:002019-01-08T02:59:59.859-08:00माळ्याच्या मळ्यामंदी पाटाचं पाणी जातं <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="field field-name-body field-type-text-with-summary field-label-hidden" style="box-sizing: border-box; margin-bottom: 20px;">
<div class="field-items" style="box-sizing: border-box;">
<div class="field-item even" property="content:encoded" style="box-sizing: border-box;">
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
<br /><br />मळ्याच्या मळ्यामंदी पाटाच पाणी जातं,<br />गुलाब, जाई, जुई, मोगरा फुलवीतं.<br /><br /><span style="border-color: initial; border-image: initial; border-style: initial; height: auto;"><img border="0" data-original-height="529" data-original-width="479" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjp2bzfsaQsOOBNWReO8pZvQu0wwBUsx_iRRxPg56jfOMNdMvi-LPIBS5cXsQmJHSblS7Tj4d9fhWIjsJnhCOMzrNFnOBxb5Kq6V2-9wpgrkx4uAu9wc3Ry-dA2YlBj0YeEFyzdFvVf4hr/s640/DSC07821+-+Copy.JPG" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="578" /></span></div>
माझ्या माहेरच्या पूर्ण वाडीत हे पाटाच पाणी पूर्वी झरझर वाहायचं आणि फक्त जाई जुईलाच नाही तर भाज्या, माड, सुपारी, चिकू अशा सगळ्याच झाडांभोवती पिंगा घालायचं. ह्या पिंग्यात पिंगा धरायला मला खूप आवडायचं.<br /><br />वाडीत मध्यवर्ती ठिकाणी आमची विहीर होती. त्या विहिरीला पंप लावून तो हौदेत सोडलेला होता व त्या हौदातून सुरू होणारे पाट वाडीच्या काना कोपर्यात पोहोचलेले होते. पावसाळ्यात पाटाच्या पाण्याची गरज नसल्याने हे पाट पावसाळ्यात अक्राळ विक्राळ रूप धारण करून मध्येच कुठे कडेची माती निघून फुटलेले, दगडच कुठे आडवा पडलेला, कचरा जमून बंद झालेला, कुठे मोठा खड्डाच पडलेला तर कुठे वेडा वाकडा झालेला अस रूप झालेलं असायचं. पाऊस गेला की ह्या पाटांना लयबद्ध पाणी वाहण्यासाठी एकसंघ रूप देण्यासाठी वळण लावण्याच काम सुरू व्हायचं. गडी कुदळी व फावडे घेऊन हे पाट व्यवस्थित करायचे. नवीन पाट भुसभुशीत काळ्या मातीला कडेने रचल्याने देखणे दिसायचे. चार दिशेला चार मुख्य पाट व त्याला लागून केलेले झाडांपर्यंत पोहोचणारे त्यांना लागुनचे उप-पाट असायचे. माड, सुपारी भोवती केलेल्या पाटांच्या गोल आळ्यांमुळे त्या झाडांचे सौंदर्य अधिक खुलून दिसायचे. तांदुळाची शेती कापून झाल्यावर त्या शेतात मळा लावला जात असे तसेच काही भाट्या म्हणजे शेताच्या वरची सपाट जागा त्यावरही भाजी लावली जात असे व ही भाजी अख्ख्या शेतात किंवा भाटीवर लांब आडवे वा उभे पाट करून केले जात. मोठ्या शेतांमध्ये एक मधला सरळ पाट व त्याच्या दोन्ही बाजूला जोडून छोटे पाट करून त्यात भेंडी, टोमॅटो, मिरची, वांगी, अलकोल, कोबी, फ्लावर, गवार व इतर अनेक भाज्या लावल्या जात. पालेभाजीसाठी वाफे असत व ह्या वाफ्यांना जोडून पाट खणलेले असत. एका लाईनमध्ये पद्धतशील भाजी लावलेले पाट सजावट केल्यासारखे सुंदर दिसायचे.<br /><br />पंप चालू केला की पंपाच्या पाइप मधून धबाधबा पाणी हौदात उतरायचं आणि शाळा सुटलेली मुले जशी आनंदात कधी एकदा घरी जातो ह्या आवेशात धावत सुटतात तसे ते पाणी हौदातून पाटात धूम ठोकून धावत सुटायचं. मग ह्या वाहत सुटलेल्या पाण्याला गरजेच्या आळीत किंवा मळ्यांत शिंपण करण्यासाठी एक माणूस लागत असे. पाटात पाण्याला कधी कधी काड्या, पाल्यांचा अडथळा यायचा म्हणून एकतर आधीच पाट झाडून घ्यायचे किंवा पाणी सोडल्यावर अडकलेला पाला हाताने बाजूला सारायचा. हे काम गडी नसेल तर वडील करायचे आणि मी पण करायचे. माझं खूप आवडत काम होत कारण पाटात खेळणं, गार पाण्याच्या सहवासात राहणं, त्या पाण्याचा मंद लयातील स्वर ऐकणं, पाटातील माती पायामुळे किंवा हाताने ओढल्याने पाणी मातीचे गढूळ पण स्वच्छ उबदार मऊपणा हे सगळं खूप आवडायचं मला. खरंतर आमच्या उरणमध्ये ह्या पाटांना दांड म्हणतात. एका भागातील दांडाला पाणी सोडलं की इतर दांड दगड-मातीने बांधून टाकायचे म्हणजे ज्या झाडांच्या किंवा भाज्यांच्या पाटात पाणी घालून झालं आहे ते माती लावून बंद करून टाकायचे.<br /><br />पाण्याचे पाट झुळझुळ आवाजाच्या नादात बेभानपणे गोल आळ्यांना मिठी मारायचे. ह्या पाटातल पाणी धावत असताना देवदार च्या झाडासारखी नक्षी तयार व्हायची. खालच्या स्वच्छ तळामुळे ती नक्षी खुपच सुबक दिसायची. मध्ये एकादा दगड किंवा काठी उभी राहीली पाटात की नक्षीचा आकार बदलायचा आकार बदलायचा आणि हलकेच तुषार उडायचे. ह्या पाटात दंगा मस्ती करत भिजायचाही मोह कधी कधी माझ्याने आवरला जायचा नाही. मग काय उड्या मारून कारंजासारखे फवारे मारून घ्यायचे स्वतःच्याच अंगावर आणि मनमुराद भिजायच. उन्हाळ्यात पाणी जरा जिरत जिरत येताना सुरुवातीला खळखळाट मंदावायचा पण एकदा का पाटात पाणी जिरलं की पुन्हा ह्याचा खळखळणं चालू. जिरलेल्या पाटाचे पाणी इतकं स्वच्छ दिसे की प्यावस वाटे. वाहून वाहून पाटातील माती रेतीसारखी मऊ होत. ह्या पटांमध्ये खेळण्यात गारेगार अस माझं बालपण गेलं. ह्याच पाटांमध्ये मी कधी कागदाच्या तर कधी पानांच्या बोटी सोडून शर्यत लावायचे. पाटाला लागून जी ओली माती असे त्या चिकट मातीची खेळणी बनवायचे. खेळताना पाटातलं स्वच्छ पाणी आपल्या भांड्यात घ्यावं म्हणून पानाचे द्रोण करून वरूनच हलक्या हाताने त्या द्रोणात पाणी आणायचं आणि भातुकलीचा खेळ रंगवायचा. अनेक फुलझाडांच्या फांद्याही मी ह्या पाटाला लागून रुजवल्या आहेत. पाटात पाणी सोडलं की पक्षीही त्यात अंघोळ करायला यायचे. पंख फडफडवत तेही पाण्यात खेळायचे हे पाहणे एक कौतुक सोहळाच असे. ह्या पाटांमुळे अनेक झाडे फुलली फळली, धान्य, भाज्यांचा सुकाळ झाला, अनेक जीव, पक्षी प्राणी ह्या पाटांमुळे तरारले. हे पाट म्हणजे वाडीला हिरवीगार ठेवणारी, समृद्ध ठेवणारी संजीवनीच होती.<br /><div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<span style="box-sizing: border-box; font-weight: 700;"><span style="box-sizing: border-box;"><em style="box-sizing: border-box;">हा लेख दिनांक ३०/१२/२०१८ रोजी महाराष्ट्र दिनमान या दैनिकात प्रकाशीत झालेला आहे.</em></span></span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<img border="0" data-original-height="640" data-original-width="480" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjelT5xcBzr47RCfQlIoHpRrY0sEF8G_iTAN-zQBltzbuD4DC7q-FvOU5svmu2w0e5qF5Ye2mL3gpucr6ak8N0UypuhyPtGoit0FHqB3Ucc-zAqaspPbRZjp0FGdv5T5dNoMY4yc96qb3xN/s640/DSC07822+-+Copy.JPG" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="480" /></div>
<div style="background-color: white; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px;">
<br /></div>
</div>
</div>
</div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-58514489011623026852018-12-07T00:32:00.002-08:002019-02-21T00:02:55.449-08:00घार<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<footer style="border-top: 1px solid rgb(221, 221, 221); box-sizing: border-box; margin: 20px 0px; padding-top: 20px;"><div class="node-tags" style="box-sizing: border-box;">
<ul class="links list-inline" style="box-sizing: border-box; list-style: none; margin: 0px; padding: 0px;">
<li class="addtoany first" style="border-radius: 4px; border: 1px solid rgb(221, 221, 221); box-sizing: border-box; display: inline-block; margin: 0px 10px 0px 0px; padding: 5px 10px;"><div>
<br /><br /><div style="text-align: justify;">
दिवाळीतील पाडव्याचा दिवस होता. सकाळीच जाऊबाईंच लक्ष किचनच्या खिडकीतून बाहेर गेल आणि त्यांनी आधी मला हाक मारली लवकर ये म्हणून. मी समजले साप, पक्षी काहीतरी आल आहे. जाऊन पहाते तर बदामाच्या सुकलेल्या झाडावर घार बसली होती. ती एकदम शांतपणे उन खात बसली होती पण माझी मात्र कॅमेरा आणण्याची घाई झाली आणि धावत जाऊन कॅमेरा आणला. पण घार शांतपणे इकडे तिकडे पहात उभी होती. घारी बद्दल ती शिकारी पक्षी आहे, जमिनीवर भक्ष दिसल की लगेच खाली येउन उचलून नेते, पायांमध्ये भक्ष उचलून नेते, वार करते अस बरच लहानणापासून मारकुटा पक्षी असच माझ्या डोक्यात घारीबद्दल बसल होत. पण प्रत्यक्ष निरीक्षणात त्या दिवशी मला तो पक्षी शांत वाटला. अर्थात भक्ष त्या त्यांच्या पोटापाण्यासाठी, पिलांसाठी मिळवत असतात जे नैसर्गिकच आहे. ही घार जवळ जवळ अर्धा तास तिथेच बसून होती. इतर पक्षांप्रमाणेच ती माझ्याकडे फोटोग्राफीसाठी आली असावी अस मला वाटल. काही खालून व काही टेरेसवरून काढलेले फोटो:</div>
<br />१) उन घ्याव की शिकार शोधावी<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiswVYgH06H72Pz0wMERXNFZmGONnFpWPqRr6kyXmTXymG9JBMCgzhnWLULsKRL3YNbFYA_evKR4z0tTvS-xv1kDU2IKyoaMPksvwC91mHwCK2HZHipPhFELJmfQtD1RVCP1kssE5OLGwdX/s640/DSC07596.JPG" /><br /><br />२) आली आली फोटो काढणारी आली. नीट काढ ग फोटो. चांगला उठून दिसला पाहिजे.<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHnkt0mQ9_G9rhCI0mnIuLH-PgY9K07DI90AepE5B7vqoctrmqaFbWRSAvGbUWaShF5L1YZ983I3JM06a0e_aKnNHMvm6gzKn4r08Qwc0dcwMMN8KShc20_q2MZ7bF4A9ag-P0vbl94Xb_/s640/DSC07595.JPG" /><br /><br />३) समोर बघू का?<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS6dUKsw-6IgZYFgx8Rqncmsrq2STObFUMSlukgcXepI6L18TIKRkw026XvB0lcmWb7ERFFdYEjzdN4xOVxYnkKt6vNBOK0j7RFcgbcXJ01SOfqPfaT2o9t8zKRA_dLRgo6NSvFSlzdzZy/s640/DSC07593.JPG" /><br /><br />४) काय ग बाई, काढेल ना ही नीट फोटो, काळजीच वाटते. हिच्या भरवश्यावर इतका वेळ इथे बसून आहे.<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1QZ3EqfEnn-ttQJOAe5H6suleB_vlFuqPR7OnTIePaVXYT8FePRsJkbccjKj4XkcRCB8EdJd1KHP1FMttq2tw-2Cj1QDhyphenhyphenMojKNP-wYZEApVyR-F4OeFgKxK2DkSTXHdnB2NS6YQGznq9/s640/DSC07594.JPG" /><br /><br />५) ह्या अॅन्गल ने काढतेस का?<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLEah5vQ_rwAC9Y319-di3kSV1J8skcByo_O64Mm0GzBaUicURPWh1z8T3M8BEUGn8diiDPzDhehJ4qoMLtQ6mBQBMQEB9D2TBpMokLVzCcJKnKFl8Np-bLbK1r1INKumJ1QvnvesahC29/s640/DSC07597.JPG" /><br /><br />६) झोपच पूर्ण नाही झाली ग.<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxvPjxAu_dHvmOMs_xc8sx55Vt8xaspAVRqNJuowepTD7pfUiy9CYdFpucuBgAWl2GKUpV8DC2uFBbdh7V2U2W3IiAJnBCcFG-C7JXZB6POmexRnkdDTky6qOeO4qnx33QnXnzI1hyphenhyphenSSfx/s640/DSC07598.JPG" /><br /><br />७) तुमची चालू आहे बाबा दिवाळी आमच इथे भक्षा वाचून दिवाळ निघत आहे. शहरीकरण केलयत ना आमची भक्ष कमी झाली आहेत.<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRMyusT2jawjCx6V70r7eTnIJn4hVKs4-RapdCyqNvCNi9ICbKwtdCxoWhQTwNR0dxbMsZqa3ujLGk8o5YT6qEutQGIdB_WNOzxGw3pWlPrJ-7uBpYBAX9_N6UCgEtgUi2kkelZUsE4T2v/s640/DSC07599.JPG" /><br /><br />८) अशी गोंडस दिसते ना मी ?<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGO4YsPy8K99ewrYaNukji9yB3NOCZeshwWSbhbCLK4gSeKNQHdKGKf1SmK0VSTgBIdw8ABrDJqWQhNXvieFQf2SMfm4TtvaJu0hOzBvPFW2ROTVMEIGuIGoDKGzU95B0beOffXrBRcDQs/s640/DSC07600.JPG" /><br /><br />९) माझी चोच आणि माझे डोळे माझ्या कर्तबगारीचे/शिकारीचे अनमोल अवयव.<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2zVvpoWov9e0GZ8tCAnvHa6o_SVv8GLHKXKTF0Hp1dcqN7fosVp7PRdJrEuAQuVRe_rfjCaR3dRGl9uOAA9Mux62r4zQmVhk52zbm6iXhW8io5CbnRdM0ArVbwsK2gWhTRzxir24ocO1u/s640/DSC07601.JPG" /><br /><br />१०) ही माझी शत्रूसाठी पोज घे. माझ्या पिलांच्या रक्षणासाठी, माझ्या रक्षणासाठी मला हा अवतार घ्यावाच लागतो.<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtQTGEuNLzEm9YRhi2CwjbohanQEuN2QYlnDoTxexVBrKOPADcGj_H3wwpjgogL6XECtTI90SJMBoB_IPuh1UQ9NVN0pPf-jM3y-Mgv_jvW97EvZolUOAYe_hz4eUDOSODtlbsD1mjhvUG/s640/DSC07604.JPG" /><br /><br />११) पण ह्या निसर्गापुढे मी नतमस्तच आहे.<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-2RoPCQ7qVg8Hvl-hJXaKx8u163fvTWYVnzgGjtHEnL3at6KxrGa3e62-JZAKIvcAR9eroswxrgRxBI_9CA5vwi5yOXPq0B47oZZzpq_4sKs_HwYh8EGnLAaAhFDU7-n78l6s8u6pYZ_l/s640/DSC07605.JPG" /><br /><br />१२) निसर्ग देवतेला सलाम<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuTDHg_w4FeXKx6eIxnmxOuxQPo75Rtl_FyPQ5rjsHTUmee5QEOXZ24_wiBsr1Ppa5KetWP620iujRqJ8BpW-WukSySskr7w_YpU0bGgsL5w61xdGh1dihKlr5qEI8dw5r8siwbkhHwi6x/s640/DSC07606.JPG" /><br /><br />१३) खेकडा, पक्षाच पिलू, सापाच पिलू काहीतरी दिसतय तिथे<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5kRESz1E73zvty8yOt0wXjp1vllMsh84RfflRMovGzhX25UjuUh9qFwxHitxeIdkWrVC86BXTp7sfK-9KSzVR0mVdUk7T_r1D7LN2KiX3orYi89IBAXuqy2WFAQjS5t4vrQjgPK9mqsRj/s640/DSC07609.JPG" /><br /><br />१४) माझीही दिवाळी होणार आज.<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNNntSxRH5-k7oxAdHFTRcruXibUVZKt8uVsp3sMsIlhtC7LP75J8LmC6Krr6pWSmOFUyQsKhPsCJe1PdPUGrJmLCK7YDMLv983GCOnIaDQli4sMa0WlQslFFX5KS3WQI2R0JQF1GoHPHL/s640/DSC07610.JPG" /><br /><br />१५) काढुन झाले ना फोटो?<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjI9h8Px2SIPt9LIn_Sa0Oe6HGG07IzP85uSh7pMSDE8MMdAwwfnxWc_WfXnugVUJQkwanxsIjHS-AdRjakQynd1dC__zHF6oCv8zVDITyG-b5GWxEwXbwWlbDnHgCpi8YOo1U5TPqOIzOr/s640/DSC07607.JPG" /><br /><br />१६) मी निघाले शिकारीला.<br /><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfwZ3AIS5wUDZ7fMNQEZ3KDEh3AIzpA0RE2rt96ogsjb31a94fN7KohO6QAKHVr9v4k4zbwGK6WIHYVs6nlpLUX-K4cSUvqDDmerGb7Ds9NjDDmnMmFRv7kPptpj1v9ypiJJD9mAe145sf/s640/DSC07611.JPG" /><br /></div>
</li>
</ul>
</div>
</footer></div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-41730544150187135522018-11-22T10:17:00.001-08:002018-11-22T10:17:37.278-08:00मिंट (टाकसाळ) मधील देशपातळीवरचा आगरी चित्र-शिल्पकार - श्री वसंत लडग्या गावंड<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjR1C8l1Lu3EZ5DpaJVueAHR9KT9KUJR_1aoP_EFkT45GcujFsHcBVT8r-yROBK_zqcTIS1nqundH9nHhzC-yQ0ZbG4oTMN5_tR9USbgWG_7Mwzwg0fp7a44wvhd8N9V_sTewGqgp9olTM/s1600/DSC07556.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1037" data-original-width="1600" height="410" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjR1C8l1Lu3EZ5DpaJVueAHR9KT9KUJR_1aoP_EFkT45GcujFsHcBVT8r-yROBK_zqcTIS1nqundH9nHhzC-yQ0ZbG4oTMN5_tR9USbgWG_7Mwzwg0fp7a44wvhd8N9V_sTewGqgp9olTM/s640/DSC07556.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
घाव सोसूनच एखादी कलाकृती जन्माला येते, घाव बसत असताना, चटके खात असतानाच ती सुबक होत असते. घडवणाराही योग्य असला की कलाकृती कशी सुबक सुंदर बनते व कलाकृती तयार झाली की ती जनमानसांत डोळ्यांत भरते, सुंदर दिसू लागते असेच काहीसे घडले गेलेले श्री वसंत लडग्या गावंड ह्या उरण - कुंभारवाडा येथील चित्रशिल्पकारा विषयी माहिती करून घेऊया.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
आपण रोजच्या व्यवहारात चलनी नाणी व नोटा पाहत असतो. नोटा व नाण्यांवरची चित्रशिल्पे आपले लक्ष वेधून घेत असतात. जुन्या पाचशेच्या नोटेचं डिझाइन, विशेष स्मरणार्थ नाणी व चलनी नाणी ही श्री वसंत गावंड या अस्सल आगरी माणसाने बनवली आहेत ही फार अभिमानाची गोष्ट आहे.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
श्री वसंत लडग्या गावंड यांचे बालपण उरण मधील आवरा व करंजा या दोन गावी खडतर परिस्थितीत गेले. ब्रिटिश काळी काही दुर्गम खेड्यांमध्ये आगरी समाजातील कुटुंबे दारूने व्यसनाधीन झाली होती त्यात महिला व लहान मुलांचाही समावेश होता. रोजीरोटीचे साधन म्हणून श्री वसंत गावंड यांच्या वडिलांची आवरे व करंजा गावात त्यावेळी दारूची दुकाने होती. श्री वसंत गावंड यांच्या आईला दारूबद्दल चीड होती पण भवतालच्या परिस्थितीमुळे श्री वसंत गावंड यांना काय चूक काय बरोबर हे समजायचं वय नसतानाच बालपणात दारूचे व्यसन जळवांसारखे चिकटले. भारताला स्वातंत्र्य मिळून दारूबंदी लागू झाली आणि गावंड कुटुंबांची रोजीरोटीची दारूची दुकाने बंद झाली. त्यानंतर सन १९५१ साली गावंड कुटुंब उरणमधील आवरे गावात स्थायिक झाले. श्री वसंत यांचे आई वडील त्यावेळी तिसरी-चौथी इयत्ता शिकले होते. अत्यंत हलाखीत दिवस चालू होते पण ह्या ही परिस्थितीत शिक्षणाचे महत्त्व व आपल्या मुलाचे भविष्य उज्ज्वल व्हावे हे विशेषकरून आईला वाटत असल्याने श्री वसंत यांच्या आईवडीलांनी त्यांना पहिलीच्या वर्गात दाखल केले. परंतु श्री वसंत यांचे काही शिक्षणात लक्ष लागत नसे. कोवळ्या वयात लागलेले दारूचे व्यसन त्यांची साथ सोडत नव्हते. ते शाळेतही दारू पिऊन जात. इयत्ता तिसरीपर्यंतचे शिक्षण त्यांनी दारूच्या व्यसनात झिंगतच घेतले. चौथी इयत्तेत मात्र त्यांच्या समोर गणपत जाखू म्हात्रे नावाचे शिक्षक दत्त म्हणून ठाकले आणि श्री वसंत यांच्या आयुष्याच्या प्रगतीच्या पाया भरणीला जणू सुरुवात झाली. श्री गणपत म्हात्रे गुरुजींनी एक दिवस वसंत दारू पिऊन आलाय हे कळल्यावर त्याला बेदम मारले व वडिलानं बोलावून त्यांचीही कान उघडाने करून यापुढे दारू प्यायलात तर पोलिसांत देईन अशी धमकी दिली. ह्या धमकीमुळे श्री वसंत यांनी त्यांना चिकटलेले दारूचे व्यसन कायमचे झटकून टाकले व शिक्षणात लक्ष दिले. सातवी पास झाल्यावर श्री वसंत यांना शिक्षकाची नोकरी मिळू शकली असती परंतू मुलाने अजून शिकावे अशी त्यांच्या आईवडीलांची इच्छा होती. तेव्हा उरण पूर्व भागात माध्यमिक शिक्षणाची सोय तिथे नव्हती. पण म्हणतात ना इच्छा तिथे मार्ग असतो. एक दिवस एन.आय. हायस्कूल उरण चे प्रिन्सिपल श्री किनरे सर हे भर चिखलातून वाट तुडवत गावंड कुटुंबाकडे आले आणि त्यांनी वसंत यांना व आवरे, पिरकोण, गोवठणे गावातीलही काही मुलांना शिक्षणासाठी एन.आय. हायस्कुलमध्ये भरती करून घेतले. येथे श्री वसंत यांनी एस.एस.सी. पर्यंतचे शिक्षण पूर्ण केले.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
श्री वसंत यांना उत्तम चित्रकला येत होती हे त्यांची आई जाणत होती. त्यांच्यातील कलाकार त्यांच्या आईने अचूक टिपला होता. त्यामुळे डॉक्टर, वकील होण्यापेक्षा आपल्या मुलाने ड्रॉईंग कॉलेजला जावे अशी आईची असलेली प्रबळ इच्छा पुढे फळाला आली. हे शिक्षण कुठे मिळेल ह्याचा शोध श्री वसंत घेत होते. त्याच दरम्यान जिल्हा परिषदांच्या निवडणुका जाहीर झाल्या होत्या. श्री गणेश लक्ष्मण पाटील हे एक आगरी समाज नेते काँग्रेसच्या प्रचारासाठी गावात आले असताना त्यांना वसंत ह्या शिक्षणासाठी रखडलेल्या कलाकाराची ओळख झाली. श्री गणेश पाटील यांची शैक्षणिक क्षेत्रातील बर्याच लोकांची मैत्री होती. श्री. बा.वा. फाटक हे जि.पि.ओ. मध्ये अधिकारी होते. त्यांनी जे.जे. स्कूल ऑफ आर्टस मध्ये अॅडमिशन घेण्यासाठी श्री वसंत यांना नेले पण बॅचेस पूर्ण झाल्याने त्यांना तिथे अॅडमिशन मिळू शकले नाही. परंतू श्री वसंत यांच्यातील कलेला योग्य न्याय मिळावा म्हणून तेथील डीन श्री अडारकर यांनी श्री वसंत यांना माधव सातवडेकर आणि बोरकर सर यांच्या इंडियन आर्ट इन्स्टिट्यूटमध्ये कमर्शिअल आर्ट साठी अॅडमिशन मिळवून दिले आणि अशा प्रकारे श्री वसंत यांचे सन १९६२ सालात कॉलेजमध्ये पदार्पण झाले. श्री वसंत चिकाटीने शिक्षण घेत होते पण दोन वर्षातच त्यांना प्रचंड आघात सोसावा लागला तो म्हणजे त्यांच्या आईच्या मृत्यूचा.१९६४ साली श्री वसंत यांची आई वारली आणि त्यांची मानसिक शोचनीय अवस्था झाली. ह्या धक्क्यामुळे ते दोन वर्षे नापास झाले आईचा अत्यंत लळा त्यांना होता. आईच त्यांचे पालन पोषण करायची त्यामुळे त्यांचे अत्यंत हाल झाले. काही दिवस त्यांनी भिकार्यांच्या खानावळीत जेवण जेवून दिवस काढले. आता त्यांनी कमर्शिअल आर्ट सोडून फाईन आर्टला ३ वर्षे शिक्षण घेतले. परंतू जाणकारांनी पटवून दिले की फाईन आर्टचा पुढील आयुष्यात नोकरीसाठी उपयोग नाही त्यामुळे त्यांनी पुन्हा जे.जे. स्कूल ऑफ आर्टसला कमर्शिअल आर्ट साठी अॅडमिशन घेतले व त्यांच्या मुळातच चांगल्या असणार्या चित्रकलेमुळे सन १९७१ ला ते डिप्लोमा पास झाले.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgysM6zu2KwXCUa-UPAWcqO-PqL4utkxiUFTXQeZuDSxxA2RyLSBWX2KA4JfJak3jq_l3XZI6FddA9PDac2GXCkJ-tjlozvWT1Pav01Q61R5_bTWfgDlnX1pPz0qGF4mpr9SHu74LOm0aA/s1600/20181102_102712.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1538" data-original-width="1600" height="610" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgysM6zu2KwXCUa-UPAWcqO-PqL4utkxiUFTXQeZuDSxxA2RyLSBWX2KA4JfJak3jq_l3XZI6FddA9PDac2GXCkJ-tjlozvWT1Pav01Q61R5_bTWfgDlnX1pPz0qGF4mpr9SHu74LOm0aA/s640/20181102_102712.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
१९७४ साली वर्तमानपत्रात पत्रात आलेली जाहीरात पाहून त्यांनी मुंबई मिंट मधील ज्युनियर आर्टिस्ट एन्ग्रेव्हर पदासाठी अर्ज केला. त्यांना तिथे दीड वर्षे प्रशिक्षण देण्यात आले. त्यांचे उल्लेखनीय काम पाहून अल्पावधीतच श्री वसंत गावंड यांना आर्टिस्ट एन्ग्रेव्हरपदी बढती मिळाली. हे पद खूपच कमी लोकांच्या पदरी पडत असल्याने ते खूप मानाचे समजले जाते.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
हे सगळे शिक्षण व संधी ही त्यांना मिळालेले कुटुंबातील शिक्षक, ग्रामसेवक यांच्या मदतीच्या साहाय्याने पुरे करता आले. आपआपल्या परीने या सर्वांनी श्री वसंत यांच्या गुणांना योग्य न्याय मिळावा म्हणून आर्थिक मदतही केली. याबद्दल श्री वसंत गावंड कृतज्ञता व्यक्त करतात. तसेच ते सी.आर.ए. उमरोडकर यांच्या स्टुडिओमध्ये असिस्टंट आर्टिस्ट म्हणून पार्टटाइम जॉब करत होते.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
जरी ते अधिकारी झाले होते तरी बरेचसे काम त्यांना माहीत नव्हते. या क्षेत्रातील जाणकार मार्गदर्शन करायला तयार नव्हते. पण खडतर परिश्रम आणि जिद्दीने श्री वसंत यांनी ते एकलव्याच्या जिद्दीने आत्मसात केले व भारत सरकारच्या चलनी नाण्यांचे अप्रतिम डिझाइन्स ते बनवू लागले.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgArPk9mPN1DJvGyKpf6mpSLFbBdfnaaxCQ9VM1keeHAUaWkH0sA5nPNPXvzsyYI4skqGvnXcOIEmd2PbvpMYwHOF_fz1ljNGXxizgZ_1Y-CFdwzSf1_1EyGL8fLpzbW4WCkqcP8LtJ8LM/s1600/DSC07540.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1327" data-original-width="1600" height="530" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgArPk9mPN1DJvGyKpf6mpSLFbBdfnaaxCQ9VM1keeHAUaWkH0sA5nPNPXvzsyYI4skqGvnXcOIEmd2PbvpMYwHOF_fz1ljNGXxizgZ_1Y-CFdwzSf1_1EyGL8fLpzbW4WCkqcP8LtJ8LM/s640/DSC07540.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJUs3E-MGXBWNAA1Q3J4bFNzZ8W5UblfB6N7iBRrkDpVLIhGAg6SCLMFdSogbPa6LQusd-Th5luVDCrU0r419y3lTjjoacOIhtE-TsMmGmZrVBw72hzNZVFgDg-xn0DBDU0KKFoYpbSz4/s1600/DSC07542.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1419" data-original-width="1600" height="566" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJUs3E-MGXBWNAA1Q3J4bFNzZ8W5UblfB6N7iBRrkDpVLIhGAg6SCLMFdSogbPa6LQusd-Th5luVDCrU0r419y3lTjjoacOIhtE-TsMmGmZrVBw72hzNZVFgDg-xn0DBDU0KKFoYpbSz4/s640/DSC07542.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRVaegYRvOwWkLkjER8p_frUeBpox8B2d7anIHTGhGLlFZDaH2BIfk3K5fb9d8jdRjZ34LtRwEcGfzGryQAt9PBR0DpZAhzb0Ct6B2jNku25L6r96BsrrutVkc7iX04A8WI0aBTyMM1LY/s1600/DSC07543.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1371" data-original-width="1600" height="548" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRVaegYRvOwWkLkjER8p_frUeBpox8B2d7anIHTGhGLlFZDaH2BIfk3K5fb9d8jdRjZ34LtRwEcGfzGryQAt9PBR0DpZAhzb0Ct6B2jNku25L6r96BsrrutVkc7iX04A8WI0aBTyMM1LY/s640/DSC07543.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAsO38jztPgg57MvdJ__LeouWkX-HQNTYgZRsfo8NRVCjqoc0zl9EHYCfSav8cF99E9D9_NYOG-pMcrEPzQzuRrwu4phSjHoZ5NciH8PQz6h9jBJuzB8s79Oe3W2QVsoKMe-VgqK2otTg/s1600/DSC07552.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1375" data-original-width="1600" height="548" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAsO38jztPgg57MvdJ__LeouWkX-HQNTYgZRsfo8NRVCjqoc0zl9EHYCfSav8cF99E9D9_NYOG-pMcrEPzQzuRrwu4phSjHoZ5NciH8PQz6h9jBJuzB8s79Oe3W2QVsoKMe-VgqK2otTg/s640/DSC07552.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinUoqMZpZSaaslEaYP6nLrDW1Ji-2b3p4nRUuUb9uHILv4ImKaCb3ILOyrpP3x_ITaMOgeImwoOB1JigYiZE7EH3DmMLlDWBxLkvHP9puxlQxVI_LB5xDTW7VsuOQtLjD1z4ne1gc09Ng/s1600/DSC07553.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1402" data-original-width="1600" height="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinUoqMZpZSaaslEaYP6nLrDW1Ji-2b3p4nRUuUb9uHILv4ImKaCb3ILOyrpP3x_ITaMOgeImwoOB1JigYiZE7EH3DmMLlDWBxLkvHP9puxlQxVI_LB5xDTW7VsuOQtLjD1z4ne1gc09Ng/s640/DSC07553.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoUXEvEYJsnzThx3PkY6GSgqb46p48Iu-Nkblu5wT8s_0SE8OZhv9FDtNCrh-t8AxcPkcADCwcGNWXnaJRsr_Ki-YDAHAk-rYPbEfuYrh9-7uZ5ENkXnHbAu4G1nEk1h8qcmeP_ITRuGk/s1600/DSC07554.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1327" data-original-width="1600" height="530" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoUXEvEYJsnzThx3PkY6GSgqb46p48Iu-Nkblu5wT8s_0SE8OZhv9FDtNCrh-t8AxcPkcADCwcGNWXnaJRsr_Ki-YDAHAk-rYPbEfuYrh9-7uZ5ENkXnHbAu4G1nEk1h8qcmeP_ITRuGk/s640/DSC07554.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjhBPnIAgdM6SewQCRvUuuMkHT_KqRZJ17RwcY3wxAd_Mfb6NGyyXCS2iJ8yifYzsUngfr_vdC_ogRtahyphenhyphenSk5T1sFfEMsFXU3ZhvnRWhQrIkPYC5v9Mir9BG1UdGD-C_iQSXcP7Qk0I2s/s1600/DSC07555.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjhBPnIAgdM6SewQCRvUuuMkHT_KqRZJ17RwcY3wxAd_Mfb6NGyyXCS2iJ8yifYzsUngfr_vdC_ogRtahyphenhyphenSk5T1sFfEMsFXU3ZhvnRWhQrIkPYC5v9Mir9BG1UdGD-C_iQSXcP7Qk0I2s/s640/DSC07555.JPG" width="640" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
सन १९८२ ला झालेल्या नवव्या एशियन गेम्स (एशियाड) साठी श्री वसंत गावंड यांनी इतकी अप्रतिम स्पर्धात्मक आणि स्मरणार्थ मेडल्स व नाणी बनवली ती अप्पू एशियाडची नाणी व मेडल्स प्रसिद्ध झाली व त्याबद्दल भारत सरकार तर्फे त्यांना विशेष पुरस्कार देऊन गौरविण्यात आले.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
सन १९८४ मध्ये पंतप्रधान इंदिरा गांधी यांची हत्या झाली त्यांच्या स्मरणार्थ सरकारच्या आदेशानुसार स्मरणार्थ आणि चलनी नाणी काढण्यात आली. ह्या मॉडेलसाठी शिल्पकाम प्रचलित शिल्पकाराला दिले होते पण ते प्रॉडक्शन साठी चालले नाही. फक्त श्री गावंड यांनी तयार केलेल्या नाण्याचे अचूक, अभ्यासपूर्ण व सुबक इंदिरा गांधींचे शिल्प स्वीकृत झाले. नाण्यांच्या अचूक डिझाइन तंत्राबद्दलची माहिती सन्माननीय श्री मेस्त्री साहेब व काते साहेब यांच्याकडून मिळाली ही जणू मोलाची देणगीच त्यांना मिळाली होती त्याचा त्यांना पुढील आयुष्यात खूप उपयोग झाला.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
स्व. पंडित जवाहरलाल नेहरू, स्व. राजीव गांधी, स्व. अरविंद घोष, छत्रपती शिवाजी महाराज, भारत छोडो आंदोलन, स्वातंत्र्याची ५० वर्षे आणि स्व. जयप्रकाश नारायण यांच्या प्रतिमा हुबेहूब प्रतिमा श्री वसंत गावंड यांनी चलनी नाण्यावर आणल्यामुळे मिंट या संस्थेला जागतिक स्तरावर गौरविण्यात आले. ह्या चित्रशिल्पकलेसाठी उरण मधील आगरी समाजातील व्यक्तीला म्हणजे श्री वसंत गावंड यांना भारत सरकारची पुरस्कार (अॅवॉर्ड) मिळाले ही बाब किती गौरवास्पद आहे. त्यांनी १७ प्रकारची चलनी नाणी बनवली. या कलेबद्दल श्री वसंत गावंड यांना वेगवेगळे १५ देशपातळीवरील पुरस्कार मिळाले.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
श्री वसंत गावंड सांगतात की डिझाइन बनवताना कलाकाराला अचूकतेचं भान ठेवावं लागत. ज्या व्यक्तीचे शिल्प काढतो त्याचं हुबेहूब स्वभाव वैशिष्ट्य त्या डिझाइनमध्ये उतरणे गरजेच असत. प्रत्येकाच्या प्रतिमेनुसार, स्वभाव वैशिष्ट्या नुसार विचार करून ते नाण्याला फॉन्ट देत. डिझाइन, स्कल्पचर (थ्रीडी), मास्टर, सिट पंचेस, डाइज यांच्या तंत्रामध्ये ते अतिशय निष्णात होते. ब्रिटिश साम्राज्य गेल्यानंतर बरीच वर्षे म्हणजे ६० व्या दशका पर्यंत हिंदुस्तानी नाण्यांच्या डिझाइन्स व फिनिशिंग खास नव्हते याची कल्पना त्यांना देण्यात आली होती. मग त्यांनी ब्रिटिशकालीन नाण्यांचा सखोल अभ्यास केला आणि त्यावरून खुपसे बदल करून अप्रतिम नाणी तयार केली. आताचे कित्येक क्वाईन कलेक्टर विचारात आहेत की पूर्वीसारख्या आता अशा डिझाइन्स का उतरत नाहीत.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFFe_MwwmOsxDaGS6hC3h3OCg7ZtHEvD3SATz94Z2fuMTwKkhHiv4GdMv1IPtYcylYVMJWKV08lGKwlpAKcvA0QRmHfZzD_UsSoH4YEHxbjBAK2lKPgjogxSvq1e9f9T8HWqCCNPjQW6Y/s1600/gavandvl.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFFe_MwwmOsxDaGS6hC3h3OCg7ZtHEvD3SATz94Z2fuMTwKkhHiv4GdMv1IPtYcylYVMJWKV08lGKwlpAKcvA0QRmHfZzD_UsSoH4YEHxbjBAK2lKPgjogxSvq1e9f9T8HWqCCNPjQW6Y/s640/gavandvl.jpg" width="640" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
श्री वसंत गावंड हे १९७४ साली काँग्रेसचे प्रसिद्ध पुढारी श्री. श्रीनिवास पाटील यांची कन्या कु. शकुंतला हिच्याबरोबर विवाहबद्ध झाले व त्यांच्या आयुष्यात सुखाची बरसात झाली. सौ. शकुंतला ह्या एन.ए.डी. नेव्हल हॉस्पिटलमध्ये स्टाफ नर्स म्हणून काम करत होत्या. त्यांना एक मानसी नावाचे कन्यारत्न आहे. ती विवाहित असून तिनेही वडिलांच्या कलेचा वारसा चालू ठेवला आहे. ती एका ड्रॉइंग संस्थेमध्ये प्रोफेसर आहे. तिघांनाही वाचन, संगीताची आवड आहे.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
श्री वसंत गावंड २००२ साली निवृत्त झाले. श्री वसंत गावंड यांना आयुष्यात प्रचंड संघर्ष करावा लागला. त्यांच्यातील कलाकाराला ओळखून त्यांना अनेक व्यक्तींनी मदतीचा हात दिला व त्या मदतीचे श्री वसंत यांनी सोने केले. परंतू त्यांनी स्वतःचा कधीच प्रचार केला नाही. त्यामुळे आपल्यात, उरणमध्ये, आगरी समाजात इतका महान प्रोफेशनल कलाकार आहे ह्याबद्दल त्यांची मुलाखत घेतानाच प्रचंड गर्व वाटला. वास्तविक त्यांच्या चित्रशिल्प कलेचे प्रदर्शन मुंबईत भरणार होते परंतु काही तांत्रिक अडचणींमुळे हे प्रदर्शन लांबणीवर गेले आहे.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
तर असा हा उरण मधील आगरी समाजात लपलेला तारा श्री वसंत लडग्या गावंड, भारतातील पहिला महाराष्ट्रीयन मिंट इन्ग्रेव्हरआर्टिस्ट असलेला हा आगरी सुपुत्र उरणवासीयांना आणि आगरी समाजाला उर भरून अभिमान वाटावा असे ह्यांचे व्यक्तिमत्त्व आहे.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
सौ. प्राजक्ता पराग म्हात्रे, उरण (कुंभारवाडा)<br />
prajaktamhatre.77@gmail.com</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
संपर्क सौजन्य - अॅड. पराग द. म्हात्रे.<br />
<br />
<b><i>वरील लेखन अग्रसेन दिवाळी अंक २०१८ मध्ये व्यक्तिविशेष सदराखाली प्रकाशित झाला आहे</i></b>. </div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-30172156590020736312018-08-06T00:19:00.000-07:002018-08-06T00:34:48.322-07:00घराभोवतालची हिरवाई<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
झाडे, पाने फुले ही माझ्या आयुष्याचाच एक भाग आहेत. माझं बालपणच उरण नागांवातील झाडे, वेली, शेती, मळ्याच्या सहवासात गेल. बालपणापासूनच निसर्गातील हा हिरवा रंग माझ्या मनाला गारवा देत आला आहे. आई-वडील त्यांच्या नोकर्या सांभाळून वाडीतील वृक्ष संपदेची, शेतीची मशागत करताना मी त्यांचे अनुकरण करत होते. बी ला आलेला अंकूर किंवा एखाद्या कोवळ्या फांदीला कळी धरते ते पाहण्यातील समाधान मला बालपणापासून ते आतापर्यंत शब्दात व्यक्त न करण्याइतपत आनंददायी आहे.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjYXfjFHUVpI9iV8ucRLaI4gPiZIKKPsXecHz07RbHH1VLcNzbjeoBODINv_cS7oxTN2ad1GbodHtUlcOrWN_iePMRaWLKDia7k7_EHAc8Lh7_3nDYeFtsQoI-IzGDnxg55PvFAOWTdRpg/s1600/20150716_082833.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1219" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjYXfjFHUVpI9iV8ucRLaI4gPiZIKKPsXecHz07RbHH1VLcNzbjeoBODINv_cS7oxTN2ad1GbodHtUlcOrWN_iePMRaWLKDia7k7_EHAc8Lh7_3nDYeFtsQoI-IzGDnxg55PvFAOWTdRpg/s640/20150716_082833.jpg" width="486" /></a></div>
<div>
<br />
माझे वडील हयात असे पर्यंत सगळ्यांना सांगायचे, हिला कुठे थिएटरमध्ये सिनेमा दाखवायला नेलं<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
तरी ही बाहेरच्या पाना-फुलांतच रमायची. माझ्या वडिलांनी माझ्या लहानपणी आणलेली तीन गुलाबांची रोपे अजूनही माझ्या स्मरणात आहेत.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjF9PbqCNLQEvWdXQ3xEq-khyGnVHAAsM7_5UtuGizYSVObskNKGEHm8ZR5uYEzss6hbDUk9fHv6724plmc8pTfqsKv__b0jv72d3aI_ED1WIODKl5QNGjhY2uvP779UndSp5I0OhWb97g/s1600/20180726_070830.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjF9PbqCNLQEvWdXQ3xEq-khyGnVHAAsM7_5UtuGizYSVObskNKGEHm8ZR5uYEzss6hbDUk9fHv6724plmc8pTfqsKv__b0jv72d3aI_ED1WIODKl5QNGjhY2uvP779UndSp5I0OhWb97g/s640/20180726_070830.jpg" width="640" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAVGY5A86RYKjCx2XfX5jD2cTY41_941-79J_YKwN2dHJwDsZNA3VgS1wfiqLgiNxFZrqtI_2a1YzrVTjbG-QECx6kuO6ZpT_HxGl9XKlPfXhtVtVNDoF6y8Nqw5o13CM5dISewWSFoRg/s1600/20180529_074313.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAVGY5A86RYKjCx2XfX5jD2cTY41_941-79J_YKwN2dHJwDsZNA3VgS1wfiqLgiNxFZrqtI_2a1YzrVTjbG-QECx6kuO6ZpT_HxGl9XKlPfXhtVtVNDoF6y8Nqw5o13CM5dISewWSFoRg/s640/20180529_074313.jpg" width="360" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIYuYWnAMj6XgpjO2yPWkpwQ8m2fRxQYfm_Zd_yOyQzqjr3f7Bzh5YF9V0Zw1Po-5bpeTGkFl4gssJowNSD93YU6K85ocWAz_e7WLxT5osozPpHny4XKAFjJK7wttGPV_p2h6tRuLv1WU/s1600/20150716_082744.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIYuYWnAMj6XgpjO2yPWkpwQ8m2fRxQYfm_Zd_yOyQzqjr3f7Bzh5YF9V0Zw1Po-5bpeTGkFl4gssJowNSD93YU6K85ocWAz_e7WLxT5osozPpHny4XKAFjJK7wttGPV_p2h6tRuLv1WU/s640/20150716_082744.jpg" width="480" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div>
<br />
शाळेत असताना मैत्रिणींकडून किंवा कुठे पाहुणे म्हणून गेल्यावर त्यांच्याकडे असलेली व आमच्याकडे नसणारी झाडांची देवाण घेवाण करणं हा एक छंदच होता जो अजूनही आहेच. ह्या निसर्गाच सानिध्य लग्नानंतरही मिळेल की नाही या बाबत कधी कधी मनात पाल चुकचुकायची पण निसर्ग देवतेने माझ्यावरची माया अबाधित ठेवली. सासर्यांनी उरण- कुंभारवाड्यातच नवीनच वाडी घेतली होती व तिथे घर बांधायला सुरुवात केली होती. लग्ना नंतर वर्षभरातच आम्ही नवीन जागेत राहायला गेलो आणि माझी निसर्ग सानिध्याची ओढ फळास आली. इतर मोठ्या झाडांपेक्षा मला बागेतील फुलझाडांचे खूप वेड होते. नवीन घरा भोवती नर्सरीतून आणि परिचितांकडून आणून खूप फुलझाडे मी लावली. घरातील इतर मंडळीही आपआपल्या आवडीनुसार फळझाडे, फुलझाडे आणून लावत होते. काहीच दिवसात आमचा परिसर हिरवा गार व फुलांनी रंगीबिरंगी झाला. जास्वंदीचे सात-आठ प्रकार, गुलाब, अनंत, मोगरा, मदनबाण, जुई, सायली, रातराणी, तगर, प्राजक्त, लिली, कर्दळ अशी अनेक फुले वार्यावर डुलू लागली. प्रत्येक झाडांची वेगवेगळी वैशिष्ट्ये तशाच त्यांच्या वेगवेगळ्या आठवणी व ती ज्यांच्याकडून आणली त्यांची आठवण ही वृक्षसंपदा नियमितपणे करून देते. परिसरातील ह्या वृक्षांमुळे अनेक जीव ह्या हिरवाईवर येतात. आमच्या आवारातील फळझाडे म्हणजे जाम, चिकू, पेरू, आंबे ह्यावर येणारे पक्षी आणि त्यांचे गुंजन फार मनोरंजक असत.<br />
<div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9ZA54Xt03jBh7UIIfV6DFXNH8gYQmXhyphenhyphenjz_2JTY-AvuAUgxYYng9A13GYbPDw-5p93WWgMuQP0QYNWyGQlnvd55uKCKM8gjDBbM-K5HQAo0iGIjyXZoydH1a0q3YOPU-M3nPVdlKzQBQ/s1600/DSC04439.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9ZA54Xt03jBh7UIIfV6DFXNH8gYQmXhyphenhyphenjz_2JTY-AvuAUgxYYng9A13GYbPDw-5p93WWgMuQP0QYNWyGQlnvd55uKCKM8gjDBbM-K5HQAo0iGIjyXZoydH1a0q3YOPU-M3nPVdlKzQBQ/s640/DSC04439.JPG" width="640" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
फुलपाखरांचे कोवळ्या उन्हात फुलांवर बागडणे मन त्यांच्यावरच खिळवून ठेवते. मधमाश्याही बागेतील फुलांतील मधुरास गोळा करून आंब्याच्या झाडावर पोळ्यामध्ये आपली वस्ती बनवतात. पावसाळ्यात काजव्यांची मिणमिण दिसते, बेडूक टुणुक टुणुक करत अंगणात फिरतात, सरपटणारे प्राणीही येतात बरं का पाहुणचाराला झाडीत.</div>
<div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjt6oFYdJOa7mKjDyTN8YUzKkBdt6mP4zJI1xixuX5mYpXLNtGx3t9DCkb7cgPCJPyTXRanaXY0CIo0-ElOhNTHfMhLOzZzIKi-0OjrLVCpuUlvYOpC9Ip7gGB4IGlZzr67SbllqGlAVeg/s1600/DSC04438.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjt6oFYdJOa7mKjDyTN8YUzKkBdt6mP4zJI1xixuX5mYpXLNtGx3t9DCkb7cgPCJPyTXRanaXY0CIo0-ElOhNTHfMhLOzZzIKi-0OjrLVCpuUlvYOpC9Ip7gGB4IGlZzr67SbllqGlAVeg/s640/DSC04438.JPG" width="640" /></a></div>
<div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivCXyqjGuXAY2BPMbomUxMN1mIMBGFwUA51mHb7fU0yr8sM8p4ToosgXemF9YMdLo0ozeVCljqH4do0ZGJ0t9KmcAiKAIMxBXxDxpWzeFpv031DWiGobI2oNDXdP3kR4rE4Yx-wxW9Dhk/s1600/DSC05979.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivCXyqjGuXAY2BPMbomUxMN1mIMBGFwUA51mHb7fU0yr8sM8p4ToosgXemF9YMdLo0ozeVCljqH4do0ZGJ0t9KmcAiKAIMxBXxDxpWzeFpv031DWiGobI2oNDXdP3kR4rE4Yx-wxW9Dhk/s640/DSC05979.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhC7-8boWzun2G0IbGetSjKjCagl_jxBmkjjrsxUZKIN05j6a1dPaDQsZZui4bOGLYnjn6-W2Fr3yEkmOxy1s59UZXfKBz9TYVfRkpPdeQKNi1lruzwCGBNZdH3yWwP1dfzSsOctq7WuaA/s1600/DSC05138.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1423" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhC7-8boWzun2G0IbGetSjKjCagl_jxBmkjjrsxUZKIN05j6a1dPaDQsZZui4bOGLYnjn6-W2Fr3yEkmOxy1s59UZXfKBz9TYVfRkpPdeQKNi1lruzwCGBNZdH3yWwP1dfzSsOctq7WuaA/s640/DSC05138.JPG" width="568" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2Fla9uXKAsVZfIJmWJGBJ9AWK9Epbz248g-E2NuT8YWGQ3HXDea0TMkSNsqs8aA56hMDHK-v6xusaR6kNlKBMIG5ncAfl85RsZevao1i5zttVkyce2cj8ugBKMqJpG6O2MXwAsh5nYnM/s1600/DSC05125.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2Fla9uXKAsVZfIJmWJGBJ9AWK9Epbz248g-E2NuT8YWGQ3HXDea0TMkSNsqs8aA56hMDHK-v6xusaR6kNlKBMIG5ncAfl85RsZevao1i5zttVkyce2cj8ugBKMqJpG6O2MXwAsh5nYnM/s640/DSC05125.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7VDu7sdFCdojxvxYrXgCbX4KGCnu7J0g0oBe17CBfFvJNRXthrev8MzWS6Fzsqo6bX8hEb3WwUpfkPfUkZ6L7303N8Drw0L2-SH2_0MbAxShHKulxipXV9QffXesskQrw91rbCn9531k/s1600/DSC07094.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7VDu7sdFCdojxvxYrXgCbX4KGCnu7J0g0oBe17CBfFvJNRXthrev8MzWS6Fzsqo6bX8hEb3WwUpfkPfUkZ6L7303N8Drw0L2-SH2_0MbAxShHKulxipXV9QffXesskQrw91rbCn9531k/s640/DSC07094.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYdeBKP_9m35Z5QbmHk3SnIRE6EoWU49FydyCl8ETrBNhpnl5-elUGcOdkjQcYqqcw9bj3Bx6medCeWq-JXxiE3lkxz49lqjU-wH6HOxL__p5dnNjEMyIEntIrzpRum4h8v0vm-_7pMnE/s1600/DSC03362.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYdeBKP_9m35Z5QbmHk3SnIRE6EoWU49FydyCl8ETrBNhpnl5-elUGcOdkjQcYqqcw9bj3Bx6medCeWq-JXxiE3lkxz49lqjU-wH6HOxL__p5dnNjEMyIEntIrzpRum4h8v0vm-_7pMnE/s640/DSC03362.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div>
<br />
<br />
सकाळी उठल्यावर ताज्या ताज्या फुलांचे विलोभनीय दर्शन घ्यायला मला खूप आवडते. हल्ली तर काय मोबाइलवर त्यांचे फोटो काढून ग्रुप्सवर शेयर करुण दुसर्यांसोबत हे प्रसन्न वातावरण शेयर करायचं असा नियमच पडला आहे. जास्त फुले असतील तर ती मैत्रिणींना देऊन आमची मैत्री सुगंधी करण्यात फुलांचा वाटा आहे. ऑफिसच्या टेबलवर असणार्या देवाच्या प्रतिमेला न विसरता मी काही सुगंधी फुले नेते ज्याने ऑफिसचे काम करत असताना त्या फुलांच्या सहवासाने मन प्रसन्न राहते व कामाचा ताण जाणवत नाही. संध्याकाळी घरी गेल्यावर चहा घेतल्यावर एक तास बाग कामासाठी राखलेलाच असतो. ह्या वेळी माझ्या दोन मुली श्रावणी आणि राधाही मदतीला असतात. त्याही आवडीने झाडांना पाणी घालतात. दीर-जाऊबाईही गार्डनिंगचे काम आवडीने करतात. माझ्या मिस्टरांना माझे झाडांचे वेड माहीत असल्याने ते हल्ली मला वाढदिवसाला फुलझाडेच आणतात गिफ्ट म्हणून मग ही झाडेही माझ्यासाठी स्पेशल होऊन जातात. मोठ्या प्रमाणात खताची व्यवस्थाही तेच करतात. मी आमच्या जागेत फक्त शेणखत आणि झेड.बी.ऍना.एफ.च्या देसाई कुटुंबाने ओळख करून <br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
दिलेले जीवामृत घरी करून वापरते, कोणतेही रासायनिक खत अथवा औषध <br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
वापरत नाही.</div>
<div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEix3xGg6SE9rQZjQSEJIS3RQdDdOC503oFmW32DP-qLYXBYbDH4FOrtIDYYjbQLkfgOjXdINxBAC1M6UgSsSIIMQVMTVnpJWAlOO0a2vSegyVCuBs__1FKd2FohtGXaAqp-TqJ7SflL2I0/s1600/DSC00085.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEix3xGg6SE9rQZjQSEJIS3RQdDdOC503oFmW32DP-qLYXBYbDH4FOrtIDYYjbQLkfgOjXdINxBAC1M6UgSsSIIMQVMTVnpJWAlOO0a2vSegyVCuBs__1FKd2FohtGXaAqp-TqJ7SflL2I0/s640/DSC00085.JPG" width="640" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUOBvc90v4EbmDBYLNgWAKsmPCjjbZuza5S14AwxhS9HtuDlGEacagSGFqpkCjeRtKaWyIvHZe6qIfnwCvbr-qk-B9pqHhYeT4gh4utgawi0DrpArzv0bEOnN72KygAcfeZ4DLMp4XeK4/s1600/DSC07105.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUOBvc90v4EbmDBYLNgWAKsmPCjjbZuza5S14AwxhS9HtuDlGEacagSGFqpkCjeRtKaWyIvHZe6qIfnwCvbr-qk-B9pqHhYeT4gh4utgawi0DrpArzv0bEOnN72KygAcfeZ4DLMp4XeK4/s640/DSC07105.JPG" width="640" /></a></div>
<div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgawuJGrUvTtv5AuYH5h4kFuRDBxsHHoh5AhKXVIJVPiVFdAVE9rISlseF2uQ55sjYFhKjNxz-vQLXt4Tw3vys-vMGkRsovO2GTzFpst145y6P5oc0IhT9C6PngP0JkdZOKvMsvbyBhEQ4/s1600/DSC04411.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgawuJGrUvTtv5AuYH5h4kFuRDBxsHHoh5AhKXVIJVPiVFdAVE9rISlseF2uQ55sjYFhKjNxz-vQLXt4Tw3vys-vMGkRsovO2GTzFpst145y6P5oc0IhT9C6PngP0JkdZOKvMsvbyBhEQ4/s640/DSC04411.JPG" width="640" /></a><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5F6osU4LP7-e5niiV_0wV1KwmQ1W0yzHeYGBPZrQh4a3pweWTXLX5Md8osr7s64D0TMPrlHXVUGXhlBYBkXP6xuMUtd885b1k_T_fg_I9wwgNhj_vjz7VV4N5OsBWpSkgMOdyl1MmSOc/s1600/DSC04207.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5F6osU4LP7-e5niiV_0wV1KwmQ1W0yzHeYGBPZrQh4a3pweWTXLX5Md8osr7s64D0TMPrlHXVUGXhlBYBkXP6xuMUtd885b1k_T_fg_I9wwgNhj_vjz7VV4N5OsBWpSkgMOdyl1MmSOc/s640/DSC04207.JPG" width="640" /></a><br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVg7-DsyJK1nEhoRTJzHze6C_jws5ChHq1iK8CoDJy38FZoMbGXc3WUmF3wiwnzo5RfWqHfrUivbH9SUk0bmC6pT70fAZAy1D-N3UzAWJ_6huCLCB5_g5g9BSnn1P57EgImq1xYCzPeiA/s1600/IMG_2285.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVg7-DsyJK1nEhoRTJzHze6C_jws5ChHq1iK8CoDJy38FZoMbGXc3WUmF3wiwnzo5RfWqHfrUivbH9SUk0bmC6pT70fAZAy1D-N3UzAWJ_6huCLCB5_g5g9BSnn1P57EgImq1xYCzPeiA/s640/IMG_2285.JPG" width="480" /></a><br />
आता सोशल नेटवर्कच्या जमान्यात झाडांविषयी अनेक माहिती उपलब्ध होते. मायबोली डॉट कॉम वरील निसर्गाच्या गप्पा ह्या माझ्या ग्रुपमुळे माझी फुलझाडे हिच ओढ न राहतं अनेक दुर्मिळ व नवनवीन वृक्षांची ओळख होऊन त्या वृक्षांबद्दलही ओढ वाटू लागली आहे. त्यामुळे मी ६-७ वर्षापूर्वी आमच्या परिसरात नर्सरीतून आणून बहावा लावला त्याचे पिवळे झुंबर दिवसा ढवळ्या परिसर चमचमवत होते. बकुळही आता फुलू लागली आहे. हादगा तर मागील तीन-चार वर्षापासून आपल्या कुयरीच्या आकाराच्या फुलांची देवाण करत आहे. ह्या<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
फुलांची भाजी होते.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4Nem1JJsTeprN3Aipvi9Zw2pr6DPWjfmGDRKkmlBL4N4rdbDOcvcSvk__iKzcjthAQ2QUtj0zaTvkybyXpFaI58b25dXxnNkJkXzFaPOXpN81fI20IDspBF9b7-H_spe_ConSS6-VSLc/s1600/IMG_0048.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4Nem1JJsTeprN3Aipvi9Zw2pr6DPWjfmGDRKkmlBL4N4rdbDOcvcSvk__iKzcjthAQ2QUtj0zaTvkybyXpFaI58b25dXxnNkJkXzFaPOXpN81fI20IDspBF9b7-H_spe_ConSS6-VSLc/s640/IMG_0048.JPG" width="640" /></a><br />
माहेराहूनही अनेक फुलझाडे आणून लावली त्यामुळे माहेरच्या बगिच्याची सोबतही अजून हरवल्यासारखी वाटत नाही. नर्सरीतून आणलेल्या झाडांपेक्षा कोणाकडून आणलेली-दिलेली झाडे विशेष काळजीने, मायेने वाढवली जातात. साधनाने दिलेल्या भूईचाफ्याचे खूप वैशिष्ट्य वाटते. त्याच्या कंदातून पहिला सुगंधी फुल उगवते व नंतर रोप तयार होते. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnf6f8W-jkbjpUK1o4jDXlCBMc1UkV9fakIqvC8vl1_U2ysy3RmGq9assg11o0oCtqzHefLFKE3-EdZplj5yn_FxhkV6PkRtrLwNqOkTw1RfHyynsAGSl8y3E1ljEfmfhSJNESY6yJ8ws/s1600/20180416_094548.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnf6f8W-jkbjpUK1o4jDXlCBMc1UkV9fakIqvC8vl1_U2ysy3RmGq9assg11o0oCtqzHefLFKE3-EdZplj5yn_FxhkV6PkRtrLwNqOkTw1RfHyynsAGSl8y3E1ljEfmfhSJNESY6yJ8ws/s640/20180416_094548.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNZwdxPCPtJ_AdC3KrVLYqsXF_9KdMgR9pBaCKjEaSh__OeRYawPzQKxZrrTwdHAj2Mdx5jw2u9FOGS8PdT0RPF4WVK1A7TylJaeldZV-fnjCyw86Wp1jd-czx1eiro57zvbMALYoojWw/s1600/20180608_083041.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNZwdxPCPtJ_AdC3KrVLYqsXF_9KdMgR9pBaCKjEaSh__OeRYawPzQKxZrrTwdHAj2Mdx5jw2u9FOGS8PdT0RPF4WVK1A7TylJaeldZV-fnjCyw86Wp1jd-czx1eiro57zvbMALYoojWw/s640/20180608_083041.jpg" width="360" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_SVvVgdxG9UiuGDqFFDnmCnTo-HQqWA4zpchlqwIzWu5oOdFuOEo9-VTdKPQuj0vQ8VorKYR-ZZ7fla5oDrMyADtG1MRQ1w2BXv9pwlL2BWO7b3oI13rnXYoCsdaN3IV0epVNG9c0CLw/s1600/DSC04108.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_SVvVgdxG9UiuGDqFFDnmCnTo-HQqWA4zpchlqwIzWu5oOdFuOEo9-VTdKPQuj0vQ8VorKYR-ZZ7fla5oDrMyADtG1MRQ1w2BXv9pwlL2BWO7b3oI13rnXYoCsdaN3IV0epVNG9c0CLw/s640/DSC04108.JPG" width="640" /></a></div>
<div>
सायलीने नागपूरवरून पाठवलेली पिवळी लिली, दुपार शेंदरी फुलली की नागपूरच्या मातीचा गंध येतो. पुण्यातील अंजलीने पाठवलेले आयरीस फुलले की त्याचे सौंदर्य पाहायला मन कुंडीजवळ वारंवार रेंगाळत. ह्या फुलांसोबत आमची मैत्रीही अधिक फुलत जाते.<br />
<br />
<br />
घरासमोरची तुळस आमच्या अंगणाची शोभा आहे. पावसाळ्यात फुलणारा मोगरा, मदनबाण, अनंत ही फुले मन धुंद करतात. रात्री फुलणारी रातराणी रात्र सुगंध करते. सकाळी पडणारा प्राजक्ताचा सडा जणू मोती पोवळ्यांची रांगोळी घालते अंगणात. तगरीचे फुललेले झाड मला उन्हातील चांदण्या वाटतात. आमच्या बागेतील गुलाब फुलले की बाग श्रीमंत वाटू लागते. मी फुललोय हे सांगण्यासाठी कवठी चाफ्याचा सुगंध अगदी घरात येऊन दरवळतो. खिडकीतील ऑफिसटाईम न चुकता ऑफिसच्या वेळेवर फुलतो. सोनचाफा फुलल्यावर सगळा परिसर सुगंधाने प्रसन्न होतो. पावसाळ्यात जेव्हा एकदाच २०-२५ पांढरे कॅकटस ज्याला ब्रह्मकमळ म्हणून आपल्याकडे नाव पाडलंय (खरे ब्रह्मकमळ हिमालयात उगवते) ते फुलतात तेव्हा शुभ्रता, सुगंध आणि सौंदर्य ह्यांचा रिमझीमणार्या पावसात स्वर्गीय देखावा पाहायला मिळतो.</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjREXAQdpvz_RvGdMvZX1uVwUN4RurojOcv3JMikje3Szm93oFvp_fSYTuKJJESzvPzwY58Ly1Ju3nK40XXYaBRXJoQB7MamdvFmO5MxeWYP0Pd7dUwo4LH5ygA57IISZG0TaZR03IX2Dw/s1600/20140708_211126.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjREXAQdpvz_RvGdMvZX1uVwUN4RurojOcv3JMikje3Szm93oFvp_fSYTuKJJESzvPzwY58Ly1Ju3nK40XXYaBRXJoQB7MamdvFmO5MxeWYP0Pd7dUwo4LH5ygA57IISZG0TaZR03IX2Dw/s640/20140708_211126.jpg" width="480" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyM6yggsTZTKDxfvS4uH7BFOcECZpRk3-vRIdrAb-1LrLb_nemwfGLqfUFPAguWjCWW68tuBpIr-3GtHFywjv4h23ZCvVdNErBM7i2yTAD2pi1i6HjFvgI7i89zOngh7lNVAeckHbaHQw/s1600/20140708_232422.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyM6yggsTZTKDxfvS4uH7BFOcECZpRk3-vRIdrAb-1LrLb_nemwfGLqfUFPAguWjCWW68tuBpIr-3GtHFywjv4h23ZCvVdNErBM7i2yTAD2pi1i6HjFvgI7i89zOngh7lNVAeckHbaHQw/s640/20140708_232422.jpg" width="480" /></a></div>
<div>
<br />
<br />
ऋतू नुसार फळे-फुले येतात. पाऊस आणि हिरवी झाडे हे एक सुंदर समीकरण आहे. रिमझिमणार्या पावसातील झाडे फुले अधिक तजेलदार, गारेगार दिसतात. हिवाळ्यात फुलणारी फुले मनमोहक रंगाची असतात तर उन्हाळ्यातील फुले कडक उन्हाच्या मार्य पासून मनाला थोडी शीतलात मिळावी म्हणून सुगंधी असतात असा माझा अंदाज आहे. ही फळे-फुले, त्यांचा सुगंध आणि सौंदर्य ही ईश्वराची अगाध लीला आहे हे नेहमी मनोमन वाटत असते.<br />
<br />
सौ. प्राजक्ता पराग म्हात्रे, उरण<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-eL5ByOqDKTt4roINXrNvTIJRFA-cbhyphenhyphenYh2GpVHTAtKKdjZE-aiR1k-rbQd1LQjPJb9BmmmTtgW5aal3q7GUzUOyWtuWCdEzkm-1xgvrreIhLmc6ovqG9HiDStzoyceUA9a9ELZpJ-TY/s1600/20180804_095306.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-eL5ByOqDKTt4roINXrNvTIJRFA-cbhyphenhyphenYh2GpVHTAtKKdjZE-aiR1k-rbQd1LQjPJb9BmmmTtgW5aal3q7GUzUOyWtuWCdEzkm-1xgvrreIhLmc6ovqG9HiDStzoyceUA9a9ELZpJ-TY/s640/20180804_095306.jpg" width="360" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
</div>
</div>
</div>
</div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-40318959085297063372018-07-07T04:07:00.003-07:002018-07-07T04:08:22.707-07:00भांड्याला भांड<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<br />
आज स्वयंपाक करता करता अचानक मनात विचार आला तो स्वयंपाक घरातील भांड्यांचा. आपल्या स्वयंपाक घरात भांडी एकमेकांच्या साथीने, गुण्यागोविंद्याने चविष्ट आणि कलात्मक पदार्थ बनवण्यासाठी किती संगठित होऊन काम करत असतात. त्यातील काही ठरलेल्या जोड्या म्हणजे पोळीपाट-लाटणं, तवा-कालथा, कढई-झारा, खल-बत्ता, चमचा-वाटी. थोड्या आधीच्या काळात गेलो तर कप-बशी, पाटा-वरवंटा, तांब्या-पेला, उखळ-मूस ही भांडी किंवा साधनेही कायम एकमेकांच्या साथीनेच काम करायची.<br />
<br />
तसं पाहील तर प्रत्येक भांड्याला धडपड करावी लागते अस नाही, जसं की वाटी-चमचा. वाटीतील पदार्थाचा आस्वाद देण्यासाठी चमच्यालाच धावाधाव करावी लागते. पण वाटी तो पदार्थ सांडू न देता आपल्या उदरात त्या पदार्थाला मावून घेत स्थिर ठेवते म्हणूनच चमचा खात्रीशीर पदार्थ उचलू शकतो.<br />
<br />
पोळीपाट स्वतः मजबूत आणि स्थिर राहून लाटण्याला आपले काम करून देत चपातीला भक्कम आधार देतो त्यामुळे लाटणे पोळीपाटाच्या आधारे चपातीला गोल गरगरीत बनवते. तवा-कालथ्याचेही तसेच. तवा गॅसवर स्वतः आगीवर तळपत चपातीला शेकवत असतो तर कालथा ती चपाती योग्य प्रमाणात शेकून निघावी ह्यासाठी संयमाने चपातीची किंवा भाकरीची उलथा पालथं करतो. जर तवा तापला नाही तर चपाती किंवा भाकरी शेकणार नाही आणि जर कलथ्याने उलथापालथ नाही केली तर त्या चपातीचा किंवा भाकरीचा कोळसा होऊन जाईल अथवा करणार्या व्यक्तीला चटके सहन करावे लागतील. कढई झार्याचे सुद्धा हेच नाते. उकळत्या तेलात कढई आणि झार्याच्या भरवशावर पुरी कशी टम्म फुगते. तसेच इतर गोड तिखट अनेक तळण्याचे पदार्थांचा चटपटीतपणा ह्या कढई झार्याच्या सहवासात तयार होत असतो.<br />
<br />
खलबत्त्यात आपण काही ठेचतो तेव्हा खल स्थिर राहून बत्त्याचे वार सहन करतो आणि बत्त्यालाही प्रतीमार लागतोच की. पण त्यातूनच वेलचीचा सुगंध दरवळतो, लसूण खमंग फोडणीसाठी ठेचून तयार राहतो, आल्याचा, मिरीचा औषधी गुण कुटल्यामुळे द्विगुणित होतो. ठेच्याची लज्जतही ह्या साधनांमुळे जिभेवर रेंगाळत राहते.<br />
<br />
हे झाले जोडप्यांची संगत. पण चपाती/भाकरी, पुरी किंवा इतर तळणीचे पदार्थ पूर्णत्वास जाण्यासाठी चपातीच्या भांड्यांचं कुटुंब किंवा तळणीच्या पदार्थाच कुटुंबच राबत असत. चपाती तयार होण्यासाठी स्वयंपाक घरात पिठाचा डबा, परात, तेलाची वाटी, मळण्याच्या पाण्याच भांड, गॅसची शेगडी, पोळीपाट-लाटणं, तवा-कालथा आणि चपाती ठेवण्याचा डबा एवढ्या भांड्यांचं एक कुटुंब राबत असतं. अशा बर्याच पदार्थांसाठी विशिष्ट भांड्यांचं टीमवर्क स्वयंपाक घरात चालतं.<br />
<br />
ही भांडी नक्कीच पदार्थ बनवत असताना एकमेकांशी संवाद करत असणार. रोज स्वयंपाक करत असणार्या चाणाक्ष सुगरणीला त्या प्रत्येक भांड्याचा आवाजही माहीत असतो जसे तवा कालथ्यावर पडल्यावर होणारा आवाज, चमचा-वाटी चा संवाद, खल-बत्त्याची काथ्याकूट, भाकरी थापताना योग्य वळण घे सांगणार्या परातीच्या आवाजातील संदेश, एखादा भांड हातातून सटकून किंवा कोणत्याही कारणाने पडलं तर आवाजावरून कोणत्या भांड्याने थयथयाट केला आहे हे स्वयंपाक घरातील मालकिणीला अचूक समजत. एकमेकांत अनेक जिन्नसांची चव एकरूप होऊन कशी रुची वाढते हे मिक्सरची घरघर सांगत असते. कुकराची शिट्टी पदार्थ झाल्याची सूचना घरभर पोहोचवते. ह्या भांड्यांमध्येही राग-लोभ, रुसवे-फुगवेही होत असतील अशी कल्पना करूया. तसेच भांड्याला भांड लागण हे ह्या भांड्यांवरूनच तर बोललं जातं.<br />
<br />
भांड्यांमध्ये पदार्थ आले की तेही भांड्यांसोबत संवाद साधू लागतात. जसं की फोडणीचा चुर्र आवाज सांगत असतो आज पदार्थ नेहमीपेक्षा स्पेशल झाला पाहिजे. आमटी-रश्शाची रटरट घाई करा भुका लागल्यात सगळ्यांना सांगत असावी. दूध किंवा चहा उकळून येणारा फस्स आवाज सांगतो धावा गॅस बंद करा नाहीतर मी पडलोच.<br />
<br />
जेवणं उरकली की आपण स्वच्छ कधी होतोय ह्याची घाई लागते भांड्यांना. साबण-घासणीच्या तालावर आणि पाण्याच्या खळखळाटात न्हाऊन निघाली की पुन्हा कशी राबलेली भांडी गोरी-गोमटी होतात आणि शिस्तीत आपल्या मांडणी, ट्रॉलीत, आपल्या नेहमीच्या जागेवर जाऊन स्थिर होतात.<br />
<br />
<br />
तर अशा प्रकारे भांड्यांचे हे नित्य कर्म जोडीने किंवा टीम वर्कनेच पदार्थात योग्य रूप, रुची, रंग, खमंगपणा आणतो हा सहजीवनाचा किती मोठा धडा मिळतो ह्या स्वयंपाक घरातील भांड्यांमधून.<br />
<br />
<br />
सौ. प्राजक्ता पराग म्हात्रे.<br />
<br />
<b><i>हा लेख दिनांक ०७/०७/२०१८ च्या लोकसत्ता वास्तुरंग मध्ये प्रकाशित झाला आहे. </i></b><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqFtpLxgoqql2VdNQyIEt837DgAmPD6r3IUuSGlMPe8qjGFTK2tDUWIFDRxGKrhEV44mP0sETPnf_d5vVJtUjymUH79o-ZDSE2Ey8G27AAacpf60nIgnszzRg8srcHNJmjdhgS7riAMCY/s1600/20180707_093407.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqFtpLxgoqql2VdNQyIEt837DgAmPD6r3IUuSGlMPe8qjGFTK2tDUWIFDRxGKrhEV44mP0sETPnf_d5vVJtUjymUH79o-ZDSE2Ey8G27AAacpf60nIgnszzRg8srcHNJmjdhgS7riAMCY/s640/20180707_093407.jpg" width="360" /></a></div>
<div>
<b><i><br /></i></b></div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-7096615085743195692018-07-02T04:02:00.002-07:002018-07-02T21:49:54.735-07:00महिला स्पेशल माथेरान ट्रेक.<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="font-family: shanipaar, Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12.8px;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHW9MOm8IqETdl6CuHYFuDxDqzcnfYBIJc_H1aG6lJPLlaQkkWKBzWnZJZxHc2Jf67fXkkbWzZxMprAdi0_81A4ZyHpkDHsAuXdZTb1ZYwoJqOpdtqFS4yOXeIQMq4LTsvuF_f4xc-raM/s1600/DSC07331.JPG" imageanchor="1" style="font-family: "Times New Roman"; font-size: medium; margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHW9MOm8IqETdl6CuHYFuDxDqzcnfYBIJc_H1aG6lJPLlaQkkWKBzWnZJZxHc2Jf67fXkkbWzZxMprAdi0_81A4ZyHpkDHsAuXdZTb1ZYwoJqOpdtqFS4yOXeIQMq4LTsvuF_f4xc-raM/s640/DSC07331.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">एक दिवस जवाहरलाल नेहरू पोर्ट <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed HA-spellcheck-current" id="__msc1" style="background-color: #77bbee; border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ट्रस्ट</span> (जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी.) च्या आम्ही काही मैत्रिणी गप्पा मारत असताना <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc3" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">शैला</span> <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc2" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">घरत</span> यांनी आपण <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc4" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ट्रेकिंगला</span> जाऊ अशी इच्छा व्यक्त केली आणि आम्ही काही हौशी मैत्रिणींनी लगेच ह्या गोष्टीला मान्यता दिली. रोज रोजच्या <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc5" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">जीवनप्रवाहातून</span> थोडे वेगळेपण <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc6" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">अनुभवायचं</span>, रोजच्या संसार व ऑफिस मधील जबाबदार्यांना एक दिवस विसरून फक्त आपल्या मनाप्रमाणे बागडायचं अस <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc7" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ठरलं</span>. पिकनिक आणि मॉलला बरेचदा जातो पण त्यापेक्षाही काहीतरी वेगळी वाट धरून <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc4" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ट्रेकिंगला</span> जायचे असे सर्वानुमते ठरले. आम्ही सगळ्या मैत्रिणी वयाने कोणी ४० च्या पुढे तर कोणी ५० तर कोणी ५५ च्या पुढच्या. पण आमच्या मनातील उत्साह मात्र विशीतला होता. ऑफिसच्या ग्रुपवर, जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. हॉस्पिटलमधील कर्मचारी मैत्रिणींना ही <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc8" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ट्रेकिंगची</span> कल्पना देण्यात आली त्या नुसार २१ <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc9" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">जणींनी</span> आपली नाव नोंदणी केली. लगेच <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc10" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ट्रेकिंगसाठी</span> आमच्या एक-दोन <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc11" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मीटिंग</span> झाल्या. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc10" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ट्रेकिंगसाठी</span> जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. ट्रेकर्सची मदत घ्यायची असे ठरविण्यात आले. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc12" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">त्यांनुसार</span> श्री. मोहन <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc13" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">भोईर</span>, श्री आपटे यांच्याशी संपर्क साधून <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc14" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ट्रेकिंगचा</span> दिवस, <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc8" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ट्रेकिंगची</span> तयारी व रूपरेषा ठरविण्यात आली.२३ जून २०१८ हा दिवस माथेरान येथील <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc15" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">सनसेट</span> <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc16" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">पॉइंटवर</span> ट्रेकिंग करण्यासाठी ठरविण्यात आला. जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. ची बस बुक केली. ट्रेकिंग साठीच्या सामानाची जमवा जमव चालू झाली. स्पोर्ट <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc17" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">शूज</span> अनिवार्य आहेत असे जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. ट्रेकर्सकडून <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc18" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">सूचना</span> होतीच. २३ तारीख येई पर्यंत आपण पूर्ण सनसेट पॉइंट <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc19" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">चढू</span> की नाही ह्या विचारांचा तराजू वरखाली झुलतच होता. पाय दुखतील, दम लागल्याने चढता येणार नाही, काहीतरी <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc20" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">शारीरिक</span> त्रास होईल अशा अनेक शंका कुशंका वारंवार डोकावत होत्या. त्यात दोन ट्रेकिंगच्या दोन दिवसांपूर्वीच <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc21" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">माथेरानवरून</span> सेल्फी काढताना एका महिलेचा दरीत पडून <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc22" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मृत्यू</span> झाल्याची <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc24" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">न्यूज</span> <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc25" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">वॉट्स</span> <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc23" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">अॅपवर</span> फिरत होती त्यामुळे प्रत्येकाचे आप्त, मैत्रिणी जपून जाण्याच्या <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc18" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">सूचना</span> करत होत्या. पण आमचा आमच्या संयमावर विश्वास असल्याने आम्ही माघार मात्र घेतली नाही. नाही पूर्ण चढलो तरी अर्ध्यात डबे खाऊन, मौज-मजा करून यायचे असे सर्वानुमते ठरवले होते.</span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">दिवस ठरल्या पासून ते २३ तारखे पर्यंत २१ नावांतून १३ जणी <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc10" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ट्रेकिंगसाठी</span> जात आहेत ह्यावर शिक्कामोर्तब झाला. २३ तारखेला सकाळी पाऊसही आमच्याबरोबरच उत्साहात कोसळत होता. सकाळी ६ ला घर सोडून उरण स्टॉपवर मी स्वतः प्राजक्ता <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc28" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">म्हात्रे</span>, सौ. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc3" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">शैला</span> <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc2" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">घरत</span>, सौ. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc26" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">निलिमा</span> माळी व सौ. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc27" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मृणालिनी</span> पाटील अशा चार जणी जमलो. बसला काही तांत्रिक अडचणीमुळे <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc29" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">अर्धातास</span> वेळ झाला. पण आल्याबरोबर गणपती बाप्पा <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc30" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मोरयाच्या</span> नामघोषात आम्ही आमच्या प्रवासाला सुरुवात केली. गाडीत बसताच आम्ही निघालो हे इतर <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc31" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मेंबर्सना</span> कळायला व स्टॉप वर या म्हणून सांगायला फोनाफोनी चालू झाली. १० <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc32" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मिनिटांत</span> आम्ही जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. टाउनशिपला पोहोचलो. तिथे सौ. शोभा <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc28" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">म्हात्रे</span> सगळ्यांचे डब्याचे पार्सल घेऊन थांबल्याच होत्या त्या गाडीत आल्या. पावसाने आता <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc33" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">धुवांधार</span> <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc34" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">बॅटिंग</span> चालू केली होती त्याचीच मजा घेत श्रीमती <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc37" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">सुषमा</span> <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc28" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">म्हात्रे</span>, सौ. जागृती <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc35" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">धुमाळ</span> व सौ. स्मिता <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc36" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">शेट्टे</span> चढल्या. जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. ट्रेकर्सचे सदस्य श्री. मोहन <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc13" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">भोईर</span> चढले. श्री मोहन भोईर यांनी सुखरूप प्रवासाच्या प्रार्थनेसह प्रवासाचा नारळ गाडीसमोर फोडला. पुढचा स्टॉप होता <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc39" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">जासई</span>. श्रीमती <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc40" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मनीषा</span> <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc28" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">म्हात्रे</span> फोन केल्या नुसार स्टॉपवर आलीच होती. आता <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc38" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">गव्हाण फाट्यावर</span> सौ. शशिकला <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc43" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">सोनकांबळे</span> व सौ. जयश्री <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc42" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">पाठारे</span> चढल्या. पुढचा स्टॉप होता पनवेल. तिथे सौ. पूजा <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc28" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">म्हात्रे </span>आमचा नाश्ता घेऊन आमची वाट <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc41" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">पाहत</span> होत्या. पनवेल मध्येच सौ. सायली ठाकुरही चढल्या व आमचा महिला ट्रेकिंग ग्रुप उदयास आला. बाकीचे ४ जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. एक्स्पर्ट <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc44" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ट्रेकर्स</span> <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc45" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">व्हॅन</span> ने निघाले होते.</span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">बसमध्येच जेवणाचे पार्सल व नाश्ता सगळ्यांना देण्यात आला. वेळ वाया जाऊ नये म्हणून आम्ही नाश्ता बसमध्येच खाऊन घेतला. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc46" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">माथेरानला</span> जाण्याचा मार्ग हिरवाई आणि पावसामुळे नयनरम्य झाला होता. ते नयनसुख घेत आम्ही <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc48" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">धोधाणी</span>गावात डोंगराच्या पायथ्याशी पोहोचलो. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc45" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">व्हॅन</span> मधले ट्रेकर्स <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc47" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">आधीच</span> तिथे पोहोचले होते. तिथे एक देऊळ आहे त्याला नमस्कार करून <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc49" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">रेनकोटधारी</span> थोड्या सेल्फी, फोटो काढून ज्यांनी ट्रेकिंग स्टिक आणली होती त्यांनी त्या धरून गावातून डोंगर चढायला साधारण ९ वाजता सुरुवात केली. माझ्याकडे नवर्याच्या आग्रहावरून घरूनच आणलेली बांबूची काठी होती. ज्याचा मला <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc50" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">खूपच</span> उपयोग/आधार झाला. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc51" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">थोडासा</span> वर गेल्यावर एका बेटावर जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. ट्रेकर्सनी आम्हाला सूचना देण्यासाठी एकत्र <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc52" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">बोलवलं</span>. त्यांनी प्रत्येकाची ओळख करून घेतली व स्वतःचीही ओळख करून दिली. त्या पाच जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. ट्रेकर्समध्ये होते श्री. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc53" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">राजेन्द्र</span> आपटे, श्री. मोहन <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc13" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">भोईर</span>, श्री. गणेश व जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. ट्रेकर्सची दोन मुले त्यातील एक कु. दर्पण <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc54" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मुद्रास</span> (जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. ट्रेकर्स चे सदस्य श्री <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc54" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मुद्रास</span> यांचा मुलगा) आणि कु. हर्षिता आपटे (श्री. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc53" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">राजेन्द्र</span> आपटे यांची मुलगी) . कोण पुढे असेल, कोण पाठी असेल ह्याबद्दल कल्पना दिली व पुढच्याला ओलांडून <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc55" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">जयाचं</span> नाही आणि पाठच्याच्या मागे <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc56" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">राहायचा</span> नाही ही सूचना मिळाली. बाकी तिघे मध्ये असणार होते. एक <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc57" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मेकांना</span> <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc58" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">साहाय्य</span> करत जायचे हा मंत्र त्यांनी दिला. तिथेच सौ. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc3" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">शैला</span> मॅडम यांनी ग्रुपसाठी हिरकणी ट्रेकिंग ग्रुप हे नाव सुचविले व त्याला सगळ्यांनी मान्यता दिली.</span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">आता आमच्या गिर्यारोहणाला खरी सुरुवात झाली. आजूबाजूचे डोंगर आणि डोंगरावर आलेले ढग ह्यामुळे फक्त <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc59" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">काश्मिरलाच</span> स्वर्ग न म्हणता महाराष्ट्राच्या डोंगर-दर्यातही स्वर्गच आहे हे मनोमन वाटत होते. रिमझिम पाऊस, थंड हवा आणि आजूबाजूला हिरवळ, मध्ये मध्ये तांदळाची शेती ह्या वातावरणात अगदी प्रसन्न वाटत होत. पंधरा मिनिटांतच जसा चढ वाढला तशी <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc61" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">पाऊसाने</span> आमची रजा घेतली व जणू काही पुढील प्रवासासाठी <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc63" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">शुभेच्छाच</span> दिल्या. कारण आता <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc62" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">रेनकोटमुळे</span> गरम होत होते आणि जास्त पाऊस पडला असता तर चढण्याच्या वाटेतही पाण्यामुळे अडथळे आले असते. पाऊस जाताच आम्ही आमचे रेनकोट बॅगमध्ये भरले व मध्ये मध्ये एकमेकींच्या चॉकलेट गोळ्या खात, मौज मजा करत, सेल्फी, फोटो काढत चढत होतो. दम लागला की थोडा वेळ थांबत होतो. काही जणी न थांबताही पुढे मार्गक्रमण करत होत्या. मध्येच एक छोटासा पाण्याचा धबधबा लागला. येताना त्या धबधब्यावर थांबायचे ठरले. ते कातळांवरून शांतपणे पण उत्साहात <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc64" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">झरझरणार</span> पाणी जणू काही आम्हाला सांगत होत की मनाचा तोल जाऊ देऊ नका, माझ्यासारख्या आपला मार्ग न डगमगता पार करा. निसर्गाची ही शिकवण घेत आम्हीही <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc65" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">अडलं</span> की एक <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc66" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मेकिंना</span> हात देत होतो व ट्रेकर्सच्या सूचनांप्रमाणे उंचीच्या मार्गाला भरारी घेत होतो. एक दोन <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc68" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">जाणीना</span> थोडा <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc67" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">अॅसिडिटीचा</span> त्रास झाला पण आपल्या मैत्रिणींची साथ व ग्रुपचा उत्साह ह्याने त्या <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc69" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">अॅसिडिटीवरही</span> विजय <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc72" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मिळविला</span>. जवळ जवळ अर्ध्यावर गेल्यावर एक <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc70" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">छोटंसं</span> गणेश <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc71" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मंदिर</span> व समोर थोडी सपाट जागा आहे तिथे सगळ्यांनी पुन्हा विश्रांतीसाठी एकत्र जमायचे ठरले. त्यानुसार आम्ही सगळे पुढे मागे करत एकत्र आलो. तिथे आम्ही आमचा खाऊ शेयर केला. एक ४-५ जणांचा ग्रुप होता त्यांनीही आमच्याबरोबर आणलेले <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc73" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">पौष्टिक</span> लाडू शेयर केले. कस असत ना जेव्हा आपण अशा निर्जन स्थळी निसर्गाच्या सानिध्यात असतो तेव्हा कोणाबद्दलही <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc74" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ईर्ष्या</span>, हेवा, <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc75" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">पत</span>, कोण <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc77" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मोठं</span> आहे लहान आहे अशी कोणतीही भावना न ठेवता फक्त <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc76" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">माणुसकीचा</span> आधार देत असतो आणि घेत असतो.</span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">थोडा वेळ विश्रांती घेऊन आम्ही आता पुढचा टप्पा गाठायला निघालो. आम्ही जवळ जवळ अर्धा टप्पा पार केला होता. वर चढताना वाटही थोडी उंचीची व पाण्याच्या ओहोळामुळे तयार झालेली दगड-मातीची होती. पण आम्ही तीही उत्साहात पार पाडत होतो. मध्ये मध्ये फोटो चालूच होते एकमेकींचे. थंड वातावरणातही घाम येत होता. शरीरातील पाण्याची पातळी योग्य ठेवण्यासाठी पाणी, लिंबूसरबतासारखे <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc79" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">अमृतपेय</span> चालूच होती. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc78" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">अंककाठीने</span> बारीक असलेल्या, चढण्याचा सराव असलेल्या पुढे जात होत्या. त्यांना त्यांची गती कायम ठेवण भागच होत. आम्ही दोन-तीन वजनदार जरा मागे होतो पण गंमत <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc80" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">जंमत</span> करत आणि आरामात चढत होतो. जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. ट्रेकर्सही तुम्ही आता <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc81" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">महत्त्वच</span> टप्पा पार पाडला आहे, थोड्याच वेळात पोहोचणार, गिर्यारोहणाचा <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc82" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">तब्येतीसाठी</span> कसा फायदा असतो, हे सांगत आमचा <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc84" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">हुरूप</span> वाढवत होते.</span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">ह्या प्रवासात डोंगरातील हिरवळ, <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc83" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">रानभाज्यांचे</span> दर्शन झाले तसेच काही फळफळावळही दिसली. रानफुलेही मध्ये मध्ये डोकावत होती. पक्षांची कुजबुज चालू होती पण आम्हा जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. पक्ष्यांच्या चिवचिवाटात ती मिसळून होऊन गेली होती. रंगीत <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc85" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">कीटकही</span> सुंदर दिसत होते. मध्येच माकडांचे दर्शन झाले. डोंगरावर अधून मधून येणारे ढग म्हणजे डोळ्यांना आणि मनाला स्वर्गसुख होत. हवेची येणारी झुळूकही हवीहवीशी वाटत होती.</span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">आता <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc86" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">अंतिम</span> <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc87" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">टप्प्यात</span> आमचा प्रवास आला होता पण कोणीही मनाने मरगळले नव्हते. गिर्यारोहणाची खरी मेख इथे होती. आम्ही आता उंचीवर येऊन पोहोचलो होतो. जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी. ट्रेकर्सनीही आम्हाला सूचना दिली की तुमचे शरीर डोंगराच्या बाजूला राहूद्या आणि वाकू नका त्यामुळे <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc88" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">गुडघ्यांवर</span> ताण पडतो. नजरही डोंगराच्या दिशेनेच राहूद्या कारण खाली पाहून घाबरण्याची शक्यता असते आणि ते खरे होते. थोडी हुरहुर तर लागलीच होती. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc86" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">अंतिम</span> टप्प्याला १५ <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc89" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मिनिटे</span> राहिली असतील तेव्हा मार्ग उंच-सरळ दिसत होता. तो सरळ खडकाळ रस्ता होता. मध्येच थोडासा पाण्याचा झराही होता. ग्रिप मिळेल की नाही ह्याची <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc91" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">धागघुगी</span> मनात होती. मी तर <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc90" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ईश्वराचे</span> नामस्मरणही चालू ठेवले होते. पण जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. ट्रेकर्सनी आम्हाला पूर्ण विश्वासाने पटविले होते की तुम्ही सहज हा टप्पा पार पाडाल. त्यांनी त्या खडतर जागी पाय कुठे ठेवायचा काठी कुठे टेकायची हे अगदी पावला पावलाला मार्गदर्शन <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc92" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">केलं</span>. गरज असेल तिथे मदतीचा हात दिला. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc94" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">हर्षीता</span> आपटे ही <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc93" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">कॉलेजवयीन</span> मुलगी आहे. तिला हात देताना ती तर आपल्यामुळे संकटात नाही ना येणार असा संशय यायचा पण ती इतकी सराईत होती की न घाबरता पुढे जायची आणि माझी तर शेवटी बॅगही तिनेच पाठीवर घेतली मला <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc96" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">बॅलंस</span> करता यावा म्हणून. शिवाय सगळ्यांमध्येच कौतुकास्पद आत्मविश्वास होता. एक एक जण माथेरान सनसेट <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc95" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">पॉइंट</span> चढत होता <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc97" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">तसं</span> तशा पोहोचलेल्या <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc99" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मैत्रिणी</span> आवाजाच्या गजरात ओरडून <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc98" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">त्याचं</span> स्वागत करत होत्या, उत्साह वाढवत होत्या. आमच्यात सगळ्यात <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc102" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">सीनियर</span> पण नेहमीच <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc101" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">सदाहरित</span>, नेहमी दुसर्यांना हसवत ठेवणार्या अशा सौ. शशी <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc43" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">सोनकांबळे</span> आल्या <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc100" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">आणि आमचा</span> पूर्ण ग्रुप माथेरान सनसेट <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc95" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">पॉइंट</span> गिर्यारोहण करण्यात यशस्वी ठरला. सगळ्यांनी ओरडत एकच आवाजात आनंद साजरा केला. साधारण चार तास आम्हाला चढायला लागले.</span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">सनसेट <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc16" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">पॉइंटवर</span> वानरसेना पाहुण्यांची वाटच <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc41" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">पाहत</span> होती पाहुण्यांकडून आपलाही काहीतरी पाहुणचार होईल ह्या आशेवर. पण सगळ्यांच्या अनुभवाच्या सांगण्यानुसार काळजी म्हणून आम्ही आमचे सामान जवळच <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc103" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">सुरक्षित</span> ठेवत होतो. पाच दहा <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc89" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मिनिटे</span> जरा विश्रांती घेऊन आम्ही आमचे डबे खायला एकत्र गोल बसलो. माकड आता जवळ येऊ लागले. आम्हाला डबे खायला सांगून <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc102" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">सीनियर</span> जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. ट्रेकर्स हातात काठ्या घेऊन माकडांना जवळ न येऊ देण्यासाठी राखण करत थांबले. गोल एकत्र बसून खाताना जेवणाची लज्जत औरच लागत होती. त्यात जेवणात अजून रुचकरपणा वाढविला तो सौ. जागृती <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc35" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">धुमाळ</span> यांच्या आंबट-गोड <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc104" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मेथांबाने</span> व सौ. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc3" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">शैला</span> <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc2" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">घरत</span> यांच्या चटकदार चटणीने. गप्पा-गोष्टी, चढतानाच्या गमती जमती आठवत आनंदात आमची भोजनाची मैफिल पार पडली. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc106" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">राहिलेल्या</span> ट्रेकर्सनीही डबे खाऊन घेतले. मग आमच्याकडे जे शिल्लक <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc105" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">राहिले</span> होते ते सगळे माकडांच्या स्वाधीन केले. काही <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc9" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">जणींनी</span> आपल्या बरोबरचा खाऊही खाऊ घातला ह्या माकडांना. माकडांनीही आनंदोत्सव साजरा केला असावा त्यांच्या परीने.</span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">जेवण उरकल्यावर आम्ही थोडा सनसेट पॉइंटचा <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc107" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">फेरफटका</span> मारला. ह्यावेळी वातावरण अतिशय रम्य झाले होते. दरी ढगांनी पूर्ण विस्तारली होती आणि काही क्षणातच हे ढग अदृश्य होऊन दरीतील निसर्ग सौंदर्य आम्ही आमच्या दृष्टीत सामावून घेऊ लागलो. खोल दिसणारी फक्त हिरवी झाडी आणि मध्ये मध्ये दिसणारे पाण्याचे झरे पाहताना मनही हिरवे चिंब झाले होते. मस्ती मौज करत आता मात्र फोटो आणि <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc109" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">सेल्फीची</span> आतषबाजी चालू होती. वेगवेगळ्या पोझ मध्ये एकमेकांचे <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc108" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">सिंगल</span>, ग्रुप फोटो काढणे चालूच होते पण त्या बरोबर एकमेकींना सांभाळतही होतो. कुणीही कुणाला धोक्याच्या <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc110" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">लाइनला</span> जाऊ देत नव्हते. पंधरा <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc89" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">मिनिटे</span> थांबून आम्ही तिथेच असलेल्या दुकानात चहाचा आस्वाद घेतला व परतीच्या प्रवासासाठी पाणी घेतले. दुकानाची पायरी चढताना माझ्या पायात गोळा आला कारण माझे <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc111" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">सॉक्स</span> येताना पावसात भिजले होते व <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc112" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एवढा वेळ</span> ओला पाय असल्याने वात ह्या राक्षसाने आगमन केले. पण <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc113" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ग्रुप</span> मधील मैत्रिणींमध्ये आमच्यासोबत तीन नर्स होत्या. त्यांनी लगेच पायाला योग्य दिशेने दाबले व लगेच पायाच्या <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc114" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">गोळारूपी</span> राक्षसाचे पलायन झाले.</span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">आता उतरताना जे दोन डेंजर स्पॉट होते त्याबद्दल <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc116" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">धागधुगी</span> लागली होती. त्यामुळे आम्ही अर्ध्या जणी सरळ मार्गाने जाऊ हा विचार ट्रेकर्सना बोलून <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc115" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">दाखविला</span>. परंतू आम्ही तुम्हाला काहीही धक्का न लागता व्यवस्थित <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc117" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">खाली </span>उतरवून <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc118" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">देऊ</span>हा ठाम विश्वास जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. ट्रेकर्सनी आम्हाला दिला. गरज लागल्यास आम्ही दोरीही बांधू</span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">म्हणून सांगितले. सगळे सामान त्यांच्या बरोबर होते. हवे तर आम्ही जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. ट्रेकर्स कडेला उभे राहून तुम्हाला एक एक करून त्या स्पॉट वर उतरवून देऊ अशीही हमी दिली. मग काय निघालो आम्ही. निघताना शुभेच्छा की <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc119" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">आशीर्वाद</span>म्हणून काय पावसाची थोडी वृष्टी झाली. उतरताना पुन्हा माझ्या तळव्यात वाताचा राक्षस शिरला. मला अंदाज होताच पायांचा म्हणून मी रेली स्प्रे आणला होता. ट्रेकर्सनी ओले <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc111" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">सॉक्स</span> काढून टाकायला सांगितले. ते काढले आणि स्प्रे मारला. मग ट्रेकर्सनी <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc120" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">व्यवस्थित</span> हा पाय इथे तो पाय तिथे, एकत्र पाय ठेवायचे नाहीत अशा <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc121" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">सूचनांमधून</span> गरज पडेल तेव्हा हात देऊन ते दोन डेंजर स्पॉट व्यवस्थित उतरवून दिले व नंतरही सगळ्यांना खाली उतरायचे व्यवस्थित मार्गदर्शन दिले. बर्याचशा ट्रेकिंग टिप्स मिळाल्या चढता उतरता. ट्रेकिंग करताना पूर्ण लक्ष आपले चढण्या-उतरण्यातच अगदी पाया समोरच असते. मेंदू एकाग्र झालेला असतो वाटेवर. एक <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc122" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">अनोखं</span> अनुभव घेत होतो आम्ही. पुन्हा एकदा आम्ही येताना गणपतीच्या देवळाजवळ एकत्र आलो. चॉकलेट-गोळ्यांची <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc123" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">शेयरींग</span> झाली आणि पुन्हा खाली उतरू लागलो. उतरताना अजून तीन-चार <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc68" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">जाणीना</span> पायाच्या दुखण्याचा त्रास होत होता. पण त्या दुखण्यावर विजय मिळवत आम्ही सगळ्या निसर्गाच्या छायेत मार्गक्रमण करत होतो. येताना ठरलेल्या छोट्या धबधब्यावर एकत्र आलो. भिजायची इच्छा असलेल्यांनी भिजण्याचा आनंद घेतला. थोडा वेळ थांबून पुन्हा आम्ही <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc124" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">राहिलेला</span> मार्ग एकमेकींच्या <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc125" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">साथीने</span> पार पाडला. एक एक जण आता पुन्हा <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc48" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">धोधाणी</span> गावाच्या पायथ्याच्या देवळापाशी जमलो. आता साधारण ५.३० वाजले होते. सगळे एकत्र आल्यावर सौ. शैलजा <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc2" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">घरत</span> मॅडम व आम्ही सगळ्यांनीच जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. ट्रेकर्सचे इतक्या चांगल्या पद्धतीने आमचे ट्रेकिंग घडवून आणण्याबद्दल धन्यवाद मानले. ह्या ट्रेकिंगच्या मोबदल्यात त्यांनी आमच्याकडून कोणतेच मानधन घेतले नाही व त्याची कल्पना त्यांनी आधीच दिली होती. त्यांनीही आमच्या ग्रुपला योग्य सहकार्य <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc126" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">दिल्याबद्दल</span> आभार मानले. कोणताही स्वार्थ न बाळगता दिवसभराचा हा साहसी ट्रेक आम्हाला सहज शक्य करून दिल्याबद्दल त्यांचे मानावे तेवढे आभार कमीच आहेत.</span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">आम्ही उतरल्यावर मात्र प्रचंड उंचीचा आत्मविश्वास आमच्यामध्ये आला होता व आहे. आपण वयानुसार आरोग्याला घाबरत होतो तसे काही नाही. आता आपण कितीही चालू शकतो, चढू शकतो ह्या बाबत मनात जागृती निर्माण झाली. आम्हा मैत्रिणींमध्येही आता आपलेपणाचे एक घट्ट नाते तयार झाले. एक-एकीला प्रत्येकीच्या स्टॉपवर बस सोडत होती. मध्ये <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc127" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ट्राफिक</span> लागल्याने थोडा उशीर झाला पण आम्ही सगळ्या अगदी सुखरूप घरी पोहोचलो. आम्ही बसमध्ये आमच्या परतीच्या मार्गाला बसलो व तिथून जो काही पाऊस चालू झाला तो घरी पोहोचे पर्यंत. म्हणजे आमचे ट्रेकिंग व्यवस्थित पार पाडावे ह्यासाठी <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc129" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">निसर्गदेवतेने</span> घेतलेली दखलच होती की काय असे मनोमन वाटत होते. कारण <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc128" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">त्या दिवशी</span> सगळीकडेच धुवाधार पाऊस दिवसभर पडत होता हे नंतर माहीत पडले. </span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc131" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">ग्रुपमधील</span> सगळ्यांनीच <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed " id="__msc130" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">आपआपल्या परीने</span> हा ट्रेक यशस्वी करण्यासाठी योगदान दिले. सौ. <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc3" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">शैला</span> <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc2" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">घरत</span> यांनी पुढाकार घेऊन वेळोवेळी सगळ्यांचा पाठपुरावा केला त्याबद्दल त्यांचे आभार. सौ. शोभा <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc28" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">म्हात्रे</span> यांनी भाजी भाकरीची व्यवस्था करून दिली त्याबद्दल त्यांचे आभार. सौ. पूजा <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc28" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">म्हात्रे</span> यांनी नाश्त्याची व्यवस्था करण्यात हातभार लावला त्याबद्दल त्यांचे आभार. जे.<span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc0" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">एन</span>.पी.टी. प्रशासनाने आम्हाला बस सुविधा उपलब्ध करून दिली त्याबद्दल त्यांचेही आभार.</span></div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
</div>
<div style="font-family: shanipaar, verdana, arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">सौ. प्राजक्ता पराग <span class="HA-spellcheck-error HA-spellcheck-fixed" id="__msc28" style="border-bottom: 1px dotted rgb(0, 187, 136); cursor: default;">म्हात्रे</span>. </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0AOcQKeYvEWSGCZSESS1RC72CMKsjIjAerR0nPc7JWf8sGQs6TnV-P1-yYMPOxZFtCTKsslt29d7mW68e8M5oOPs2SA6D3RlDDjqxwfneVPDXtCwNn8nrMGzIHRPJHSABxQzisARAQ-Q/s1600/DSC07359.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0AOcQKeYvEWSGCZSESS1RC72CMKsjIjAerR0nPc7JWf8sGQs6TnV-P1-yYMPOxZFtCTKsslt29d7mW68e8M5oOPs2SA6D3RlDDjqxwfneVPDXtCwNn8nrMGzIHRPJHSABxQzisARAQ-Q/s640/DSC07359.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br /></div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-21517058998699475672018-06-14T01:48:00.007-07:002018-06-14T01:49:19.462-07:00सुरंगी<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="field field-name-body field-type-text-with-summary field-label-hidden" style="box-sizing: border-box; margin-bottom: 20px;">
<div class="field-items" style="box-sizing: border-box;">
<div class="field-item even" property="content:encoded" style="box-sizing: border-box;">
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
<br />
<br />
होळीचा हंगाम आला की वेध लागतात ते सुरंगीच्या हळदी, सुगंधी वळेसरांचे/गजर्यांचे. मार्च- एप्रिल महिन्यांचा कालावधीत सुरंगीचे झाड दोन भरगच्च बहरात बहरते.<br />
<br />
<span style="color: #4a4a4a; font-family: "ek mukta" , "roboto" , "helvetica neue" , "arial" , sans-serif;"><span style="background-color: white; font-size: 18px;">१)</span></span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/po7Isjb8C_cL4ONae0UERFpl1kwW-AxE3Et0GpRhOkTVU-j7sGK33FH2mgbDw27lrUYiJqFRJEg5I5c-23I_QWmmsIhqVXZlmMRMDv4=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="851" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
२)<br />
<img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/Afxjeq9CZX4lwQB1VmEZ4lY9epdjWgvNV5U9yr77QMhqrLRSAsf0u-0_RcfCwe4416E_CRzoCm6xhJOwFgFuZYKTc5WRI8HooQzM3Hg=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="851" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
सुरंगीचे शास्त्रीय नाव mammea suriga. सुरंगीच्या बहराची चाहूल लागली की माझे पाय वळतात ते सुरंगीच्या ऐटदार झाडाकडे. हे फुललेले झाड प्रत्यक्ष पाहणे म्हणजे कोवळ्या किरणांतील जणू फुलांची दिवेलागण अनुभवणे<span style="color: #4a4a4a; font-family: "ek mukta" , "roboto" , "helvetica neue" , "arial" , sans-serif;"><span style="background-color: white; font-size: 18px;">.</span></span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
३)<br />
<img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/gxQu4lc8yVzRCqV7hbgMzmSDgHbUD0GugFIMLNctNvaInjdfR9o2mLgst1xOiBrSIMGciXkZx-x6AxGTwn6evsQmwfoW8a56xOUXtaE=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="851" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
४)<br />
<img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/8YJog3siq1iMEDdBNuwIO78l8-dXkV7o7IlHBuc-oUfEIbcFhdPmf1Eo6ULgY08pRLzzgk3Y5H_zaYS4kDr7iOuHDnCbpScdh_LQG1M=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="851" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
ह्याच्या खोड-फांद्यांतून विशिष्टपणे लागणार्या कळ्या म्हणजे जणू देठाला लागलेले मोतीच.<br />
<span style="color: #4a4a4a; font-family: "ek mukta" , "roboto" , "helvetica neue" , "arial" , sans-serif;"><span style="background-color: white; font-size: 18px;">५)</span></span><br />
<span style="color: #4a4a4a; font-family: "ek mukta" , "roboto" , "helvetica neue" , "arial" , sans-serif;"><span style="background-color: white; border-color: initial; border-image: initial; border-style: initial; font-size: 18px; height: auto;"><img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/q3lCbwYSzvLi5_X5RHDBiUNgEj_9g3w3xvFsSb9I528lxpHkwk_9LCcmNtb6mFFW84Z00ZFeRLYk179XZ3VND7oG4OeDgUgsGXtN0QM=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="851" /></span></span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
६)<br />
<img alt=" " height="541" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/eaP2hd1ceKR4-OUhvIE9gEqwYinLIjBT4rik49lckr5-kUMzV7NycFp82SR8xOaQI-IWxV5QqGdb3F7wJoia4DEeidBQJ6hrd4focVE=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="640" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
खोडाला लागलेली फुले पाहताना भानच हरखून जावे अशी अजब रचना.<br />
<span style="color: #4a4a4a; font-family: "ek mukta" , "roboto" , "helvetica neue" , "arial" , sans-serif;"><span style="background-color: white; font-size: 18px;">७)</span></span><br />
<span style="color: #4a4a4a; font-family: "ek mukta" , "roboto" , "helvetica neue" , "arial" , sans-serif;"><span style="background-color: white; border-color: initial; border-image: initial; border-style: initial; font-size: 18px; height: auto;"><img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/ludWKqcKG_k4yxUe7W5CE9_aFDbCUhYhlFqPZ6aIPcTWo87YFF0dCwZMGNAnnnPDoaJcWQNHOc0UMPyg_peFj5IHy6z_YBMed9PP-BA=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="851" /></span></span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
८)<br />
<img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/TITyuNB3b8jjzFVVuXkNNqqcGxKMThNGM9xNUF-0BYWjsgCXm4AGFmtpa07F2ICJy9TCllblQtv7gzDFSK_mKqdR-WavLzKXFAH0GSg=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="479" /></div>
सुरंगीच्या फुललेल्या फुलांचे पिवळे धमक केशर सुगंधी रोषणाई करून पाकळ्यांच्या ओंजळीतून मंत्रमुग्ध सुगंधाची उधळण करत असतात. झाडाजवळचा कोवळ्या किरणांतील परिसर जणू अत्तरात चिंब झालेला असतो . खाली पडलेल्या सुक्या फुलांचा सडाही धरणी मातेला सुवासिक अभिषेक घालत असतो.<br />
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
९)<br />
<img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/c2cVxD_bw04fjUOWn_RgBqJdN5t4DdsrMmT7qH5MIP47WcZgLu3buH_b-e3yIe0UTgeK3W8HH4m0DanTrt9gTDkJuOG5F-XP_YRK3iQ=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="851" /></div>
फुलांमधील मधूरस टिपण्यासाठी ह्या झाडावर माशांचीही सुरात भुणभूण चालू असते.<br />
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
१०)<br />
<img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/iasghJ9ed-7uD1PgwWheztof___JbvcPZ3FNoXw-FoTNs2-d0OrwKp2qFWC6RWHcRyCGIJG4szWm2CxkClGOuuBhpLue4ZlWRF7Kj1I=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="851" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
११)<br />
<img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/tBKv1GRSl1XVrndoKDSTPwR6_yX2zi2z14f5Cln3cqbI_pVVvRajZ24JdIDY5KSFW-yQ7ox9AITUW4cr3ONFMyLkAkcsj2ABUNS-hEo=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="851" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
सुरंगीच्या कळ्या सूर्यप्रकाशात साधारण १०-११ ला पूर्ण उमलतात.<br />
<span style="color: #4a4a4a; font-family: "ek mukta" , "roboto" , "helvetica neue" , "arial" , sans-serif;"><span style="background-color: white; font-size: 18px;">१२)</span></span><br />
<span style="color: #4a4a4a; font-family: "ek mukta" , "roboto" , "helvetica neue" , "arial" , sans-serif;"><span style="background-color: white; border-color: initial; border-image: initial; border-style: initial; font-size: 18px; height: auto;"><img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/Egjs0zJBO5KMD6-C3OIU1UAIgm-ZdbbIc08EvcgUUtQG9nKH1NWI2who2hizw3DKT73SW3vE6Y4bA9LjP5B1nNHcFXomb9iPtK7WF7E=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="851" /></span></span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
१३)<br />
<img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/XqxbEyCP7D3XxytiEBoOMtqZ19MthtXFHq_m3zbRujDndMHm04RBMKAeT76RKSUFPYL0HF2u7G-OAL1OCJ8Zi7fEZ9Emu787gRKguoA=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="765" /></div>
गजरे वळण्यासाठी कळ्याच काढाव्या लागतात म्हणून अगदी पहाटेच ह्या झाडावर चढून फांद्यांना लागलेली एक एक कळी काढावी लागते.<br />
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
१४)<br />
<img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/ChHIxf66x4cgJmYtEEVbToi2vAIcw6LspYOe9I0B0E0Zd3gN45soin8vhz2SkkejoQMQzkPTJ3Eidps6lvoxFt8Dbk_5GDhX1cKXr88=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="851" /></div>
झाड चिवट असल्याने हलक्या पायांनीच कोवळ्या कळ्यांना सांभाळत फुलायला आलेल्या कळ्या काढाव्या लागतात. वर्षातून एकाच हंगामात फुलणारी व एवढ्या मेहनतीने झाडावरून काढून गजरा करूनही ह्या गजर्याला मात्र बाजारभाव कमी असतो. बर डिमांड काही कमी नसत. चार दिवस आधीच बुक करून ठेवावे लागतात गजरे.<br />
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
१५)<br />
<img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/WAaspi7step1Akuz1Rb6qIJGWZn455mOhUzWeMY2vZ3-wBPN5FxiDRNPwfEXlmim1mWQn5GbNC8wlRFhiXcD4n3SsMxbr4QY_3Q1T9U=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="1311" /></div>
सुरंगीमध्ये पण दोन प्रकार आहेत. एक कमी वासाची सुरंगी आणि एक वासाची सुरंगी. दोन्हीची झाडे सारखीच असतात फक्त कमी वासाच्या सुरंगीच्या फुलांमध्ये परागकण जास्त असतात तर वासाच्या सुरंगीला कमी असतात. स्त्रियांसाठी गजरा हा ऋदयात घर करणारा असतो. पूर्वापार ह्या गजर्यांची प्रेमपूर्वक देवाण घेवाण करून स्त्रिया एकमेकींच्या ऋदयात मैत्रीची सुगंधी गुंफण करीत आहेत. केसाच्या वेणीवर लांबसडक सोडलेल्या किंवा आंबाड्यावर गोलाकार माळलेल्या पिवळ्या धमक गजर्याने स्त्रियांच्या सोज्वळ लावण्य अधिक फुलून येते.<br />
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
१६)<br />
<img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/vCaUpIeyfDwffRf5I135qv-imOUaStHN7gjqGhac_XIaSuVnlP9lE9-lDXPkXesWh-Hiwj40sQFdOPdNHXOeQLXCTXNyi_pXR0UPzEg=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="851" /></div>
<br />
<br />
होळीची धमाल म्हणून की काय सुरंगीचा गजरा आपल्या पिवळ्या रंगाची उधळण आपल्या परागकणांनी करत असतो. केसात दरवळणार्या सुरंगीच्या मनमोहक सुगंधात क्षण अन क्षण प्रसन्न होतो . गजरा काढला तरी दोन तीन दिवस हा सुगंध केसात तसाच टिकून राहतो व त्या सुगंधी क्षणांच्या स्मृती ताज्या करतो.<br />
<br />
सुरंगीच्या गजर्याला कोंकणांत प्रचलित असणारे वळेसर हे नाव त्या गजर्याच्या कलाकृतीला अगदी समर्पक वाटत.<br />
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
१७)<br />
<img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/a8zHUCXXb6FJ-OD2J0bIlX1FPY_VsLPYfuTmhMLsZ04LcECWX4F6yvqaNP8twkPSItiu4_k88T_0xt_svCAo1_nI21fiuNOHyACaGXk=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="851" /></div>
सुरंगीच्या फुलांचे पूर्वी अत्तरही मिळायचे. आता ही वनस्पतीच दुर्मिळ झाली आहे. ह्या वनस्पतीचे जतन होणे आवश्यक आहे. म्हणून आपल्या वृक्षारोपण कार्यक्रमात अशा प्रकारच्या दुर्मिळ झाडांचेही वृक्षारोपण झाले तर ह्या झाडांचे महत्त्व, अस्तित्व पुढच्या पिढीला कळू शकेल. सुरंगीचा हा सुगंधी आनंद आताच्या व पुढच्या पिढीलाही मिळण्यासाठी ह्या झाडाची लागवड होवो ही सदिच्छा.<br />
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
१८)<br />
<img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/nvqQSYogQzDZqEFohzR9KlD-7563U71MhB27J49vuNK8D24smSUi8HtJjP_AdVam6yun25KTx0WI7DeoELSPZ9jzLX6QAkDSLin_ExU=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="851" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
१९)<br />
<img alt=" " height="638" jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/nHmdrnZIqAocHtnlVe8ZVCDpUFXQ3GGF4ELi3CYkHBcDthUDK7m4tnGco7z5znSJGLY0SqYbyuhfKIIfx0prRICjkElgmgEupufrW9I=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="479" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px;">
<br /></div>
</div>
</div>
</div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-77976195207530425132018-05-05T00:46:00.000-07:002018-05-05T00:47:47.217-07:00मधुर, मोहक ताडगोळे<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
आकाशाला भिडायला निघालेली, सरळ उंच वाढलेलं खोड त्यावर झुबकेदार टोकेरी पात्यांची भारदस्त झाडे म्हणजे ताड. ह्या ताडाच्या फळांच म्हणजे ताडगोळ्यांचं आणि माझा लहानपणापासून अतिशय सख्य. ताडगोळे म्हटल्यावरच माझ्या मनात शांत आणि मधुर भाव उमटतात. वाचताना कदाचित हे तुम्हाला हास्यास्पद वाटेल पण असच आहे हे पुढच्या लिखाणावरून कदाचित तुमच्यापर्यंत पोहोचेल.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
उरणला नागांवात माझ्या माहेरी वाडीत ताडाची ७-८ उंच झाडे होती. काही ठिकाणी एकमेकांना सोबत देत दोन-तीन झाडे एकत्र कुटुंब पद्धतीत होती तर कोणी एकटेच शांतताप्रीय, एखादे आपल्याच तोर्यात तर कोणी सदा प्रसन्न सळसळते. दुपारच्या भर उन्हात जरी ह्या झाडाखाली गेलं तरी ही भक्कम झाडे स्वतः उन्हाच्या झळा सोसत मातृभूमीवर शीतल सावलीचे छत्र धरून असायची . संध्याकाळ झाली की मग स्वतःही शांत होऊन खट्याळ वार्यासोबत दंगामस्ती करत असायची.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj8BHqsY2EZjZGdlxVYes3OvEOiprWhNs6Nw3onk2OfQseQnEI61eNvLmyK4Oty-fIs50Xmz_5d_An8UW7MOHuj4Fa2jJyCU0LO0LaX24W8n3Yvw1-zBXoyYRvCNJSv8PHzmK5tbXjFQ4/s1600/IMG_0104.jpg" imageanchor="1" style="font-family: "Times New Roman"; font-size: medium; margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj8BHqsY2EZjZGdlxVYes3OvEOiprWhNs6Nw3onk2OfQseQnEI61eNvLmyK4Oty-fIs50Xmz_5d_An8UW7MOHuj4Fa2jJyCU0LO0LaX24W8n3Yvw1-zBXoyYRvCNJSv8PHzmK5tbXjFQ4/s400/IMG_0104.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
ताडगोळे तयार झाले की चार-आठ दिवसातून एकदा ताडाच्या पेंडी काढणारा माणूस यायचा. सोबत त्याचीच आई किंवा बायको असायची. ताडावर चढण्याची कला ही फार साहसी असते. कमरेला कोयता ठेवायचं एक लाकडी साधन दोरीने बांधलेलं असायचं त्याला कोयता अडकवलेला असायचा आणि हाताला मोठाला दोरखंड अडकवण्यापुरता बांधून पायात जाड दोरीच झाडाच्या खोडला पाय फाकतील इतक्या आकाराच वर्तुळ अडकवून पाय फाकवून त्या वर्तुळाच्या दोरीवर उभे राहून त्या महावृक्षाला कडक मिठी मारत हा माणूस झपाझप त्याच्या गाभ्यापर्यंत पोहोचायचा. </div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicbo5T_zxTSsnMeKKCVyvBDzdeJAHv8B85rKK_87ULmH0iLiTRmbNgTrC4AKwQGySP7WcBZwiJk__OWfInXn6k3gQkN7wBbn_4GgH-f6ppMD1J8-Vool0txu1pIWj7J7Z0jnJyOUTxOeQ/s1600/IMG_0100.jpg" imageanchor="1" style="font-family: "Times New Roman"; font-size: medium; margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicbo5T_zxTSsnMeKKCVyvBDzdeJAHv8B85rKK_87ULmH0iLiTRmbNgTrC4AKwQGySP7WcBZwiJk__OWfInXn6k3gQkN7wBbn_4GgH-f6ppMD1J8-Vool0txu1pIWj7J7Z0jnJyOUTxOeQ/s400/IMG_0100.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td></tr>
</tbody></table>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
आता एवढ्या उंच मजल मारली तरी तिथे उभे राहणेही सोपे नाही कारण ताडाच्या झावळीच्या देठाला करवतीसारख्या दातांच्या धारदार कडा असतात त्या सांभाळून उभे राहावं लागतच शिवाय भर म्हणून कधी कधी मुंग्यांची वारुळे आणि उंदीरच सामनाही करावा लागतो. पुढेही कसरतच असते. तयार झालेली ताडफळे ओळखायची त्याला दोरखंड बांधायचा मग हळुवार पेंडीचे देठ तोडून दोरखंड हातात धरून ती पेंड लामण्याप्रमाणे पण हळुवार खाली सोडायची. दोरखंड मात्र अजून पेंडी काढायच्या असतील तर हातात तसाच ठेवायचा आणि ह्या हातातल्या टोकाने पुन्हा दुसरी पेंड बांधून घ्यायची. खाली जे कोणी उभे असेल ते पेंडीला बांधलेला दोरखंड सोडायचे. त्या पेंडीला मोकळे केले की दोरखंड परत वर खेचून घ्यायचा आणि दुसरी बांधलेली पेंड खाली सोडायची. एका पेंडीला कमीत कमी तीन-चार आणि जास्तीत जास्त २० ताडफळे असतात त्यामुळे ह्या पेंडी वजन असतात. कधी कधी ५-६ पेंडीही एका झाडावर निघायच्या. पेंडी काढून झाल्या की दोरखंड खाली टाकून चढलेला माणूस झपाझप पायातील दोर्याच्या वर्तुळाच्या आधारे खाली यायचा.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhR7pyv-qqh63rDQ-il6rH6X0PBAMMd6S8mKkdTfnRTyvEYWQp6kVqaEUZgldbKRo2oQYe_DKcOgjUUWlYZM0RS2FsiWzNpb-uspcUty7fTQBgjagGR7VQZe0-LqzfPXUp4bOgT0nWaPr4/s1600/IMG_2346.JPG" imageanchor="1" style="font-family: "Times New Roman"; font-size: medium; margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhR7pyv-qqh63rDQ-il6rH6X0PBAMMd6S8mKkdTfnRTyvEYWQp6kVqaEUZgldbKRo2oQYe_DKcOgjUUWlYZM0RS2FsiWzNpb-uspcUty7fTQBgjagGR7VQZe0-LqzfPXUp4bOgT0nWaPr4/s640/IMG_2346.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
चढणारा माणूस उतरला की लगेच तिथेच ताडगोळे सोलले जायचे. एक मोठी टोपली त्यात करंज झाडाचा हिरवागार पाला पसरलेला असायचा. ह्या पाल्याने गारवा येऊन ताडगोळ्यांचा ताजेपणा टिकायला मदत होते. ताडगोळे जिथे सोलायचे तिथे एक गोणपाट पसरवायचे त्यावर लाकडी ओंडका ताडफळे धरण्यासाठी आणि काढणार्याच्या हातात कोयता अशी साधने असायची. ताडगोळे काढण्याची कला ही सोपी नसते. </div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2vPA0rNEfTsvV3ylrCxL06T0MwTeRcDgVtMuR22DAo7Rm1fEXxT8zMu4rfEI5NQw2jgHwDbXtQlkZ2nvQf_wHjDtJMZpnqyyF1Ffouk9TnhHquWokFcwNQzBDOv6o8_a-33wofse2pWM/s1600/IMG_2352.JPG" imageanchor="1" style="font-family: "Times New Roman"; font-size: medium; margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2vPA0rNEfTsvV3ylrCxL06T0MwTeRcDgVtMuR22DAo7Rm1fEXxT8zMu4rfEI5NQw2jgHwDbXtQlkZ2nvQf_wHjDtJMZpnqyyF1Ffouk9TnhHquWokFcwNQzBDOv6o8_a-33wofse2pWM/s640/IMG_2352.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
नारळावर कुठेही घाव बसला तरी चालतो पण ताडफळाला नेमक्या जागी घाव बसून तासणे आवश्यक असते नाहीतर नाजूक ताडगोळा फुटून त्याचे पाणी निघून जाते. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifQyc20ExIMYJawFchS6fbJNGSu8ASk5QgG2zpNCADHpgAjDEw8HTIjU6WVrCNt6mgDOGhHryUdt7yG7a2jVKXHsUs3hRJYmm5Y3foMhEp3Zet1jaHU4DIpffOvjbDbZ3zhsGZ2LhAchA/s1600/IMG_2358.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifQyc20ExIMYJawFchS6fbJNGSu8ASk5QgG2zpNCADHpgAjDEw8HTIjU6WVrCNt6mgDOGhHryUdt7yG7a2jVKXHsUs3hRJYmm5Y3foMhEp3Zet1jaHU4DIpffOvjbDbZ3zhsGZ2LhAchA/s640/IMG_2358.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
ताडफळे तासणार्याचा हात चांगलाच सरावलेला असायचा त्यामुळे तो भरभर हे ताडगोळे काढून टोपली भरायची. रिकामी ताडफळे जाळण्यासाठी सुकायला ठेवली जायची. काढलेले ताडगोळे मोजले जायचे मग भाव ठरवून ताडगोळे काढणाराच ते विकत घ्यायचा आणि त्याची घरची मालकीण ते बाजारात विकायला न्यायची. तेव्हा ५ रु. डझन ने बाजारात ताडगोळे विकले जायचे तेही महाग वाटायचे. वाडीत एक ताड मोहाचा होता. मोहाचा म्हणजे त्यातील पाणी अती मधुर आणि गर अगदीच चविष्ट. हे ताडगोळे वडील कधीच विकायचे नाहीत. ते घरात आणि पाहुणे मंडळींसाठी असायचे. बरेचदा काका- आत्या कडेही ह्या ताडगोळ्यांची भेट जायची.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
ताडगोळे काढायला सुरुवात केली की वडील आम्हा भावंडांना सांगायचे "टोपलीजवळ बसून राहा व हवे तेवढे ताडगोळे खा". माझं ताडगोळा हे अतिशय प्रिय फळ. कोवळे ताडगोळे गोंडस गुलाबी तर तयार झालेले ताडगोळे पांढरे शुभ्र अगदी मोहक दिसायचे. </div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLtlufrt5SLTz3QHUM5yQlpp2q783l4HeSDDBSOxLdtHPobeNeqyPMfaQ2aBIiN8Bc0EPtb9L6JI2HYNNoV6iiCcR-UZFXI2DK3G7FsCKU4586X9rVW7EV-66rB0hrdM_3qRqolQahmxs/s1600/IMG_2356.JPG" imageanchor="1" style="font-family: "Times New Roman"; font-size: medium; margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLtlufrt5SLTz3QHUM5yQlpp2q783l4HeSDDBSOxLdtHPobeNeqyPMfaQ2aBIiN8Bc0EPtb9L6JI2HYNNoV6iiCcR-UZFXI2DK3G7FsCKU4586X9rVW7EV-66rB0hrdM_3qRqolQahmxs/s640/IMG_2356.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
मी मनसोक्त त्यावर ताव मारायचे. ताडगोळ्यांचे अतिरिक्त प्रमाण बाधक असते ही आईची सूचना असायचीच पण ताडगोळ्यांच्या बाबतीत "जी ललचाये, राहा ना जाये" हा प्रकार होता. ह्यातले जून ताडगोळे असले की ते चावायला कडक आणि खोबर्यासारखे लागायचे ते चाळा म्हणून खायला बरे वाटायचे. ताडगोळे अगदीच जे कोवळे असायचे ते फळातून काढणे शक्य नसायचे. मग त्याचा वरचा भाग कापला जायचा ताडगोळे दिसे पर्यंत. एका ताडगोळ्यात तीन ते चार ताडगोळे असतातच. मग अशा गोळ्यात बोट घालून ते फोडायचं आणि डायरेक्ट तोंडात त्याचे पाणी आणि बोटानेच कुस्करून तोंडात ओढलेला गर अप्रतिम लागायचा. त्याला आम्ही फुरकी मारून खाणे म्हणायचो म्हणून ते फुरकीचे ताडगोळे. आम्ही शेवटी खास अशी फळे तोडून ठेवायला सांगायचो. जे ताडगोळे काढलेले असायचे त्या ताडफळाचा जो वरचा कोवळा गाभा असतो तोही खातात. त्याला आम्ही मोग म्हणतो. हे मोग जरा कडवट असतात. पण काहीच नसले की टाईमपास म्हणून बरे लागतात. हे मोठ्या माणसांना जास्त आवडायचे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
कधी कधी भरपूर पेंडी उतरवल्या जायच्या. मग एका वेळी एवढे ताडगोळे तासणे शक्य नसायचं. अशावेळी वडील व भाऊ मिळून ह्या पेंडी विहिरीत टाकायचे . आश्चर्य म्हणजे ह्या पेंडी पाण्यात तरंगायच्या. मला तर रामाने बांधलेल्या सेतूच्या दगडांचीच आठवण व्हायची आणि मी ही मग खार बनून एखादी छोटीशी तीन-चार फळांची पेंड विहिरीत टाकायचे. हा कार्यक्रम पाहायला मला खूप गंमत वाटायची. कारण पेंडींची वजनदार उडी आणि ते पाण्यात पडल्यावर येणार धब्ब आवाज आणि उडणारे पाणी हे पाहणं नयनरम्य असायचं. पाण्यात राहिल्याने ताडगोळे ताजेच राहायचे. मग जेव्हा हव्या तेव्हा पेंडी काढल्या जायच्या.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<br style="box-sizing: border-box;" />
अंदाजे एप्रिल - मे महिन्यांत ताडपत्रींची (ताडाची पाने) म्हणजे ताडकांची तोडणी असायची. ही ताडकं मला मोराच्या पिसार्यासारखे वाटतात. अगदी नाचण्यासाठी सिद्ध झालेला मोराचा पिसाराच जणू. हे तोडताना ताडकं ठेवून बाजूच्या जास्त तयार झालेली ताडकं तोडायची. ताडकं तोडून खाली रचून ती उडून जाऊ नये म्हणून त्यावर ताडकांचे करवतीसारखे असणारे अवजड देठ ठेवायचे आणि ही ताडके काही दिवस सुकवायची.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHlNBrkOSeHa27cqfo-i6Aw-hOM2HrTC7u85hdSgS3m_1R-RGSVCD4lZD8mx5sFsjkGc_Qp22ML-35d4JvoRR356KRppue12UavlPzPBKZVadGofHUTZl5ptBQaMy5n07oOrNI6oFyMO4/s1600/IMG_2359.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHlNBrkOSeHa27cqfo-i6Aw-hOM2HrTC7u85hdSgS3m_1R-RGSVCD4lZD8mx5sFsjkGc_Qp22ML-35d4JvoRR356KRppue12UavlPzPBKZVadGofHUTZl5ptBQaMy5n07oOrNI6oFyMO4/s640/IMG_2359.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
ही ताडके झोपडीच्या छतासाठी, अंगणाच्या छपरासाठी अथवा पडवीच्या पावसाळी बांधणीसाठी गरजेची असायची. ही ताडकं गरजवंत घेऊन जायचे. गरिबांच्या झोपड्यांना वडील फुकटच देऊन टाकायचे. ताडकांच्या धारदार कडांच्या देठांचा कुंपण बांधायला उपयोग व्हायचा. हे कुंपण सुशोभित दिसायचे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
सगळ्याच पेंडी काही ताडावरून काढल्या जायच्या नाहीत. काही जून व्हायच्या त्या तशाच झाडावर पिकायच्या. साधारण जून-जुलै मध्ये ही फळे पिकली की केशरी रंगाची होतात आणि खाली पडतात ह्यांना एक वेगळाच गोड वास येतो. अजूनही त्या फळांची आठवण झाली की पावसाळा आणि त्या फळांच्या गंधाच्या स्मरणलहरींची चलबिचल होते. ह्या फळाचा रस चघळण्यातही एक सुगंधी आनंद असायचा. ह्या पिकलेल्या फळाचा केशरी रस काढून त्याचे काही सुगरणी घावानं, गुलगुल्यांसारखे पदार्थ बनवायच्या. त्या पदार्थांना तो विशिष्ट सुगंध असायचा. एक-दोन फळे पुरी होत असत पदार्थासाठी. बाकीची फळे तशीच पावसाळी चिखलात पडून रुतायची. कापणीचा हंगाम आला की ह्या फळांची मुळे जमीनीत रुतलेली असायची. ती उपटून काढायची. ह्याला आम्ही मोडहाट्या म्हणतो. आता ह्या फळाचा वरील मांसल भाग जाऊन सोललेल्या नारळाप्रमाणे टणक जमिनीच्या रंगाशी एकरूप झालेले असायचे. ते कोयत्याने बरोबर मध्ये फोडायचे मग त्यातून अतिशय चविष्ट गर निघतो. हा खाणे म्हणजे परमानंद. मी बरेचदा दुपारी, संध्यकाळी कधीही लहर आली की कोयता घ्यायचे आणि ह्या मोड हाट्या शोधून तोडून त्यांचा आस्वाद घ्यायचे.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
जी फळे तशीच रुतलेली रहायची त्याला पुढे कोंब फुटून त्याची रोपे तयार व्हायची. बरं अजून ह्याच्या आस्वादाची तपश्चर्या पूर्ण झाली नाही. ह्या रोपांमध्ये जी खोल मुळे रुतली जातात ती एक-दीड फुटाची असतात. ती खणून काढली जातात व ती कापून उकडून खाल्ली जातात. ह्या प्रकाराला तरले म्हणतात. प्रचंड मेहनतीने हे तरले खणून काढले जातात. सगळीच मुळे काढली जात नाहीत. न काढलेली रोपे तशीच रुजून पुढे त्यांचे मोठ्या ताडात रूपांतर होते. आता कोणी म्हणेल कशाला ही रोपे काढतात तर ही खूप जवळ जवळ असतात आणि ती इतकी जवळ वाढू शकत नाहीत म्हणूनच निसर्गाने ही व्यवस्था केली असावी.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
ह्या ताडांमध्ये एक लेंडी ताड असायचा. लेंडीताड म्हणजे त्याला फळे धरायची नाहीत फक्त लेंड्या लागायच्या. ज्या सुकल्या की जळणासाठी वापरल्या जायच्या. ही ताडाची नर जात. परागीभवन होऊन फळ लागण्यासाठी एखादा लेंडीताड जवळपास असायला हवा.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUoxE75MWpgE6xlOKSXcbMynuOorV7FINM-3tupKYUa6GzSqzwhkQhcGyUZk00MuIDMQcQIgDygnCoLl1R3mcFRL6txzyPIV2rtGyceKOCr9osA8Yw8MEUYUL5_o1FVDq5Y2ADsawdsvM/s1600/DSC00460.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUoxE75MWpgE6xlOKSXcbMynuOorV7FINM-3tupKYUa6GzSqzwhkQhcGyUZk00MuIDMQcQIgDygnCoLl1R3mcFRL6txzyPIV2rtGyceKOCr9osA8Yw8MEUYUL5_o1FVDq5Y2ADsawdsvM/s640/DSC00460.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
ताडाची झाडे उंच असल्याने त्यावर वीज पडण्याचा धोका असतो. ताडावर वीज पडली की ताडकं जळून पांढरी पडलेली दिसायची. असा ताड मृत होतो. असे अचानक फळते, खेळते झाड पांढरे पडलेले दिसले की आम्हा सगळ्यांच्याच जीवाला लागायचे. हे झाड तोडण्यात यायचे. ह्याचे भरभक्कम खोड पाण्याचा विरा (नाला) ओलांडून जाण्यासाठी छोट्या पुलाचे आव्हान स्वीकारून सोबत देई.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
ताडाची कोवळी झावळी सुंदर दिसते. तिचा रंग पांढरा आणि त्याला हिरवी किनार साडीच्या किनारी प्रमाणे दिसते. तिचा स्पर्शही गुळगुळीत असतो. एक वर्ष आमच्याकडे एक कातकरी जोडपं कामाला होत. हे जोडपं ताडाच्या कोवळ्या पात्यांपासून वेगवेगळ्या कलाकृती बनवत असे. तेव्हा त्यांनी पात्यांची चटई, केसाच्या अंबाड्याची वेणी केलेली मला आठवते. तेव्हा ते प्रकार मला खूप भावले होते पण ते करण्याइतपत वा ती कलाकृती समजण्याइतपत माझं वय नव्हत. परप्रांतात अशा ताडाच्या पात्यांच्या अनेक कलाकृती बनविल्या जातात.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
ताडाच्या पात्यांचे धागे काढून आई वडील शेतातील भाजीच्या जुड्या बांधायला घ्यायचे. तसेच ह्या ताडाच्या पातीच्या धाग्यात बकुळफुलांचाही सुगंध ओवला जातो. पात्या सुकल्या अगदीच तुटलेल्या वगैरे असल्या की त्या जळणासाठी वापरल्या जायच्या.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<span style="color: #333333; font-family: "noto sans" , sans-serif;">सुगरण पक्षी ताडाच्या पात्यांना आपले घरटे तयार करतात. पक्षांसाठीही ते आश्रयस्थान आहे. </span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-29e-tNIbQXARlg9vGfntR01hZB3A4Em4eTACRvX-6dsGa7vWGGsbcotIrMjeCPlHhB3nzzK8CnVB3SJ4WHv1xjvOuaXDNBhh5-B38e8mH6579HfzeNmh_3iOwUayyyhgVeJ-OEzx3sQ/s1600/DSC06548.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-29e-tNIbQXARlg9vGfntR01hZB3A4Em4eTACRvX-6dsGa7vWGGsbcotIrMjeCPlHhB3nzzK8CnVB3SJ4WHv1xjvOuaXDNBhh5-B38e8mH6579HfzeNmh_3iOwUayyyhgVeJ-OEzx3sQ/s640/DSC06548.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
ताडापासून ताडीही काढली जाते. एक वर्ष वडिलांनी ताडी काढणार्या माणसाला सांगून तो प्रयोग केला होता. ताडाला फळे येणारा गाभा थोडा कापून त्यावर मडके ठेवले जाते. मग त्या मडक्यात ताडाचा रस पाझरतो ती ताडी. ही ताडी ताजीच चांगली असते. शिळी झाली की ती आंबूस होते. ताडी औषधी असते असे म्हणतात. आंबवण्याच्या पदार्थात ताडी घालायचे असे काहीतरी आता आठवते. पण हे ताडी प्रकरण वडिलांना पटले नाही कारण त्या गाभ्याची फळे नष्ट होतात आणि नंतर आमच्याकडे कधी ताडी लावायला बोलावले गेले नाही. आता बरीच झाडे जुनी होऊन गेली आणि नवीन असली तरी ताडगोळे काढणारी माणसेच मिळत नाहीत.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
तर असा हा ताड आपल्या अनेक प्रकारे माणसाला पुरेपूर उपयोगी पडणारा. ठोस उत्पन्नाचे साधन नसल्याने ह्या झाडांकडे आता समाजात दुर्लक्ष होत आहे. मला वाटत सार्वजनिक रस्त्यावर होणार्या विदेशी पाम ट्री च्या ऐवजी अशी Borassus flabellifer हे शास्त्रिय नाव असणारी ताडाची वा नारळाची झाडे लावावीत ज्याने शहरांच नंदनवन होईल.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #333333; font-family: "Noto Sans", sans-serif; font-size: 16px; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
आता सासरी उरण-कुंभारवाड्यात ताड आमच्या वाडीत नसले तरी काही ठिकाणी ही झाडे आहेत. त्यांच्या भेटी येतात. माहेर वरूनही येतात. मग ताडगोळे दिसले की मन पुन्हा बालपणात धावतं. ताडांच्या झाडांमधून बागडून येत. ताडगोळ्यातला पाणी अलगत डोळ्यांत जागा घेतं. माझ्या पतींना हे माहीत असल्याने ते माझ्यासाठी बाजारातूनही घेऊन येतात. मुलींनाही आवडतात. पण मी जेव्हा बाजारात जाते तेव्हा मात्र मला ते घ्यावेसे वाटत नाहीत कारण ताडाच्या छत्राखालीच ताडगोळे काढून करंज पाल्याच्या हिरव्या स्पर्शाने हवे तसे गुलाबी-सफेद, लुसलुशीत ताडगोळे खाण्यातला आनंद पैशाने विकत घेता येत नाही.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<span style="color: #333333; font-family: "noto sans" , sans-serif;"><b>हा लेख दिनांक ४ मे २०१८ च्या झी मराठी दिशा या साप्ताहीकात प्रकाशित झालेला आहे. </b></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja9PD-WEC8LA9J5zRMotboSiWe72VJB0otXu6dJvUVyvvq-GhwCnSou3_OjUsPDLopMZbdi6sQ6v5EgW9AWmPYESFTo0pAQNad1vHAjlF9QlR8iXrMcbH7OBfl37kIWK_hQ5DfiktkxYk/s1600/ZE_05_MU_28F-1%257E2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1023" data-original-width="1600" height="408" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja9PD-WEC8LA9J5zRMotboSiWe72VJB0otXu6dJvUVyvvq-GhwCnSou3_OjUsPDLopMZbdi6sQ6v5EgW9AWmPYESFTo0pAQNad1vHAjlF9QlR8iXrMcbH7OBfl37kIWK_hQ5DfiktkxYk/s640/ZE_05_MU_28F-1%257E2.jpg" width="640" /></a></div>
<span style="color: #333333; font-family: "noto sans" , sans-serif;"><b><br /></b></span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; margin-bottom: 10px; word-wrap: break-word;">
<span style="color: #333333; font-family: "noto sans" , sans-serif;"><b><br /></b></span></div>
<div>
<br /></div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-35384004701328331172018-03-29T02:19:00.001-07:002018-03-29T03:41:56.248-07:00बुलबुल जन्मोत्सव<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="field field-name-body field-type-text-with-summary field-label-hidden" style="background-color: white; box-sizing: border-box; margin-bottom: 20px;">
<div class="field-items" style="box-sizing: border-box;">
<div class="field-item even" property="content:encoded" style="box-sizing: border-box;">
<div style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
आम्ही राहत असलेल्या उरण येथील आमच्या घराच्या भवताली अनेक पक्षी येतात त्यापैकी आमच्याशी ज्यांनी घरोबा केला आहे असे पक्षी म्हणजे बुलबुल. डोक्यावर तुरा, तपकीरी रंग आणि कल्ल्याला असलेला लाल-केशरी रंग अशी सुंदर रूप घेतलेल्या पक्षाचे रूप शिपायाच्या पोशाखाशी मिळते जुळते असल्याने ह्याला शिपाई बुलबुल असे म्हणतात. अजून लालबुड्या बुलबुलाची जातही असते पण ते पक्षी झाडांवर रमलेले असतात.</div>
<div style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
सौ. शिपाई बुलबुलाला डोहाळे लागले की त्यांचे पंख आमच्या घराकडे फडफडतात. ह्यांचा गळा अगदी गोड असतो. गोड किलबिलाट ऐकायला आला की समजायचे आता आपल्या झुंबरात घरटं तयार होऊन त्यात नाजूक बुलबुलाट गुंजणार. वर्षातून तीन वेळा तरी आमच्या हॉलमधील झुंबरावर किंवा आमच्या एकत्र कुटुंब पद्धत असलेल्या घरातील दीर-जाऊंच्या हॉलमधील झुंबरात आलटून पालटून ही बाळंतपणे होत असतात. काही महिन्यांपूर्वी अशीच ह्यांची गोड चाहूल आमच्या झुंबरावर लागली आणि म्हटलं चला आता आपल्यालाही सज्ज व्हावं लागेल. ह्यांच्या बाळंतपणाची काळजी आम्हालाही आमच्या परीने घ्यावी लागते ती म्हणजे बुलबुलांना फॅनला धडकून दुखापत होऊ नये म्हणून हॉलमधला खिडकीजवळ असलेला फॅन बंद ठेवणं कारण बुलबुलांच जोडपं भलं मोठं दार उघड असलं तरी त्यांना प्रवेशासाठी खिडकीच आपलीशी वाटते त्यामुळे ही खिडकीही दिवसा उघडी राहील ह्याची खबरदारी आम्हाला घ्यावी लागते. झुंबराचे दिवे बंद ठेवावे लागतात.<br />
१)<br />
<img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="540" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlrycIDZdDNsXWp8y6J1mPacTHf3KKqXQ9e1gnQy2MqFBujJ-AFS3RcqzRrRIMAYyoemcTF_o2HBvGJUwsI0uojv9JYiJywAADvjJoVtiAwVILsZrjl8v05dDgGf7bhy-ANQO-7ge9ZpQ/s320/DSC05607.JPG" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="520" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
२)<br />
<img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="440" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8xT4ZJx0AkhXoKnm-HqpnmYfKRw5cV10dT6_-xsaG4n5s4FhDUbdYEGdzc1HGzgAhKowOMGGKtZJZz86YsmClY5BChZgy1OHVSz0K7RfY8YANK7cjCCdHn728fKuC7d5PVBgJSg1HMlg/s320/DSC05602.JPG" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="520" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
ह्यांचा एक दिवस झुंबरात नक्की कुठल्या ठिकाणी घरटं करायचं हे ठरविण्यात जातं. ते ठरलं की मग घरट्याच्या सामानाची जमवाजमव हे जोडपं करू लागत. सुरुवातीला वाळलेली पाने, कापूस असा बेस आणतात चोचीतून. मग गवताच्या पात्या काड्या अस काय काय सामान आणलं जात व चोचीने घरटं बांधलं जातं. हे घरटं होई पर्यंत हॉलमध्ये झुंबराखाली त्यांच्या चोचीतून सटकलेली पाने आणि गवताच्या पात्या-काड्यांचा पसारा दिसू लागतो. त्यांची घरटे विणण्याची कला पाहून त्यांचे करावे तेवढे कौतुक थोडे अस वाटतं. ह्याचं घरटं गोल वाटीसारखं असतं ते गोल करण्यासाठी बुलबुल काड्या विणता विणता मध्यभागी बसून पंख फुलवून फडफडवतो व ते घरटं गोल करतो. घरटं विणून झालं की मादी बुलबुल घरट्यात तळ ठोकून बसते.ती शांत बसलेली असते तर बुलबुलोबा मधून मधून घिरट्या घालत असतो.</div>
<div style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
३)<img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="540" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1SJ8kEgv8bvv7zl8sjqcJJYB_LPlwYiSYDcdXGTqgvokbsGxXh_tHBTE_DxSM3VfRrKd_TJOmR5RjPOX8hwNVJ7D9Q6s48r2mfY5I9RBrYwNPa_fcbGHP0nPBiVRkY7vllMVMRSz5cwk/s320/DSC05311.JPG" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="520" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
पण ह्या वेळी काय झालं आमच्या झुंबरावर मेहनतीने दोघांनी घरकुल बांधलं आणि आमच्या सफाई कामगाराने साफसफाई करताना थोडं घरटं हाललं. बुलबुल प्रकरण भारी सोवळ्याचं, त्यांनी लगेच ते घरटं नापसंत केलं आणि यायचे बंद झाले. आम्हा सगळ्यांनाच खूप वाईट वाटलं. बिचार्यांनी एवढ्या मेहनतीने स्वप्ने उराशी बाळगून ते घर बांधलं असेल आणि जराशाने बिघडवला. त्यांना कदाचित धोका वाटला असेल. पण दुसर्या दिवशी पुन्हा बुलबुलांचा गोड गळा दीर-जाऊंच्या हॉल मध्ये कुजबुजू लागला. ह्या हॉलमध्ये गजानन महाराजांच्या तसबिरीच्या छत्रछायेत, दिव्याच्या आधाराने घरटे बनवायला सुरुवात केली. लवकरच घरटं बांधून बुलबुलाने अंडी घालून त्यातून दोन बाळ बुलबुलांचा जन्म झाला आणि घर बुलबुलाटात गजबजून गेलं.</div>
<div style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
४)<img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="540" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJ91NNlTBUIMuyCKL3k-cunAhDnvpdDe1URIxGCVLPMxmpjVqSXGVvKwTOeGFuiE7GPuzUNt1KvMAX7tZzKf6NNxdPhsvfSBMgguAmo1ee3RT34a2uku54MgYaYLWPq6ppjNXVVwESXWY/s320/DSC05601.JPG" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="520" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
नेहमीच बुलबुलांच्या जन्मानंतर नर आणि मादी बुलबुलांचे हावभाव बदललेले दिसतात. त्यांच्या चेहर्यावर चिंता, धावपळ आणि आनंदाचा कल्लोळ दिसतो. अगदी पाच पाच मिनिटांनी दोघेही आलटून पालटून खिडकीतून बाहेर जातात आणि पिलांसाठी चोचीत किडे, कसलीतरी छोटीशी फळे, मांस अस बरंच काही घेऊन येतात. हे चोचीतून चोचीत भरवत असताना पिले माना उंच करतात तेव्हा त्यांचे तेवढे मानेचे दर्शन होते. पण हे दृश्य पाहणे फार सुखकारक असते. माता-पिता-पिलांच्या ममतेचा झरा वाहत असतो घरट्यात.</div>
<div style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
५)<br />
<img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="540" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAGUm8p1CmzRrnGVfjqHIZqY_NK2Pv_G09APNt4IvaZwXV8coGpZ4RsJwahy690uLgPkUj86V3JSVkh70vqBo_cIPKiYAd6TxPaBBGNVCANEaCHvrZae7uu5S2gsHCsDHdkN3KS7kURK4/s320/DSC05634-1.JPG" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="520" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
६)<br />
<img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="540" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkGLu0OruSTzwZvcMhJ3r7svvczCLv2fFbfFdTFLEE_DtcNlnrjR1iGiwiaV3EzjXa3PelpiKA3gvMvN_RrwjPZu6g_pe-_zPSzPHYLFYZuHxqm_IhvvTrC9Df4kVDBc-eH1b3e27U6_8/s320/DSC05603.JPG" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="520" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
रात्री सौ.बुलबुल आपल्या पिलांना पंखांच्या उबेत घेऊन बसते मग मध्येच बाळांना भूक लागल्यावर घरात फिरते काही पाखरू वगैरेचा खाऊ आपल्या पिलांसाठी मिळतोय का ते पाहायला. अशा वेळी आम्हालाही खूप सावध राहावे लागते. सगळे फॅन आवर्जून बंद ठेवावे लागतात. अस वाटत आपलं खाद्य ह्या बाळांना खाता येत असतं तर घरट्यात दूध, ग्राइप वॉटर, बाळघुटी अस काय काय ठेवता आलं असत आणि बाळंतिणीसाठी मेथीचे लाडू, खोबरं-मिर्याची चटणी, खजूर देऊन तिच बाळंतपण साजरा केलं असत. पण त्यांच्या खाण्यापिण्यात आपण ढवळाढवळ करायची काही सोयच नाही आणि ते स्वतः त्यासाठी समर्थ असतात.<br />
७)<br />
<img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="540" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgW7Y6J-5hfH95_cq1pWxRJFjz65EjUUGVaLBS_aLu1KRV-b20UgLNxiM7ZI0TRrx8TcCbpYoj04UTDMkf9rXdmEPlTCpoogfAkAXPHcUATr2zSgy5JHY_NkBVFvaVKjh1zsTFPhOgaBT0/s320/DSC05611.JPG" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="520" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
८)<br />
<img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="540" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqiuKkJDWIM2qOkOEDyotievs-y4BzugkLTsTzHhyjibJRCpK6H7n7rZB1ciL_3FNTQUtgoYBxBsS6AF5EbjsrHa5CaVRbIzlTrmmYaOveTsA3n8FsKaJTrwlgwYBWMO48CZ6bHr0Msmg/s320/DSC05614.JPG" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="520" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
९)<br />
<img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="540" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSVsEF_M1agbUwR7V89e3mfXvLyRP9k6QqR389F-oQoS3o35WcUNC3Jybh04qEnP4pzv0wtgknqfWfykQKANIg7nR4SMphXnM45iuiznhC38glyIK96vSoLU6Wjcrp7_YGREwNWoiuyFE/s320/DSC05623.JPG" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="520" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
१०)<br />
<img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="540" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZcVIYIbT8b7ide6Whr3dppgyiNvtXyd1RfoQqkpRUbymOCw7JF2kxXnzHumFYvoXh7qLuc5yhRETDB5e6Uc2viyOPlkAkV619bcUb2yDwVg0OKYp_K3byP9u0f2g3YftPgWeY-kPVo2o/s320/DSC05612.JPG" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="520" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
सात आठ दिवसांत बाळे बाळसं धरतात. त्यांना पंख फुटतात आणि त्यांची धडपड चालू होते मोकळ्या निसर्गात भरारी घेण्याची. माता पित्याच अनुकरण काय किंवा माता पिता आपल्या पिलांना उडायला शिकवतात हे पाहणं फार रोमांचकारी असत. माता पिता बुलबुल बाळांसमोर किंवा उभे राहून स्वतःचे पंख फडफडवून दाखवतात, उडून दाखवतात. त्यांचं अनुकरण पिले करतात. हे करत असताना खालीही पडतात पण भरारी घेण्याच्या ओढीने परत प्रयत्न करून उडत इकडे-तिकडे त्यांना दिशा दिसेल तिथे हॉलभर फिरतात, घरातील वस्तूंवर बसतात. मग माता-पिता बुलबुल त्यांना खिडकीतून आपल्या निसर्गातील झाडा-झुडुपांतल्या गोकुळाची ओळख करून देतात व त्या दिशेने उडण्याची शिकवण देतात त्यांनुसार आपले घरटे कायमचे रिकामे करून ते कुटुंब आपल्या मुक्त विश्वात भुर्रर्र उडून जातात. काही दिवस आम्हाला सुनं-सुनं वाटतं मग रिकामं घरटं आम्ही एखाद्या झाडावर ठेवून देतो एखाद्या बुलबुलाला परत उपयोगी पडलं तर, त्यांना पुन्हा मेहनत नको करायला अशी स्वतःची समजूत काढून. पण बुलबुल स्वकष्टाने आपल्या आवडी-सोयी नुसारच दुसरी घरटी बांधतात इतका त्यांच्यामध्ये जन्मजात असणारा स्वावलंबीपणा व शिस्त पाहून मनातून त्यांना दंडवत घालावासा वाटतो.</div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
<span style="color: #4a4a4a; font-family: "ek mukta" , "roboto" , "helvetica neue" , "arial" , sans-serif;"><span style="font-size: 18px;"><i><b>वरील लेख दिनांक २४ </b></i></span></span><em style="box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; font-weight: 700;">मार्च </em><i style="color: #4a4a4a; font-family: "ek mukta", roboto, "helvetica neue", arial, sans-serif; font-size: 18px;"><b>२०१८ च्या लोकसत्ता वास्तुरंग पुरवणीमध्ये प्रकाशित झालेला आहे. </b></i></div>
<div style="color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px;">
<br /></div>
</div>
</div>
</div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-47321415619221562792018-02-20T23:55:00.001-08:002018-02-20T23:57:25.635-08:00व्यावसायिक कला १) बुरुड कला<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="field field-name-body field-type-text-with-summary field-label-hidden" style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; margin-bottom: 20px;">
<div class="field-items" style="box-sizing: border-box;">
<div class="field-item even" property="content:encoded" style="box-sizing: border-box;">
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
<em style="box-sizing: border-box;">एका नवीन लेखाच्या मालिकेला सुरुवात करत आहे. आपल्या आजूबाजूला अनेक व्यावसायिक कला आहेत ज्यांचे स्थान आता कमी होत चालले आहे. त्यांची प्रत्यक्ष त्या कलाकारांकडून माहिती घेऊन ती सादर करण्याचा हा एक प्रयत्न. तर अशा कलांच्या भरभराठीसाठी शुभेच्छा देऊन आजची पहिली कला ह्या लेखाद्वारे सादर करत आहे. </em>(फोटो क्रोम वरून दिसतील)</div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
बुरूड समाजाचा बांबूच्या विणकामाचा पारंपरिक व्यवसाय म्हणजे सुबक कलाकुसर. टोपल्या, सुपे, डोबूल, परड्या इतर वस्तू ह्या बुरूड समाजातील व्यक्ती सराईतपणे सुंदर विणतात. सदर विणकामासाठी बांबू तासताना, काड्या विणताना हातावर अनेक यातना, व्रण व शारीरिक कष्ट झेलत एक एक काडी विणत प्रत्येक कलाकृती तयार होत असते.</div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
बांबू विणकामासाठी लागणारी साधने.<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/Ktc3MuNfDUBY70WBrVkCZJtZZ7vw6V-YCywZX0u0P1xJGeRBZfSw8GB_PQm7NsExyDMYocIYJy1Vi4G29T8=w2048-h1536-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
टोपलीची विण व्यवस्थित बसवताना.<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/WoFEbgUq3wIHaKEjVAc6ZbxwEXD7eV2OvrzrVf5Zg9FqBinwMy7we80F4lXDvXu9_hbDrc0K7beBNn_IZvU=w2048-h1356-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
चिरलेला बांबू<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/7lll9nTQIeOOhJm3jx40m35gAyNMNsjQIaVK8fkFR6lXl-eFluAK0EH-YRlEHAZSdS7m-1fbORsf0GLOn_I=w2048-h1536-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
टोपल्यांसाठी बांबूच्या केलेल्या बारीक काड्या.<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/VfugSvfIcsI4TQc213xIeVTHjXW80yoXruN_5wBjWPEvbN0pTccKExlpZPT1GxzBf7FJJTQPHw4ktuXrsHU=w2048-h1536-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
तयार टोपल्या<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/uy1rFedA-oN888smCnWIFaHEqpTeaEh0SIQL_wH4aeFK9BR7GyzfOdUcWM13X7tZOyX5uv8QjPO3qD915c0=w2048-h1536-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
माझ्या लहानपणात मी अशा विणलेल्या वस्तू पाहिल्यांत त्या म्हणजे छोट्या-मोठ्या टोपल्या, कोंबड्यांची खुराडी, तांदूळ ठेवण्यासाठी मोठे पिंपासारखे विणलेले कणगे, पाला गोळा करण्यासाठी विणलेला दोन हात रुंद करूनच मावेल इतका मोठा झाप, पावसाळ्यात शेतातील कामे करताना छत्रीसारखा उपयोग होणारे इरले, तांदूळ पाखडण्यासाठी सूप, पकडलेले मासे ठेवण्यासाठी मासेमार कंबरेला बांधायचे ते डोबुल, लग्नसमारंभातील तांदूळ धुवताना लागणारी रोवळी, देवपूजेची फुले गोळा करण्यासाठी परडी, लग्न समारंभातील रुखवतीसाठी ठेवण्यात येणार्या शोभेच्या वस्तू तसेच काही विणून बनवलेली काही छोटी छोटी खेळणी. पण ह्यातल्या बर्याच वस्तू आता नामशेष होत आल्या आहेत तर काही झाल्या आहेत. परिणामी हा पारंपरिक व्यवसायच आता लयाला चालला आहे.</div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
<img alt=" " jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/iS903dNAtbU9hJ5YHh-kaAclpR6A3Um1VsK9CBThL6Sa2OY2R1R4YWBbTKO_gWpcd7hRplief8J-gHrOyP8=w2048-h1578-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
उरण येथील बुरूड आळीतील उल्हास सोनकर यांनी दिलेल्या माहितीनुसार बुरुडकाम करणारी कुटुंबे आता हाताच्या बोटावर मोजता येतील इतकीच राहिली आहेत. त्यातील काही साईड बिझनेस म्हणून हे काम करतात कोणी आवड म्हणून तर फार क्वचितच कुटुंब फक्त पोटापाण्यासाठी हे काम करतात. पूर्वी डोंगर-रानात बांबूचे भरपूर उत्पादन असायचे. तेव्हा दारावर बांबू विकायला यायचे. बांबूचे अनेक प्रकार असतात त्यात कळका, काठी, मेस, पोकळ, टोकर असे काही प्रकार असतात. पण आता औद्योगीकरण आले आणि डोंगरे-रानांची संख्या कमी झाल्याने बांबूचे उत्पादन कमी होऊन बांबूचे भाव वाढले आहे. १०० रुपयांच्या आसपास एक बांबू मिळतो.</div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
<img alt=" " jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/1567dLibemMCTfiDp5rKUwkpSQFOZuMdZS_Q0yYmhnWIhTVoWhjEF6JV9Hf4px4IufuIaGhzu03G5fill58=w1984-h2048-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
बुरूड व्यवसाय प्रामुख्याने शेती व मासेमारीवर आधारलेला असायचा. शेतीसाठी लागणार्या छोट्या-मोठ्या टोपल्या, इरली, झाप, कणगे, सूप हे प्रत्येक घरात लागायचे पण आता शेतीच नष्ट होत चालली आहे. शेतीच्या जागी सिमेंटची शेती ठिय्या मांडून बसली आहे. तसेच कणग्यांच्या जागी आता मोठे धातूचे, प्लास्टीकचे पिंप वापरले जातात. इरलीच्या जागी मेणकापडे आली. प्लास्टीकच्या वस्तूंमुळे नैसर्गिक बांबूच्या वस्तूंच्या प्रमाणात प्रचंड घट निर्माण झाली. मासे विक्रीसाठी कोळी समाजाला टोपल्यांची आवश्यकता असायची. तेव्हा भरपूर टोपल्यांचा खप व्हायचा. पण आता त्यांनाही न गळणारे प्लास्टीकचे टब सहज उपलब्ध झाल्याने तिथेही बुरूड व्यवसायात घट निर्माण झाली. पूर्वी भरपूर प्रमाणात उरणमध्ये मिठागरे (मिठांचे आगर) होती. तेव्हा मिठासाठी मोठ्या मोठ्या टोपल्यांची नियमित विक्री होत असे. आता अग्रेसर कंपन्या आल्या आणि खाडी-आगरांवर मातीचे भराव पडले. त्यामुळे मिठाचा व्यवसायही कमी झाला आणि परिणामी टोपल्यांचाही. पूर्वी बहुतांशी घरात गावठी कोंबड्या पाळल्या जात. त्यासाठी खुराडी लागत पण आता क्वचितच गावठी कोंबड्यांचे पालन होताना दिसते त्यामुळे खुराड्यांची मागणीही होत नाही.</div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
पालखी<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/5eg83HIARQXPgFVvrOIKtYkyF7tMo0cJETHKL_9du2hD1a3BWOwID9ovygPoeZsUw2KzbUbmB_Bekx0YGGA=w2048-h1942-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
डोबुल, सूप व टोपली<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/ZijA4ryQ5FHjetb1EeOx88kdr1yl9l4xP7EbDr4wtQpooFhoS28DzHae_zMLYmFO5ZSBcTHTVvdA__prP1s=w2048-h1663-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
कष्ट करूनही कमी उत्पादन मिळत असल्याने आता नवीन पिढी ह्यांत रस घेत नाही. ते घेत असलेले चांगले शिक्षण तसेच औद्योगीकरणामुळे, नोकरीच्या संधी, इतर व्यवसायांच्या वाढत्या सोयींमुळे नवीन पिढी अर्थातच तिकडे खेचली गेली आहे त्यामुळे ह्या पिढी नंतर हा परंपरागत कलाव्यवसाय जवळ जवळ बंद पडण्याच्या मार्गावर आहे.</div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
बुरूड आळीत रहाणार्या श्रीमती चंद्रकला तेलंगे ह्यांचं घर ह्या बुरुडकामावरच चालू आहे. त्यांच्या म्हणण्यानुसार अजूनही काही प्रमाणात ह्या वस्तूंना मागणी असते. लग्नसराईत वड्यांसाठी टोपल्या, रोवळी लागते, गौरीच्या सणाला सुपांची मागणी येते, वटपौर्णिमेला काही प्रमाणात छोट्या टोपल्या लागतात. सणांमध्ये ह्या वस्तू परंपरागत लागतात व ही परंपरा चालू आहे म्हणून थोड्याफार प्रमाणात ह्या वस्तू टिकून आहेत. रात्रंदिवस हे काम करून त्यांच्या पदरी फारच कमी नफा येतो कारण बांबूचे वाढते भाव आणि त्यात भर म्हणून परगावातून काहीजण ह्या वस्तू बाजारात विकायला आणतात त्याचा विपरीत परिणाम त्यांच्या धंद्यावर होतो.</div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
पकडलेले मासे ठेवण्याकरीता हा डोबूल कमरेला अडकवलेला असतो.<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/PVPLEIO0EEBDZfhcU89XToLMUXJOqOijwz2wRU4aht7PcfF2NKnX4CuZ3C1GC14doX-x8AztL1fQm9wlctt9DQ5dVy4Dku-v3LeU9dAOPK4=w1536-h2048-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
मासे आहेत आत.<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " jsname="tEADhd" src="https://lh3.googleusercontent.com/9i4BfkJACB_zGQoJPdP_oAEdHIGxDxTsA3eeSMG8vNU-SK1m7kkijQQt4HzjSWlHZk4GNrghxkdo9UrgTpcGyjxIoHR9EmZjvVC9lD3QJkQ=w2048-h1536-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
आग्री लग्न सोहळ्यात पारंपारीक वडे करण्यासाठी लागणार्या टोपल्या व रोवळी<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " height="546" src="https://lh3.googleusercontent.com/aUDqYfDxX5vS2-0PqWKiCqQT6ESgeG1Oy0AdkRMZD6JrTzEOYpkCv8bQHt6Nqs_dCOb06lE1A-Xn577txJ7VsUMidxI-pBYWgv0X_A=w1366-h768-rw-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="640" /></div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
ही परंपरागत कला नष्ट होऊ नये म्हणून बांबूची अधिक लागवड झाली पाहिजे. नवीन पिढीने निदान कलेची जोपासना करण्यासाठी तरी ह्या कामात रस घेतला पाहिजे व वडीलधाऱ्यांनी त्यांना प्रोत्साहीत करून आपल्या कलेचा वारसा त्यांच्यामध्ये रुजविला पाहिजे. सरकारनेही ह्या कलेला प्रोत्साहन दिले तर ह्या कलेची जपणूक होण्यास मदत होईल. प्रदर्शने, सेमिनार सारखे कार्यक्रम आखून ह्या कलेला महत्त्व दिले गेले पाहिजे. शिवाय आपण जनतेनेही घातक असणारे प्लास्टीकला मर्यादा आणून आपल्या परंपरागत ह्या वस्तूंचा वारसा चालविला तर ही आणि अशा इतर अनेक संपुष्टात येणार्या कला जपल्या जातील.<br style="box-sizing: border-box;" />सौ. प्राजक्ता पराग म्हात्रे</div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
<span style="box-sizing: border-box; font-weight: 700;">वरील लेख दिनांक ९ फेब्रुवारी २०१८ च्या झी मराठी दिशा या साप्ताहिकात प्रकाशीत झालेला आहे. </span><em style="box-sizing: border-box;">(कृपया दुसरीकडे पाठवताना साप्ताहिक व मूळ लेखिकेचे नाव लेखासोबत असावे.)</em></div>
<div>
<em style="box-sizing: border-box;"><br /></em></div>
</div>
</div>
</div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-36776454572850503302018-01-29T23:04:00.002-08:002018-01-29T23:07:39.987-08:00बोरांचे दिवस<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
डिसेंबर - जानेवारी महिन्यात आमच्या उरण येथील नागांवातील वाडीमध्ये बोरांचा घमघमाट सुटलेला असायचा. डिसेंबरच्या सुरुवातीलाच अधून मधून एक-दोन लालसर-कच्चट बोरे पडायची मग आम्ही समजायचो की आता थोडे दिवसांत पिकलेल्या बोरांचे सडे झाडाखाली पडणार. माझी आई ह्या बोरे मोहोत्सवासाठी सज्ज असायची. तिच्या टोपल्या वाटच पाहत असायच्या त्यांचं रितेपण भरून काढण्यासाठी. आई प्रार्थमिक शिक्षिका होती. पण शाळेतल्या जबाबदार्या पार पाडून ती घरच्या-वाडीतल्या कामांतही लक्ष घालायची. झाडा-फुलांत रमायची. चिंचा-बोरांच्या सीझनला तिची लगबग असायची. वाडीत पाच-सहा बोरांची झाडे होती. प्रत्येक बोराचे खास वैशिष्ट्य असायचं. एक पिठूळ तर एक एकदम गोड गराची, एक अगदीच आंबट तर एक आंबट गोड, एक बोर अशी होती जी पूर्ण लाल झाल्यावरच गोड व्हायची. एका बोरीच्या झाडावर बारीक आणि कडू बोरे लागायची तिला आम्ही चीनीबोर म्हणायचो. ती कडवट लागायची. प्रत्येकाचा आकारही थोड्याफार फरकाने वेगळा असायचा. गोल, लांबट, मोठी, छोटी असे प्रकार असायचे.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
बोरांचा सडा पडायला लागला की आई सकाळी आम्हाला घेऊन बोरे गोळा करायची. मग संध्याकाळी बोरे हालविण्यासाठी माणूस यायचा. वर चढून तो गदा गदा बोराचे झाड हालवायचा मग बोरे टपाटप खाली पडायची. ह्या बोरांच्या पावसाचे टणक फटके खाताना गंमत यायची. संध्याकाळी गावातील भावाचे मित्र व माझ्या काही मैत्रिणी आमच्याकडे खेळायला यायच्या त्यांनाही आई ह्या बोरे गोळा करण्याच्या कार्यक्रमात सामील करून घ्यायची. प्रत्येकाच्या हातात एखादे वाडगे, छोटे टोप, पिशवी, टोपली असे गोळा करण्याचे साधन दिले जायचे. मध्यावर एक मोठी टोपली बोरांची वाट पाहत असायची. प्रत्येकाच्या हातातलं भांड भरलं की त्या टोपलीत ओतायचं आणि पुन्हा भरायला लागायचं. बसून-वाकून ही बोरे गोळा करताना तेव्हा गंमत यायची. बोरे गोळा करण्या बरोबर सगळ्यांचा बोरे खाण्याचा कार्यक्रमही एकीकडे चालू असायचा आणि सोबत गप्पा-गोष्टी मजाही. कधी कधी खाऊ-चहा पण असायचा. हे वेचताना काटे लागायचे म्हणून सगळ्यांना चप्पल सक्तीचे असायचे.<br />
रोज सगळ्या झाडावरची बोरे गोळा करणे शक्य नसायचं म्हणून प्रत्येक झाड एक-दोन दिवस आड असा बेत रचलेला असायचा. बोरे गोळा झाली की आई बोरे गोळा करणार्या मुलांना पसा भरून बोरे द्यायची, कुणाला जास्त हवी असतील तर जास्तही द्यायची. इतर वेळी म्हणजे सकाळी-दुपारी हिच लहान मुले आमच्या बोरींच्या झाडाखालून हवी तेवढी पडलेली बोरे गोळा करून न्यायची त्यांना आमच्या घरातील कोणीच काही बोलत नसे. पण कोणी दगड मारून पाडायला लागले की मात्र आजीचा ओरडा असायचा त्यांना कारण दगड मारल्याने कच्ची बोरे पडायची.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
संध्याकाळी आई वेगवेगळ्या प्रकारच्या बोरांच्या टोपल्या ओटीवर आणून ठेवायची. दोन-तीन घाऊक दरात बोरे विकत घेणार्या बायका ठरलेल्या होत्या. त्या रोज येऊन रोजच त्याची किंमतींत घासाघीस करून घेऊन जायच्या. मोठी पाटी पन्नास रुपये, छोटी तिस रुपये त्यापेक्षा छोटी वीस रुपये असा इतक्या मेहनतीचा चिनीमिनी बोरांसारखाच तो भाव असायचा. कधी ह्या बायका येणार नसल्या तर वडील स्वतः सकाळी बाजारात घाऊक घेणाऱ्या बायकांना ही बोरे देऊन यायचे. बरे सगळीच बोरे विकायची नाहीत तर त्यातल्या बोरांच्या नातेवाइकांना, गावकर्यांना, आईच्या शाळेत, माझ्या मैत्रिणींना, वडिलांच्या कंपनीत पिशव्या भरून भेटी दिल्या जायच्या. इतक्या मेहनतीच्या फळांच्या आंबट-गोड भेटींतून आपुलकी अधिक रुचकर व्हायची.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<img alt="Photo: " src="https://lh3.googleusercontent.com/ClOhCC98WJRZv9Dr3KDIB2NCBQjeEV0NLQBafts3JlR0GxIjH3dEFh2-mNnp3VyBImiy3_pJRtBRWZbKj0I=w2048-h1536-rw-no" style="width: 500px;" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<img alt="Photo: " src="https://lh3.googleusercontent.com/ClOhCC98WJRZv9Dr3KDIB2NCBQjeEV0NLQBafts3JlR0GxIjH3dEFh2-mNnp3VyBImiy3_pJRtBRWZbKj0I=w2048-h1536-rw-no" style="width: 500px;" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
गोळा केलेली बोरे आयती खाण्या पेक्षा प्रत्यक्ष बोराच्या झाडाखाली जाऊन गोळा करून खाल्लेल्या बोरांना जास्त चव लागते असे माझे मत म्हणून मी बरेचदा बोरीखाली जाऊन बोरे खायचे. मला विचित्र सवय होती चप्पल न घालून चालण्याची. मी शेतातल्या बोरींमध्ये तशीच जायचे. पायांना लागणारी ठेपळे आणि काट्यांमुळे त्या बोरी स्मरणात राहायच्या. पण लागले तर लागूदे त्यात काय एवढं असा तेव्हाचा स्वभाव त्यामुळे बोरांपुढे काटे-ढेपळांकडे दुर्लक्षच व्हायचं. मला लाल होऊन सुकत आलेली बोरे खायला खूप आवडायची आणि ती फक्त झाडाखालीच राहिली असल्यामुळे मिळायची. बोरे चुलीत भाजून खाण्याचे प्रकारही आम्ही चाळा म्हणून करायचो. जास्तच बोरे असली तर ती मीठ लावून उन्हात वाळवायची. ह्या वाळवलेल्या बोरांची चव अप्रतिम.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<img alt="Photo: " src="https://lh3.googleusercontent.com/vNymFKBHTuhsxSTsaOZNGSBpArmvwDK0Nnwv9XzsqvCB-I3AMS6Wk9Uf97cSTpclp5pge4UqJJvL7n2RCzqlz0BRYQuvvGXBBurdFQ1hlR0=w2048-h1536-rw-no" style="width: 500px;" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<img alt="Photo: " src="https://lh3.googleusercontent.com/SfYp29UNzRJMywnyLXanao3HebI8FoDLHHoBlJMmj-AtODHetH-92Vnv9XDl2yTWkeKuYFs9Fzn8qJVvvONIK9fuUPmth0gzTOiVpkH8Ca4=w2048-h1879-rw-no" style="width: 500px;" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<br /></div>
<div class="field field-name-body field-type-text-with-summary field-label-hidden" style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; margin-bottom: 20px;">
<div class="field-items" style="box-sizing: border-box;">
<div class="field-item even" property="content:encoded" style="box-sizing: border-box;">
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
एवढंसं बोर असलं तरी संक्रांतीला ह्या बोराला भारी मान हो! कुणाकडे हळदी कुंकू असले की आमच्याकडून बोरे नेली जायची. आधी आईला सांगूनच ठेवलेलं असायची. सुगडीत, हळदी कुंकवाच्या वाणासोबत बोरं तोर्यात मिरवायची. बोर न्हाणांतही लहान बाळांच्या डोक्यावरून गडगडाट पडताना बोरे बालिश व्हायची व चिमुरड्यांच्या ओंजळीत दडून बसायची .</div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
पूर्वी शाळेच्या आवारातही ही बोरे विकायला बायका जायच्या तेव्हा मुलांची झुंबड पडायची. मुलांचे खिसे बोरांनी भरलेले असायचे. मधल्यासुट्टीतला आवडता खाऊ असायचा बोरे म्हणजे. आंबट चिंबट बोरे खाताना मुलांचे चेहरेही बोरांसारखेच व्हायचे.</div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
बोरे संपल्यावर आम्हा लहान मुलांचा एक वेगळाच उद्योग असायचा तो म्हणजे बोरांच्या बिया ज्यांना हाट्या म्हणतात त्यातील दाणे काढणे. एका बी मध्ये दोन-तीन-चार असे दाणे असायचे. दोन दगडं घेऊन त्यावर ह्या हाट्या फोडून खाण्यात दंग व्हायला व्हायचं. चार दाणे एका हाटीत मिळाले की श्रीमंत वाटायचं. ह्या दाण्यांची चिकी करतात असे ऐकलेले खूप वेळा वाटीत जमा करून चिकी करावी असा बेत केलेला पण मध्ये मध्ये खाल्ल्याने कधी वाटी भरलीच नाही.</div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
बोरे संपली की बोरांचे डुखण म्हणजे थोडे वरून कटिंग केले जायचे. कापलेल्या फांद्या कुंपणाला लावल्या जायच्या त्यामुळे सुरक्षित कुंपण व्हायचे. बोरांच्या झाडांवर चढण्याचा खेळही चालायचा लहानपणी. खालच्या खोडाला काटे नसल्याने झाडावर चढून खेळता यायचे. बोरांच्या झाडावर कावळ्याचे घरटे बरेचदा दिसायचे. शत्रूपासून संरक्षणासाठी कावळे कुटुंब ह्या काटेरी झाडाची निवड करत असावे. कच्च्या बोरांना जरा मांस चढलं की पोपटांची झुंबड ते खायला यायची व मनसोक्त आस्वाद घेऊन जायची.<br />
आता बोरींची झाडे जुनी झाल्यामुळे काही अशीच वाळून गेली तर काही वाटण्या व घरे झाल्यामुळे काटेरी बोरींची झाडे तोडलीही गेली. आईलाही आता झेपले नसतेच वयामुळे. पण आता बाजारात गावठी बोरे कमी व अहमदाबादी बोरे, अॅप्पल बोरांचा सुळसुळाट झाला आहे. पण ह्या गावठी बोरांची रुची बाजारी संकरीत बोरांना लागत नाही ज्यांचे बालपण ह्या गावठी बोरांमध्ये आपले आंबट-चिंबट-गोड अशा रुचीच्या अनुभवांत मागे राहीले आहे.</div>
<div style="box-sizing: border-box; padding: 0px 0px 15px;">
<span style="box-sizing: border-box; font-weight: 700;">दिनांक २९/०१/२०१८ च्या महाराष्ट्र दिनमान या वर्तमानपत्रात प्रकाशित.</span></div>
<div>
<span style="box-sizing: border-box; font-weight: 700;"><br /></span></div>
</div>
</div>
</div>
</div>
<div>
<br /></div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-91413090088181003862017-12-18T01:53:00.001-08:002017-12-18T01:56:04.092-08:00भातुकली<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
प्रत्येक लहान मुलीचा जिव्हाळ्याचा खेळ म्हणजे भातुकली. आईच्या उबदार सहवासात आई ज्या काही पाककलेच्या किंवा घरातील कामांच्या क्रिया करते त्याचे हुबेहूबअनुकरण भातुकलीच्या खेळामध्ये मुली उतरवत असतात. भातुकलीची आईबरोबर नाळ जुळलेली असते म्हणूनच तर भातुकलीचा खेळ मुलींसाठी जिव्हाळ्याचा असतो असे मला वाटते.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
माझी भातुकली आमच्या पडवीत किंवा ओटीवर मांडली जायची त्यामुळे पडवीत खेळत असले तर तिथे असलेल्या दरवाज्याना पडदे लाव, ह्या खुंटी पासून त्या खुंटीपर्यंत घरातील चादरी आणून बांधून खोली बनवायची. मध्येच एखादा लहान बाळाचा झोपाळा बांधायचा, खुर्च्या टेबल एकत्र करून त्यावर चादरी टाकून तंबू सारखी रूम बनवायची असे नाना पसार्याचे उद्योग चालू असायचे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
पूर्वी आमच्या उरणमध्ये खेळण्यांची दुकाने नव्हती. त्यामुळे सुरुवातीला माझ्याकडे भातुकलीची विकतची खेळणी नसायची. घरात नको असलेल्या डब्या, झाकणे, करवंट्या, शिंपल्या हीच माझी भातुकली असायची. तीन शिंपल्यांची किंवा छोट्या दगडांची चूल, त्यात छोट्या छोट्या काठ्या टाकून केलेली चूल ही भातुकलीची महत्त्वाची भूमिका बजावत असे. मग तिला धरून तिच्या आसपास झाकणांच्या, सोड्याच्या बिल्ल्यांच्या बश्या, तवा, झाकण्या, करवंट्यांच्या टाक्या किंवा पाणी साठवण्याचे साधन, आइसक्रीमच्या चपट्या काठ्यांचे चमचे, कालथे, काड्यांच्या पळ्या असे काय काय तो कल्पनाशक्तीनुसार संसार मांडला जायचा. देवपूजेसाठी एखाद्या दगडाची स्थापना केली जायची. त्यावरही मनात असलेल्या श्रद्धेनेच फुले पाने वाहिली जायची . जेवणाचे जिन्नसही मोकळ्या निसर्गातलेच असायचे. भाजीसाठी कुठलातरी पाला काढून आणायचा. दगडावर वाटण वाटायचं, बिल्ल्याच्या साहाय्याने पाने गोल कापून त्या चपात्या किंवा भाकर्या म्हणून समजायच्या, चिंचेच्या पाला जवळा समजायचा अशा नाना कल्पना त्या भातुकलीत खेळल्या जायच्या.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
आमच्याइथे दत्तजयंतीच्या दिवशी यात्रा असते. त्या यात्रेत खूप खेळणी विकायला येतात. त्यात स्टीलची, प्लास्टीकची भातुकलीची खेळणी असायची. अजूनही इतर खेळणी डोळ्यांसमोर येतात ती म्हणजे पाणी भरलेला हवेत आपटायचा फुगा. त्याची दोरीही ताणेल अशी रबरी असायची. ती फटाफट मारताना खूप मजा यायची. हा पाणी वाला फुगा मला वडील दर वर्षी आणायचेच. सोबत असायच्या पेपेर्या, फुंकर मारून पिपेरीतूनबाहेर येणारे पोपट, साधे फुगे, वार्यावर फिरणारी कागदी चक्र. ह्यांचीही गंमत यायची. ते धरून धावत सुटलं की चक्र गरागरा फिरत असे. मेणबत्ती घालून चालणारी पत्र्याची बोट तर नेहमीच हिट. शिवाय पूर्वी शिंपल्यांपासून बनवलेल्या बाहुल्या यायच्या त्या मला खूप आवडायच्या. छोटे छोटे पाळणेही मन मोहून टाकायचे. छोटी कपाटे, फ्रीज, मिक्सर, हे प्रकारही मोहात पाडायचे. ह्या सर्वातलं दरवर्षी आलटून पालटून आई-वडील माझ्यासाठी घ्यायचेच. एक वर्ष उडणारे विमान आणलं होत. पण ते लगेच खराब झाल्याने मी खट्टू झाली होते. एक वर्ष असाच आईने मला जत्रेतून भातुकलीचा स्टीलचा सेट आणला होता. त्यात चूल (त्या काळी भातुकलीत पण चूल असायची) पक्कड, गाळणी टोपे, ताटल्या, चिमटा, हंडा, कळशी,बालदी व इतर काही खेळणी होती. मी एक दिवस आमच्या ओटीवर खेळणी खेळत बसले होते आणि बराच वेळ खेळून झालं म्हणून खेळणी तशीच ठेवून झोपायला गेले. झोपेतून उठल्यावर थोड्या वेळाने येऊन पाहते तर माझी खेळणी गायब. खेळणी चोरीला गेलेली पाहून मला खूप रडायला आलं आणि वाईट वाटलं. नंतर मला वेड लागलं ते मातीची खेळणी बनावयाचं. बांधावरची माती काढून तिची भांडी बनवून ती सुकवून ती खेळायला घ्यायचे. ही भांडी स्वतःच्या हाताने घडवलेली थेट मातीशी सलगी करून असल्याने त्या काळ्या कुळकुळीत भांड्यांबद्दल विशेष कौतुक असायचे. घरातल्यांकडूनही ह्या कलाकुसरीबद्दल शाबासकी मिळायची.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
एकदा कोणीतरी लाकडाची खेळणी आणून दिली होती ते आठवत. त्यात पिंप, उखळी मूस, जातं, चूल, बरण्या, पोळीपाट-लाटणं अशी खेळणी होती. ही खेळणी विशेष आकर्षक होती. त्यांचा स्पर्शही मुलायम वाटायचा.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
थोडी मोठी झाल्यावर माझी भातुकली थेट खर्या चुलीवर आणि घरातल्या खर्या भांड्यांबरोबर चालू झाली. ह्यात आई घरातील पोहे, भिजवलेले कडधान्य, तांदूळ असा जिन्नस द्यायची आणि मी खरोखरीचे जेवण करायचे. ते जेवण पानचट असले तरी स्वतः केलंय म्हणून मी आवडीने खायचे आणि घरातलेही थोडंसं खाऊन कौतुक करायचे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
आता मुलींसाठी भातुकली घेताना कुठली घ्यावी ही निवड करावी लागते इतके भातुकलीचे प्रकार आले आहेत मार्केट मध्ये. अजूनही आमची तशीच जत्रा असते आणि त्यात भरपूर खेळणी असतात त्यांतूनही दर वर्षी एखादा भातुकलीचा सेट मुलींसाठी येतोच. त्याच सोबत इतर खेळणीही येतात, शिवाय आजकाल घरबसल्या ऑनलाईनही मागवायची सोय झाली आहे. आधुनिक खेळण्यांत बार्बीची भातुकली, ओट्यासकट किचनसेट, पूर्ण घर, त्यामध्ये रूम, असे खूपप्रकार येतात. ह्या खेळण्यांतून आता चूल बाद झाली आहे आणि त्याची जागा गॅस, हॉब, कुकिंग रेंज आणि ओव्हन अशा आधुनिक साधनांनी घेतली आहे. खेळण्यांसोबत प्लास्टीकच्या भाज्या, चिकन, मासे, तयार पदार्थाचे नमुनेही मिळतात.<br />
माझ्या सासूबाईंनी माझ्या मोठ्या मुलीला अष्टविनायक यात्रेवरून पितळ आणि तांब्याची भातुकलीतील खेळणी आणली होती. त्यात डबे, टोपे, ताटे, तवा, पोळीपाट- लाटणं अशी खेळणी होती. ह्या धातूंच्या खेळण्याची श्रीमंती काही औरच.पाहताच प्रेमात पडावी अशी ही तांब्या पितळ्यांच्या खेळण्यांची घडण बनवलेली असतात. पुढे मी श्रावणी आणि छोट्या राधासाठीही पुण्यातील तुळशी बागेतून अशी तांब्या पितळेची खेळणी आणली. त्यात बंब, घंगाळ, टाक्या अशी नामशेष होत असणारी भांडीही आणली होती. ती पाहून मलाही गंमत वाटायची. दोघींनाही काका-काकी, मामा-मामीकडून आणि आत्यांकडून अनेक असे भातुकलीचे प्रकार येतात त्या नवीन खेळण्यात तितक्याच नवीन उत्साहाने भातुकलीच्या संसारात दंग होतात व जुनी खेळणी अडगळीत पडून त्याचे कालांतराने दान केले जाते.<br />
मोठ्या श्रावणीच्या हातात खरे खुरे पदार्थ करण्याइतपत बळ आलं आहे त्यामुळे ती आता यू ट्यूब वर पाहून अनेक वेगवेगळे प्रकार बनवत असते. मलाही जेव्हा गॅस पेटवायला येऊ लागला तेव्हापासून मी पुस्तकाची पाने न पाने चाळून नवीन नवीन रेसिपी करायचे त्याची आठवण होते. माझं बालपण मी तिच्यात पाहते तर छोट्या राधाच्या भातुकलीत वर्तमानातली आई दिसते. ती हुबेहुब भातुकलीत माझी नक्कल करत असते. सगळे डायलॉगही जसेच्या तसे असतात. ह्या दोघींच्या भातुकलीत माझ्या बालपणातील व वर्तमान काळातील प्रतिबिंब मी आनंदाने पाहत असते.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<em style="box-sizing: border-box;">हा लेख दिनांक १६ डिसेंबर २०१७ च्या लोकसत्ता - वास्तुरंग पुरवणीमध्ये प्रकाशीत झालेला आहे. </em><br />
<a href="https://www.loksatta.com/vastu-lekh-news/bhatukali-children-indoor-games-1601188/" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out;">https://www.loksatta.com/vastu-lekh-news/bhatukali-children-indoor-games...</a></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
१)<br />
<img aria-label="00" class="SzDcob" height="507" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/WmeT1zCpPG4KVdBSt7Xmz41MZNZ-1dcfYRfb_xMGk8LBZb7lO5TIMj83jDdRcyLBSzlfC29UX0TggS7FCn1p1RcKLWAzLcG93TLFhZq-kr7WQL5n18vniF2hlg_v7KGm6Ooc8el4iOhK7wk5X0NYOJW7-43mCbOaxPNKC8LbG-We7h63L0AMiI95CH5BjM0XnfMEC4zhXPCMp-IDk1NgHKK2g_yrolpIGUhvaAqPWa6jsnTokHlAmpK3omOozxFSsArwT3ySbwwwv_uCLIqyCAudlb_K-e-NiK-oJrxRtcDuEx5crInRCRRfKkbBGQTUC0puYmIPJWE-S1clrcMho8ExM2h9O7MVjQmjUrDmlsVwZSI_Q7YEwchiawi9uzcRk3_B4jxF0GSipzKSIoJ1ZlO3GRYxUsOVXcP8lEfcDGEonHmdVjneY47MaR6mPsDsVE8lTkazDF98Xi98FaJdzpBgrThou8MJhRStqKAnv_c743lN0LZoNr5354ApvHj6HS3l5l3I5Dqgtabf9fJpeFplztk_Db8NSPKTJ6Lgd3uAsZLHm2cA-_B404fQMPfvGZw4zm10DOz3vhxfVoaTgNW7X5RKvq1nB1uCoyH0wA=w798-h507-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="798" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
२)<br />
<img aria-label="26" class="SzDcob" height="599" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/iVtEvECzdGJbW2ITmGl72Ii1oJtkcem53KaAtb-P2ylDQaxjHyRwPfVqycGhppXX_XVPZXem4T0gJ_geNJYC15p7bJuSM4Iy-VThR4CMhsD5dkwOmcUKebdNrKcgxXq8rYT3VDJ3_VKtM_mrign2RDvxwosyDwPUFvc3QqxaWD_K7YPz88GZIrLUFCskFfdTPZRU_niUGXPBVhStqvx6bYs0oSbhmJJqpCEDzb2oaqA2ah5Vp3KESVGsLmpZGujujQy3v4ZXo-FrclhthdMJstXD4pgeXp4JkQ4KYSyBmdCOPMystndsXvH4TlJiWs0Qu7zEZA8mJpns8yXP6yB5Oa4ToZgtJHdQPgeNRpe0kAJwlKd5Ypny0SabZnWfQwcras3Q73Er9qzLuIyKNdeIXBAqR1hi7dZRfMzhwmFBgAwOEFD3HCkakOp2T1c7Ug6JK1v5hf5Li6UAGy4xRx1aC6JKVqvoMCIGlX8kiU9wDg5ykk25NNXbV3PxETi6WU_CI43SmAcSrG6FTT6Kl9_zdgJYFXBjwz5-TeNmaL_UnM3qv0qU89vHt7Eb45YNlgJCEb1HzjHKWrYDFTGLwgqCFRp7MAIR5e0o_ApXjLpilrk=w798-h599-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="798" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
३)<img aria-label="36" class="SzDcob" height="637" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/jwI0IRcpY0BBAKS1JmAUpsGoobhg6O4RPpvc_XnOuwB7zMdF1lUc8ZAPIpxGfY8wp6mnUny2jTVNLLHQ_MfggYVqBagzLkUUiQCr34jC8rGyf5MOBHKstgL9mCxROBTudAXE1cNnb-v_8f19Hznc58vdJJUcDQc-LA2ezBMJTL1LjCyvWqBczxT_4uFGsTZBNxYM3PckxVvWM5rUo-JrE9kqPXeyINHEPmoa1t70CIZaIJEDXgiMVpQIDvlt9KCqZ_EcD6gfNfinJcKxtHlGUDjlPhDXMkJqhpvGmEuE9BCLoQ-KHo5i2PASV0uvx7KyVtdWBTCUQqVlHu4Di2jFnrsf7r7d1dZHuQYAVaY0n9sBCNgOiEBHSNd-0WQ7v8xrJHeBKjSGXmTLhl8E_-uWAclDtH3M1vam6fMvYAN1oA2d8VX_54e5g41re_d7vkBVe-ljL1e12uTuGmyDat-BJU5beKEGeMf1xFs1J7pMIl_LpYF8kJJMWKKRAWoNaS7qNLaQ9h5fGbnbDaVcpC135BZ7L79nA5VOPIpP07RiWk6Tn5Yb8Aiad_ZkbPm-bAOX3hkL-F7VLckSwJUu7ToAJ1eMFZpjCFRN7XmFebedJyuFKdtMtbfinILp0m59UdA0Wz7zmY88zMvBjhM6aYNeQvr0iV8MAPD1K3_W=w478-h637-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="478" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
४)<br />
<img aria-label="47" class="SzDcob" height="637" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/Nrrj6kILP8f4u0GK05TKF57_rTVnbzQ4Z6MaOfPlZSwdGAZxNb9l3Lefc_K0j7XgapAzmacdN5a9cAcDDpz46CKdi3fTobS2yMdS38LLOs3b1imjuSFMx_MPb1qDDMnR3eG0qjMF8NMTk3HnXzED4QUV7gkzwRDJ5KISAkNM0Ur5Km7sEPExJjuKxSZBDx7b3bJ458JO1wiTuBNVECvuygP15kP4ARPBak--eeq5H34Dt_kpsY00H2dnCHaDO--S9aizcKiB8j_NdFi6WS5xTtyxkUk4KyJ6rQoSA_BASamZB3ugmRgVWnxmu_yD0sg62-LFn3EtYxV3k-6W9MoW0Nx2dyQFvAzQ4PnE6tmaxhUEP8f6hKzrJYahg_Z-4ml-N2OQFcCWRnLuo6-65UPUOBns4B_qUom0tufvWx60BMw7yEPY2f3f07p1N7pWW_xtJK0dSMWwFuWiaMfHFcuSp4iLlFr_qX6quyrxQEDz4iBQFnQDk0EPSWO0xkuDBa1SqVM4380X5jpaWSXU7KYjwYwXp-sdPk1BN81kHHin1g3WuseJgoKUFcKTKM7St4e9hdONInyZangqUqVdwIG5aj6ofS9HSyE8ba9tMAPO2rjMr6H-tKQoeMzCmMgD1pycp0dxo4t1tLoR5jFYwF005Jdg_far_WPlwwwV=w478-h637-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="478" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
५)<br />
<img aria-label="55" class="SzDcob" height="637" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/aQ_ZuuLHQ0vBZqPA1yYNj4BUwABxYW6qKcHYt-PN2yX6v4rvtIg1yUwc_cFQgocXRFi9gjrL74woeD4D__ud_vof13YY_z_5u28xrTkMtbaIJz9MGZ_ZABxQP9rcDoUAiGRCanCSRNq-ti5VGJ-fYm13BHn5bfHEvA7M67PYsppioyWya_BgGzjeWw9-ZgCQZp5OQh0HU-ftDFfZtwKgrn1VZ1Dpp_5rOuZNkYunvtL_aKpg_Tb5_ops91Wmp89y0NTfR3yh64I1EUZRoMkoQoyiAYbfbqCyH0FaeVcnQOEZbuCs6Dzlor7tmGJpc49I4URcbGXe6UhZr3JxzNXRSD7K9Movt0PxcqQHsBlm2mN-f5ik00LC7huw73zdAqk2oBF1KQ7HPGahzw_hu1Kxxh7KJ6O8CQjnNaLrrsBt4CtZ4HV2CJU7FPFuEiOorOvpeY8dP5d6wnE1By-fCoQOA2-9LPPTpgOwUdjEsNgDR9NbjTkO0IYk-tHlo-S2Yfoj5QpWDqY29DAIYKEFC1jdK6uf_TAjQhowO4AVeGm5R_UR4x6wyEzBGNjkKmM4SwMZvgTOmI4silqUJLPHOoB383_s7MipXqLKveYPmbAHqCQneGx5YVYn_PRBJblVtGuMf5dtODMsdazNuiSzthM2vqRuTg-fzM_4coMM=w478-h637-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="478" /></div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-84352545057840382772017-12-06T02:59:00.000-08:002017-12-06T02:59:03.544-08:00मायबाप समुद्र<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
क्षितिजावर अथांग पसरलेला, शंख, शिंपले-मोती, मासे, अनेक पाण वनस्पतींची जीवसृष्टी आपल्या उदरात पालन-पोषण करत सदा चैतन्यमय असणारा सागर ह्याबद्दल कितीही लिहिले तरी त्याच्या अफाट गुणवत्तेपुढे कमीच आहे. ह्याच्या अमर्याद आकाराप्रमाणेच ह्याच रूपही तितक्याच तोला-मोलाच. ह्याच्या रूपाला नूर चढतो तो सूर्यास्ताच्या सोहळ्याला. मावळतीचा सूर्य एखाद्या लावण्यवतीच्या कुंकवासारखा आकाशाच्या कपाळी लावण्यमय होतो. स्वतःच्या तेजोमय लाल-केशरी रंगाची तो आभाळात उधळण करत आपल्या सोनं किरणांनी सागराला सोनेरी करतो. अशातच एखादी बोट त्या क्षितिजाला टेकलेल्या सूर्यबिंबासमोरून जाते आणि काही पक्षी जणू चित्र उभारणीसाठीच तिथून भिरभिरतात. हे दृश्य म्हणजे सृष्टीचा कलाअविष्कार.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<img aria-label="14" class="SzDcob" height="599" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/tRv1Q4uKisp2DkxxzZRmQJPOdA5hq5WP4_lLHLKVmKRwlWZqNNsn653QJZrqG-5_o563EXeV6ahpypP-Z6-1aUvSV-a4vVHel6n6w3a6z92MjaCz4gZFrFXmNVbdsBaePUoz62hDSf6-xpjSmQLvajMLL43PevgPIX2eK_e0pJMCtCQcwKRuIFF-GVHv9ySeh579FFtW13ZRE7GTxgR6f-D7Qv9FhDHDhhHzmNB1NYsY1f94K5yT1KTS8jOiy2wde3qvmv1dB2sAMbJmKw56aDqsaTPKMvTWoDLA54E2J7vJQUrXKQkjYx7KVUeYYfIJEXB9vFCSpzOnz9tYDohfpmhthqGzA0OmJazTWO2qHjnkeG05jKnFGkEEKus1IpLOe9_X1MCQJJIhE5-gtOW-6cXIu5LlRZsAEYiZ_NA2g6VTwqxtq7S_Jue123f9iV59Ds5NHkDBSNChRjq8IeDZTFHvOwxjvxSZaaeqYZV3KOoNPfIkeDbJN71vy8EffrAyEOyYo5IElJjbfcQ0ceMl6Bh3rkGoAHavI5Hk6v01sdhiAtQ7Jivsri_oSM2f5sKH4NhWx0R7mhY7VAH_Xs3mZwU-TCTLespOoRZvgWPldg=w798-h599-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="798" /><img aria-label="14" class="SzDcob" height="480" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/S8KjqaFa0-_DE5-cNDBNT6pPVNsKTGGPc5-EUgQvs5060i98BtF3dHfKbT6Yz8cXLiWBLW49JQcYIn4XkZan7BssPdzJhPqspQxSJERWvnPXO4Vy-bt237tEBe3HCFzXTYHrLhu8T2Vb-SZLwhQFmjJ1b0FcOmF7Guqxc4Arrdp9207vlJDA14VHjTPEvFNoFn1fnZB3aMUG_XS5ZvwqtHAf8JeWYjUl_imju4U8y_n67h4PpKtztaPUuhrzcWXezeDIJpG89FZK3yXSF87umgo0pOpGaNaTL6U7fmSO0k_k7gQpdo_iWbQCYn0J8zXK1yIRwjkmymuMm3GxpCIhh9McxF49Hzelrw1l9dAJGu15aQM7b5haSo674hhp2eXaGhWqBPUHDfPSpVSvewE4j7A322E1qYTlPjjWtQYilj0wv49vpOujwJgu8Khw1fo5kgMCGn8thr0KH4te-uLmQEcjuOCA7-4Gq17u-sdnIJRbeCwJLPo6Ip-MmwLwaT4Un_ftI3JzI6pPCQLM3vMlDYn3iJqO7Hcvwn3v6byKJfjvql142UyyTWJVO8L0CL0HTOIHrAm5xveOTPzjr6QWyWJW-_XNcRkKG5BLEYneTErtE7sajbUY-eQFYkAcx8EuAlg=w640-h480-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="640" /><br style="box-sizing: border-box;" />समुद्राच आणि माझं बालपणापासूनचं सख्य. आमच्या शाळेच्या सुट्ट्या आम्ही भावंडं उरण-नागांवच्या समुद्र किनारीच दंगा-मस्ती करत मजेत घालवायचो. माझ्या माहेरच्या घरापासून समुद्रावर चालत जायला २० मिनिटे लागल्याने आम्ही सुट्टीला आलेली सगळी चुलतं भावंडं पायीच रमत गमत समुद्र किनारी जायचो. त्यावेळी पर्यटकांची गर्दी नसायची. फक्त रवीवारी थोडी-फार गर्दी. बाकीच्या दिवशी जे येत ते सगळे गावातीलच ओळखीचे चेहरे असायचे. त्यामुळे अजिबात असुरक्षितात न वाटता आम्ही मनमुराद धमाल करायचो. समुद्राच्या पाण्यात पाय टाकले की जीव कसा शांत होत असे. लाटा येत असतील तिथे एकाच जागी उभे राहून लाट आत जाताना वाळू सरकून तिथे खड्डा पडणं खूप गमतीशीर वाटायचं. एकमेकांना भिजवणे, किल्ला करणे, वाळूत नावे काढणे, खेकड्यांच्या पिलांच्या मागे धावणे, शंख, शिंपले, गोळा करणे, क्रिकेट, प्लेट फेकणे, पकडा पकडी, लंगडी असे जेवढे खेळता येतील तेवढे खेळ समुद्राच्या अंगा खांद्यावर खेळायचो. समुद्रही मग फेसाळून आनंदात हसताना दिसायचा.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<img class="SzDcob" height="599" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/9jxiHPtsta-vzEJA66Xjrs0_1lSmciTGuUz0RsY1-h1D57A7Oev6lOUjTsDXyMMMrsp92B9D74jhclkr-q1TIV2QOf_-wLl-fFZOzIO8JoyO_7bRoyaL7pxr4HOolgxiQm7qZkMmh1Wa2fXuneQVSNBdX04BUCEjngRYkrQ1pPgEKqFXrQ5qN6CAdwrFVe8OnLuqiIN09g52OlboGOb9dDM2AXONULx0UAzI19JfqtEfpOdS41gmhW0wMuM1j9EhNcsieN95Q6tKL_WCU_KgEKFdQypSMXQpZmQ0H4UuZcD9JvI1pG-yPHeEb0TN8dd-nDRIXjlmbKg8Z0Mz3VUI2qB7E4-_B3gsDz8fiOkTQEw-qO4ulPdfbFluORAGkG1Pi5wXhjc3Fvot7NL_zn8lkYRHcMjb8Rsg1Q7VRwvbfs804d1IVFALTyviFO3KCdtn6DWD1hhLTkDV47Vi09vUxppjaTCmgSXHVHjRvslGNnGbt8lIMilMiJR1VRfALEoLeFMhkiLhITrnKDm_U6o2HiTggnO2HN09BVnQYVVeP5QfKtibNp_6Uxdzgry_FMbxqp9DHF6wjNkgJFYk7SePFMXIGB_oMSknayYt3Pomjg=w798-h599-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="798" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
खेकड्यांची बिळे आणि त्यांनी तयार केलेली नक्षी<br style="box-sizing: border-box;" /><img class="SzDcob" height="599" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/UnYq50roEMIFmp4xRyqvWUFWK3uiszPp_iiwZH2flznJHTvvlmO72ktCXgnqO2eKeLtFPulP8JTjjIJBWv00iBhCJMjca2o86sSsUA0lhV0wIkQynfqUU0r15iQ3Yi9H3zvwsTXFaPBYarfr_srgIodXqd91n6NG_2OI5rnGtHUAUFRNsVhJqnWB5DdE6tsYBQlUFHpQtla-lhCvZlaDsKsXiTHkSihhExTr0K8u_cpHMiaxiBkG3WFEKz0Vppi-NMVCHWksat_W-GoNDByI0UJE8slky3l75pMGUbk69MEdGPmz1b_B-VlIow8FU6jKWKQh91XqtXSgo2mCSDERWK5DTKRaT1k75OTiyiWnwX0cDi23vQ2TCgPlN9er8ZIKoVDEgGjXFZmhzFzXmMT1rJmKIBqYhyi-Iw_H6xnZ3cOERVlfJhfO71yAnqhK06h2A_JPMfanwTSSjPK75kWsm-e9b1XkVOWih3j1i7fMMy2qh2NqhCp9fPICwTvdpvxoWRbiPYq3e72cpZoZmJWa8eKXw4fNdrFM3swdBmSWQGiWjeZm4CWVYGtNjd_f0Pr1leCw26-kd-5HUbGX9aIEwv5EL-zpCS50_ybfQrOwTw=w798-h599-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="798" /><img aria-label="18" class="SzDcob" height="599" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/5qhohuYt9IJ4IdZ0eEMwYUS8WyKCEGEI4Jb5THW87TYu4FktDhXa1a1EW4gFap-ozzG9cyM738j2YgHPPXbz-Wr2Kaix92XhWTQVdCS_ai8K64FmIutZ9J409OFtqWw7G_JFgtP1towP9croaG4yzJuJVQjkA6j4A3Jm2K2RpHoDSVAJ859u0ytxoSrlFQgQRVHkAby5bSs07IZlQslZ7-UdBRzlYY2piJBtK4KmwEJKP625pyLfdEmnhW_9hZIZtAOsn6eusjCH1jVz_n_zp4gnzlLR3wyhBzJw6tt807YXyOqnCCnUxNUKPciYrsbh0pwIwHfUExCptXfaN3WGNdGMSP53DkReurF4Zuzytc_tmsRZesvTYUWWhoNxhkvlFcmbAiJiES7ZccbW0QhP0y-89ope091huGLQc9p4vylu678vI7fB-rsf8WQ3HDMm9ZMcL-7rFljW1LwlNoRBZZ-IGvBAlq33vFY3e240dcXAIo--MZhtmAND1G-KZKN6DnnycH-mx2O-CgMxzq7dnMGc47_QqtxMwh9IFV6DG3AMVvIxLF28HHofeRI3k9uO244TJ4MSmFkGTNuGh3CR-4ShD_AAMLpdcpNsG1FYyg=w798-h599-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="798" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
नशिबाने माझं लग्नही उरणमधल्या कुंभारवाड्यातच झालं आणि माझी समुद्रकिनार्याशी ताटातूट न होता अधिक जवळीक झाली कारण माझ्या पतीलाही समुद्र अतिशय प्रिय आहे. लग्न ठरल्यानंतरची आमची पहिली भेट समुद्रकिनारीच झाली. आता सुट्टी असली की मुलींना फिरायला न्यायची ही हक्काची आणि त्यांचीही आवडती जागा आहे. हल्ली रोजच इथे गोळेवाले, मके वाले, भेळ-पुरीवाले असतात त्यामुळे खाऊचीही चंगळ असते. इतर वेळीही कधी कंटाळा आला, मरगळ वाटली की आम्ही समुद्रकिनारी जाऊन दगडांवर शांत त्या अफाट समुद्राचे रूप न्याहाळत बसतो त्यामुळे शरीरात एक नवीन ऊर्जा तयार होते. थकवा कुठे पळून जातो ते कळत नाही. नवीन उत्साह मनात निर्माण होऊन पुन्हा ताजेतवाने झाल्याची जाणीव होते. पूर्वी आभाळमाया ही झी टीव्ही वर एक मालिका लागायची. त्यात असलेले समुद्रालगतचे घर, तो समुद्र व त्याचा सूर्यास्त पाहायला मला खूप आवडायचा व ते पाहण्यासाठी म्हणून खास मी ती सिरीयाला पाहायचे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
हल्ली सुट्टी असली की आम्ही दोघे सकाळी समुद्र किनारी चालायला जातो. सकाळच्या प्रहरीही समुद्राच्या सौंदर्याचे गुणगान करावे ते थोडेच. शांत वातावरण आणि त्यात सागर लाटांचा विशिष्ट लहर ध्वनी वातावरण धुंद करून टाकतो. फेसाळणार्या लाटा अधिक शुभ्र दिसतात तर पाणी अगदी नितळ निळेशार दिसते. मासेमारीच्या बोटी समुद्रात शोभून दिसतात तर जाळे लावणे काढण्याचे काम समुद्रात अधिक रंगत आणते. कोवळी किरणे समुद्रात व समुद्रकिनारी अलगद येऊन टेकतात. त्यातच मध्ये मध्ये काही पक्षी आपले भक्ष्य शोधत पाण्यात डुबक्या मारतात तर काही विहार करत निशाणा लावून ठेवतात. पक्ष्यांच्या माळा आकाशातील शुभ्र प्रकाशात विहरत असताना दिसतात.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<img aria-label="07" class="SzDcob" height="449" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/8CpegEiUjgCBiWRz-Bfcfhu1co3DauVqcB5lexFTBjNNsouBXTuLZRHTG4B5pNmY-ucU9clyaQXqmiZ3PZESw-4Q4Sa1sw42AjiNtHOPTjYhMPm6XiOLnm10XGW3Os5iq0slw73pnyncUuooiKKW_QK5DSr1pmUAveGvZ0D8Lkk0PaDijgzy1b_i5TdRLPfBrhXGDw9uw7X3VtDFS7JPdl7y6vWZarS3DsHseGqAbHIXgv3R1hKNf5h5BNj11Rt6ETXpJIWLN8NIgWNkyLQiuSU9A_JShPJhM0hkxHG-2oabCRbNj4E_j4rwXtQI66o5RS3lc-0TA9I6RXv7qgxtC_NLWWi1oyo4vC7mVJKO5nebfsKAaK-qArjt8jCWyYUsL_THiakuqIFMFk4NwAyeoaTKGuqxgyutLVmqTkyhksmhhwVSo6dyXLXhCoqTKA3wmFYp79yofBfYtwM0j3S7eim-C98gv4Xd4A-3l_-I_TuXdpglxykqg0IOg0igM8TbzsSiTtgO0-8_57jNzr1JC5HS9EdkQNsv4R1qhf2av47_DyJcxqw6XDgBhi1LIlUJG_LsTSqqzFiCCazLLDn4SwCGiVmV1zkS9Bqq2ln6Zm0=w798-h449-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="798" /><img aria-label="35" class="SzDcob" height="449" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/ReMrDGBqmWULkZLOM-eXoxu1WNIeZ_0NOK4RdL8t6palr80VdDHGWrc_Jq2W2_8OmSfgNK6aTsmh7PL08SsdcTMYxydLDoMR5UUOXBr0WPdgfddDaE9MNUg9lfnohTAH7CSO3yMJVtLUciDg3rj6TeIjlTm2v0W0l3uitgZ6MtG_wfmSCZ3fVSuNQ7uIt1IY68tQt_jX68mVlR28Ns66WqMFWNxv5KVVP85MpxRXS7QehcvqvLT5aJeykCCk1-r5_3av1BtmOUDtAv_1ALGqK6n_0YeBqlC-bwV1YIajM2Ny_X_D9EIN87q8Wb8n2ZFIR4d3oIf2_O3j6AqDTWlxkhk-6JBBwRqSJc02ue1qVsFLA01pPXGbCjoxp6V3_qZY2wd7hepoeFL_Y3G4GgI6W2sVN-1m2e6xKiPwsOXd58I1V8ngb7arXn3moRVKyfDzlQatpHP-2NA3ptqCncSRSGtQnb4IA9FTHKz-Vbxu-NgT0VFNxBhL5uLdiOSNgMk9RZR0MZe3mOmqfYzTb_AQXkk90xU_tPhKua0JKm7o6zfYpDVx8yHqcMaTyjUtMwAGb_Skd6vCI0gLXUIRyMWZf88j89J7OLOfmcMBkvTwaTQ=w798-h449-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="798" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
किनारा<br style="box-sizing: border-box;" /><img aria-label="39" class="SzDcob" height="449" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/rRN50cKwkN1WyHBUUn9qlmDBCG1PQGiTPbQgEJnFqztDCER2gjia2t3mspkk_B715Hxn98EX2SYIEhe2lweYX5el42XRspqAz6UmOicEnJJZ3hUl00lywXBPnuX867hKohm8Kexeh1hSYBruyoh8q3Zk5McR-sYIH-2hdzTcuNzOsBBfCFTeDweNRrzP4wSNJ_GKHBwMatUKGdQZ_6CXyLv5biROVKCWOpFqN0LU90ruU17XQkGURsme_Y04g064fhXK8zHhseUHwZ2tNun5EwpoblRLTU7g9ARi-PgS0MDr7YLGrtU8uSfC8KQg3FguD733Ddv6A-jIdamL6MMkKGLRJVDz9901PZLFCk5cXMpYUvXJ4Mx7s8hEWWf9FxCju43dfK5lgraDgc5TKewrYH8fnSxZT2yK2H06n_QSJ23BF0TkQCQ6t-BnQzZNu0BB7EDrZgFwFjvSciyrO-q8FixZ7a3YCFOU9YFGc0P6ONsFy-XX0tCrNLv0Pk0JsyznkEmNKCjfdyzzVK0Iq19qDLmbvkEMBmbOvJk_lrzBROv3F4zE9NHvM0WjuITmIgqfq10qdaovyhYD6W8AQqUElWINIAWiQO73zHwYHdrOZ0k=w798-h449-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="798" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
समुद्र पक्षी<br style="box-sizing: border-box;" /><img aria-label="39" class="SzDcob" height="599" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/Bg4t6wLzZK3YadHhQbpliJHXDnDv0rXB4Ze2OeOHSmDbYthCP0tyxjyV4jc3C2JlmYPTnnxnT2Awsq0m94nzGbFXr2xtJn3enGHj3QBjBLau68z68asPN0gpCf_7q8_l_dSJ3RWjlN7s_sig9GzBztUrKRNSrVw7atXcUJ4TTney_f7TbePN9p56nEJT9Kd7tX9OYF94jYm69SMTrIbLdUS_HQNluWNkgM_ez1nZqLOR0PhNTH559_PUvlzs2APdN1g8zT-h7c2TVuk78lag1ihatLnM_LisTX3wlrGvkYyilXGMc-Tfhc5e75edbFgkUKpnFsAu3aYsYH0YovBCXsPOiDCiIFuBDTu0JIZxwJZ71We9tssSqEc2IGMDn59GgpMTcayBUEKWzaATYm9qSnaawQeCRPnLWMnpnThRstI7Pj3NjyA0WJBXbD8SggjPtK_ncNWGuRevFb0AxVACr4QUnVhgBfzjvv9PnRL64VYC4WezTAkprx4BP5dEW55DWaAEIPFBHWIZae3n9OzRC2xZNQlIyP7jODzi8KkPB3pwHQNS_Zs09OspRYZgsB5CgGy_JSADWnVKN58h_SShi00q4F-_VFo0w_tqLbaWDas=w798-h599-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="798" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
समुद्राचा सण म्हणजे नारळी पौर्णिमा. ह्या दिवशी समुद्राला विशेष महत्त्व असते. तुफान क्षमवून आमच्या मासेमारीच्या धंद्यासाठी तुझ्या पदरात येणार्या आमच्या सर्व माणसांचे रक्षण कर म्हणून ह्या दिवशी कोळी व आग्री लोकही समुद्राला नारळ अर्पण करतात, त्याची पूजा करतात. माझ्या लहानपणी समुद्रावर नारळीपौर्णिमेच्या दिवशी समुद्र किनारी कुस्तीची स्पर्धा व्हायची ती पाहण्यासाठी खूप गर्दी व्हायची. तसेच सगळे नारळ समुद्राला अर्पण करायला यायचे. नारळ बर्याचदा लाटेबरोबर रिटर्न गिफ्ट म्हणून परत यायचे ते पाहतानाही गंमत वाटायची. ह्याच दिवशी समुद्रकिनारी भेळ-पुरीवाला, गोळेवाला, मकेवाला, खेळणीवाले असायचे. ह्या दिवशी जास्त आकर्षण असायचं ते मक्याच. तेव्हा गावठी कडक मके मिळायचे. ते दातांची रस्सीखेच करत खाताना अधिक चविष्ट लागायचे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
गणपती विसर्जनाच्या दिवशी समुद्राचे वातावरण प्रसन्न असायचे. गावातील पाच-सहा गणपती मिळून वाजत गाजत गणपती बाप्पा मोरया, पुढच्या वर्षी लवकर या आणि भजनांच्या गजरात विसर्जनासाठी समुद्रावर यायचे. समुद्रही लाटांवर लाटा वाजवत त्या भजन-आरतीला साथ द्यायचा. प्रत्यक्ष बाप्पा आपल्यात विलीन होणार ह्याचा आनंद समुद्राच्या रोमरोमात भिनलेला दिसायचा. विसर्जन झाले की सोबत आणलेला फळांचा, नारळाचा प्रसाद सगळ्यांना वाटला जायचा. त्या प्रसादातला पपनीस तो इतर दिवशी न खाता त्याच दिवशी खाल्ला जायचा.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
जोराचा वारा पाऊस आला की समुद्रही दंगा करायला लागतो. नेटमध्ये बॉलिंगची प्रॅक्टिस करतात अगदी तसाच खेळ. मोठ-मोठाल्या लाटा आणून किनार्याच्या दगडांवर आपटवून पुन्हा लाट आत घेणे . ह्या खेळात समुद्राच्या उंच आदळणार्या लाटा पाहताना एखादा साहसी खेळ आपण पाहत आहोत असे वाटते. जवळ उभे असलो तर ह्या लाटा आपल्यावर तुषारांची उधळणं करण्याचा खोडकरपणा करत आपल्याला चिंब करतात. मन रमविण्यासाठी अनेक जण समुद्रकिनार्याची साथ पसंत करतात. अनेक युगलांच्या प्रेमाचा साक्षीदार हा अथांग सागर आहे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
समुद्र म्हणजे मासेखाऊ माणसांसाठी मांसाहारी खाद्याची खाण आणि मासेमारीवर आधारीत असलेल्या कुटुंबांचा समुद्र म्हणजे पोटा-पाण्याचा आधार. खडकांवर येणारे कालवं, खुबड्या, पालकं, खेकडे यांवरही गावातील काही कुटुंबाची उपजीविका चालते. हे प्रकार जेवणात असले म्हणजे जेवणाची डिशही स्पेशल बनून जाते.<br style="box-sizing: border-box;" />कालवं काढताना<br style="box-sizing: border-box;" /><img aria-label="12" class="SzDcob" height="599" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/AiF7kjE6YS4fxlETxUWY-UStYYyk1PNaz4gxw86YK_0tD5EQh7REuVoimQAbOmZDNlVcpvHqN_DImVCgz_RFKe_69hgYQGNNtJJ-c8qn4T0pw7fNfKss4Z--GkkzrlVFmyS68v-VNgVxZNA0NEXvl8uAassPxzUcxDVgjRE0zyLSK6bTin6Fe8VZojnuZvh0nbM4TKSxvH9bpqzpdl6EqjJJA_VqQGpIqLT_GbLIJ2VxxMigb8AZoa7xkfmEEwDSKpeP_IDDiKaH36WXavAKYRrJWtweHFBZ8LXwl7cSqHWvBiZWureStfr7iEGL610kPHOu3_uku6dVfFw5CGutHYNEclDdAOXZ7Jni5IKJzIqxSmXCRX2RDIGGUQDOctJe18OkriyxsJeCHOuMOctKWjc6PnzSj3RtPyJhD6kDQ8dB6oYXmxJvPb41liuey_fcsyPTNmRIMqdbx1C5x0YpsUCJOCaC73JLFsKrEXny3HLOXXW80yBlxmsuXDYRG0czlal552d3dR77zSDUAOcvW99--zl1VniSA2C0D2ISjlHNxQxydCCV2tOeXjMuhMmdkszvHky3jmnPYGlni4adLnNiPuRMR5srCCCNpSaid20=w798-h599-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="798" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
मोठ मोठ्या बंदरासाठीही मालाची वाहतूक समुद्रातून मोठ मोठ्या बोटींमार्फत होते. समुद्र हे वाहतुकीच व्यवसायाचे साधन असल्याने ह्या व्यवसायाशी निगडित सर्वांसाठीच समुद्र मायबाप आहे. समुद्रातील प्रवासी बोटींमुळे प्रवासी आरामात प्रवास करतात. बोटींचे व्यवसायही ह्याच समुद्रामुळे शक्य आहेत. कोणत्याही बांधकामासाठी लागणारी वाळू हा समुद्र आपल्याला उपलब्ध करून देतो. समुद्रातील शिंपल्यातील मोती ही कल्पनाही तो जितका सुंदर दिसतो तितकीच सुंदर वाटते.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
समुद्रातील शंख शिंपल्यांपासून सूदर वस्तू बनवून त्या द्वारेही छोटासा उद्योग करतात कलाकार मंडळी.<br style="box-sizing: border-box;" /><img aria-label="44" class="SzDcob" height="637" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/EIFCLpwTMepXnQWEEGFpT9z6JNt2YrE6cALRevcKKYSZdVpLX_5-fdBe6gT9hJ9Fy7m-DWb_lU3rPpJsY_QLKlZm6ROAJiqWSuwzQu2YUZrPum9jF-ysrINaX4RGe7vuq2dETn34b5sdpLR8XWVWBi5GL5Ypkd-eVwIv2wr-QrVOoJjI_iWYJmPS__6y4pmHnvguRAmeoNE1J80YxbbjAJXesnFVm7pfavbIGsu1jrZr1Xzrec20K_V7d-nRRyAxgwojI8zxfEpZ1NBEE1VmrFMwOdQ53dvvWFTJrzcaQQkV8I3cr0NS_djAqQM-qJ1A7Mswkxddm02KVIhwSSeJ6YXzc7U4bsmI37eb5GvutlOFx9dmORJpe4b3XcsV7Fxghn-FNJxHUdRzo0REDFtKF7YAagyrWb55eWsiGmth2IVjnEQYKA5e0EdTz4ounyCCXt1IsPRTWltpqMv1ErwcMrpwOSlJJ-zaBqSfGpn-lx_IQk3DPp-OAsbos_81PnoW1CW2pw4rTQWU0i93QtuEBMee3UuPpYaryJVhznhdNN3SQpI_vKL45KvZSaQN8KqN8Bln7Ij73Kp6_MyDsZEYHIdS1N4d8R3PBrhG4d5kgxM=w359-h637-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="359" /><img aria-label="23" class="SzDcob" height="637" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/OOFB7c8qT1oC30CZ7egg63PSY63bh1Igl20r8zYImQlHrQPAfEdZM_H3CITtrDtlzsHFmFaZYl1jS0mY0GKWCL9Wzojzz_nkIV4t5ZYCy7ntH4S01lXaYFwid04QEFRIBCS1PIj7mwITtmNOHzbGvq_9qqhQ5uArqS1aXkfborzKjXirltlVk_Ob1wmqMNRg72k6qm4gf4yqFFB2cUmoHnTEhc6Jslm94DhBzu7R3M1xpfU5iUamBEOlmnx24IEmzBXM8SDEvsxBc9OX16TM0f9_Vw4atNg3sV8_03IEMQWrSOfRYNOGxmjUCIa3dXVdZoIbwFNBp8IReG6rLvruCWkQSKhGGTN0pzEEekOFqfFkjRICqk7LG_XBnGQYYawgjjXaU9grL8MO9rGWJSp5Vo_bTHOI5vk14QatyH2WgAaQBBAxWPAE58D0Mu2Cj5UyFiHliowwKV_YtlvVCe08-uSsuk6Pgplr_BWD52ag_pTLaM67J3vZPp1zBl8QORxUu8n8rrxLRxKoKUoPBO8ZOagcBxuy2r3zvE0fAMk4IM1HC6-Hgdo9xR5yylU0iGSMW0Q82xdcPj4MCODdMim6BmyIMzPPkUVyyKQ9UsaFsFo=w359-h637-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="359" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
समुद्रातील शंख पूजेतील शंखध्वनीसाठी आणि शोभेसाठीही वापरतात.<br style="box-sizing: border-box;" /><img aria-label="37" class="SzDcob" height="449" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/rlUgNRdnj0ArPaK8TayDmzhnK8Uz4GXqOKlxw-r8uU_ALFeYKTV5Mswy8DLOE_yHPWqs3IkzOYupN2vt8_14C3NpaDR6vqQBvDI9V_px0BBvSlbt75XrS5uJzmDpNPxtddfDZy1L7MtvCigFvbj4pXzC6nMRbCro5qYpLiEghF6Y88J1K45dpMfRWRQyQnjdc-hlEZUhf_XAhlChp2J2YTKKnWscyqUom1WhtJ_orKETfaCXB7yr28Q7gcU3hjDtua6cf6zHjGgRGPMXsmHc8eNa-x_bDHZRZI9bcvLGMvD88mUVlcnczWk8OaEfrvv38iyZNKAw2XpToXQzwDfeKJiT7q9qTOE5lVJ10pvmTRgkk-qYeCRjtpeepwWx8-6CjvHKHTs-n9mGkU8ZEIhOxLVT-YeqrGNT0S-4HXCKqjl-FEjOzVaVcKmKSBeZ2bMlSHI_ZUYuy9YxtUTh3vCrDqjDe-Mga9eTyBu1UWnsVbP6kZ0JUfvAzFJdFuRAAJ1k6uELM258wx-pklkuf2joAQdOhZG45PztXH7GEUgLJr_aLKwxXeLW7ABOcrpeXJXVZJWVwpn3MTSTxcBW1AjOvoe9VJA3bkX_Oin1uJdRn4o=w798-h449-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="798" /><img aria-label="47" class="SzDcob" height="449" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/_4b7n7ImqCf7N-hkVxZ2ezH0Qax5UBfWOMlFt2CKWeVMt2TCXAZfWbOP6C2_dmc7dfXoH_G9l8Nqlm23uziqv09XcQtY1v8w-kvFSPxYuGiKo0MmP-h_fnK5SVqyvitygMeDRLoBJu76SJolMpfYUxJn_tsCcCde-IP6xAQUi-zhAn4FNq2fKbGJKEiVpokTOHelSi0tHMRg-BAK4aej9U07z0DsnZpWynkJqSCnofxVixbD9SbIrhDWTzq1fOVe85_uEAHwNCXBXA6m-OvMuk_GlIUjUHZu1UxWSTUvnSsocjkCwEpWVc9Bv0M-NohWGN7T8KdWSM5A65jUks7jrYZdl1oOCk064vQCfiKTZjbeYYlLlqhXDhOxguqOmuQQPxq5pTgzft9JvKkl5I94PwyUn1q7AOk7o-4-Lqg9-WPKh26bZDs29T-ShEmb2qJngrn3D-g4K-H29iNCGQeOh0UkU9_euB8h2ntK4pdzdrFXyf9VFjyepD-dVFKBeoYmXabMiDnked5VwjgcN1PYYm-uaUq0ZxgneP49HiRKS5JlvXZGiqaUDjGE3VDNbpDU9D6f3s5Arym29iIXJlWV1TPhPFZVtmuAgQ9LC5ok4X0=w798-h449-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="798" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
अशा अनेक धाग्यांनी समुद्राशी आपले जीवन विणले गेले आहे. पण आजकाल आपल्या ह्या मायबाप समुद्रात, समुद्रकिनारी प्रदूषण, कचर्याचे जाळे पडत चालले आहे. कचरा कुंड्या असूनही लोक कचरा त्यात टाकत नाहीत. निर्माल्यासकट प्लास्टीकच्या पिशव्याही समुद्रात सोडतात त्या एकतर खोल समुद्रात जाऊन तिथल्या जीवसृष्टीला हानी करतात नाहीतर समुद्रकिनारी येऊन अडकतात. ह्याला कुठेतरी आळा बसला पाहिजे आपल्या निसर्गनिर्मित ह्या अथांग संपत्तीचे आपणच जतन केले पाहिजे.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<img aria-label="58" class="SzDcob" height="599" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/nUxrrtKuolzsI2SIIDyeAL-wt14nZGyukArNTYoFuLd7p6xtvNOkDkplSu7dprS-ie0RiF2oC9kPqshw7U4z7pe4xb22anI9wQHz_O-Bu79Tr69gSZqOyDQgyVZDl2mBmA-xcPhKNW9LjF6rQ54DemZKYWVMtX51Tg5fTs_LD2yHFNLChatM-u-r1iCt-8FqwiMWocGzO_JwTbdOdsw8vtWqNZKZdsK8eLw3jcOxtzu9Ksv6mjCxyXXElqSJ6dynLV6NASXC507e6bK27BDEl2GgIxBCAYszXjbRlwMV0UxMP4QYgf27HyqYonxpN4uFRKAPfcLFH-0pwblWqZXl0gVqEc47iiPlK6QBRm5V2z_QuBtVidKWfXBt2AH7-2MQX4qEQ83o7o6oBv6WbOQUr8UgZUGZbD7BG8AkEMNLUJrig4taiIITYQ3wdEjXFrhRT-VNbUgRhzUfi-WfmsIj0hVTAXevbcZHb4AqCLL_IYYvgp0NdZiK-e5b-4adlRmd0JQdyExBKeRf8OLh5fQzrEsU-pNm-8-IRRHZzcMxT2zLHgnGxfbxo60asmCITXchdOnt2Xd4YMCuHnuJWFBFkolo_8qzf1sGwO9NNcwxEfM=w798-h599-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="798" /><img class="SzDcob" height="599" jsname="uLHQEd" src="https://lh3.googleusercontent.com/jf3j4f3vhJEKqTc7Sta19H0qkUDMrVueeclIkrwnOkusgynJ4O2B4GtL_VKhtn9dpPxVUARKFuUESiBvDS3SnPZyhMUOuIjA5p0PHAN5GBv5OcwfcwviOnAFbgSpRhNArVQ4is3nVvkwFO_SrZi7ASUKWTFmBQxmtPNgIh5hRJrSyLDxxgS0FGsiAvwHKCIk3Ze-bD3ptF2k7pYPIo4cmJ2JvCkmQtFdU3OUnDIwIN21WQ7bBKru7GPINwq1ksc07HysspMckITXAehgkoH-P61urwqhobRFW-ljV3zZgFvmXuTr0nY0QQXSs4_abiodlUpq_YXnJIVF1QD7nvw7NM_2ihqmB7VA07O4KSUswskC0039pg0P_0NqaWpD9us4Vhi1x7aaQZr1JwynqYcXS1mOBzKbAN7VXlv4iDibVdfw9KNxo5349_ZXjFIMQH2_9fG-NrxsCzReXvvq-CILPmbUfOd4o-6PxNPYeYlrxaBaJ1HPySIQLzKaiesHwKTtF7N__81Mkmpz460dPwhjhQKa-NlpBthOia2E7sMlwHZPPLnWvPiNqvayXltWnKbuuZ0EHA6nakv8Kn4XlJ8bWMeim21uLN2uVLQrak24Ww=w798-h599-no" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="798" /><em style="box-sizing: border-box;">दिनांक ४ डिसेंबर २०१७ च्या महाराष्ट्र दिनमान वर्तमानपत्रात प्रकाशीत.</em><br style="box-sizing: border-box;" /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh08FqqrmD-G-A2GO4vvB9quHlfM2iOSvQtACB63dzIOnZjDAzu4GER8LzUgD3f70xHYK8KiKqUOSoWIdP-8T5PlPvQfuRHd2g36TFadnyl_ssKAipfY-w3CBDfFxn8qU12VdWa5tM9Z7A/s1600/PAGE-8.jpg" rel="nofollow" style="background-color: transparent; border-bottom: none; box-sizing: border-box; color: #337ab7; text-decoration-line: none; transition: all 0.2s ease-in-out;">https://4.bp.blogspot.com/-0-J-OoOC8Yw/WiRAZ7hx-rI/AAAAAAAACdY/GU--wA0Ms...</a></div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1512872802383385470.post-29066982215665456592017-12-06T02:57:00.002-08:002017-12-06T02:57:38.177-08:00हळद्या<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
आमच्या घराबाहेरच्या हिरव्या परिसरात अनेक पक्षी आपल्या उदरनिर्वाहासाठी, बागडण्यासाठी येत असतात.त्या सगळ्यात एक लक्षवेधी पक्षी येतो जो आला की घरातल्या व्यक्तींना/बच्चे कंपनीला हाका मारून तो दाखवण्यासाठी जमवले जायचे. माझी कॅमेरा घेऊन फोटो काढण्यासाठी धडपड चालू असायची. पिवळा धम्मक रंग व त्या पिवळ्यावर तितकाच शोभणारा भडक काळा रंग पंखांवर असणारा, लाल-गुलाबी सुबक चोच, पाणीदार डोळ्यांचा लावण्यवान असा हा हळद्या याचे क्वचित होणारे आगमन आमच्यासाठी एखाद्या सेलिब्रेटी प्रमाणे असायचे. सुरुवातीला हा हळद्या फोटो काढायला जाम भाव खायचा. कॅमेरा धरला की लगेच दुसऱ्या फांदीवर, पानाआड नाहीतर सरळ दुसऱ्या झाडावर आड जाऊन बसायचा. पण हळू हळू त्याला आमच्या पेरू, आंबा जांभळाच्या झाडांचा की आमचाच कोण जाणे! लळा लागला आणि तो वारंवार येऊ लागला. समाधानकारक अन्न व निश्चिंत निवाराही त्याचे मुख्य कारण असणार. आता आम्ही एकमेकांना परिचित होत गेल्याने तो फोटो साठी मला चांगल्या पोझही देऊ लागला. अगदी मन भरेपर्यंत फोटो काढून देतो हल्ली. मला तर वाटू लागलं की हा फोटो काढण्यासाठी नटून थटून येतो की काय इतका रुबाबदार आणि देखणा दिसतो. हिरव्या पानांमध्ये हळदी रंग अजून उठावदार दिसतो. एक दिवस तर आमच्या बेडरूमच्या खिडकीजवळ असलेल्या पेरू च्या झाडावर संध्याकाळी निवांत बसलेला दिसला. काढ गं बाई हवे तेवढे तुला फोटो अशा आविर्भावात वाटला मला. मी ही संधी साधून बरेच फोटो काढून घेतले आणि स्वयंपाकाला लागले. उरकून वर गेले आणि सवयीप्रमाणे सहजच झाडावर पाहील तर त्या पेरूच्या झाडावर मला पिवळा टेनिसचा बॉल अडकल्याचा भास झाला. उत्सुकतेपोटी मी टॉर्च घेतली आणि पाहिलं तर हळद्या साहेबच आपल्या शरीराचा चेंडूसारखा आकार करून गाढ झोपी गेलेत. नंतर वाचनात आलं की पक्षी असे चेंडू करून झोपतात. त्या दिवशी हळद्या आपल्या झाडावर वस्तीला आहे ह्याचा एखादा आवडता पाहुणा आपल्या घरी राहायला आलाय असा आनंद झाला होता. माझ्या मुलीही मधून मधून टॉर्च घेऊन हळद्या झोपलाय की उडाला हे मधून मधून पाहायच्या. पण हवेतल्या गारवेने तो छान निद्रिस्त झाला होता. सकाळी मात्र तो आपल्या दिनचर्येसाठी लवकर उठून गायब झाला होता. पण ती संध्याकाळ आणि ती रात्र आमच्यासाठी अविस्मरणीय ठरली. अजूनही तो अधून मधून हजेरी लावतो. आता तर मादीही दिसू लागली आहे. कदाचित त्याचंच कुटुंबही असेल ते.</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
१)<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " class="zfCshd" height="220" jsname="xJzy8c" src="https://lh3.googleusercontent.com/Tc5cYT0Wbr7Mf5HQJklb_23CVjVpnvQHrMdgBAiuGhA1WKtNMSo4elSHAHsSCfm20RY_MnfRc-TUVRif87U=w293-h220-rw" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="293" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
२)</div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
<img alt=" " class="zfCshd" height="220" jsname="xJzy8c" src="https://lh3.googleusercontent.com/QLi-fzdj_7JB-DfLT4z-YVQnkJGSrXySjX0PiP41H_PUVi_7cQVaUWk01xzOlSkXeLQR-S3Cdt_pPCmfxiI=w293-h220-rw" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="293" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
३)<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " class="zfCshd" height="220" jsname="xJzy8c" src="https://lh3.googleusercontent.com/lDjjBQXKAb23lC28fxYTrhdxmUcIs0rMA50WeqJmWJb4R_D_8LCR6SB7PIQ7jvnYcyA2ipVDFIYVaSnQya4=w293-h220-rw" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="293" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
४)<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " class="zfCshd" height="220" jsname="xJzy8c" src="https://lh3.googleusercontent.com/CRHI7NvHfQl0YlFLXC3H_ZuEOyty46Du0_5r863TmrdAbKpH6NpMWOoO13lcW16O2wZrlpxSvQMMkz3v0h4=w293-h220-rw" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="293" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
५)<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " class="zfCshd" height="220" jsname="xJzy8c" src="https://lh3.googleusercontent.com/EDNK2JNRMCwEjPjf7BNvBtYCJtbKiVHUjnoBn80KNx_KcUTIVZdWMvZtnPWeb3zoYNJzzgpu7wAbzgGme_8=w293-h220-rw" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="293" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
६)<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " class="zfCshd" height="220" jsname="xJzy8c" src="https://lh3.googleusercontent.com/BOhF3r7C7-R0FPeduYm2RpXdLd7tC2Q3rE44dMQVt19SNtFfy4EiJOultz2hFT8vVmdl5IyebKqTW3xJ_bk=w293-h220-rw" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="293" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
७)<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " class="zfCshd" height="220" jsname="xJzy8c" src="https://lh3.googleusercontent.com/vJLv0YaKwYyAHCsElQ5eXkY_SvuBJvJUBoz2P1-VSxEegv-lPH3Rv7txRKuHjUFT4PTiNiD3T53pnubQZxI=w293-h220-rw" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="293" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
८)<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " class="zfCshd" height="220" jsname="xJzy8c" src="https://lh3.googleusercontent.com/fV5LtAhlpwDvfoCU5YB6UdENTRj3QMHowtv4wXSeRMpdEARl5JJdcHf8vJabfjL7R4KhqOEXF0Rmf8irC0k=w235-h220-rw" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="235" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
९)<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " class="zfCshd" height="220" jsname="xJzy8c" src="https://lh3.googleusercontent.com/gI8bdonzfbN60WcuP60bf2Ve_3_Gdu1toKWuT8WMAIelNasadKjbASpOtN2PzJTqcgjuEZ1T5tyJJgG5TqQ=w293-h220-rw" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="293" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
१०)<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " class="zfCshd" height="220" jsname="xJzy8c" src="https://lh3.googleusercontent.com/aW5eYAZHrq2Lo6K8Otf8mlnzS_uWZiE7hgwvmY0xFB6qXyYiYqXj-2PDZPHKezS-E9fu8M-C0hsZsTXnVeA=w293-h220-rw" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="293" /></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; color: #4a4a4a; font-family: "Ek Mukta", Roboto, "Helvetica Neue", Arial, sans-serif; font-size: 18px; padding: 0px 0px 15px;">
११)<br style="box-sizing: border-box;" /><img alt=" " class="zfCshd" height="220" jsname="xJzy8c" src="https://lh3.googleusercontent.com/oyMfKXpMxgaRHSWISckC2uvTS_JBlI8-QK1LlI4Q_m1SLcw3aves53Pc3cdH3sGw2rgDq9h6elnCL2Iv5hTzUoeHaQwA17ItLEnXUZqkhQ=w293-h220-rw" style="border: 0px; box-sizing: border-box; display: block; height: auto; max-width: 100%; vertical-align: middle;" width="293" /></div>
</div>
prajaktahttp://www.blogger.com/profile/08272638193519776661noreply@blogger.com0